O alternativách I - Minulý režim jako alternativa

Současný režim se konstituuje na negaci toho předešlého. Ten je tím pádem stále přítomen. Zbavit se tohoto dědictví můžeme jedině tak, že se prosadí nějaká alternativa k nynějšímu uspořádání.

Jak mnozí cítí, žijeme v době, kdy je něco zásadně špatně, jenže zatím nikdo dost jasně neví, co a co z toho všeho bude. Tušíme hluboké změny probíhající v liberálním kapitalismu, vnímáme krizový stav téměř všeho, přestáváme věřit, že věci zůstanou, jak jsou. A proto přichází doba hledání alternativ. Svědčí o tom už jenom to, že nedávno u nás vznikly hned tři platformy, které mají v názvu slovo alternativa: Alternativa zdola, Velké fórum alternativ, Pražská škola alternativ. Jejich význam je samozřejmě nepopiratelný. Do našeho ztuhlého veřejného prostoru vnášejí prvek neklidu, otevírají nové politické možnosti a jiný pohled na věci. Pokusme se však toto volání po alternativách zařadit do širších souvislostí a pochopit je jako příslovečné znamení doby.

Nejprve se můžeme ptát, o čem vypovídá samotné slovo alternativa. „Alternativa“ je výraz podobného druhu jako termín Jinakost, který svého času používal Václav Havel. „Alternativa“ je z latinského „alter“ (druhý, jiný) a neznamená nic jiného než to, že je tu ještě jiná možnost. To, co je, není uzavřené. Toto Jiné však zůstává pouze nějak Jiné. Když vyjdeme od významu slova, napadne nás, že je to obdoba „něcismu“, výrazu Tomáše Halíka, jímž označuje přesvědčení, že Něco je nad námi, ale nevím co.

Nevyjadřuje hledání alternativ podobné rozpoložení? Není to cosi jako politický „něcismus“? Jsme přesvědčeni, že je možné Něco jiného, než co je, nějaký jiný svět, ale nemáme pro něj žádné určitější pojmenování. Kdybychom v současné situaci tomuto Něčemu dali tvar a pojmenovali je, začalo by štěpení. Jedni by řekli, ano, ale ještě tomu něco chybí, další by řekli, ne to není ono, my to nazýváme jinak. Těchto pojmenování by se vyrojilo asi tolik, kolik je názvů pro současnou dobu. Jediné, na čem se nyní shodneme, je právě toto Něco, a proto nezbývá než mluvit o alternativě či alternativách. Ano, nejsme zatím ani tak daleko, abychom se dohodli na tom, zda hledáme alternativu nebo alternativy.

Obecně lze v souvislosti s tímto pojmem rozlišit tři fáze. V dnešním sloupku se zaměřím na fázi první. Nejprve máme jen jednu možnost, a to je, co právě máme. Jsme spokojeni a nepotřebujeme nic jiného. Když to převedeme na naši nedávnou politickou minulost, tak je to doba po ustavení polistopadového režimu, tedy zhruba devadesátá léta. Pokud někdo hovořil o alternativě, byl automaticky označen za přítele starých pořádků nebo za člověka, který chce řád, jež bude horší (méně svobodný), než je ten stávající.

I v této „přitakávající“ fázi tu určitá alternativa existuje, jenom to je alternativa toho horšího. Tak je to proto, že každý řád, struktura, pojem potřebuje ke svému sebevymezení to, co mu je vnější. Tento vnějšek pak umožňuje, aby se ohraničil a získal svou totožnost. O tom píše Hegel ve své Logice: pojem obsahuje svůj vnějšek, svou vlastní negaci. Myšlenka, která se v různých variacích ozývá i v současné politické teorii, např. u Étienna Balibara. Ten se ptá, jak asi vznikne „evropský lid“, když tu zatím chybí jeho „vnějšek“, ti, kteří k němu nepatří. Nenastává jeho sebevymezení a evropský lid nemůže vystoupit jako politický subjekt.

Alternativa jako obecné označení něčeho jiného, než je, nemusí mít jen pozitivní význam. Nový režim potřebuje svou odstrašující alternativu, aby se vymezil a ustanovil se. Proto není žádná náhoda, že minulý režim začal vystupovat jako jediná alternativa toho polistopadového. A minulý režim se jako vnějšek vepsal do jeho vnitřku, neboť ten se ustanovoval tak, že se řeklo: „Nejsme jako oni,“ a to nakonec znamenalo, že chceme opak toho, co bylo v minulém režimu.

