Od dokumentárního filmu z prostředí zdejší výtvarné scény bychom očekávali záznam určité sdílené etapy historie, o níž lidé vyslovují své názory nebo zkušenosti, které účastníky obvykle stmelují do spřízněného okruhu.

Dokument o Ceně Jindřicha Chalupeckého a osobnosti významného teoretika výtvarného umění, jehož jméno tato prestižní cena nese, překvapí především tím, že ukazuje zdrcující ztrátu kulturní kontinuity celé české společnosti, která extrémně postihla i výtvarné umění.

Období dějin umění za „železnou oponou“ vyneslo zdejší veřejnosti záměrné vyloučení z evropského kontextu, obecnou ztrátu informací i kontaktů s kulturními centry moderního umění. Navíc se uvnitř uzavřené enklávy vylíhla zvláštní „znouzectnost“, označující přesvědčení takřka jedné generace výtvarných umělců, že si přece vystačíme sami. Takový jev, jak se dnes můžeme přesvědčit, uvítá každý režim (levicový i pravicový), jenž podporuje zábavní (populární) kulturu a rád se zbaví umění, které inspiruje nejen vizuální myšlení.

Půlstoletí, kdy byly téměř všechny významné události výtvarného umění vyloučeny z veřejného prostoru, trvalo zhruba od krize v polovině třicátých let minulého století, prohloubilo se za války a kulminovalo v letech komunistického režimu, s výlukou krátkého intervalu několika svobodnějších roků v šedesátých letech.

Nad výsledkem současné diskontinuity a neznalosti historie by se vzdělaný a noblesní teoretik Jindřich Chalupecký jistě mohl obracet v hrobě spíš než nad „performancí“ dvou výtečníků, absolventů AVU, kteří mu přišli vyjádřit svůj názor na „Cenu Jindřicha Chalupeckého“ lapidárně: pomočili jeho hrob na Olšanech. Úvodní scéna filmu (se záznamem této rituální akce) rázem uvede diváky in media res.

Námět, scénář a režie filmu Cena Jindřicha Chalupeckého jsou dílem známé výtvarné kritičky a kurátorky Lenky Lindaurové, které se podařilo zaznamenat jeden z mála pokusů o společnou řeč nad společným dvacetiletým úsekem této ceny.

Cineart TV Prague a Společnost Jindřicha Chalupeckého označují zmíněný dokument „za hybridní film, který se pohybuje na hranici edukativního a uměleckého žánru. Jeho název se vztahuje jednak k ocenění, které uděluje Společnost Jindřicha Chalupeckého každoročně mladým výtvarným umělcům do 35 let už od roku 1990, zároveň však i k odkazu osobnosti teoretika, jehož úvahy byly poměrně nadčasové“.

Výpovědi zakladatelů ceny, pamětníků, vítězů i nominovaných laureátů, ale i kritiků soutěže jsou propojeny funerální tematikou, humorem a ukázkami prací laureátů ceny, k nimž patří nové formy malby, performance, fotografie i 3D sochy. Film provází hudební produkce některých oceněných umělců, kteří působí také jako hudebníci.

Nutno dodat, že diskurs filmu zahrnuje i spoustu omylů a nedorozumění, které plynou z běžné míry dnešní neznalosti historie nebo kulturní nevzdělanosti, a někdy se v něm projeví i ignorance a zabedněnost, tedy vlastnosti osob, které namísto náročnější četby textů respektovaného teoretika, jenž si vydobyl svou prací přirozenou autoritu, přitahuje jako magnet úspěch mediálních borců a uzurpátorů.

Film, který se vztahuje k dvaceti letům historie Ceny Jindřicha Chalupeckého vznikl za podpory Státního fondu České republiky na podporu a rozvoj české kinematografie a České televize.

Cena Jindřicha Chalupeckého. 8. ledna 2011, ČT2, 21.55 hod. Projekce v Centru současného umění DOX proběhne 13. ledna 2011 v 18 hod.