Zanedlouho si prý budeme u soukromých fondů spořit na důchod. Za poslední dva roky se ale pojem soukromý fond minimálně u části společnosti stal pojmem podezřelým, část společnosti ho dokonce používá jako nadávku. Těžko se po krizi vyvracejí argumenty, že soukromý fond má drahý provoz, že s našimi penězi se bude hrát na světových trzích něco mezi pokerem a ruletou. Bude-li takový soukromý fond vyhrávat či vůbec ještě existovat v době našeho stáří, stojí ve hvězdách, těžko blíž.

Někdy se pokouším představit si svůj domov důchodců. Chtěl bych, aby se pohyboval jak to nejvíc půjde mimo velkotržní představy. Abychom jednou kolem svého domova měli půdu, kterou budeme obdělávat, bydleli v pasivních domech, učili se a provozovali drobná řemesla, výrobky prodávali do okolí. Budu-li moci ve stáří na ruce, rád budu vyřezávat třeba ovce do Jesliček, kozy jsou moc těžké, ale určitě je tam zvládne někdo další. Také by mě bavilo třeba štípat šindel na střechy domů, co se rozhodly k něčemu vypadat, nebo třísky na zátop pro majitele krbů. Chtěl bych zkrátka ve svém domově důchodců konečně dělat něco pořádného.