Obvyklou metodou cukru a biče čelí dle pozorovatelů režim tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího současným sociálním nepokojům, které přerůstají v násilné bouře. Po víkendové střelbě do demonstrantů ostrými a masovém zatýkání byl na počátku týdne nejprve odvolán neoblíbený ministr vnitra Rafík Belhadž Kásim, poté propuštěna většina zadržených a nakonec prezidentem přislíbeno na 300 tisíc nových pracovních míst. Vedle toho byly však dočasně uzavřeny vysoké školy, vyhlášen zákaz nočního vycházení a do ulic Tunisu ve středu vyrazila armáda.

Střety mezi několikasetčlennými skupinami protestujících a pořádkovými složkami pokračovaly i během noci ze středy na čtvrtek. Na jednom z předměstí hlavního města byl zastřelen další z demonstrantů. Počet obětí tak oficiálně dosáhl čtyřiadvaceti.

V turisty navštěvovaných oblastech i v centru Tunisu, které je obsazeno vojenskými hlídkami, byl ale klid.

Nepokoje začaly v chudší vnitrozemské části země už v posledních prosincových týdnech. Zejména mladí Tunisané se bouří kvůli vysoké nezaměstnanosti, zvýšeným cenám potravin a trvalé neschopnosti autoritářské vlády situaci napravit. Soudě dle hesel na demonstracích a agenturních reportáží dostávají protesty i náboženský obsah.

Vše začal zelinář

Podnětem k nepokojům se stal akt šestadvacetiletého vysokoškoláka Mohameda Bouazizího. Ten se 17. prosince polil před vchodem do úřadu vlády hořlavinou a poté zapálil.

Bouazizí nemohl, ač univerzitní absolvent, dlouho najít kvalifikovanou práci. Začal tak z nouze prodávat zeleninu. Krámek i zboží mu ovšem krátce před incidentem zabavila policie s tím, že nemá příslušné povolení. Bouazizího čin dostal záhy ráz symbolického vyjádření bezvýchodnosti a ztráty nadějí, již sdílí velká část mladíkovy generace.