Zářným zítřkům i nadále vstříc
Roman JurigaProti argumentům o limitech jaderné energetiky budou i nadále stát obvyklé a zaručeně „pravdivé“ a donekonečna se opakující lži stovek pravicových i levicových politiků i tzv. veřejnoprávních médií, elektrárenských monopolů a správců energetických sítí.
Zajisté by se u člověka, který vždy, zásadně a kategoricky odmítal (také v ČR!) výstavbu a provoz jaderných elektráren, dalo očekávat, že se bude chtít na vlně vzedmuté nedávnými událostmi v Japonsku nějak „odvézt“.
Někteří lidé podvědomě očekávají, že budu chtít své jednoznačně negativní stanovisko k jaderné energetice nedávným neštěstím, ke kterému došlo v důsledku série havárií ve Fukušimě a na několika dalších jaderných zařízeních v Japonsku, nějak podepřít anebo odůvodnit.
Jakkoliv by mě takovéto jednání jakožto odpůrce jaderné energetiky mohlo lákat a jakkoliv by snad bylo i pochopitelné, pokládal bych jej osobně — při pohledu na nešťastné japonské lidi vystavené radiaci — za nečestné.
Pokusím se bez ohledu na nedávné události, které stejně v ČR a ani jinde na světě pro-jaderným politikům a ani podnikatelům, kteří si je platí, oči neotevřou, pouze zopakovat několik skutečností, které však bezvýsledně opakuji již několik let. V zemích jako ČR anebo Slovensko jsou totiž mocipáni i pospolitý lid pevně rozhodnuti jaderné elektrárny stavět a podporovat bez jakéhokoliv ohledu na rizika, jež tato technologie přináší.
Proti mým tvrzením budou pro ty, kdo by si snad ve světle nedávných japonských událostí dovolili u nás o jádru i zapochybovat, stát obvyklé a zaručeně „pravdivé“a donekonečna se opakující lži („opakovaná lež se stává pravdou“) stovek pravicových i levicových politiků i tzv. veřejnoprávních médií, elektrárenských monopolů a správců energetických sítí.
Dovolím si proto pouze shrnout, či spíše pouze zopakovat hlavní argumenty, proč jsem proti jádru a také naznačit, jak tyto věci vidí druhá strana, totiž ti, kdo budou (a nejenom u nás v ČR a na Slovensku) s podporou pospolitého lidu i nadále centralizovanou jadernou energetiku prosazovat, ať by se dělo cokoliv a byť by třeba půlka planety byla zničena radiací.
Šest důvodů proti
1. Jaderná energie je nebezpečná. Těžba, doprava, zpracování, skladování a využití jaderných materiálů i manipulace s těmito materiály a také skladování odpadů z jaderných elektráren je spojeno s četnými riziky a zejména v případě nehod s katastrofálními a nepředvídatelnými dopady na zdraví a životy lidí a celých ekosystémů.
Zde každý poctivý zastánce „neomylné“ ruky trhu samozřejmě namítne, že hlavní je přeci zisk a že zdraví a životy lidí a nějakých těch brouků a rostlinek jsou vlastně něčím, co ve srovnání s penězi, které využití jádra dnes přináší hrstce vyvolených (resp. „těch schopnějších“), vlastně ani nestojí za řeč a vlastně ani za ten papír, na kterém se o tom píše…
Je proto nabíledni, že u našich politiků, kteří až na výjimky vesměs věří našemu panu prezidentu Václavu Klausovi především, že „špinavé peníze neexistují“, ani únik radiace z 10 reaktorů nepřinese kýženou názorovou změnu.
2. Jaderná energie je nedemokratická. V rukou těch, kdo jí využívají a obchodují s ní, se soustřeďuje obrovská ekonomická a také mediální i politická moc. Vládcové a šéfové energetických monopolů, na nichž je závislá většina obyvatelstva pak ovládají lidi nejenom prostřednictvím účtenek za dodávky energie, ale také prostřednictvím zaplacených politiků a médií. „Z míst nejvyšších“ a s využitím vlastních zpravodajských kanálů i týmů psychologů se pak lidem říká, co si mají o energetice myslet a také to, co o energetice mají anebo nemají vědět.
Každý, kdo na tyto skutečnosti a praktiky (v ČR zcela běžné) poukáže, je pak obviněn z „paranoie“ případně z „přehnané nedůvěry“ vůči těm, kdo to přeci s námi všemi „myslí dobře“ (podporují třeba český hokej) a musí vědět nelépe, jak to s tou energetikou vlastně je. (Kdo podporuje jádro, je expert a odborník. Kdo ne, je hlupák a nedouk a vlastně ani není „jeden z nás“ atd.…)
Typickým rysem proti-demokratičnosti atomové moci je zejména to, že ve veřejně-právních médiích není dokonce ani ve vypjatých situacích jaderných havárií poskytnut odpovídající prostor těm, kdo mají k využití jádra vážné výhrady, a mohli by svými názory ovlivnit veřejnost.
3. Jaderná energetika a její podpora je dnes hlavní a zásadní překážkou ekologické energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie. Politická a ekonomická rozhodnutí vedoucí ke stavbě jaderných zařízení vedla v posledních dvou desetiletích vždy a všude, kde k nim došlo anebo mělo dojít, k zastavení rozvoje ekologické energetiky všemi možnými legálními, pololegálními i nelegálními prostředky.
Na tom se v zemích ovládaných jadernými energetickými monopoly (a ČR v tomto směru opět není žádnou výjimkou) vždy podíleli a podílejí politici, zákonodárci a úřednictvo spolu s výše uvedenými médii. Tito aktéři spolupracovali a spolupracují na likvidaci nezávislých ekologických výrobců elektrické energie a proti ekologické energetické legislativě ve snaze umožnit, prosadit a odůvodnit výstavbu co nejvíce bloků jaderných elektráren.
