Avatar? Yes, We Can!

Pravděpodobně nejdražší film všech dob už obletěl kinosály po celém světě. Může hollywoodský trhák zvládnout to, co se nepovedlo loňské globální naději Baracku Obamovi?

Scénář velkolepého sci-fi Avatar, který měl českou premiéru 17. prosince, si napsal sám režisér James Cameron už před mnoha lety, v roce 1995. S natáčením ale musel dost počkat – nebyla totiž dostupná technologie, skrze kterou by film šlo natočit. Technologicky tak nebylo možné přijít s Avatarem dříve než teď. Všechno vypadá, jako by technologie byly jediným důvodem, proč jen začátek natáčení přišel až za deset let po poslední tečce ve scénáři. Je ale dost možné, že film musel počkat na správnou dobu v pomyslném trezoru. Ten skrývá materiál, jehož látka ideologicky předčí dobu, v níž vznikl. Pokud Avatar putoval nyní ven, hodně to o světě vypovídá. Více než o Hollywoodu.

Velkolepá světová premiéra na Leicester Square v Londýně, obří reklamní kampaň a zejména místo výroby filmu byly důvodem, proč se oproti lavině nadšení ozvalo mnoho střízlivých hlasů. Slovo Hollywood je nálepka s pozitivní i negativní konotací naráz. V pozitivním smyslu jsou hollywoodská studia zárukou řemeslné profesionality, nákladné výpravy, výborných herců a slušně vyklenutého dramatického oblouku příběhů. V tom negativním je to továrna na peníze a o nic jiného tam nejde.

Filmy vypadají právě tak, aby vydělaly co nejvíce peněz. Obojí platí zároveň. Tentokrát ale střízlivým škarohlídům ušla jedna podstatná věc – něco zásadního se ve společnosti (respektive ve společnostech, které mají kinodistribuci) změnilo, když 20th Century Fox použila nejmodernější a závratně drahé filmové a animační technologie na epos kriticky reflektující hodnoty a projevy západní civilizace.

Jistě, je to jen pohádka či sci-fi určené pro nejširší masy. Jenže právě to je na Avataru důležité. Prozatím nejdražší film na světě, který nabízí nebývalé spektakulární hody, vetkává do vcelku prostého milostného příběhu vojáka a domorodé dívky z přírodního kmene jasně čitelnou reflexi toho, jak po staletí západní státy a korporace nakládaly a nakládají se všemi ostatními, z nichž se dá či dal vyždímat nějaký užitek. Sympatie diváků film jasně směruje k lidem přírodního kmene, jež chce nemilosrdná a racionalizovaná armáda vyhnat kvůli ložisku drahé suroviny z jejich teritoria.

Milostný příběh mariňáka a domorodé dívky nese mnohé sofistikované obsahy – dokáže se zde srozumitelně tematizovat euroamerický etnocentrismus, kulturní hegemonie Západu, protiklady tradiční pospolitosti a moderní společnosti, rozdílnost mechanické a organické solidarity, důsledky individualismu a fachidiocie, alibismus byrokratické struktury řízení, latentní funkce armády a mnoho dalších.

Avatar je tak drsnou sebekritikou vývoje moderní západní společnosti nejen co do jejího vztahu k ostatním společnostem, ale i s ohledem na její vlastní hodnoty a procesy. Film potřeboval Obamu, který coby kandidát na jeden z nejdůležitějších postů světové politiky před celým světem artikuloval vizi odzbrojujících se států, důrazu na ekologii a sepětí s přírodou, obezřetnost při využívání neobnovitelných zdrojů, solidaritu mezi sociálními skupinami a dozor nad trhem.

Lidé, kteří tak mluvili v roce 1995, byli prohlašování za snílky, případně blázny, ba ekoteroristy. Tehdy by Avatar nevydělal, letos oslovuje masy podobně jako Obama na jaře. Po vítězství v prezidentských volbách se však Obama musel začít věnovat praktické politice a mnohé kroky jsou zklamáním. Jeho nadějná vize pod tíhou jednání poněkud bledne. Avatar však zůstane stejný a může sloužit jako sen o nejlepší možné společnosti, v níž bychom teoreticky mohli žít.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.