Orbis pictus v Čechách nevítaný

Markéta Hrbková

Výsledky mezinárodního šetření PISA 2009 vyzněly pro české školství velmi negativně, neboť studenti mají zjevně problémy pochopit obsah toho, co čtou. Obdobně jsou na tom však i reformy školství, které by měly situaci napravit. Forma vítězí nad obsahem.

Pro potřeby výzkumu PISA 2009 byla čtenářská gramotnost definována jako „schopnost porozumět psanému textu, zabývat se jím, přemýšlet o něm a používat ho k dosažení vlastních cílů, k rozvoji vlastních vědomostí a potenciálu a k aktivní účasti ve společnosti”.

V posledních týdnech, po vyjití výsledků PISA, v nichž se ukázalo, že naši žáci a studenti jaksi neumějí pochytit obsah toho, co čtou, se rozvinula diskuse „čí je to vina?“. Návrhy jsou zcela různé, někdy i protichůdné (zajímavé na skutečnosti je, že nejvíce se liší pohled teoretického a byrokratického zázemí ministerstva včetně samotného ministra od pohledu odborníků činných v praxi).

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ministerstvo mnohé klade za vinu reformě, na což ale průzkumy a hlasy z praxe reagují, že problémem je spíš to, že reforma proběhla pouze po formální stránce — do níž jediné bylo investováno a byla kontrolována — a v praxi upadáme stále po staru.

Na jedné interní diskusi s CERMAT o chystaných státních maturitách jsem si dovolila položit otázku, jak je příprava maturit propojena s RVP (rámcovými vzdělávacími programy), hlavními obsahy a učebními plány kurikulární reformy. Ke svému úžasu jsem obdržela dosti zašmodrchanou odpověď ve smyslu: „to je jiné odvětví ministerstva“. Pochopila jsem tedy, že obsah zkoušky není koordinován s obsahem učiva, něco takového je příliš složité.

Když se podíváme na ukázky testů PISA, zjistíme, že jsou zaměřeny na porozumění čtenému textu, schopnost vysoudit jeho základní smysl a s tímto obrazem pak dále pracovat. Na Achillovu patu českého školství úplně stejně komunistického jako posttotalitního, ovládaného formalismem v otázkách obsahu, způsobu výuky i zkoušení a orientovaného na cvičení paměti a oddělených fragmentů bez propojení, na uplatňování vyzkoušených metod a potírání kreativity. To vše, jak jinak, v oblasti studentské i pedagogické.

Ve svém teoretickém základu byla kurikulární reforma v mnohém zaměřena právě na řešení těchto starých bolestí, ale její realizace vytváří příběh značně odlišných kvalit. Jedním z pilířů reformy byly tzv. ŠVP — Školní vzdělávací programy. Myšlenka vzniklá z nadějných koncepcí — každá škola měla vypracovat svůj program, na školy bylo apelováno, aby nalezly své nejsilnější stránky a těm přizpůsobily celkové zaměření, vize počítala s různorodostí, kreativitou žáků i rodičů, s níž pro děti vyberou školu, která by nejvíce odpovídala jejich schopnostem a zájmům.

Pro zvýšení schopnosti porozumění měla být (tedy na papíře jsou) zavedena tzv. průřezová témata — Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova, Výchova demokratického občana — disciplíny, od kterých si teoretici reformy slibovali, že obrátí pozornost žáků i učitelů ke vzájemnému dialogu, vytvoří platformu, na níž se promítnou dílčí informace z různých oborů a propojí k následnému invenčnímu individuálnímu zpracování, vzdělání bude postupně navracen jeho snad základní smysl — získávání schopnosti použít co nejširší spektrum vědomosti k pochopení a tvorbě vlastního života, jeho okolností, k osobnostnímu zrání a následnému zapojení se do široké, multikulturní společnosti.

Ale ouha. Jak dopadl tento idealistický příběh v praxi, neradno se ptát. První, co dorazilo do škol, nebylo vysvětlení, jaké cíle reforma sleduje, proč a co se vlastně chystá, ba ani marketingový výčet výhod chystaných změn pro učitele, nýbrž stohy nesrozumitelných příruček doplněných několika slovníčky pojmů (které přišly měsíc po příručkách), výčet chyb, které je třeba napravit (lidově zvaných sprdunk předem), seznamy termínů povinných školení konaných v odpoledních hodinách či o víkendech (bez jediné zmínky o tom, že by jim někdo přidal aspoň pár stovek, které tři čtvrtiny mně známých učitelů každé odpoledne běží vydělat k platu, aby vyžili) a nekončící balíky papírů k vyplnění. Prostředí jako stvořené pro nadšenou spolupráci na vytváření nového systému.

Průřezová témata zněla dost vágně — vypracování učebního plánu osobnostní výchovy na čtyři roky pro mládež ve věku od 15—19 let proplétající se mezi předměty tak, aby na sebe alespoň částečně navazovaly, je práce pro tým pedagogů a psychologů na několik měsíců. Nikdo neměl ponětí (a nikdo se ani nesnažil vyložit), co třeba taková osobnostní nebo mediální výchova obnáší, o metodikách, jak nové předměty učit, ani nemluvě. Inu, nejdůležitější otázkou se vzápětí stalo, jak vyplnit příslušné dotazníky tak, aby „to vypadalo“(praxe z předchozích let celkem důvěrně známá), jen přibylo kategorií, které je třeba hlídat v třídních knihách, „aby seděly“.

