Společnost se posouvá směrem k extremismu. Kde se zastaví?

Atmosféra v české společnosti se proměňuje. Posun norem zasáhl celou společnost, a projevuje se tak v celém politickém spektru. Již delší dobu je přijatelné označovat paušálně Romy jako nepřizpůsobivé či je rovnou vykreslovat jako nepřátele.

Společenská atmosféra. Může houstnout, stát se dusnou a trvat neúnosně dlouho. A téměř vždy se její konzistence mění kvůli politice, politikům, tedy kvůli viditelným personám, jejichž konání je vnímáno jako normotvorné. I proto změna atmosféry předchází zásadní společenské zlomy. A je docela dobře možné, že taková změna momentálně přichází, protože tradiční hodnoty se zvolna mění ve svou karikaturu a výraz „lidská práva“ je mnohými vnímán více jako nadávka než zásadní pojem, k němuž jsme se historií velmi bolestně proklopýtali.

Zlo v obecném zájmu
„Měli bychom mít jasno v tom, že skutečnou novotou dvacátého století byl totalitní stát a Osvětim. Osvětim je možno vysvětlovat také běžnými, archaickými pojmy antisemitismu. Musíme pochopit, že tady neexistuje jasná organická souvislost. Naše doba není věkem antisemitismu, ale věkem Osvětimi. A antisemita dneška se už neobrací proti Židům, ale chce Osvětim, holocaust… Není lehké být konfrontován s brutálním faktem, že ten nejhlubší bod existence, na nějž člověk v minulém století klesl, není jen skličujícím příběhem jedné či dvou generací, ale že představuje zkušenostní normu, která zahrnuje za určitých okolností i naši vlastní možnost,“ upozorňuje spisovatel Imre Kertész, který ve svých patnácti letech prošel nacistickými koncentráky v Buchenwaldu a Osvětimi (Čekání na hodinu pravdy, Respekt 25, 2007).

Dodejme, že Kertészova myšlenka o zkušenostní normě je univerzální, netýká se pouze Židů a šoa. Slovinka Marija, která v 90. letech přežila v Sarajevu válku, rozjímá v knize Marijin Dvor (Dominika Prejzová, nakladatelství Dauphin, 2009) o změně společenské atmosféry před válkou krom jiného i takto:

„Celý to bylo od začátku naplánovaný, myslí si. Tolik nenávisti a celá ta válečná mašinérie přece nepřijde jen tak. Celá ta srbská propaganda, stokrát omílaný lži, který nakonec vypadají jako pravda… Kolegyně z práce jí vyprávěla, že její srbský sousedi, co byli taky v srbský straně, odešli chvíli před válkou a nic jí neřekli o tom, co se připravuje… Jedna muslimská známá jí vyprávěla, že když to začalo, přišel za ní její srbský soused a řek, že teď ji konečně může znásilnit. A pak to opravdu udělal. Třeba ani nebyl šílenej, její známá říkala, že až do té doby se choval úplně normálně, dobře spolu vycházeli. Jenže přeci není možný , že by si na ni celou tu dobu brousil zuby. Spíš se mu třeba líbila a v době obrácený naruby se to proměnilo v tohle. Ale možná nemá smysl hledat nějaký vysvětlení. Spíš když se ve společnosti připraví taková atmosféra, určitý podmínky, pak špatný věci jsou nejen přípustný, ale i žádaný, dějou se v obecným zájmu a všechno je možný. I když hodně lidí si pak myslelo, že Srbové byli právě takoví. Zvrhlíci, co celou dobu komunismu čekali na svoji chvíli, aby se mohli vrhnout na svoje muslimský a chorvatský sousedy. Že to jsou lidi bez morálních hodnost. No, je pravda, že bylo těžký je tak nevnímat, když je tak vykreslovala propaganda z druhý strany, jako nelidi. Je těžký se pak v tý trochu lživý a trochu pravdivý spleti vyznat… Srbové dělali nejhorší věci ze všech, i když postupně do toho spadli i ty ostatní, ale asi nejde jinak…“