Na toto v ČR každý „vlastenec“ čerpající argumentaci a přesvědčení z mainstreamových médií a od politiků (pravicových i levicových) ovládaných energetickými koncerny, okamžitě namítne, že přeci ty „ekologické zdroje“ jsou nestabilní a především málo ekologické (vrtule na kopcích a modré plochy na polích, „No prostě hnus!“) a především (samozřejmě!) „neekonomické …“
4. Jaderná energetika prohlubuje závislost zemí, které ji využívají, na nestabilních a nedemokratických režimech a netransparentních ekonomických subjektech. I malé dítě ví, že slunce, které svítí na vaši střechu, vítr, který se nad ní prohání, a také voda v nedaleké řece, byla vždy energií od Pána Boha a „zadarmo“ a je energií domácí.
To samozřejmě velmi ztěžuje a vlastně od základu zpochybňuje „posvátnou“ a pro malého českého člověka nezpochybnitelnou roli tzv. „velkých hráčů“ a distributorů a jimi prováděné zdaňování, mezinárodní machinace a nejrůznější účetní kejkle i jejich potřebnost.
Energetickým monopolům, které vsadily na „levné“ jádro (vědí, že rizika i případné vzniklé škody nebude nikdo schopen ani vyčíslit a ani zaplatit), se jednalo a jedná především o maximalizaci zisku a o udržení ekonomické, politické a především faktické moci, o kterou se tyto subjekty nechtějí s nikým dělit.
5. Jaderná energetika je vždy (!) spojena se lhaním a podvody, často dokonce před očima důvěřivé veřejnosti. Sám za sebe zde mluví třeba případ Temelína. Jen málokdo si dnes pamatuje, že měl mít původně 4 bloky a ne pouze bloky 2 a také to, že měl celý (tj. se čtyřmi bloky) stát celkem kolem 30 mld. korun. Nakonec jej byla (jakožto odpůrce jádra můžu konstatovat, že díky Bohu) postavena pouze polovina, avšak za celkem (přiznaných) 110 mld. korun — tj. polovina za cenu dosahující téměř čtyřnásobek ceny původně odhadované…
Z pohledu lidí názorově „blízkých Hradu“ je ovšem pochopitelné a dokonce snad i chvályhodné, že ti, kdo se na tomto mega- tunelu podíleli, si chtějí podobnou lekci „účetnictví“ pokud možno co nejdříve a opět s požehnáním zmanipulované většiny národa zopakovat. Zde však třeba slovenská elektrárna Mochovce (ale i proces výstavby jaderných elektráren v řadě dalších zemí od USA až po Japonsko) skýtá prakticky stejně „utěšený“ obrázek… Zařízení se oproti plánu prodražují dvakrát až osmkrát a pozastavit se v těchto případech nad transparentností výběru dodavatelů, či snad dokonce nad výší provizí pro politiky, je pokládáno za nemístné.
6. Jaderná energetika není ani zdaleka tak spolehlivá, jak se tvrdí. Svědčí o tom třeba prostá skutečnost, že o dvou kusech ledu, které upadly z vrtule větrné elektrárny u Pavlova před rokem a půl, se opakovaně dozvídal celý národ. O tom, kolik „plánovaných“ (opravy) a „neplánovaných“ (kvůli poruchám) odstávek měli třeba v uplynulém roce jaderné bloky Temelína, Dukovan, Mochovců a Jaslovských Bohunic, jsme se však z médií nedozvěděli takřka nic.
Známým problémem bylo, je a bude i do budoucna zajištění bezpečného skladování jaderného odpadu. Další nepříjemnou skutečností, o níž se média jaksi neodvažují mluvit, je, že stávající ložiska uranu jsou odhadována pouze na nějakých 30 až 40 let a že jeho cena na světových trzích stoupla v posledních dvou letech až o 800 procent…
Zřejmě i proto vlády ČR a Slovenska v tichosti uvažují nad „opětovným otevíráním“ a také „otevíráním nových“ uranových dolů. Zisk nade vše…
Zůstane „to“ při starém
Mnou uvedená konstatování proti jaderné energetice a také konstatování i argumenty protistrany jsou dostatečně známé a lze je doplnit řadou událostí z dávné i nedávné historie jaderné energetiky. Charakteristické bylo například, když nedávno kníže Schwarzenberg ve funkci ministra zahraničí ČR odletěl do USA jednat s firmou Westinghouse (americký dodavatel jaderných elektráren) o zakázce za půl mld. korun a o možných provizích na druhý den(!) poté, jak se současné pravicové vládě v ČR řadou mocenských a z právního hlediska sporných legislativních kroků a rozhodnutí s podporou médií de facto „přes noc“ povedlo zlikvidovala celé odvětví ekologické energetiky.
Další ilustrací výše popsané situace jsou ale třeba také televizní záběry ze zdevastovaného pobřeží Japonska. Na pobřeží Tichého oceánu tam k obloze samozřejmě netrčí zbytky žádné (!) větrné elektrárny. I tam se totiž zřejmě nějaká moudrá vláda rozhodovala ve prospěch energie jádra a občané pro něj (po důkladné mediální masáži) zřejmě také vyslovili svoji bezpodmínečnou podporu. Média v Japonsku také průběžně informovala občany o výhodách, bezpečnosti a „neoddiskutovatelných dobrodiních“ jaderné energetiky a o všech možných špatnostech, nevýhodách a také zjevných „estetických selháních“ energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie, tj. slunci, větru, tzv. malé vodě a biomase…
Nemusíme pochybovat ani o tom, že mezi tvořivými lidmi v Japonsku se našlo pár „zbloudilců“, kteří namísto atomovek chtěli stavět ty u nás a patrně také v Japonsku všemi svorně zatracované „větrníky“ anebo „slunečníky“, anebo dokonce nějakou tu malou vodní elektrárnu (chudáci ryby, že ano)...
