Není to tak dávno, co nejlepší středo- a východoevropský ministr financí, absolvent chemicko-technologického studia a podle všeho i nadšený amatérský ekonom a  „obezřetný národohospodář" Ing. Miroslav Kalousek věštil českému národu 5procentní ekonomický růst v době, kdy v USA zuřila hypoteční krize, padaly finanční ústavy a s nimi občas vzaly za své i dnes tolik oslavované privátní úspory na důchod u nejednoho Američana. Je zvláštním úkazem v zemi české, snad dokonce hodným zájmů parapsychologů, že tentýž ekonomický „expert“ — i navzdory svému mentálním pobytu mimo ekonomickou realitu — dokázal, byť s knížecí marketingovou podporou, zaujmout takové množství českých občanů, že nyní kraluje témuž ministerstvu znovu. Nevídaný, nepochopitelný, ale v rodné zemi Švejkově zřejmě zcela přirozený jev. Pozřeme-li navíc na některé výstupy Kalouskových vládních kolegů, pánů ministrů a nějaký čas už i oblíbených lidových komiků Josefa Dobeše či Radka Johna, nebo na nedůvěryhodné kličkování samotného premiéra Nečase v závažné kauze Drobil, lze dospět k závěru, že jakékoli usilovné divení čemukoli je v České republice asi jen zbytečnou ztrátou energie.

Již řečený Miroslav Kalousek nedávno opět „excelentně“ zaperlil. Pravděpodobně za střízliva, neboť podle svých slov už v současnosti nepije, a kdo by tomu nevěřil, mohl by se potýkat s podobnými oplétačkami jako exministr zdravotnictví David Rath. Také Kalouskova předvolební „kokotí show“, umně zachycená Českou pirátskou stranou, byla nejspíše jen velmi výjimečným excesem (pro připomenutí připojuji odkaz na toto mimořádně zdařilé opilecké vystoupení), a kdo tomu nevěří, nechť si svůj názor raději ponechá pro sebe, je-li mu vlastní peněženka milá.

A v čem že to konkrétně zaperlil? V jeho nové fantastické snaze o získání dalších miliard do státního rozpočtu ČR formou sjednocení sazby DPH. Snaha v době schodkového hospodaření navenek věru bohulibá, vždyť jde i o penzijní reformu a další prostředky na důchody, současné státní příjmy nedostačují, a tak je třeba zvednout daně.

Zvídavější občan si však může položit otázku, proč tedy tentýž ministr a jeho pravicoví spojenci z ODS a Strany zelených v předminulé vládě tak usilovně prosazovali snížení daňového zatížení (pravda, u fyzických osob), přestože jim jejich oponenti marně vysvětlovali, že podobný efekt nepovede k růstu rozpočtových příjmů, ale naopak k deficitu a snížení příjmové stránky rozpočtu. Následně se již jednou zvýšilo DPH a nyní se má jeho sazba dokonce sjednocovat, tedy v řadě případů znovu zvyšovat. Kde je tedy ono nadšeně propagované snižování daňové zátěže? Kolika občanům už začíná svítat, jak radikálně se rozcházejí laciné sliby současných vládních stran se skutečnou realitou? Zřejmě jich nebude mnoho, protože na poklesu volebních preferencí se tento stav ještě výrazně neprojevil.

Jednou z oblastí trhu, kterou může zvýšené DPH silně zasáhnout, jsou také knihy a učebnice. Někteří amatérští počtáři na ministerstvu financí si totiž zkalkulovali, že také zvýšení jejich cen přinese státu další miliardy, které tento tak usilovně potřebuje. Zajímavá úvaha. Vznikla opravdu za střízliva? Raději si neodpovídám.