Ustavit takovýto „obecný zájem“, který staví na hlavu dosavadní hodnoty, nemusí trvat nijak závratně dlouho, v bývalé Jugoslávii k tomu stačily tři roky. Abychom použili známá klišé: když společenská atmosféra tímto způsobem nesnesitelně zhoustne, přichází rozklad hodnot a jejich nahrazování zjednodušenými recepty, ideologiemi, které přes zjevné zlo, jež s sebou nesou, jsou za jistých podmínek přijatelné i pro majoritní část společnosti. Zejména pokud se násilí a represe režimu nedotýkají v první vlně majority, jak to známe z Německa po nástupu nacismu. Lion Feuchtwanger ve svém románu Oppermannové popisuje rychlou změnu atmosféry s nástupem Adolfa Hitlera k moci na osudu židovské rodiny, která vlastní továrnu na výrobu nábytku. Ve zkratce řečeno: ještě v momentě, kdy byl Hitler jmenován kancléřem, měla většina Němců k Hitlerovi výrazy pohrdání či lhostejnosti, během necelého roku se naučili mlčet, papouškovat führerovy nesmysly a v netušené míře i nadšeně podporovat jeho „politiku“.  

Atmosféra u nás už zhoustla
Atmosféra naší společnosti se posouvá podobným směrem či ke stejným antihodnotám jako v uvedených příkladech. Již delší dobu je přijatelné označovat paušálně Romy jako nepřizpůsobivé či je rovnou vykreslovat jako nepřátele. Všichni ti Čunkové, Janáčkové, Jezerští, Řápkové a mnoho dalších prošlapávali cestu této „přijatelnosti“ svou hloupostí, zevšeobecňováním či rovnou xenofobními a rasistickými výroky. Další politici je bránili, policie je nevyšetřovala, soudy je osvobozovaly, mainstreamová média většinou mlčela či je rovnou chválila.

Jejich dnešní následovníci již promlouvají ke svým voličům v atmosféře, v níž si s policií či soudy už nemusejí dělat žádné starosti. Co se dříve jevilo jako nevhodné nebo rovnou nemyslitelné, je dnes bráno jako běžné, jelikož se proměnilo ve zkušenostní normu v tom smyslu, jak ji popisuje Imre Kertész. Zatím „nejde o život“, to ale zpočátku nejde nikdy.

Posun norem zasáhl celou společnost, čehož důkazem je, že se projevuje v celém politickém spektru. Tady včetně těch, kteří o sobě hovoří jako o levicových humanistech. Někteří sociálně demokratičtí kandidáti nám v obecních volbách předvedli xenofobii a rasismus, za který by se neonacistická Dělnická strana nemusela stydět. Jediné, co následovalo, byla jalová a alibistická reakce Bohuslava Sobotky. (Více zde.) U některých členů ODS už ani jejich xenofobní a rasistické zupáctví téměř nikdo nevnímá, protože jim prochází naprosto beztrestně, v prvé řadě u matičky strany, respektive jejího vedení.

Strana Věci veřejné (VV) opravdu „důstojně“ navázala na své předvolební hlídky, které se podle odborníků nikterak nelišily od hlídek neonacistických. Lídrem VV v Chodově na Sokolovsku se stal Ladislav Paštéka, nedávný člen dnes již neexistující Národní strany. Ta svou politikou volně navazovala na české prvorepublikové ultrakonzervativce a fašisty. Předobraz její politiky ztělesňuje období těsně před okupací Československa nacisty, které je označováno jako „druhá republika“ a které se vyznačovalo masivním omezením občanských práv a svobod. NS dlouhodobě vystupovala proti přistěhovalcům, Romům a zaujímala protiislámské postoje. Tato strana je známá i rasistickou publikací „Konečné řešení otázky cikánské“, za kterou dostal její autor Jiří Gaudin podmínečný trest. Odmítala též uznat existenci romského koncentračního tábora v Letech. (Více zde.)

Zkušenostní norma v praxi
Starosta Nového Bydžova vyzval pravicové extremisty, aby odvolali demonstraci, kterou v Bydžově chystají, přitom je do svého města de facto sám pozval. Tak dlouho a vytrvale hovořil o všech Romech ve městě jako o nebezpečných zločincích, až se této lži chopili extremisté. Kdyby měl tento politik alespoň trochu fištrónu, věděl by, že tento mechanismus tu už několikrát zafungoval, nejviditelněji v litvínovském Janově: tak dlouho pokřikovalo vedení litvínovské radnice, že všichni Romové v Janově jsou špatní, až si rasisté řekli, že to stojí za pokus o pogrom.