Polistopadový režim je tak stále závislý na tom minulém. To vidíme nejen na způsobu privatizace nebo zahraniční politice, které v převrácené podobě opakují způsob znárodnění nebo upnutí se k SSSR v minulém režimu. Ale tak je to třeba i v české kinematografii, např. v tom, jak se znázorňuje postava rudoarmějce. Musí to být opak jeho glorifikace v minulém režimu, a proto v kterémkoliv filmu se objeví, vystupuje jako zloděj hodinek.

Minulý režim je a nadále zůstane součástí toho současného. Polistopadový režim jej při svém vzniku použil jako svou odstrašující alternativu a od té doby je v něm přítomen. Má strašidelnou podobu, ale toto strašidlo nelze nadobro vymýtit, ale pouze učinit neviditelným a bezmocným. Dalo by se to upřesnit tak, že minulý režim je v tom současném přítomen ve formě své negace. Antikomunismus je pak ten nejúčinnější způsob, jak minulý režim udržovat na živu, neboť tuto negaci rozehrává.

Ze scény by minulý režim jako strašidelná alternativa odešel až tehdy, kdyby se prosadila alternativa k tomu současnému. Tedy až po vzniku nějakého nového uspořádání.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Pátek, 18.Února 2011, 22:07:1

Minulý režim je v tom současném přítomen nejen v tom smyslu, že je negován. On je negován hlavně rétoricky. Mnoho z něj, to skrytější, ale podstatnější, takové ty dějiny "dlouhého trvání" (mentalit, kulturních návyků...), to přetrvává v tom současném a rétorické vymezování se vůči minulosti doprovází zakonzervování jejich podstatných rysů. Je tedy přítomen nejen v podobě negace.

Platí i obrácená teze: minulý režim je závislý na tom polistopadovém, a to právě ve svém vymezení jako "minulý režim", kdy pohled na tento úsek dějin se už předem zabarvuje právě touto specifickou perspektivou, už tím, jak je časově vydělen a symbolicky "vyseknut" z ostatních dějin. Současná "historická" produkce, myslím ta spjatá hlavně s ÚSTRem, je vytvářením "minulého režimu", který v tomto smyslu je až dílem naší doby... To je ovšem paradox každého pohledu na minulost.

Michael Hauser - filosof, Praha

Sobota, 19.Února 2011, 00:04:37

Ale jde o to, v jaké formě to všechno přežívá. Např. vytěsňování názorů druhé strany z médií. Tady je obdoba toho, jak se choval minulý režim. Ale není to jeho prodloužení. Děje se to jménem demokracie, která se chápe jako opak minulého režimu (jeho negace). A takto negativně chápaná demokracie, to je forma, která jim umožňuje (legitimizuje jim to), aby se chovali podobně jako minulý režim. Musí se od něj distancovat, aby ho mohli napodobovat.

Ne zda alternativa, ale jaká alternativa. Sobota, 19.Února 2011, 17:53:25

Ne zda alternativy, ale jaká alternativa.

Diskuse o alternativách samozřejmě je nutná i potřebná, a chraň mne Marx, že bych ji chtěl mistrovat. Myslím si ale, že je i důkazem, jak opožděně a nedokonale reaguje společenská věda na realitu a potřeby lidí. Na filozofování o alternativě je už podle mne pozdě, už dávno by měly být představeny konkrétní alternativy a měly bychom se prát o jejich přednosti či nevýhody, logické chyby v jejich konstruování apod. Ostatně si myslím, že těch alternativ není zase tak moc. Vidím tři – pokračování v kapitalismu, které z úvah rovnou vylučuji jako dějinami už v podstatě odsouzené (/samozřejmě, že kapitalismus má ještě své potence a vstoupí ještě do další etapy, která ho ovšem nezachrání). Ještě razantněji dějiny prověřily ten pokus o nekapitalistickou alternativu, který oficiáolní propaganda nazývá koimunismem, ale který byl jen nesmělým nakročením ke komunismu a silou svých systémových vad zkrachoval. Co zbývá? Nějaká fantazie založená na drobném soukromém vlastnictví? Takže z těch podle mne nejpřínosnějších diskusí o alternativách vystupuje nová podoba socialismu založená konec konců na vlastnictví zaměstnanců dotaženémdo podoby velkých komplexů schopných i demokratického plánování a regulace trhu. Samozřejmě v politicky demokratickém, pluralitním prostředí bez jakékoliv vedoucí úlohy strany. Na tomto základě, který by samozřejmě vznikl v průběhu demokratického vývoje, zejména v důsledku ekonomické soutěže o nejefektivnější vlastnických sektor, by se pak odpovídajícím způsobem řešily problémy člověka, individuality, svobody apod. Tuhle koncepci jsme jako jistá rebelantská a vedením KSČM nemilovaná frakce stranického teoretického pracoviště pod názvem „Za komunistickou alternativu“ vtělili do obsáhlé publikace (pochopitelně jen na internetu, peníze nejsou). Zájemcům ji mohu poskytnout.