Média, politici i voliči si tam (opět podobně jako u nás) „prozřetelně“ zvolili jádro a poslušné úřednictvo a správcové energetických sít pak jenom se svými odmítavými stanovisky s patřičnými razítky dokonali svoje pro-atomové dílo a ekologické zbloudilce v jejich „škodlivých aktivitách“ zastavili…
K obloze v Japonsku po vlně tsunami tak opravdu žádné zbytky „větrných monster“ a ani žádné „hnusně modré“ rozlámané sluneční panely netrčí a Japonci mohou být i nadále spokojeni s tím, jak dobře si tu svoji energetickou koncepci zvolili a čí hlas při jejím schvalování poslušně poslouchali.
Je mně pouze líto těch ozářených, kteří ve velké většině zřejmě nemohou za to, co se jim teď dle mého názoru díky výstavbě jaderných elektráren a chybné koncepci energetiky (tj. nikoliv díky vlně tsunami!) stalo. Je mně dokonce (promiňte, pane Klausi) upřímně líto i těch mrtvých, ozářených a otrávených ryb a dalších živočichů v japonském moři.
A co bude dál? Bylo by bláhové namlouvat si, že energetické koncerny v postkomunistických zemích i jinde ve světě sleví něco ze svých zářných plánů naší krásné atomové budoucnosti a sníží svoje na desetiletí dopředu naplánované zisky.
Neoliberální média a politici odchovaní u nás poněkud cynickým velkým vůdcem pozdě-ranního českého kapitalismu, dokonce již teď, ve dnech pokračující japonské jaderné havárie, pějí svůj nekončící chvalozpěv na „výhody a dobrodiní“ energie jádra a neváhají i nadále zatracovat ty „větrníky“ a „slunečníky“...
Důvěřivá veřejnost se k nim samozřejmě opět již brzy přidá (vždyť každý chce být „expert“ a „jeden z nás“, že ano) — buďte bez obav.
Můžeme se proto pouze modlit, aby ta naše zářná budoucnost, která se zde pod taktovkou nezastavitelné jaderné lobby připravuje, nebyla nakonec až příliš „zářná“.
Milí voličové!
O svých protikandidátech nemohu říct nic dobrého. Jest mi to velice trapné, tím trapnější, poněvadž bych tak rád řekl vše nejlepší, abych dokumentoval, jak nejkrásnější pomstou může býti, neohlížeje se napravo ani nalevo, podvrátiti činnost svých protikandidátů, abych jim jaksi tímto skutkem vyrazil z ruky zbraně proti sobě. Bohužel však není mi to možné, chci-li promluviti k voličstvu úplnou pravdu. Každý člověk má chyby, řeknu spíše malé chybičky, jichž v lidském životě vyskytuje se celá řada, kteréžto slabůstky však sloučeny v jeden celek jsou s to učinit z každého jednotlivce v očích interesentů neobyčejného lotra. Podle toho musel bych použíti i o svých protikandidátech toho slova ´neobyčejného´, ale veden správnou zásadou, že jest lépe omluviti nebo zmenšiti viny svých bližních v očích voličů, používám jen slovo ´obyčejný´. I toto slovo zdá se mi však býti ještě ne dosti zjemnělé a vypadalo by to opět, jako bych se chtěl stejnými zbraněmi mstíti svým protikandidátům, i používám slovo ´lotr´ beze všech příkras, čili epiteton ornans.
Bohužel však ani slovo ´lotr´ nevystihuje dobře soukromou i veřejnou činnost mých pánů protikandidátů, i snažím se vystihnouti lépe jejich charakter, aniž bych je urážel slovem ´padouch´.
Ovšem ten, kdo je zná, ví pozitivně, že slova ´lotr´ nebo ´padouch´ jsou přespříliš mírná a naprosto nedostačitelná ke správnému vyjádření se o jejich charakteru.
Tanou mi na mysli různé nadávky, které by se výborně hodily k charakteristice těchto pánů, kterých si ostatně velice vážím a ctím, ale jsem na rozpacích užíti slov tak silných ve slušné společnosti, za jako vás, velectěné shromáždění, doposud považuji.
Jedno jméno horší než druhé mne svrbí na jazyku, ale nemohu, doopravdy nemohu, velectěné shromáždění, těmito přiléhavými tituly odhaliti vám celou tu mravní nahotu, s kterou nestydí se předstoupiti před vás, dlepřísloví ´Drzé čelo lepší než poplužní dvůr´. … atd. atd.
Jak už jsem napsal, výlev pana Jurigy hrající na emoce čtenářů, bez toho, aby přinesl jakékoliv racionální informace, jak už je u zastánců větrníků proti jaderným elektrárnám běžné, nepřináší nic nového, jen popírá sám sebe a straší. Můžeme ho rozebrat:
Bod 1., tvrzení, že „jaderná energie je nebezpečná“.
Porovnání „nebezpečnosti“ jednotlivých druhů energíí zde: http://nextbigfuture.com/2008/03/deaths-per-twh-for-all-energy-sources.html nevypovídá moc o tom, že by jaderná energie byla z nejnebezpečnějších.
Takže lež. Přesně jak pan Juriga říká. Ovšem tentokrát na jeho straně. Co se týká zisků a nějakých těch brouků a bylinek, odkazuji čtenáře na problémy v posledních letech zapřičiněné protijadernou lobby prosazovanými FVE.
Bod 2., tvrzení, že „jaderná energie je nedemokratická“.
Abych se přiznal zde trochu tápu, protože nejsem schopen pochopit v čem je podstata demokratičnosti či nedemokratičnosti nějakého zdroje energie, natož natož rozlišit, který zdroj energie je ´demokratický´, a který ne. Jestli ovšem správně chápu to co píše pan Juriga ve svých třech odstavcích, tak podle něj je nedemokratičnost energie zřejmě dána tím, že se o jejích nevýhodách nebo nebezpečí nereferuje ve veřejně-právních médiích. Bohužel ani zde nás pan Juriga neoslní nějakým odkazem na nějakou studii, ale jen předpokládá, že mu budeme věřit. Já se ale domnívám, že o nevýhodách a nebezpečí jaderné energetiky je veřejnost v ČR zpravena velice dobře. Bohužel ale pro pana Jurigu ani tyto informace nezmanipulovaly veřejnost na úroveň ke které to dospělo v sousedním Rakousku. To bude asi zřejmě důvod jeho rozladění a tvrzení, že „jaderná energie je nedemokratická“.
