Premiér Nečas poskytl další ze svých zásadních rozhovorů, kterými osvětlil činnost a záměry své vlády. V rozhovoru ovšem připomínal spíše unaveného provinčního kouzelníka, který poněkud zasmušile hledí na mrtvé králíky, které se mu daří vytahovat z klobouku. Přesto projevil chvílemi jistou zmužilost. Jako zodpovědný premiér se vysmál postojům občanů k současnému způsobu vládnutí, potvrzeným nejen vzlínajícím „tekutým hněvem“, ale i sociologickými výzkumy. Ať už v záchvatu statečnosti, nebo zoufalství a zjevně povzbuzen dosavadními výsledky hlasovací stoosmnáctkové mašinérie rovněž oznámil, že s hlasováním o tzv. důchodové reformě spojí hlasování o důvěře vládě. Jistě zakalkuloval i rizika, která přináší politický boj ve vládě pro hlasování ve Sněmovně. Zdá se tedy, že tzv. důchodová reforma bude Sněmovně předložena ve stavu legislativní nouze koncem března 2014. To by byla poměrně dobrá zpráva, kdyby neexistovalo reálné nebezpečí, že do té doby stihne vláda napáchat ještě mnoho dalších škod.

Hyperaktivita, se kterou se vláda věnuje devastaci společnosti, již nyní přináší své první plody například v oblasti fiskální, která vykazuje řadu zneklidňujících tendencí. Vnucuje se poněkud škodolibá otázka, jakým výsledkem státních financí se vláda prokáže na konci roku, když resort financí spravuje ministr Kalousek, který prokázal svou (ne)kompetenci již při sestavování rozpočtu a řízení státních financí v roce 2009.

Připomeňme, že tehdy překročil plánovaný schodek státního rozpočtu o cca 160 miliard korun, a způsobil tedy cca 12 % aktuálního schodku. Rozpočtová zodpovědnost vládě pochopitelně neumožňuje věnovat se okrajovým jevům. Zodpovědný občan a zaměstnanec musí rozpočtově zodpovědně pochopit, že hodnoty tvoří podnikatelská sféra, a není tedy možné očekávat, že růst HDP se pozitivně projeví na růstu mezd nebo poklesu nezaměstnanosti. Všichni přeci musí pochopit, že v současné situaci není možné těšit se z růstu HDP prostřednictvím alespoň zachování reálné mzdové úrovně. Všichni totiž musíme přinášet oběti.

Z pohledu premiéra, který se o těchto skutečnostech ani okrajově nezmínil, jsou to jistě okrajové záležitosti. Z pohledu společnosti ovšem nikoliv.

Premiér potvrdil, že lži, nekompetence, rozpočtová umanutost a život ve vlastním ideologickém ghettu jsou pro něj důležitější než řádná správa země. Potvrdil, že božstvu důchodové reformy je připraven obětovat vše, co dělá společnost společností a stát státem.

Premiér v jiném rozhovoru rovněž uvedl, že případná vláda sociální demokracie nás vrátí padesát let nazpět. Nevím, o co své tvrzení opírá. Vím pouze, že až bude tato vláda odcházet, budeme moci mluvit o štěstí, nebudeme-li se nacházet zpět o let tři sta.