Stanislav Hošek - Český těšín

Realita a její alternativa. Sobota, 19.Února 2011, 20:53:19

Ad Heller: O tu publikaci mám veliký zájem: s.a.hosek@tiscali.cz
K textu samotnému. Současný režim se v rovině idejí neidentifikuje pouze protikladností k minulému, ale daleko víc v návratu k iluzi o „předkomunistické“ minulosti. V rovině vědomí většinové veřejnosti je proto reálně existující současnost alternativou ke zmanipulovanému obrazu politických dějin minulých dvou století. Ale možná, že jsem autorovi jenom špatně rozuměl.

Jiří Silný - Brno

Plurál Neděle, 20.Února 2011, 14:07:44

Ve globální občanské společnosi rozšířené chápání zkratkového pojmu alternativa se odvíjí od odmítání neoliberálního kapitalismu, tak jak to vyjadřuje např. Světové sociální fórum heslem Jiný svět je možný. To je asi dnes nejobecnější základna pro pozitivní alternativy: odmítnout systém, který v důsledku absolutizace krátkodobého zisku ničí životy lidí i přírodu (pozitivně lze vyjádřit konceptem udržitelnosti a lidských práv včetně sociálních, ekonomických a kulturních). V tomto hnutí si ale nikdo nedělá nárok na to, že by alternativa byla jen jedna, naopak množství konceptů je považováno za přednost. Nemyslím, že by shoda na jedné velké alternativě byla dnes možná nebo i žádoucí. I v organizování společnosti je asi přirozenější biodiverzita než monokultura. Libí se mi, jak MH ukazuje, falešnost alternativy buď minulý režim, nebo tenhle. To by byla opravdu smutná volba.

Neschopnost vybrat alternativu není přednost Neděle, 20.Února 2011, 20:28:26


Vážený pane Silný, i s hnutím, o kterém mluvíte, jste bohužel došli jen na půl cesty, takže Vás kapitalismus pohodlně zvládne. Rozhodně nestačí vědět, že neoliberální kapitalismus ne. Je třeba vědět, že žádný kapitalismus ne (a myslím, že je zbytečné Vás agitovat, že ani ten minulý pseudosocialismus ne). Potud bychom se možná shodli ( já jsem celý život zkoumal to, proč první forma socialismu – protosocialismus – ne, takže o společenských mechanismech něco vím).Není neomezený počet alternativ, kdo si to myslí, prostě není v obraze a víceméně je pod vlivem ideologie vládnoucí třídy. Každá alternativa (nemyslím dílčí rozdíly, ale rozdíly v celých společensko-ekonomických systémech) musí mít vlastní ekonomický vlastnický systém. Jaké jiné vlastnictví jako základ si dovedete představit, než je kapitalismus a minulý státně byrokratický systém? Drobné vlastnictví není alternativa – vlastnictví musí být schopno zvládnout i nejmodernější sítě. Zbývá jen zaměstnanecké vlastnictví, ale důkladně rozpracované – na tom je třeba dělat, ostatní jsou kecy. Nemyslete si, že jedno řešení musí být nějaká totalita – samospráva předpokládá širokou demokracii a svobodu individua, jedno určující vlastnictví neznamená, že nemůže být pluralita. Nevěřte lidem, kteří říkají, že každý má svou pravdu, tito lidé žádnou pravdu neuznávají – nic víc si současná vládnoucí elita nepřeje. Možná máte pravdu, že lidé a zejména intelektuálové zatím nedošli tak daleko, aby se shodli na tom jediném reálném. Tím hůře pro lidstvo, mimo jiné i díky ekologii. Ale žádoucí by to rozhodně bylo. Mimochodem i M.Hauser tohle všechno ví, dobře ho znám. Někde v bibli jde něco jako „Mají uši, ale neslyší, mají oči, ale nevidí“. Týká se to i Vás?