Bod 3., tvrzení, že „jaderná energetika a její podpora je dnes hlavní a zásadní překážkou ekologické energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie“.
Opět odkazuji na boom výstavby FVE v ČR v posledních letech. Co zde jaderná energetika zastavila? Jak se zde projevil vliv „jaderného energetického monopolu“? Kdo je u nás jeho reprezentantem? Snad ne ČEZ, který sám vlastní tolik FVE?
A pokud neplatí to co pan Juriga připisuje každému „vlastenci“ v posledním odstavci tohoto bodu, mohl by podat nějaké racionální argumenty namísto emocionálních výrazů? Asi ne, že.
Bod 4., tvrzení, že „jaderná energetika prohlubuje závislost zemí, které ji využívají, na nestabilních a nedemokratických režimech a netransparentních ekonomických subjektech“.
Tady jsem se ztratil už docela. Co chce pan Juriga říct? Že elektřina v větrných a fotovoltaických elektráren je zadarmo? Mám to chápat tak, že větrné a fotovoltaické elektrárny rostou na poli aniž by to člověka stálo pětník, a aniž by se musela získat jiná energie nutná pro jejich výrobu a instalaci? A o nějakém „levném jádru“ může psát pouze pan Juriga. Já jsem zaregistroval dostatek článků zpochybňujících láci elektřiny vyrobené jadernými elektrárnami. Ale stále ještě není tato energie tak drahá, aby musela být pro schopnost konkurovat jiným zdrojům energie dotovaná tak silně jako energie z větrných a fotovoltaických elektráren. Jinak je celý bod 4., tak jak ho pan Juriga napsal, jeden velký blábol jednostranně zaměřeného člověka, který není schopen širšího pohledu.
Bod 5., tvrzení, že „Jaderná energetika je vždy (!) spojena se lhaním a podvody, často dokonce před očima důvěřivé veřejnosti“.
Je to snad pouze výstavba jaderné elektrárny, která je spojena s lhaním a podvody? A co tunel Blanka, výstavba dálnic, ekotender a další ohromné veřejné investice? Tvářit se, že lhaní a podvody jsou výsadou pouze jaderných elektráren a tím argumentovat proti nim je také lež, tentokrát ovšem opět ze strany pana Jurigy. Problém lhaní a podovodů není primárně záležitost jaderné energetiky, ale obrovských peněz, které se v tom kterém případě točí. Kdopak platí pana Jurigu, že by Mostecká uhelná nebo nějaká obchodník s plynem?
Bod 6., tvrzení, že „jaderná energetika není ani zdaleka tak spolehlivá, jak se tvrdí“.
Opravdu nevím „o dvou kusech ledu, které upadly z vrtule větrné elektrárny u Pavlova před rokem a půl, přestože se o nich opakovaně dovídá celý národ“. Za to vím o havárii v Černobylu, a taky vím něco málo o jejích příčinách, které byly spíše v politickém systému než v technickém řešení jaderného reaktoru, které se notabene používalo jen na území bývalého SSSR. Vím také o haváriích vodních elektráren, jenž zabily mnoho lidí, a přesto nečtu slova pana Juryïgy, který by varoval před další výstavbou těchto zdrojů energie. A taky vím, že porucha v jaderné elektrárně spočívající ve špatném vyvážení osy turbíny, nebo úniku vody v sekundárním okruhu nemá s jadernou bezpečností naprosto nic společného. A pokud jsme se o nich nedověděli z médií takřka nic, tak bych řekl, že jen proto, že nebyly tak důležité, nebo proto, že media odvádí mizernou práci podobně jako například v případě informování o korupci ve státní správě. Ovšem vyčítat to jaderné energetice je opravdu dětinské.
V každém případě bych na tomto místě uvítal nějakou tabulku se srovnáním spolehlivosti jednotlivých zdrojů energie, a případně množstvím poškozených při výrobě, montážích, na následky poruch, havárií, a tzv. externalit. Samotné tvrzení pana Jurigy mi nestačí.
Vytahování argumentu, že cena uranu stoupá a nakonec někdy v budoucnu už nebude žádný k vytěžení, mi připadne fakt trapné.
A opět se na závěr pan Juriga ohání „ziskem nade vše“ jako by si neuvědomoval, že to co kritizuje opět není záležitost čistě jaderné energetiky, ale obecný problém systému ve kterém žijeme. Proč nezmíní třeba problémy boomu výstavby FVE, nebo předražených dálnic ve spojitosti se „ziskem nade vše“? Dávat bezohlednost investorů do spojitosti pouze s výrobou energie z jaderných elektráren je demagogie, která racionálnímu zvážení výhod a nevýhod jaderné energetiky nepomůže, stejně jako podobné články, které nepřináší žádné racionální argumenty a podobně jako reklama útočí pouze na emoce.
http://unit.aist.go.jp/rcpv/cie/outline/index.html
Může to ostatně zajímat i příznivce jaderné energetiky, už proto, že mnozí z nás jsou milovníci pokročilých technologií a fotovoltaiku máme rádi, aspoň dokud se vyvíjí v laboratořích a používá tam, kde je doopravdy k užitku (zejména k zásobování energií, a ne ke kasírování dotací).
S nedemokratičností jaderné energie má Roman Juriga docela pravdu. Jednak samotná technologie je vhodnější pro velké výkonné reaktory než pro kapesní zdroje, a za druhé souvislost s vojenskými technologiemi vede k silnému politickému odporu vůči decentralizovanému nasazení menších reaktorů, třeba městských atomových elektráren a tepláren.
Problém této argumentace tkví v tom, že lidé jako Roman Juriga na jedné straně vyčítají jádru nedemokratičnost, ale na druhé straně se nijak nesnaží budovat vlastní malé, demokratické zdroje, chtějí dál brát proud z nedemokratické, centrálně spravované sítě, vyráběný v nedemokratických, velkých elektrárnách, jen požadují, aby nedemokratický ČEZ vyměnil nedemokratickou jadernou energii za jiné, kterým oni dávají nálepky demokratické.