Nepochybuji o tom, že určité nezbytné životní potřeby si občan zajistí i za zvýšenou cenu, neboť mu logicky nic jiného nezbude. Jíst, pít, bydlet či šatit se musí každý z nás. Ovšem v okamžiku, kdy se zvýší ceny, nastane v mysli každého běžného člověka logická fáze rozhodování, kde a na čem ušetří, pakliže jej jiné životní potřeby vyjdou dráže. A začne u cen ošacení, postoupí k zábavě, cestování, kultuře a samozřejmě též ke knihám. Bez knihy se dá samozřejmě přežít. Bez jídla nikoli. I kdyby se zvýšené DPH cen knih nikdy nedotklo, už jen zvýšení jiných životních potřeb postihne tento sektor nepřímo! A ne málo. Jestliže se navíc zvedne DPH také u knih, je to dvojnásobný úder. Domněnka, že stát získá vyšší cenou knih více prostředků, je zcela lichá. Knih se vydá a prodá méně, některé tituly se na trhu vůbec neobjeví, někteří nakladatelé možná ukončí svoji činnost.

A učebnice? Opravdu stát vydělá i na zvýšených cenách učebnic? Možná by občas neškodilo, kdyby „experti ministerstva financí“ navštívili sesterské ministerstvo školství, pokud v něm ovšem osloví skutečného odborníka a ne právě někoho z bezpečnostních expertů z ABL, a poptali se, kdo učebnice do škol ve skutečnosti kupuje. Pro základní školy by totiž měl finanční prostředky na jejich nákup zajišťovat stát. Že se tak v posledních letech příliš neděje, státní výdaje na nákup učebnic pro 1. a 2. stupeň škol se v uplynulých 4 letech snížily o rekordních 61 procent a papírové sliby našich vlád, včetně té Topolánkovy, o podpoře školství a vzdělanosti, jsou léta jen bezcennými a prázdnými „tlachy“, je jiná a neméně smutná věc.

Kdo tedy na dražších učebnicích vydělá? Kdo za ně více zaplatí? Školy, tedy stát! Stát, jenž zvýšením jejich cen chce získat více prostředků do rozpočtu, avšak který namísto většího množství získaných prostředků buď fakticky více prostředků vydá (neboť jej to bude tlačit k navýšení rozpočtu ministerstva školství), anebo, což je pravděpodobnější, jich nakoupí výrazně menší objem, jak je v této zemi dlouhodobým trendem, a tím znovu ekonomicky potopí jejich nakladatele, a opět nic nevydělá!

Nezpochybňuji fakt, že jsou některá ministerstva řízena neodborníky, nýbrž profesionálními politiky-manažery. Patří to i k naší politické kultuře. Někdy může být podobná zkušenost ku prospěchu a nikoli ke škodě. Bohužel to však neplatí ve všech případech. Jestliže našim současným vládním představitelům zjevně nezáleží na kulturní úrovni a vzdělanosti tohoto národa a jestliže alespoň usilují o zvýšení státních rozpočtových příjmů, vzdor všem falešným předvolebním slibům (stranou nechávám experty, kteří se snaží především o „drobné vytunelování" svého ministerstva ve prospěch té či oné strany anebo firmy), pak by i v případě neschopnosti odborně zvládat vlastní ministerstvo a solidně se orientovat v příslušné problematice stačilo jediné: Logicky myslet a rozvažovat do důsledků! A kdo myslí logicky a do důsledků, dokáže uvážit i to, že zvyšování DPH v některých ekonomických kategoriích (a nyní nemíním toliko knihy) nemůže přinést kýžený efekt do státního rozpočtu, nýbrž je opět jen špatným vtipem připomínajícím onen bájný 5procentní ekonomický růst v době jedné z největších hospodářských krizí moderní doby.

Panu Kalouskovi lze na závěr vzkázat jediné. Už staří Češi vtělili jednu prastarou moudrost do podoby oblíbeného přísloví: Drž se ševče svého kopyta! A tak platí, že schopný chemik či technolog je pro tuto zemi vždy větším a významnějším přínosem nežli jeden rozšafný ekonomický alchymista….