Oto Novotný - politický analytik

ad Josef Heller Pondělí, 21.Února 2011, 13:08:38

Závidím Vám tu intelektuální jistotu. Už tím, jak metodologicky vymezujete tu novou alternativu a hlavně ty leninské vědecké výrazy : "...kdo si to myslí, prostě není v obraze a více méně je pod vlivem ideologie vládnoucí třídy..." Zbývá jen zaměstnanecké vlastnictví...., na tom je třeba dělat, ostatní jsou kecy.", ".... intelektuálové zatím nedošli tak daleko, aby se shodli na tom jediném reálném. Tím hůře pro lidstvo...." Nešlo by to bez toho....? Tyto vyplavované emoce jsou jen důsledkem oné intelektuální jistoty, anebo nejistoty jak to, že to tak málo lidí stále bere tyto věčné pravdy vážně? Může takový slovník vstupující do pluralitního levicového prostředí podporovat debatu? Většina z nás víme, co nechceme, společnost, kde o všem rozhodují peníze, zisk, soukromý kapitál. A pak se lišíme, co s tím udělat.
Myslím, že krystalizuje dělící linie mezi těmi, kteří už jen přemýšlí o tom jak provést velkou systémovou změnu a pak se život zlepší a mezi těmi, kteří uvažují, že máme stále mnoho nástrojů a možností, jak zlepšovat život. Věřím v druhou alternativu. Možná mi chybí ty intelektuální předpoklady, které jednoznačně říkají, ono to nejde (asi jsem nečetl , či správně nečetl, nebo nepochopil Marxe, možná Hegela....). A nebo jsem ve vlivu zájmů těch pěněz, kapitálu, vládnoucí buržoazie (tedy, pardon, "koneckonců"!).

Panu Novotnému Pondělí, 21.Února 2011, 18:10:11

Vážený pane Novotný,
Vaše názory mne nepřekvapují, už jsme se vícekráte střetli od doby, kdy jsme společně učili na katedře marxismu-leninismu Institutu vzdělávání vědeckých kádrů ČSAV,Vy marxisticko-leninskou filozofii (samozřejmě –Vy jste tento obor musel vystudovat, abyste získal vzdělání a mohl patřičně škodit tehdejšímu totalitnímu režimu), já to, čemu se říkalo „vědecký komunismus“ (škodit jsem nechtěl, ale už od Vašich plenek jsem pracoval na zkoumání minulého systému a cest jeho socialistické, ne kapitalistické transformace). Od té doby považuji za poněkud neetický Váš zápal proti marxismu a samozřejmě i všem jeho klasikům.
Váš osud byl spojen se sociální demokracií a tudíž nesete odpovědnost za její politiku, kterou Jiří Paroubek otevřeně prohlašoval za podporu kapitalismu, který je podle něj jediným fungujícím systémem – tento výrok má mnoho svědků z jednoho semináře.Můj osud byl spojen s KSČM a rovněž nesu odpovědnost za to, že se nepodařilo ji přeměnit v revoluční stranu nového typu – protistalinskou i protikapitalistickou, sledující samosprávný socialismus. Já jsem se ovšem k té své straně vyjadřoval vždy velmi kriticky a veřejně jsem pojmenovával její problémy, což jsem u Vás jaksi nezaznamenal.
Ale, teď když naši čtenáři jsou správně informováni o zázemí našich sporů (nebyly osobní, nic jsme si neudělali), tak k věci:
Promluvil jste jasnou řečí „bídy současné levicové filozofie, sociologie apod.“. Dialog ano, ale „vocaď až pocaď“. Kdo vystoupí z pozic marxismu, který samozřejmě zahrnuje i názory Leninovy, ten by měl držet ústa, používá starou zdiskreditovanou terminologii, čímž nemůže dát nic prospěšného dialogu, jsou to čisté emoce (já ty emoce rodící se z ubohosti dneššního kapitalismu, podmínek života lidí a drzosti vládnoucí elity rád přiznávám), žádné poznání, i kdyby ten poznávající měl za sebou stovky stran textu (pochopitelně spíše nepublikovaného – máme přece současnou demokracii peněz a nenápadné cenzury, se kterou Vám podezřelou knížku distribuční firmy nevezmou) a ten, kdo kritizuje nanejvýše pár politologických studií a analýz. A platí to i přesto, že ten zlý marxista, co uznává i podnětné myšlenky Leninovy, je nesmiřitelným kritikem stalinismu a měl s tím vždy peklo ve vlastní straně.
A příznačné je také, že ve Vašem příspěvku nezazněl ani jeden logický argument proti alternativě, kterou jsem v rámci možností naznačil a kterou bych velmi rád podpořil publikací. Tedy proti samosprávnému socialismu. Tohle dobře znám, setkávám se s tím v mnoha internetových diskusí. |Jakmile chybí argumenty, nastává kádrování. Proto jsem také zvolil tu formu odpovědi, která asi zase leckoho z „čistých“ a „etických“ intelektuálů podráždí.
Stejně tak je typické, že Vás dráždí moje intelektuální jistota – a proč bych ji neměl mít, když jsem své závěry prověřil jak ve vztahu k praxi, tak ve vztahu k jistým zásadám vědecké práce (samozřejmě ne k těm ryze ideologicky spojeným se zájmem současné buržoasie). Módním agnosticismem netrpém.To, co říkám, včetně určitého pojetí pravdy, které neuznáváte, patří k mému metodologickému komplexu – k marxismu – který Vy samozřejmě hned vyháníte z kola ven.
Ale ono by Vám možná neškodilo, kdybyste z lůna sociologických průzkumů se rozhlédl po problémech obyčejných lidí způsobených systémem, který Vaše strana v zásadě obhajuje. Vzpomeňte na Wericha a Voskovce – „Vy páni, kteří jste tím vinni, že bída z lidí vlky činí, že nás proti Vám žene hlad“. Tak ostré to ještě není, ale budete si muset (zase ta jistota pavědce) Vy i ostatní intelektuálové hrající si se slovíčky zvyknout, že Vám ten „řev hladových“ bude zaznívat do pracoven a že po Vás stejně jako před listopadem budou lidé žádat účinné řešení.
A není náhodou, že od sebe oddělujete to, co je neoddělitelné – takovou tu drobnou práci pro blaho lidí a analýzu systémových vad. Rád věřím, že Vám je bližší to „cíl je mi ničím, hnutí je mi vším“. Já osobně jsem se té drobné práce taky velmi čile účastnil, před i po listopadu, ale vždy jsem hledal taky ty systémové vady, proto pro mne kapitalismus (ani stalinismus) nejsou alternativy a jinou než samosprávnou nevidím (ani Vy jste ji nenaznačil).
Vaši závěrečnou sebekritiku trochu upravím – Vy jste četl ty správné knihy a měl jste i dobré učitele, ale zvolil jste prostě jinou cestu – samozřejmě, jak správně píšete, je to (velmi správně uvádíte „konec konců“ – protože jste si přitom nijak nenahrabal, ani funkčně ani finančně) cesta buržoasní ideologie a proburžoasní politiky,ať chcete nebo nechcete.
Ale přesto jsem Vám za Vaši poznámku vděčen, protože mi dala možnost k tomu, co považuji za mimořádně důležité – nakopnout naše slušné levicové intelektuály, aby si přestali hrát a začali opravdu bádat – ono to jde velmi ztuha, že?