Demokratické zdroje energie jsou zdroje demokraticky budované a demokraticky provozované. Jaderná technologie je nedemokratická v tom symslu, že se nehodí pro projekty osobního, družstevního nebo komunitního zásobování energií, ale ani jiné technologie se demokratickými nestanou, dokud je k vybudování osobních, družstevních nebo komunitních zdrojů nikdo nepoužije.
Příkladem stoupencům demokratické energie budiž svobodný software. Jeho úspěch se nezakládá na pokřiku: „Zakažte Microsoft!‟ ale na aktivním vývoji a praktickém užívání svobodných alternativ.
Dosud Šíma ani Wagner neuvedli, jak se vyrovnat se zamořením po uranové těžbě. Komunity v okolí uranových dolů na celém světě si stěžují na zamoření a vrůstající úmrtnost.
Samozřejmě, že těžba ropy a uhlí je podobné svinstvo, ale přeci jen proti radioktivitě je to slabý odvar. Tragedie v uhelném dole je katastrofou pro celé okolí a může postihnout i vzdálenější oblasti viz můj článek I my jsme příbuzní zavalených horníků. Ale stejně se to nedá srovnat se zamořením v rozsahu, jaké vidíme třeba v Ralsku.
A k invektivní otázce otázce Šímy (inu když nejsou argumenty...) - Ing. Juriga je placen jako ředitel Pravoslavné akademie a od devadesátých let na praktické i teoretické úrovni propaguje OZE a to i jejich aplikací v různých místech Evropy, podílel se i na konzultacích elektrifikace sociálních institucí v subsaharské Africe. To se ale dá najít na internetu, místo invektiv a zahlcování diskuse citováním klasiků. Jenže jaderní fandové tu už několikrát prokázali, že jakákoli odborná diskuse jim dělá problém, neumí hledat odkazy ani správně pracovat s informacemi. Ale to nevadí. Na lidech jako Šíma či Wágner to naštěstí nevisí ;-)
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185979869/?from=240
Větrná elektrárna Pravoslavné akademie ve Vilémově, kterou vybudoval, byla prvním občanským projektem tohoto typu a zabývá se i dalšími obnovitelnými zdroji energie, např. v rámci projektu solárních střech na kostelech.
Myslím, že stojí za to seznámit se s názory takových lidí, kteří jenom nemluví, ale také konají a myslím, že můj přítel Roman Juriga má své postoje prožité a promyšlené, i když ve svém příspěvku neuvádí spoustu odkazů.
Konečně si myslím, že nastal čas na rehabiltiaci postojů, které nejsou vedeny pouze a jen racionálním kalkulem, ale jsou existenciální, holistické, vyjadřují emoce a opírají se o etické postoje.
Rozhodně není zajímavý pro Greenpeace. Byl jsem u toho (na Neoconíčku ve Štefánikově hvězdárně na Petříně, v roce 2001. To už je deset let? Sakra, ten čas letí.), když tehdejší tiskový mluvčí Greenpeace odkýval, že sluneční energii je lepší použít k ohřevu vody než k výrobě elektřiny, nicméně prohlásil, že Greenpeace musí demonstrovat za fotovoltaiku, protože propagací něčeho, co funguje a dá se běžně koupit, by neupoutali pozornost. Kamarád si s ním šel po jeho přednášce popovídat o malých vodních elektrárnách, viděl nějaké problémy v zákonech a zajímalo ho, zda by se Greenpeace nechtěli zasadit za úpravu zákonů, která by budování malých vodních elektráren usnadnila. Jediným výsledkem byla zábavná scénka, jak se mluvčí vykrucuje.
Pro většinová média jsou zajímavé katastrofy. O Fukušimě rozhodně nemlčí. I v televizi o ní mluvili od začátku, protože jaderná havárie, to je pojem, který budí strach; když to ještě vypadalo, že by se havárie mohla obejít téměř bez následků, podbarvovala televize zprávy o ní záběry z hořící rafinerie, aby to bylo akčnější. O úniku cesia z objektu elektrárny informovala česká média o den dřív, než k němu opravdu došlo. Jestliže v elektrárně ještě něco začne hořet nebo vybuchne, určitě se v našem zpravodajství znovu objeví; o zvýšené radioaktivitě budeme informováni přinejmenším tak dlouho, dokud ji někde naměří nově.
Větrné elektrárny jsou pro média zajímavé, pokud někde někdo protestuje proti jejich stavbě nebo pokud z nich odletí kus ledu někomu na auto; obojí se, myslím, týká spíše velkých projektů, stavěných často hlavně pro dotace, než malých elektráren, jimiž někdo omezuje svou závislost na síti. Sluneční se dostanou do zpráv, když kvůli nim zdraží elektřina. Což mají taky na svědomí velká dotovaná kolektorová pole, s panelem na střeše pro osobní spotřebu člověk sousedovi díru do peněženky tak snadno neudělá, dokonce ani když občasné přebytky prodá do sítě za dotovanou cenu. Úspěšným budováním malých elektráren se Roman Juriga dostane do zpráv, až dopomůže k energetické soběstačnosti tolika bývalým zákazníkům ČEZu, že ČEZ zkrachuje.
Od Greenpeace se stavitel malých elektráren reklamy nedočká, protože co je malé, bezpečné, a ještě k tomu funkční, není zajímavé pro televizi, a co není zajímavé pro televizi, není zajímavé pro Greenpeace.
Takže jak má průkopník demokratických zdrojů vejít ve známost, když i sám raději volá po zákazu konkurence, než by se pochlubil vlastní prací?
