Nedávno jsem si znovu listoval knihou Stephena Fostera Hlavně nespadnout. Je v ní kouzelná věta, která líčí podstatu tragédie prohraného zápasu. Ten pocit znají v devadesáté minutě miliony fanoušků po celém světě: „Před zahájením zápasu je náš tým vždy schopen zajistit sladkou chuť vítězství. Jsem toho názoru, že podstata našeho neštěstí spočívá právě v závislosti na tomhle: na možnosti, na pravděpodobnosti, na šanci.“ V životě a našich očekáváních je to trochu jinak. Třeba v politice. Každá nová strana, která se dostane do Parlamentu, je další šancí politiky, ale ne tak absolutní jako je tomu ve fotbale. Co mám na mysli? Věci veřejné. Zklamán z nich může být pouze ten, kdo věřil (nebo doufal?) v jejich vítězství. Nás ostatní patrně nijak zásadně nezklamaly, ale ani nijak nenadchly. Případné očekávání se objeví až tehdy, přijdou-li s něčím skutečným, co alespoň zmírní korupci.

Skoro každý ví, kde je Toskánsko. Téměř všichni víme, že je to oblíbená letní destinace Mirka Topolánka, Marka Dalíka, jejich přítele Aleše Řebíčka, který byl ministrem dopravy, a několika lobbistů a podnikatelů. Začne-li se ale někdo ptát na Toskánsko II, zavrtíme nesouhlasně hlavou. Že by někde v Čechách? Nebo na Moravě? Je to něco podobného, jako když se Litovel nazývá „hanácké Benátky“? Nebo Kroměříž „hanácké Atény“? Nikoliv, Toskánsko II je Dubaj. Jeden poslanec za ODS pokračuje v Topolánkových schůzkách s osvědčenou partou podnikatelů a lobbistů. Toskánsko II, tak totiž média prezentují setkání v Emirátech. My z toho setkání nejsme překvapeni, ani nás nijak nezklamalo. Spíše bychom byli překvapeni, kdyby žádné druhé Toskánsko nepřišlo.

Svět je zděšen z událostí v Libyi. Před nedávnem se uskutečnil summit EU — Afrika, přičemž panel vedl Muammar Kaddáfí, Václav Klaus k tomu poznamenal: „Prezidenti či premiéři zemí střední a východní Evropy se vůči tomuto panu předsedajícímu summitu chovali velmi opatrně a obezřetně. Ale když jsem viděl, jak velmi přátelsky se vůči panu Kaddáfímu chovali někteří prezidenti a premiéři západní Evropy, tak to myslím, že teď budou mít problém oni." Po bitvě je každý generál, říká se. My bychom se zase Václava Klause mohli ptát na Putina, Mečiara a Slobodana Miloševiče. S poněkud mírnou nadsázkou, že.

Na Slovensku se možná čeština stane oficiálním jazykem, zatím v jediné obci. Poslanec Rudolf Chmel připravil návrh zákona, kde v obcích s více než 15% menšinovou populací se na úřadech budou občané moci domlouvat menšinovým jazykem. Čeština je na tom o 50 % hůře než chorvatština, protože uvedenou normu by splnily dvě obce, respektive bratislavské městské části Jarovce a Čunovo. Nevím, zda takový návrh projde, ale určitě je velmi vstřícný. Také u nás se možná něco změní, dávám tomu 15% šanci.

České dráhy jsou další institucí, která bude mít svého ombudsmana. Podnik si zvolil někdejšího ředitele pražské ZOO Petra Fejka. Pominu-li Pendolino, pak cestování jinými vlaky je často otřesné. Zvláště mimo hlavní trať na Prahu. A z Prahy, abychom byli spravedlivější. České dráhy. Pan Fejk je ze zoologické zahrady jistě znalý. Určitě navštívil několik kójí, kotců či pavilonů, kde je smrad, zima, nebo naopak přetopeno a bez klimatizace a hlavně nepořádek. Řečeno slušně.

V knize Hlavně nespadnout jsou zaznamenány všechny potíže příznivců druholigového týmu Stoke City, jejich obavy, aby neskončili ve třetí lize. To by byla pohroma. V letošní sezoně hrají Stoke City v Premier League. Stejnou soutěž bych přál i Českým drahám.