Jiří Silný - Brno

Můj krátký příspěvek Úterý, 22.Února 2011, 13:12:6

vyvolal nečekanou odezvu. Chci reagovat jen na některé body z reakce kolegy Hellera. Považovat hnutí Světového sociálního fóra po pouhých deseti letech existence za odepsané, se mi zdá být opravdu předčasné. Vedle základní shody v odmítání neoliberálního kapitalismu, která umožňuje na hnutí participovat i zastáncům tzv. sociální tržní ekonomiky různého odstínu, roste nepochybně množství těch, kdo odmítají kapitalismus jako takový a to je i můj postoj. Alternativ určitě není nekonečně mnoho (kdo to tvrdí?) ale jsem přesvdčen, že i v rámci socialistických nebo socializujících konceptů existuje výběr. Souhlasím s tím, že otázka vlastnictv je důležitá, ale nevidím důvod redukce na jedinou formu. Státní, obecní, družstevní, zaměstnanecké, komunitní, soukromé, osobní, třeba i globální. Stejně tak je důležitá otázka směny - funkce peněz například, kdy může být účelné, aby existovaly různbé komplementární systémy peněz. Neméně důležitá je rovina politická - způsoby participace na žízení společnosti, způsoby vytváření konsenzu pro změnu atp. Nevěřím, že každý má svou pravdu nevěřím, ani těm, kdo tvrdí, že znají tu jedinou všeobsáhlou pravdu. Řekl bych, že pravda i změna ve společnosti se tvoří tou drobnou prací a střetáváním názorů, zkušeností, aspirací a zájmů. Taková hnutí jako právě sociální fóra a tisíce hnutí na nich participujících jsou laboratoří, kde se diskuse vedou ve velmi úzké souvislosti s konkrétními politickými zápasy a praktickými pokusy o alternativu. S odtažitými diskusemi levicových intelektuálů to má společného opravdu poměrně málo.

