Ochránce odmítá chránit diskriminované
Ivan ŠtampachBude-li veřejný ochránce práv zpochybňovat ochranu práv občanů, musí počítat s tím, že ho občanské iniciativy a jednotliví nezávislí občané budou kritizovat. Také by měl pochopit, že parlamentem schválený zákon pro něj je závazný, byť neladí s konzervativními ideologickými východisky.
13. září loňského roku se ujal funkce veřejného ochránce práv uvolněné úmrtím Otakara Motejla 9. května téhož roku Pavel Varvařovský. Způsob nominace ombudsmana podle stávajících českých právních norem bohužel umožňuje uplatnění politických kritérií výběru.
Pavel Varvařovský se v Lidových novinách z 31. ledna a 5. února vyslovil k antidiskriminační agendě. České republice trvalo dva roky od návrhu, než se odhodlala schválit tuto právní normu o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, jak se zákon oficiálně jmenuje. Se značným zpožděním implementovala evropské normy chránící občany členských zemí EU před diskriminací. Je zřejmé, že výslovná ochrana práv sociálně slabých nevyhovuje dominantní pravicové ideologii, která stojí a padá právem silnějšího.
Se článkem naprostý souhlas, také mě překvapují stanoviska p. Varvařovského.
hezky jste vystihl zejména metody představitelů extrémních názorů o právu na vyslovení názoru a implicitně i souhlasu všech. Z hlediska psychologického narcistická problematika.
Myslím, že by se měl odstraničtit celý systém jmenování nejen ombudsmana, ale vedení ČNB, mediálních rad a dalších významných orgánů. Zda je dobrou cestou přímá volba, nejsem si jistý.