Vždy píšu o politických či obecněji společenských dějích, ale dovolte mi být projednou veskrze osobní. Dnes do veřejného života vstupuje Nadační fond Nezávislosti Deníku Referendum. Založil jsem jej jako pokus uchovat tyto noviny; či přesněji uchovat je jako prostor svobody, nezávislý na politických i ekonomických vlivech.

Když po roce 1989 u nás vznikly svobodné poměry, deset let jsem pracoval v občanské iniciativě, která se věnovala ekologii, problému, o němž si stále myslím, že jeho zvládnutí je největším tématem naší epochy. Během oněch deseti let jsem s hrůzou sledoval postupný úpadek českých médií, jak veřejnoprávních, tak soukromých, v nichž se soustavně zužoval prostor pro poctivé psaní či referování o podstatných věcech, a přibývalo vynalézavé propagandy a tupé komerce.

České ekologické hnutí, za jehož součást se samozřejmě stále pokládám, ztratilo dech i proto, že se česká média o jeho podstatnou práci přestala soustavně zajímat a postupně tak zmizela i přirozená sympatie k němu. Jediné, z čeho může současné české ekologické hnutí čerpat sílu a ryzost, je vztah ke své vlastní původnosti a k příčině své existence, jež pochopitelně spočívá v nekompromisní ochraně přírody, na což ale bohužel nestačí, a snaží se tak nějak popražsku vyjít s naší v mnoha ohledech zvrhlou dobou.

Takto jsem začal přemýšlet a dospěl jsem k přesvědčení, že sestupná krizová trajektorie, na níž se česká společnost po roce 1992 s drobnými výkyvy — nadějných vzepětí a o to hlubších zklamání — ocitla, není proměnitelná, pokud v českých zemích nebudou existovat aspoň jedny noviny, které se stanou neochvějným spojencem snahám o proměnu české společnosti do příznivější podoby.