Panu Silnému Úterý, 22.Února 2011, 14:54:29

Pane kolego Silný,
to jsme si nerozuměli. Nějak mi uniklo, že jste hovořil o sociálním foru, myslel jsem že mluvíte o nějakém uskupení poznávajících intelektuálů – vědců apod. To jsou úplně odlišné roviny – samozřejmě, že určité poznání je možné i v denní, více méně politické či sociální práci, tam je naopak fakt, že jste se sjednotili na odporu k neoliberálnímu kapitalismu cenným praktickým krokem vpřed.
Ale já měl na mysli to neustálé, často dosti neplodné dohadování se intelektuálů v akademickém prostředí – a tam trvám na všem, co jsem řekl. Současný stav tohoto bádání je za potřebami doby a je konec konců opravdu v rámci buržoasní ideologie (ona má mnoho forem a dává poměrně široký prostor) a skutečně tato komunita má tendenci okamžitě odrazit jakýkoli pokus o marxistické uvažování mimo soutěž a přijatelnost a většinou bez konkrétních argumentů.
Dále – nemohu souhlasit s Vaší definicí pravdy – pravda je v marxismu shoda poznávajícího a zároveň třeba i prakticky jednajícího subjektu s objektivní realitou (tedy např. s tendencemi pokroku prosazujícími se v této realitě). Na Vaší definici je znát vliv postmoderny – vlastně žádná pravda není, lidé si ji dělají podle svých potřeb. Teď se neurazte – Váš akcent praktické drobné aktivity oproti vědeckému bádání byl typický pro elitu v minulém systému. Od těch Bil´aků společenští vědci, kteří prostředky své vědy viděli neudržitelnost systému a viděli i náznaky řešení, slyšeli pořád jen – no jo ty Vaše teoretické hrátky – to je nepraktické – teď musíme splnit plán, připravit sjezd atd. atd. Vládnoucí třídy většinou vědecké poznání společenských procesů odmítají. Ona totiž ta drobná práce je prima (nemyslete si, že se na ní nepodílím, možná znáte Mirka Prokeše z Prahy atd.), ale přijít na správnou alternativu sama nedokáže – v lékařské vědě byste taky netvrdil, že to nejlepší poznání se rodí z denní práce felčarů – i když i tohle existuje.
No a s tímto pojetím pravdy souvisí i to množství alternativ – opravdu není neomezené, je do značné míry dáno minulým vývojem, ve společnosti ekonomickým, který je prvotní a dlouhodobě určující, politika je až jeho odraz, sice aktivní, může i předbíhat, ale je od něj odvozena. Já jsem Vám výčet alternativ udělal – jste schopen vymyslet nějakou jinou?
Už minule jsem podtrhl, že nemám na mysli dílčí alternativy – např. formy politického systému, míru samostatnosti komunální sféry apod., ale celý komplexní alternativní systém, jehož jádrem jsou vždy a všude vlastnické vztahy.Vy skutečně nemůžete vymyslet jinou alternativu (když zavrhnete kapitalismus a protosocialismus), než samosprávu. Moment -. pokud zase budete mluvit o tom, že všechny formy mohou být najednou – tak to je jen Vaše poznávací nevyzrálost, příp. ideologická nechuť a určitě neznalost historie– samozřejmě, že vývoj k samosprávnému socialismu bude mít stadia, kdy budou vedle sebe existovat různé sektory, budou přechodná období atd., ale v každém společenském systému je nějaká forma vlastnictví určující – ta, která odpovídá dané úrovni výrobních sil, je dlouhodobě nejefektivnější apod. ta, ke které vývoj ještě nedozrál, to prohraje –viz kádě v husitství nebo např. v buržoasní revoluci v Anglii (duiggeři) a Francii (Babeuf) byly i pokusy o jakési společenské vlastnictví, ale byly smeteny – na pořadu dne bylo kapitalistické vlastnictví a vláda buržoasie. V sovětském Rusku byl taky pokus zavést samosprávu (Kronštadtské povstání anarchistů, dělnická opozice) – zase bylo smeteno – reálnou alternativou kapitalismu bylo protosocialistické státně byrokratické vlastnictví a vláda řídícího aparátu. Teď se na pořad dne dostává i ta samospráva – ještě je to výhonek – ale mne zlobí ty neplodné kecy o množství alternativ, které zastírají nutnost teď hned něco udělat pro tuto alternativu, vidím to jako ztrátu historického času. kterého lidstvo mnoho nemá.
Nepřekvapuje mne, že máte silnou nedůvěru ke mně proto, že neváhám a říkám – já tu pravdu mám, já tu alternativu znám. Projevuje se zde to zničující působení protosocialistické elity, která tu pravdu neměla, altrernativu neznala(vlastně spíše nechtěla znát, protože byla v rozporu s jejími zájmy) a tím ten normální, nestalinský a plně použitelný marxismus zdiskreditovala. Ale vždyť já nechci, abyste mi slepě věřil – diskutujme o konkrétnostech a zvažte, zda moje argumenty jsou v souladu s realitou ( i když ji musí trochu předbíhat), zda jsou vnitřně konzistentní a zájmu koho slouží. Protože poznání je vždy angažované – jde o to, zda pro reakční třídu, která musí lhát, a nebo pro pokrokovou třídu, která sobě nemůže pomoci jinak, než když sebou vezme celou společnosti, včetně těch protivníků. A zkoumejte sebekriticky i sám sebe, zda Váš nesouhlas není alespoň částečně motivován tím, že se ve vás zachytil alespoň kus té buržoasní ideologie (třeba v nějaké zdánlivě nevinné formě – třeba i té postmoderny – není to hanba, třídy mají obrovský duchovní vliv, zvláýště ty vládnoucí). Možná bychom měli diskutovat přímo, abychom nezatěžovali Deník Referendum velkými kládami. Můj mail je heller47@seznam.cz.

