Nadbytečný sociální stát

Lukáš Kraus

Jako lék na veškeré ekonomické problémy nabízejí neoliberálové oklešťování sociálního státu. Pokud tu myšlenku dovedeme do krajnosti, ocitáme se náhle v džungli.

Sociální stát je neudržitelný. Například dovolená není už vůbec potřeba. V Číně těch několik svátečních dnů udělá vždy jedině dopravní zácpy, když se snaží zaměstnanci dostat ke svým rodinám. Je třeba více budovatelského nadšení, více svobody dělat si s lidmi co chcete, je třeba bojovat se zaplevelením práva různými nikým nevolenými lidskoprávními aktivisty a občany. Je třeba kompletně demontovat vyspělý civilizační model sociálního státu.

Je třeba rozdat nové, tedy modré knížky Mao Ce-tunga či Modrou planetu a zavést nevolnictví a autocenzuru. Jedině tak budeme konkurenceschopní, jedině tak doletíme na Mars první.

ČR má téměř desetiprocentní nezaměstnanost. Práce prý není, přitom je ČR jednou z nejvíce proexportních zemí na světě. Je proto potřeba především snížit daně firmám, zvýšit tak export, snížit odvody za zaměstnance, osekat ještě více osekaný sociální stát.

Hlavní je vůbec se nesnažit nacházet nová pracovní místa třeba v péči o seniory, v předškolní výchově, vůbec v celém tom nevýrobním sektoru služeb, který nás stojí všechny pouze peníze. Jedině další export přinese zahraničním firmám usazeným v ČR blahobyt Číny, vůbec ne domácí služby a čeští živnostníci.

Co jsou to vlastně peníze, nevíme, co je to trh, co je to neviditelná privátní ruka, která viditelně žádá o peníze od státu, nevíme a zase nevíme, je ale potřeba škrtnout lidi, škrtnout humanitu pro peníze, pro trh, pro větší slávu spekulací na burzách. Ať žije svobodný trh sanovaný následně státy, ať žijí spekulace splácené daňovými poplatníky v desátkách, nechť zemře ten proradný sociální stát, tedy stát, tedy společnost.

Sociálně vyloučená minorita nepoužívá sice dálnice, nemá auta a je oprávněně diskriminována tunely stavební lobby, kam směřuje většina daňových prostředků pro systém zvaný „česká losovačka“. Za zadlužení státu můžou ale nejvíce nepřizbůsobiví, i když kverulanti z akademické obce tvrdí ve svých studiích, že za jediný rok proteklo státním rozpočtem bez výběrových řízení 276 miliard. Neznáme ale čisté a špinavé peníze, známe jen sociálně vyloučené, nepřizpůsobivé. Souhlasím, že nepřizpůsobivá babička na penzi, která nakupuje ve večerce, je škůdcem státu číslo jedna. Nejde totiž o uzavřený okruh, ale takový důchodce záměrně ulévá svou penzi do daňových rájů v Karibiku.

Stejně tak některé deklasované etnické minority hojně navštěvují herny, a mohu proto za šedou kriminalitu majitelů těchto svatostánků. Tedy ne špatné zákony a benevolentní stát akcií na doručitele, plný heren a směnáren, ale právě především penzisté mohu za vytunelování republiky.

Chci tedy do Irska, daňového ráje, meky neoliberalismu na úrovni ČR, sanovat banky a soukromé penzijní fondy a jejich spekulace. Bohužel, stejný názor nesdílí už 100 000 lidí, kteří se aktuálně z Irska vystěhovávají. S tím se ovšem smiřovat nebudeme, jak řekl velmi správně prezident Václav Klaus.

Mým snem ale není ani tak Čína, jako rovníková Afrika. Tam přehledná daňová přiznání vyplňují rovnou na suché toaletě, nebo voskovkou v klidu vojenského transportéru. Nenechme si našeptávat od vždy pouze závistivých kolektivistických kverulantů, braňme jedině svobodu svobodně znevolňovat. To je lidské, tedy zvířecí.