Minulý týden se jeden pořad ČT snažil vypátrat, kde Pavel Bém trávil celý únor, tedy právě v době, kdy se hlasovalo o zákonech, se kterými měl co do činění. Místo toho, aby jednoduše odpověděl na jednoduchou otázku, naštval se a začal reportérku poučovat o tom, jak se má na podobné věci ptát, čímž se opět odpovědi vyhnul.

To nejen ukazuje, jak nevyvinutá je politická kultura v českých poměrech, ale i to, že se česká média nechala odradit od zjišťování, kdeže ten Bém „sakra“ byl. Už samotný fakt mlžení je sám o sobě dosti podezřelý. Tam, kde na rozdíl od ČR nevládne byrokracie a úřednický mustr není novinářům vlastní, funguje určitá asertivita, kdy se hlídací psi demokracie snaží jisté skutečnosti dopátrat navzdory všem snahám o utajení.

Ale pojďme už přímo k věci. V zákulisí koluje šuškanda, dalo by se říci „urban legend“, že pokaždé, když Bém zmizí zdolávat střechy světa, ve skutečnosti se oddává protidrogovým kúrám. Pro francouzská a česká média je charakteristické, že nepublikují informace, které nemají podložené a nemohou je dokázat, oproti médiím anglosaským, která se snaží informovat o všem, o čem se mluví, ať je to pravda, či jen pavlačové klepy. Samozřejmě, že zveřejňování informací typu „Bém místo podávání obdivuhodných sportovních výzkumů jezdí na kliniku do Švýcarska, kde se léčí ze závislosti na kokainu" nepůsobí relevantně a důvěryhodně. I já sám jsem za svého šéfování Metru a Mladé frontě Plus odmítal podobné články s tím, že nejsem zastáncem různých konspiračních teorií. Nemám důvod věřit, že by Bém byl závislý na nějaké droze, že by šňupal kokain — jednoduše na to nevypadá.

Jediné, co mě zaráží, překvapuje a vzbuzuje jistou nedůvěru, je to, že neodpoví na přímou otázku, přestože je veřejně činnou osobou. Podle jednoduchých definic z psychologie nám musí být jasné, že je-li člověk z něčeho obviněn neprávem, použije všech dostupných prostředků k tomu, aby tato nařčení vyvrátil.

Jenže tentokrát je to jinak. V půlce února jsem od jednoho Brazilce, který nezná české poměry a nemá s ČR nic společného, dostal e-mail s předmětem „Váš exprimátor je tady u nás". Při čtení toho e-mailu jsem zjistil, že někdo, kdo byl identifikován jako Pavel Bém, byl ve městě Céu do Mapiá. Ten kluk vůbec nerozumí politice a jediný důvod, proč mi to napsal, je, že si myslel, že je velmi kuriózní, že náš exprimátor je tam. Tentýž kluk mě už jednou, a to před rokem, informoval, že u nich je i filmový režisér Igor Chaun, což mi posléze potvrdil i jeho známý, editor BL, Tomáš Koloc.

Tato lokalita se stala populární pro bohatší českou klientelu. Co je na tom místě tak zvláštního, že se Češi táhnou přes půlku světa buď do Peru, nebo na letiště Rio Branco, aby se dostali mimo civilizaci až na samotnou hranici státu Acre v Brazílii? Santo Daime. Ale nazývejme věci pravými jmény, tuto atrakci většina z nás zná pod názvem ayahuasca.

Abych byl ještě přesnější, je to odvar ze dvou tropických rostlin. Jedna má za úkol očistit organismus od všeho škodlivého, zatímco druhá vyvolává halucinace. Tento mix obsahuje psychoaktivní látku DMT.

Vzhledem k tomu, že není žádný důvod, aby si mladý muž vymýšlel historku o tom, že údajně viděl nějakého exprimátora v pralese, a pak té Bémově prapodivné reakci v ČT nemám jediný důvod nevěřit, že tam skutečně byl. Možná jako expert přes drogy si po vyslechnutí historek od pražské smetánky dojel na konec světa, aby sám viděl účinky DMT v praxi, aby si rozhodl, jestli tuto látku navrhnout mezi 33 těch, které by podle zákona neměly být rozpoznávány jako drogy.

Možná i tato cesta byla sponzorována šedými abatyšemi, které hájí zájem na tom, aby DMT zůstalo legální. Nebo ne.

Každopádně jsem se rozhodl pátrat dál a zjistil jsem, že se v ČR také vykonávají ayahuascové obřady. Jeden velmi blízký spolupracovník z USA, jehož jméno redakce zná, mi potvrdil, že jistý Tomáš Žuda pořádá obřady pro uzavřenou společnost, kde se místo ayahuascy podává gabonský kořen iboga, který má mít podobné účinky.

Podle některých účastníků těchto rituálů se Pavel Bém údajně dozvěděl o ayahuasce od paní Věry Krincvajové. Celkem tato komunita čítá kolem 300 členů. Zdroje nejsou důkaz, ale kouř většinou, i když ne vždy, znamená požár.

Takže, pane Béme, pokud jste jel do Aconcaguy a do Atacamy, jak jste poté tvrdil, tak ukažte nějaké důkazy, už jen pro setřesení všech pochybností. Ve vyspělé společnosti neexistuje, že veřejná osoba placená z peněz daňových poplatníků si během „pracovní doby“ na měsíc zmizí a má tu drzost o tom nechtít mluvit. Jak se vědělo už v Římě, nestačí, aby Césarova manželka byla věrná. Musí se tomu i věřit.