Oto Novotný - politický analytik

Úterý, 22.Února 2011, 17:02:0

Josefe,
stále a stále mě přesvědčujte, proč jste proti těm stalinistickým reziduím ve své straně tak bezmocný. Tohle není slovník, kterým je můžete vykořenit, to je slovník, kterým je udržujete při životě. Když na jedné straně tepáte stalinské zločiny (jakkoli jsou to ovšem pro Vás jen takové historicky pochopitelné kaňky na protosocialismu) a na druhé straně mluvíte tímto jazykem, tak to, co vymetáte dveřmi, se Vám vrací oknem. Vím, že jste velmi pracovitý intelektuál a myslíte to upřímně. A Vaší kritiku se snažím nebrat osobně. Jenom si kladu otázku, jaký má pro Vás na levici smysl diskuse, do které vstupujte s tím, že když většina nemá jasno jako Vy, nebo si dokonce myslí něco jiného, tak jsou to pro Vás apologeti kapitalismu. Tohle je přístup k diskusi, u kterého nikdo nezaručí, že si v politické praxi dříve nebo později nezačne opět vypomáhat bodáky.
Pro Vás už pravda existuje a Vy jste kněz, který ji hlásá. Pro Vás je partner v diskusi jen objektem. Komunikaci vnímáte jako jednosměrnou ulici. Ale takto jste odsouzen hrát jednu nebo druhou roli. Buď si budete vyprávět svůj příběh a nestarat se o názory druhých s tím, že oni stejně jednou poznají, že máte pravdu. V tomto případě věříte, že jednou se realita vyvine do toho stádia, že bude Vaši pravdu vyzařovat tak silně, že se bude v mozku všech ostatních odrážet jako v zrcadle. Anebo se budete snažit ty naproti sobě jako tisková agentura zahlcovat stále větším a větším množstvím informací, kterými budete vysvětlovat, proč máte pravdu. S vírou, že jednou budou mít od Vás tolik informací, že také uznají Vaši pravdu. Pro Vás je protistrana pouze neinformovaný a třídně zmanipulovaný objekt: (Tedy dějinně neprobuzený subjekt, člověk s „falešným vědomím, pokud není přímo žoldákem kapitalismu.) A to obhajujete jako marxistický postoj. Nevím, ale možná by měl Marx dnes mnohem více zastánců, kdyby bylo méně marxistických kněží žárlivě střežících jeho čistotu. Podle Vašich měřítek marxismu byste musel vyloučit z rodiny marxistů či marxismem inspirovaných intelektuálů naprostou většinu.