Lidé tohoto typu, kteří jsou buď přímo extremisté, nebo se svým konáním pohybují na samé hranici mezi jakž takž přijatelným a extremistickým, začínají pozvolna pronikat do nejvyšších politických míst. A málokdo se nad tím pozastavuje, protože společenská atmosféra se posunula ve prospěch těchto lidí, tudíž směrem k extremismu. Ministr školství Josef Dobeš podle serveru Parlamentni listy.cz uvažuje o tom, že se jeho prvním náměstkem má počátkem března stát Ladislav Bátora, který by měl mít údajně na starosti rozpočet, ekonomiku, správu a eurofondy. Bátora kandidoval za krajně pravicovou Národní stranu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 na prvním místě v kraji Vysočina. Časopis Respekt citoval jeho výrok: „Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen.“ (Více zde.) Není to tak dlouho, co by Bátora dlel na okraji společnosti coby přirozená součást jejího patologického odpadu.

A že Bátorovo případné jmenování nesvědčí nic dobrého o ministrovi školství Josefu Dobešovi ani o Věcech veřejných, je nasnadě. (Ministerstvo sice označilo Bátorův nástup na místo prvního náměstka za spekulaci, ale s poměrně velkým zpožděním a s průhlednou výmluvou. Ta zněla, že ministr Dobeš chce napřed nové personální obsazení konzultovat s premiérem a koaličními partnery. Takové konzultace ke jmenování náměstka však žádný z ministrů nepotřebuje a nemá to za povinnost - pokud tak přesto chce učinit, napovídá to, že jde o spornou osobu a ministr si není předem jist, jak by její jmenování bylo přijato.)

Zakončím tentokrát otázkou. Kde se tento hazard, který se odehrává na základě již zmíněné zkušenostní normy, zastaví? Opět na onom nejhlubším bodu existence, na nějž člověk v minulém století klesl?

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Ondřej Wolf - farář v.v.

Středa, 23.Února 2011, 07:42:22

V článku mi mluvíš z duše, Františku.
Čím dál víc se ale obávám, že ten hazard se zastaví teprv tehdy, až za něj tvrdě zaplatí někdo, kdo ho vůbec nechtěl hrát. Jinými slovy, někdo nevinný.
Ondřej

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 23.Února 2011, 09:51:40

Pokud se mýlím, prosím o opravu, ale nezdá se vám, že jednoduché vidění složitých záležitostí je bližší příznivcům pravice? Mě osobně to splývá s heslem "trh vše vyřeší", to je také takové jednoduché, nevyžaduje to vysoké IQ. Ne tedy, že by někteří příznivci levice neinklinovali k jednoduchým řešením, ale ti ve vysoké politice aspoň ne tak viditelně. Otázka je, nakolik je tahle politika míněna vážně, zda extremismus není zástěrkou k odvedení pozornosti od skutečných problémů, ale spíše to vypadá, že se tu zabydluje jako důsledek cílené diferenciace společnosti. Na jedné straně ti bohatí, pracovití, zodpovědní a na druhé straně socky, nezaměstnaní, bezdomovci a Cikáni a vůbec celá ta levicová verbež, na které ti první musí tvrdě makat a živit je. Tohle ale nejde donekonečna, takže nějaké řešení musí přijít, třeba takové pravicové poloozbrojené hlídky by se mohly docela dobře hodit /pak i při rozhánění demonstrací levice, to už Evropa vícekrát zažila/. Přes média se společnost na tuto eventualitu připraví a jak autor naznačuje, pak už se nikdo nad tím nepozastaví. Odpůrcům se vyčte, že preferují darebáky na úkor slušných lidí. A pak se postupně do kategorie nepřizpůsobivých budou přidávat ti druzí/i opozice/. Takže pokud se hlasitě neozveme my dnes, zítra už na náš hlas bude pohlíženo, jako dnes na hlas Rómů. Jestli si někdo z levice myslí , že s nimi nejsme na stejné lodi, tak je mimo.

Ondřej Wolf - farář v.v.

Středa, 23.Února 2011, 10:31:34

Asi to tak nějak podobně je. Ovšem složitější, záleží na tom, jak to vnímá ten který účastník.
"Velká" politická strana pravděpodobně přijímá všelijaké latentní nenávistné nálady, rasismus, extrémismus jako politické zboží. Extrémistu samého pak opravdu jako zástěrku pro vlastní problémy, výkonnou ruku pro špinavou práci - ovšem i něco, na co se dá ukázat prstem, distancovat se, když chce vypadat humánně a spravedlivě. Prostě předmět pro použití a (případné) znehodnocení.

Extrémista sám se ovšem chápe smrtelně vážně až mesiánsky. Bezesporu je nebezpečný stejně tak v roli nástroje (ať už ví či neví, že je nástrojem), tak i sám o sobě. Zamiloval se do násilí (a jeho zdůvodnění) a podle toho bude myslet i jednat, dokud to smýšlení sám nezmění. Nezávisle na tom, zda politicky "krytý" nebo odvržený. Je samostnou entitou.