Sice už jsem výše zmínil, že mají vlastní výzkum v oboru, a podle Wikipedie https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/List_of_power_stations_in_Japan#Renewable mají i instalované zdroje, vodní, větrné i sluneční, ale zájem o jakoukoliv technologii, která jim se zásobováním energií pomůže, by mohli mít velký, větší než na jaký stačí jejich vlastní odborníci. Dobrovolné úspory http://search.japantimes.co.jp/cgi-bin/fs20110317a3.html v podobě zhaslých neonů mohou být dokonce vítané, v podobě náhrady domácího vytápění kožichem už tolik ne a občasné vypínání proudu určitě není nic, co by si Japonci chtěli zachovat i do budoucna (nebo co bychom od nich měli přejímat).
Podle http://search.japantimes.co.jp/cgi-bin/nn20110316a6.html je jisté, že jadernou energií Japonci výpadek způsobený zničením Fukušimy 1 v nejbližších letech zaručeně nenahradí. Dá se očekávat stavba tepelných elektráren, a ta, pokud vím (Vladimír Wagner to vysvětluje v článku http://www.denikreferendum.cz/clanek/9417-jak-je-to-s-jadernymi-zdroji ), bude nutná i jako doplněk k elektrárnám větrným nebo slunečným, pokud se Japonci rozhodnou pro ně. Přinejmenším dokud zůstane zachován systém velkých zdrojů a rozvodné sítě.
Může Roman Juriga nabídnout Japoncům něco lepšího?
Chtěl jsem svým příspěvkem jen nenechat článek bez reakce, a také poukázat na iracionálnost pohledu mnoha zarytých odpůrců jaderné energie, kterou s nimi další sdílí bez jakéhokoli kritického přístupu, a tím se znemožňuje opravdu cenná debata na téma jaderná energetika ano či ne, a pokud ano, tak za jakých podmínek. Z mého pohledu velice dobrý příspěvek do této debaty je článek Vladimíra Wagnera a diskuze pod ním. http://www.denikreferendum.cz/clanek/9417-jak-je-to-s-jadernymi-zdroji
S názorem, že kdo kritizuje jadernou energetiku a přitom se nestaví proti jaderným zbraním je pokrytec naprosto souhlasím. Osobně se domnívám, že je to tím, že sehnat peníze, lidi, odvahu a sílu na akci proti JE není tak velký problém jako sehnat peníze, lidi, odvahu (v tomto případě by totiž byla i o dost tvrdší reakce proti aktivistům) a sílu na akci proti jaderným zbraním. JE totiž nejsou trnem v oku pouze protijaderným aktivistům, ale i producentům uhlí, ropy, plynu a výrobcům FVE, větrných elektáren a dalších alternativních zdrojů. Ti všichni jakoukoli akci proti jaderným elektrárnám rádi podpoří, aby potlačili konkurenci a sami si zvýšili zisk (zase ten zisk, pane Jurigo :-) ). Uvádím to proto, protože nemám pocit, že by si toho aktivisté proti JE byli, až na výjimky, vědomi. Zajímalo by mě kdo z těch, kteří se účastnili demonstrací proti Temelínské JE si položil otázku kde se vzaly peníze na všechny ty akce proti Temelínu. A ať mi nikdo neříká, že si vše platili aktivisté ze svého. Kdo někdy něco organizoval ví, že takové věci nejsou zadarmo.
Pane Macháčku, nejsem v té věci odborník, a myslím, že na otázku souvislosti jaderné energetiky a vojenských technologií by asi nejlépe odpověděl pan Wagner, který se této otázky v diskuzi pod svým článkem dotýká. Ale i mě napadá otázka, jakou souvislost mají JE v ČR nebo v Německu s vojenskými technologiemi? Myslíte si, že se v ČR nestaví malé místní JE kvůli tomu, že se proti tomu staví vojenskoprůmyslový komplex, nebo je to spíš pro iracionální strach lidí, který způsobili ti z protijaderných aktivistů, kteří nejsou schopní vést racionální debatu o vhodnosti nebo nevhodnosti jaderné energetiky a jejichž jediný způsob boje je strašení? Není přece pravda, že se JE nehodí pro projekty osobního, družstevního nebo komunitního zásobování energií. Takové možnosti tu jsou: http://proatom.luksoft.cz/view.php?cisloclanku=2008021801 ale problém je spíš v tom, že se lidé tak bojí jaderných technologií, že tuto možnost odmítají. http://zpravy.idnes.cz/bude-jablonec-a-liberec-pohanet-mala-jaderna-elektrarna-zadne-sci-fi-1dl-/domaci.asp?c=A100623_112307_domaci_bar
Pane Tožičko, jestli je kritický pohled na článek pana Jurigy pro Vás důkazem o mém fandovství pro JE, tak to je pro mě zase jen důkaz jak málo jste v tomto případě schopen racionálního uvažování a argumentace. Nemusím být fanda jaderné energetiky, abych viděl iracionálnost něčeho z toho co píše pan Juriga ve svém článku. Stačí být nestranný.
Co se týká aktivit pana Jurigy, ty snad nikdo neshazoval ani nekritizoval. Reagoval jsem na jeho "komentář" nikoli na jeho činnost. Naopak, mně se jeho činnost líbí. To ovšem pro mě není důvod, abych "sbaštil" všechno co mi servíruje. Nejsem ochoten vést debatu o tak závažné věci jako je jaderná energetika na bázi emocí jak se toho dovolává pan Silný. Vzhledem tomu, že lidé obecně jsou citlivější vůči nebezpečí není problém je „přesvědčit“ o nebezpečnosti čehokoli, a dokud elektřina ze zásuvky jde, tak nemají důvod se nad problémem více zamyslet. Jenže lidé, kteří mají dodávky energie na starosti musí tyto problémy řešit s předstihem, a myslím, že drtivá většina z nich na racionální argumenty slyší. Důkazem je rapidní zvýšení bezpečnosti JE.
Argumentace Černobylem mi připadne dnes trochu zpozdilá. Typ reaktoru, který tuto havárii „umožnil“ se už nikde ve světě, snad kromě zemí bývalé SSSR, nepoužívá a na nyní budovaných reaktorech by tato havárie nemohla vůbec nastat.