Otovi Novotnému Úterý, 22.Února 2011, 20:49:5

Oto, přestaňme předstírat, že si vykáme. Mezi námi není osobní spor.Myslím, že nemáš důvodu si na mne stěžovat jako na zástupce vedoucího katedry a předsedu tvé i mojí ZO KSČ a svého ručitele do strany (věděl jsem, že nejsi stoupencem režimu, ale nechtěl jsem |Tě nijak poškodit v tvé kariéře) a já zase nemám důvodu si stěžovat na |Tebe, když různí pochybní slouhové a flákači pořádali na nás marxisty po listopadu hon a kdy určitou „moc“ jsi měl Ty. Náš spor je ryze metodologický a samozřejmě ideologický. Už jsem marxistické pojetí ideologie vysvětlil a ty ho musíš znát (pro čtenáře viz mé příspěvky výše). Co mohu říci jiného než to, že pravda opravdu existuje (je to shoda s objektivní realitou), schopnost pravdivého poznávání je dána tím, kdo se a v jaké míře nadýchal ideologie reakční či progresivní třídy. za to bych se dal upálit jako Hus. To, že já měl štěstí a nadýchal se ideologie pokrokové třídy (zejména přes rok 1968 – z toho jsem pak vycházel celý život, takže jsem nepodlehl ani stalinismu ani různým formám buržoasní ideologie – to nebyla moje zvláštní zásluha, prostě se to tak složilo, u Tebe to bylo jinak). Proč nejsi schopen alespoň cvičně připustit, že bych i mohl mít pravdu a Ty ne? Já Ti svůj názor nevnucuji a ani nikomu jinému, ale nemohu přece proto, abych se Tobě či jiným zalíbil, jednal proti tomu, co jsem za celý život poznal? Ano, máš pravdu, já opravdu předpokládám, že časem daleko širší vrstvy lidí pochopí, že ta cesta, kterou jim předkládám (a zdaleka nejsem sám), je správná a ty jiné ne, ostatně i Ty jsi se už vyvinul – před cca 15 lety jsi ještě zuřivě hájil kapitalismus a dnes už mluvíš jinak – já mluvím stejně jako před 15 a jako v roce 1968, kdy jsem začal objevovat určitou literaturu. Proč se tak usilovně snažíš mne zatlačit do role jakéhosi naivního blbce, který pouze slepě věří?. Který je pouze „knězem“ ? Byl Pasteur knězem, když hlásal doktorským profesionálním idiotům, aby si myli ruce při porodu? Komu daly dějiny za pravdu, i když byl zprvu sám? Proč naznačuješ, že dříve nebo později sáhnu k bodákům? Udělal jsem to? Já nepovažuji ty intelektuály a vůbec lidi, kteří neznají či odmítají moji pravdu za nepřátele. Fakt, že jsou v zajetí ideologie vládnoucí třídy, je prostě sociologický zákon (viz Lenin Co dělat, Spisy 5) a je to logické vzhledem k politice minulé vládnoucí třídy, s jejímiž reziduy bojuji. Ty mi říkáš, že údajně moje zastaralá terminologie stalinistům nahrává, ale právě stalinisté moji terminologii odmítají nejzuřivěji. Já se nikdy nevzdám termínů, které mají vědecké založení. Když chceš, tak se mnou polemizuj o tom či onom, ale to ty neděláš, prostě vylučuješ to mé ze hry. Asi si neuvědomuješ, že přesně tohle dělali Bil´akové a Fojtíkové. Nezlob se, ale dnes jsi v pozici toho (tím jsem já v minulém systému nikdy nebyl), kdo v zásadě hájí zájmy vládnoucí třídy, a to se značným nasazením. Divím se, že nejsi s to rozlišit otázky politického spojenectví od otázek vědeckého souhlasu. Já nevidím ty, kteří se mnou nesouhlasí, jako politické nepřátele, ale jako vědec jejich tápání považuji za ztrátu drahocenného času a proto je kritizuji. V politice se můžeme shodnout na nějakém minimálním společném programu a jsem schopen ho plnit třeba i proti vůli stalinistických členů KSČM (na straně jako takové mi nezáleží). Ale jako marxista (a on marxismus není bezbřehý, nezlob se, ale marxismus bez teorie pracovní hodnoty a bez materialistického pojetí dějin a teorie tříd žádný marxismus není) se musím smát třeba nad tím, jak těžce se prof. Keller a Bělohradský (osobně si jich vážím) probíjejí k tomu, co i průměrný marxista dávno ví (tohle jsem řekl Kellerovi a strašně se zlobil, ale je to pro mne nejbližší spojenec). A ostatně ani já nejsem nějakým strážcem čistoty marxismu – opravuji Marxe i Lenina ve velmi podstatných otázkách, Marxova slova pro mne nejsou ikona. Takže Oto, jedna rada starého dědka, přestaň se snažit vyloučit tu metodologii, kterou reprezentuji ze hry, přestaň ji zesměšňovat a dělat z ní stalinismus a hrozbu, snaž se pochopit co vám říkáme (nejsem sám, i když nemám prostředky, jak své názory šířit, cenzurují mne i v mé straně) a normálně a věcně na to reaguj (jsem kdykoli připraven Ti v případě zaslání adresy zaslat k prostudování naši nejnovější publikaci, která je ve straně brána za kacířstvo). I když se v teorii neshodneme, můžeme se shodnout v politickém minimálním programu – ale to si musíš nejprve vtlouci do hlavy, že jsme oba a jiní další kolem nás rovnoprávní a a že o tom, čemu jsme sloužili a kdo měl pravdu rozhodnou dějiny (to nevylučuje, že se můžeme kritizovat, ale bez kádrování a vylučování).


Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 23.Února 2011, 10:08:2

Pane Heller, mohl bych také poprosit o publikaci na ludeksevcik@seznam.cz? Děkuji.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.