Myslím, že Bydžovské dění je naprosto přesnou smutnou ilustrací všech těchto mechanismů. "Velkostraník" Louda vypustil džina z láhve, možná se ho opravdu i zalekl a rád by ho vrátil zpět. Jenže už to jednak nejde, jednak ho tam tam nechce vrátit až tak moc a to ještě jenom tehdy, když bude mít profit nejen z vypuštění, ale i z vrácení.

Pokud opravdu chceme být humanisty, musíme se stejnou měrou postavit jak proti politickým chytrákům a manipulantům, tak proti přesvědčeným extrémistům samotným. Nechci spekulovat, zda jde o dvě strany téže mince, či nejde. Možná jak kdy a jak kde. Každopádně, pokud "velká" politická strana sáhne po vědomé či nevědomé "pomoci" extrémistů z důvodů čistě utilitárních, velmi rádi se tito vymknou z ruky a jedou po vlastní dráze.
Ovšem odmítnout vidět nebo chtít relativizovat jedno nebezpečí pro druhé je v první fázi alibistické vůči prvním postiženým, v další fázi pak sebevražedné.

Ondřej

František Jonáš - Třebíč

Souhlas s článkem... Čtvrtek, 24.Února 2011, 07:45:11



Ano posun k extremismu tu je. A musíme to zastavit my, co jsme nebyli jako oni a nějak nám uniklo, že jsme se stali my.

No a pokud v N.Bydžově se angažuje známá politička z Chomutova, kde se proslavila v řadě kauz a následně a paralelně velmi zdařile si opatřila titul práv bez znalosti vyučujících a prostor , kde se univerzita nachází se blýská svým právnickým a humánním přístupem k věci, což je patrné na každém kroku a určitě to povede ke zlepšení zákonů. To a správná orientace v pavučinách moci ji povýšila je zákonodárce s imunitou. Určitě přispěchá s pomocí i další renomovaný právník M.Benda....také s imunitou a vynikajícím právním a morálním renomé....

Jiří Novák - quality manager

Český extremismus Sobota, 26.Února 2011, 18:26:44

v mnoha směrech souhlasím s panem Ševčíkem. Opravdu Český extremismus nese znaky zneužívaní tak zvaně primitivního rasizmu, který se liší i od záměru a nástupu Německého nacionálního socialismu, což je svým způsobem vlastně v rozporu s přirovnáním v článku pana Kostlana, protože pan Kostlan degradoval Německý nacionální socialismus na Český rasový primitivismus. Je třeba vědět že cílem Německého nacionálního socialismu bylo zlikvidovat neoliberální vrstvu, která bohatla na krizi a chudobou zmítané Německé poválečné společnosti, a ta byla ve velké většině zastoupená židovskou komunitou. Tak že zde nelze jednoznačně říci že zde šlo o rasovou nenávist. Mohli bychom říci že je častá chyba neřku li záměrná, zaměňovat primitivní rasizmus za sebeočistu národa. Německý nacionální socialismus přiznával každému národu nárok na svou rasovou svébytnost, pokud se nenacházel v jeho územním zájmu a nezatěžoval státní pokladnu. Samozřejmě všichni kdo se nacházeli na území pod Německou správou a byli jiné národnosti, stali se postradatelní ale i využitelní. Český extremismus je využíván neoliberální vrstvou formou rasového primitivismu, jednak k odvedení pozornosti od skutečného cíle Českého nacionálního socialismu, a ten by měl být v dosažení politické převahy dále likvidaci neoliberálních složek, a jejich prostředky využít k prospěchu národa, a jednak je zneužíván k zástupným cílům. Pokud jde o mě, nepovažuji se za rasistu, jsem přesvědčen že cikáni jsou jen malou zátěží pro státní pokladnu, oproti vládním neoliberálům, tím však nechci říci že straním stranám na krajích politického spektra, spíše se dá říci že v současnosti mi vadí míň než neoliberálové.

Ondřej Wolf - farář v.v.

Neděle, 27.Února 2011, 18:35:55

Takže šikana, znerovnoprávnění, upírání lidských práv etc. nevadí, pokud se neděje zrovna pod neoliberálním praporem?
Zlo podle mne zůstává zlem, ať už jeho protagonista obléká bomber a kanady nebo sako a kravatu.
Ondřej

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.