"Podobná neštěstí nejsou v oblasti ničím výjimečným jak kvůli špatným bezpečnostním podmínkám, tak kvůli nedostatečnému vybavení. Pákistán má mimo jiné obrovské zásoby uhlí odhadované na více než 184 miliard tun. Ročně vytěží čtyři miliony tun uhlí, z něhož většinu spálí cihelny."
Tak co, budeme teď bojovat proti cihelnám?
Ve vši skromnosti si myslím, že tento citát je pro diskusi o atomové energetice vhodnější, než citát od Jaroslava Haška, který uvedl pan Šíma, který se tváří jako expert.
Ano, u nás je zemětřesení málo pravděpodobné, ale problém je obecný. Stačí připomenout ekonomické experty před krizí, stačí sledovat jak experti na důchodovou reformu ohýbají čísla v zájmu budoucích soukromých zisků atd.
Experti nejsou nestranní, ale reprezentují zájmy těch, kdo je platí a na tom není nic špatného, pokud ty zájmy nezamlčují a nenárokují si jako jediní pravdu, racionalitu a nestranost.
Už Luther říkal, že rozum je děvka prodejná.
Co říci k emocím? Můj příspvěk byl interpretován jako bych chtěl stavět jen na emocích, což jsme výslovně neudělal. Argumentoval jsem proti čistě racionálnímu kalkulu. Uvedu drastický příklad: takzvané konečné řešení židovské otázky, jak nacisté nazývali plánované vyvraždění všech evropských Židů, bylo prováděno vysoce racionálně a organizační i technická zdatnost expertů, kteří tento úkol svědomitě plnili a řádně při tom potlačovali své přirozené emoce byly příkladné. N e ř í k á m tím, že příznivci atomové energetiky jsou jako nacisté. Říkám tím, že racionalita bez citu a etiky je nelidská.
Co říci k cihelnám? Nepochybně všechny technologie, které snižují energetickou náročnost jsou vítané a ve stavebnicitví je jich řada.
Co říci ke Greenpeace? Pokud vím, způsob práce a zaměrení této organizace nesměřuje k podpoře konkrétních lokálních projektů. Na to jsou jiné organizace a asi by bylo dobré se nejdřív informovat, než se člověk někam vydá.
Bod 1. Bezpečnost jaderné energetiky. Vyrůstal jsem podhůří Povážského Inovce v době komunizmu. V tomto slovenském pohoří tehdy Rusové těžili Uran. Projevilo se to mj. množstvím dětí, které se narodily se závažnými genetickými poruchami. Také tam tenkrát došlo k havárii na jednom z bloků Jaslovských Bohunic, který byl pak zasypán betonem. Zemřelo tam několik lidí. Beton se tenkrát navážel z celého RVHP a nad hlavami nám létala několik měsíců helikoptéra, která měřila radiaci. Co se tehdy dělo, jsme se však dozvěděli až po roce 1989. Jsem rád, že jste použil skvělý , avšak poněkud kulhající argument ve vztahu brouků a rostlin k FVE. Asi Vás i mnohé lidi u nás překvapí, že pod FV panely pokračuje život jak půdních organizmů, tak i celé řady rostlin a brouků a dokonce tam hnízdí řada ptáků. Co a hlavně jak bude pokračovat v biologickém životě kolem Fukušimy a v moři kolem elektrárny po havárii? V roce 1999 jsem se dostal do vylidněné zóny po Černobylu v Bělorusku. Leccos tam rostlo „jinak“. Po demontáži FVE však bude půda spíše jenom odpočatá. Pokud dojde k demontáži nějaké jaderné elektrárny, doporučuji vám vybrat si pak v obchodě tu nezávadnou zeleninu, která se tam bude pěstovat. Bude zřejmě lepší (a hlavně asi větší), než ta co vyroste na polích po FV elektrárnách…
Bod 2. Nemusíme asi polemizovat o tom, že moc i její zneužití bývá od dávných dob spojeno s penězi. Na výstavbu jaderné elektrárny Vám asi nebude stačit 300.000,- Kč (jako na FVE na střeše) a po jejím dostavění nebude vydělávat 10 anebo 30.000,-Kč ročně. Investice i zisk – protože budou obrovské – budou nepochybně chráněny všemi možnými pojistkami. Vládou a médii počínaje, armádou a protiteroristickou jednotkou (placenou z daní občanů) konče. FVE, MVE i VE si musí hlídat a obhajovat v médiích i v politice sami investoři. Investoři do jaderných elektráren pochopitelně činí to samé, avšak disponují nesrovnatelně většími prostředky a tudíž mocí, která je bohužel láká k tomu, aby byla zneužita. Technologie sama má ostatně svůj původ ve vojenském výzkumu, který až do našich dní ve značné míře podléhá utajení. Přímo se vnucuje otázka: „ Proč asi“?, když se podle Vás a většiny občanů ČR opravdu „není čeho bát…“ a občané Rakouska dle Vašeho názoru jenom „zbytečně panikaří...“
Bod 3. Jaderná energetika – možná si to nepamatujete - u nás prakticky zcela zastavila rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie po roce 1990, když bylo jednou z prvních vlád Václava Klause rozhodnuto dostavět Temelín. Toto „zastavení“ a následné zaostávání ČR v oboru využití OZE trvalo až do roku 2002(!), kdy byl Temelín s velkou slávou konečně dostavěn. K dalšímu zastavení rozvoje využití OZE u nás došlo až když bylo nedávno současnou pravicovou vládou rozhodnuto stavět další 2 bloky Temelína.
