V ulicích Tunisu je už i armáda a další mrtví

Režim prezidenta bin Alího vyhlásil zákaz nočního vycházení a do ulic hlavního města povolal vojsko. Sociálně motivované protesty však stále pokračují. V reakcích velmocí se navíc začínají odrážet politické přesahy situace.

(pjed)

13.01.2011 15:15

A9

Do ulic tuniských měst chodí spíš stovky než tisíce demonstrantů. Na místní poměry je to však dost. Foto archiv Nawaat.org

Obvyklou metodou cukru a biče čelí dle pozorovatelů režim tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího současným sociálním nepokojům, které přerůstají v násilné bouře. Po víkendové střelbě do demonstrantů ostrými a masovém zatýkání byl na počátku týdne nejprve odvolán neoblíbený ministr vnitra Rafík Belhadž Kásim, poté propuštěna většina zadržených a nakonec prezidentem přislíbeno na 300 tisíc nových pracovních míst. Vedle toho byly však dočasně uzavřeny vysoké školy, vyhlášen zákaz nočního vycházení a do ulic Tunisu ve středu vyrazila armáda.

Střety mezi několikasetčlennými skupinami protestujících a pořádkovými složkami pokračovaly i během noci ze středy na čtvrtek. Na jednom z předměstí hlavního města byl zastřelen další z demonstrantů. Počet obětí tak oficiálně dosáhl čtyřiadvaceti.

V turisty navštěvovaných oblastech i v centru Tunisu, které je obsazeno vojenskými hlídkami, byl ale klid.

Nepokoje začaly v chudší vnitrozemské části země už v posledních prosincových týdnech. Zejména mladí Tunisané se bouří kvůli vysoké nezaměstnanosti, zvýšeným cenám potravin a trvalé neschopnosti autoritářské vlády situaci napravit. Soudě dle hesel na demonstracích a agenturních reportáží dostávají protesty i náboženský obsah.

Vše začal zelinář
Podnětem k nepokojům se stal akt šestadvacetiletého vysokoškoláka Mohameda Bouazizího. Ten se 17. prosince polil před vchodem do úřadu vlády hořlavinou a poté zapálil.

Bouazizí nemohl, ač univerzitní absolvent, dlouho najít kvalifikovanou práci. Začal tak z nouze prodávat zeleninu. Krámek i zboží mu ovšem krátce před incidentem zabavila policie s tím, že nemá příslušné povolení. Bouazizího čin dostal záhy ráz symbolického vyjádření bezvýchodnosti a ztráty nadějí, již sdílí velká část mladíkovy generace.

Sám Bouazizí zemřel dle Amnesty International na následky svých zranění 4. ledna. Po jeho vzoru se následně upálili i čtyři další lidé.

Režim obtížnost situace mladých lidí oficiálně uznává, z organizace protestů ale viní dle posledního bin Alího projevu „náboženské a levicové extremisty“, kteří problémy mladých „chytře zneužívají a podněcují je k násilí a vandalismu“.

Naše diktatura
Do masmédií začaly zprávy o tuniských nepokojích pronikat až o posledním víkendu, když policie ve městech Tála, Rgeb a Kaserín postřílela nejméně čtrnáct demonstrantů. K dosud největší eskalaci však došlo až v úterý v metropoli Tunisu. Zde rozvášnění mladíci vyrabovali několik obchodů, zapálili pobočku banky a napadli kordóny přivolaných těžkooděnců.

Dle vládních čísel bylo doposud zabito čtyřiadvacet lidí, podle opozice a humanitárních organizací však asi dvojnásobek.

Protesty mají ovšem i politický přesah. Režim bin Alího spojuje prvky arabských sekulárních autokracií egyptského či syrského typu a tureckého republikanismu, vyčleňujícího zvláštní roli ve státě silovým složkám. V důsledku toho jsou nejen potlačovány všechny politicko-opoziční projevy (v Tunisku je například stále víc politických vězňů než na Kubě, a to jak absolutně, tak na počet obyvatel), ale i udržována relativní stabilita.

Na rozdíl od Egypta či Alžírska nemělo Tunisko v posledních desetiletích potíže ani s terorismem, ani s islamistickým fundamentalismem. Zřejmě i proto jsou praktiky místního režimu v nejvyšších kruzích EU a USA tolerovány.

S nezvyklou mírností vzhledem k situaci reagovaly Brusel a Washington také na poslední vývoj: evropští diplomaté pouze odsoudili „nepřiměřené“ užití síly, američtí vyjádřili „hluboké znepokojení“ nad pokračujícím násilím. Zástupci lidskoprávních agentur OSN navíc vyzvali k prošetření příslušných policejních zásahů.

V Alžírsku už je klid
Nejpodstatnější rozměr události je nicméně stále sociální. Tuniským systémem vysokého školství každoročně projde na pětasedmdesát tisíc studentů. Podle odhadů Světové banky mají však vysokoškoláci problém s uplatněním na trhu a ještě rok a půl od ukončení studií je jich téměř padesát procent bez práce.

Většina populace je v Tunisku mladší pětatřiceti let, a když se nemůže uplatnit ani se vzděláním, začíne si logicky stěžovat na systém.

Protesty navíc zesílily v době, kdy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) varovala před důsledky celosvětového zvyšování cen potravin. Její cenový index se v prosinci dostal na rekordní úroveň, nejvyšší od počátku měření v roce 1990, a překonal hodnoty z roku 2008, kdy vysoké ceny potravin a benzínu způsobily sérii sociálních bouří v několika rozvojových zemích.

Obdobně jako v Tunisku se v minulých dnech demonstrovalo také v Alžírsku. Tam se však vládě podařilo náladu zklidnit úpravou ceny jídla na loňskou úroveň a odbouráním cel na dovoz základního zboží. To v reakci na opatření skokově zlevnilo.


Další informace:
BBC News Tunisia: Violence reported despite curfew
AFP Tunisian capital under curfew, troops patrol streets
Al Džazíra Deaths in Tunisia despite curfew
Al Džazíra Tunisia schools shut amid turmoil


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.