Bod 4. K transparentnosti a demokratičnosti vývozců uranu a také pro osvěžení paměti; Kromě Kazachstánu jsou hlavními vývozci uranu Niger, Nigerie, Zair, Gabon a také Uzbekistán . Obohacený uran dovážený k nám z Ruska má svůj původ také v Kazachstánu. Mezi zeměmi, které uran ve velkém vyvážejí lze za demokracii v nejlepším slova smyslu pokládat asi pouze Kanadu. K energii potřebné na výrobu větrníků, nad jejímž původem se pozastavujete: energetická návratnost větrných elektráren je od ½ do 1 roku, u FVE se tato návratnost pohybuje od jednoho do tří let .(V závislosti na velikosti zařízení, resp. velikosti a typu výroby). K Vaší zmínce o dotování energie z větru (o fotovoltaice se toho myslím napsalo již dost a při této příležitosti byla u nás pohřbena jak energie větru, tak malá voda i biomasa) a pro informaci ctěných čtenářů - za jednu kWh dostane u nás letos vlastník větrníku kolem 2,25 Kč. Konečný spotřebitel ale zaplatí za elektřinu až 4,50 Kč/kWh. I při zohlednění nestability větru jakožto zdroje elektrické energie se 2,25 Kč (tj. asi jednou tolik, co dostal investor zařízení) jeví jako poměrně pěkný peníz za zálohování a regulaci pro distributora a velkou elektrárenskou společnost. Výkupní cena energie z větru však u nás ani v minulosti nikdy nepřesáhla 3 Kč/KWh. Vy však pokládáte tyto věci, o kterých běžný občan dle Vašeho názoru asi pouze „náhodou“ není informován, vesměs jak píšete za: „blábol“.
Bod 5. Před očima veřejnosti… Tunel Blanka, dálnice, jaderné elektrárny a další obrovské projekty prostě svádějí jejich realizátory k netransparentnímu jednání. U velké větrné elektrárny i při nákupu FV panelů a měničů je však cena známá v toleranci 10-15%. Známé je oslunění, výkon panelů, větrnost lokality... Opravdu Vám připadá až tak trapné z mé strany se pozastavit se nad cenou uranu a nad bezpečností a spolehlivostí jeho dodavatelů? K fosilní energii (ropa, uhlí plyn) mám řadu výhrad a žádná společnost obchodující s fosilní energií si mně neplatí. Dovoluji si Vaší otázku přesto pokládat za otázku řečnickou, nikoliv za urážku, i když byla zřejmě takto míněna.
Bod 6. Opět bezpečnost: Havárie u Černobylu je mi známa a viděl jsem několik dokumentů o tom, co a jak se tenkrát stalo. Dokonce jsem se v roce 1999 pohyboval v postižené oblasti. Nechtěl jsem se však k této události a ani k Four Mile Islandu a Jaslovským Bohunicím i dopadům, které jsou spojeny s těžbou a manipulací s radioaktivním materiálem v článku, který byl opravdu míněn spíše emotivně a opravdu jako publicistický komentář, vracet. Když se podíváte do českých novin a časopisů, naleznete v nich však za poslední jeden a půl rok desítky a možná stovky článků popisující všechny možné nevýhody a selhání technologie obnovitelných zdrojů energie: lidé u nás mají vědět že FVE jsou škaredé, pokrývají pole, zdraží jim účet za elektřinu a také že VE jsou vidět, vydávají „infrazvuky“, a taky že jsou závislé na větru a špatní naší krajinu… O tom, že se jedná o zdroje, které nevypouštějí emise (kromě těch, které vzniknou při jejich výrobě, jak jste správně poznamenal) překvapivě nenaleznete v českém tisku z nedávného období téměř žádnou zmínku. O rizikách a nutné opatrnosti vůči jádru (a to i z důvodů mocensko-politických!) se v českých mainstreamových médiích dokonce ani po havárii ve Fukušimě nepíše vůbec nic! Nepsalo se teď dokonce ani o tom, že v poruše bylo (a možná stále ještě je) v Japonsku celkem 5 atomových elektráren a že odstaveno jich bylo celkem 11. Dovolím si tudíž svou odpověď na Vaše výhrady k mému komentáři skončit řečnickou otázkou: Opravdu Vám toto nepřipadá ani trochu „nápadné“?
V každém případě Vám však děkuji za Vaší rozzlobenou reakci. Věřím, že moje odpověď na ní snad má šanci někomu přeci jenom oči otevřít.
Roman Juriga
Netvrdil jsem, že vám chodí peníze na účet od třeba Mostecké uhelné, jen tvrdím, že vaše aktivita Mostecké uhelné, a nejen jí, vyhovuje. To znamená, že když nejste nestranný, a to evidentně nejste, tak, ať už vědomě či nevědomě, sloužíte jiné straně konfliktu, který zde v kolotoči obrovských peněz je, a to dodavatelům jiných zdrojů energie. Určitě Vám, zrovna tak jako i mně, vyhovuje, že mezi ně patří výrobci větrných, fotovoltaických a malých vodních elektráren. Ale podle toho co píšete by se Vám už nemělo líbit, že mezi ně patří i dodavatelé uhlí, ropy a plynu, tedy dodavatelů energií nejvíce se podílejících na tvorbě skleníkových plynů, která se dnes považuje za jednu z největších globálních ekologických rizik. Daleko větší než místní ekologické škody po těžbě uranu nebo při skladování vyhořelého paliva.
Aby bylo jasno, nejenže mi nevadí kritika jaderné energetiky a poukazování na rizika spojená s provozem jaderných elektráren, ale dokonce ji vítám a jsem za ni rád, protože si uvědomuju, že tato kritika způsobila razantní zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren v průběhu let, podobně jako se to stalo v leteckém provozu, který je dnes jedním z nejbezpečnějších způsobů přepravy osob. Vadí mi ovšem mi její jednostranné a jednoznačné odsuzování ze strany protijaderné lobby.
A vadí mi, že si někteří lidé osobují právo zařadit mezi „zelené“, tedy ekology, pouze ty, kteří odsuzují jadernou energetiku. Přijde mi sprosté si takto přivlastňovat nějaký postoj, protože se nedává žádný prostor pro diskuzi. A diskuze je podle mého názoru jedním z předpokladů nějakého pokroku. Ale to je poznámka pro někoho jiného, ne pro Vás.
Přeji Vám ať se Vám daří ve Vašich projektech a taky Vám přeji , abyste více otevřel oči a mysl pro jiné informace a názory než je pouze ten Váš a vaší skupiny.