Jedním z výchozích cílů čtyřleté osobnostní výchovy studentů k dospělosti by zajisté mělo být dosažení schopnosti odhadovat své možnosti a podle toho se zavázat (či nikoliv) k určitým úkolům. Bylo by hezké, kdyby se pedagogové rozhodli, že se pokusí tomuto výsostnému osobnostnímu umění naučit alespoň na příkladu zavádění reformy — marná naděje, všichni vyplnili své kolonky, oprávněně zanadávali na vyhozené hodiny a hodiny času a vše jelo dál. Dnes už jsou ŠVP jen pěkně vypracovanými tabuličkami na webech škol, o nichž většinu rodičů i učitelů ani náhodou nenapadne, že by měly vypovídat něco o duchu školy.

Dnes je kurikulární reforma tak možná přiléhavou ilustrací reálných dějin jedné dobře míněné ideje v českém podání. Něco, co někdo v dobré víře vymyslel, české byrokratické kliky semlely a skutek utek´. A to vše nikoli náhodou. Kdyby kurikulární reforma zapustila i jen dílčí kořeny, naši žáci a studenti by pomocí osobnostní a sociální výchovy lépe zvládali umění porozumění svému vlastnímu životu, pomocí výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech by byli schopni spojit informace z dějepisu s informacemi ze zeměpisu, multikulturní výchova by nekončila v rasistických výlevech, environmentální výchova jim poskytla představu o tom, že se zrodili na Zemi, která je potřebuje, mediální výchova snížila jejich ochotu být manipulováni a výchova demokratického občana by vedla ke zlepšení politického klimatu u nás — to jsou ale také důvody, proč je třeba ji pomluvit a zrušit. Takové studenty naše vláda nepotřebuje, ať budou propadat, jak se jim zlíbí.

    Diskuse
    Přihlaste se.
    undefined
    KL
    29. prosince 2010 v 12.25
    Naše školství je bohužel živnou půdou pro vznik řady falešných mýtů. Jedním z nich je vyprávění o pokroku, který přinášejí RVP. Ve skutečnosti jde o seznam tzv. kompetencí, které lze zahrnout do oblasti racionality prostředků (zužitkovatelných především na flexibilním trhu práce), které však velkoryse pomíjejí racionalitu cílů (tedy hledání smyslu). Stát si jejich prostřednictvím osobuje právo určit, čemu se mají žáci naučit, učitel pak může rozhodnout jen o tom, jak ho to naučit (takhle nějak si to přála už Marie Terezie). Průřezová témata nutně ústí v pouhých formách. Daleko důležitější by bylo koncipovat každý předmět tak, aby jeho obsah vyvolával potřebu navázat vztah k předmětům dalším, jak to např. v matematice formuloval Petr Vopěnka: "Evropa se musí vrátit ke svým kořenům. K matematice. A proto je nesmírně důležité, jak se bude učit ve školách. Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva. Měla by se otevřít lidem, kteří jsou humanitně založeni. Nemusejí přece umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh. Jak šly myšlenky, jak matematika utvářela naše vědomí." Další mýtus se týká testů tzv. čtenářské gramotnosti. Až budeme naše žáky procvičovat v těchto testech stejně intenzivně, jak se patrně děje v některých jiných zemích, určitě se v testech PISA zlepšíme. Měli bychom se ale napřed zajímat, co vlastně tyto testy prověřují (vybízí k tomu i K. P. Liessmann ve své Teorii nevzdělanosti). Je např. žádoucí, aby se žáci orientovali jen v předem daných řešeních? Neměli by naopak odpovědi formulovat sami a v diaolgu je obhajovat? V našem školství se odehrává skrytý zápas mezi těmi, kteří si přejí, aby školy opouštěli sice technicky dobře vycvičení, ale jinak manipulovatelní jedinci, a mezi těmi, kteří sázejí na člověka samostatně uvažujícího a vůči manipulaci odolného. Ti druzí jsou v nevýhodě, na řešení problému mají totiž dost odlišné názory.
    ??
    30. prosince 2010 v 13.34
    A jsme zpátky u Komenského:
    "Abych se uživil, snížil jsem se k učitelování."
    30. prosince 2010 v 19.29
    Jejda, pane Beránek,
    že se tady s Vaší zaomplexování opět potkáme, jsm po minulém střetu celkem předpokládaly, ale že to bude takhle čistou podobu, to jsem ani neočekávala. Co jste tím chtěl říci k tématu?
    31. prosince 2010 v 8.52
    Potvrzuji
    Ano, "dnes už jsou ŠVP jen pěkně vypracovanými tabuličkami na webech škol, o nichž většinu rodičů i učitelů ani náhodou nenapadne, že by měly vypovídat něco o duchu školy". To odpovídá i výsledkům mého zcela nereprezentativního průzkumu, když se ptám několika desítek svých přítel - učitelů nebo angažovaných rodičů, co je v "jejich" ŠVP napsané a jak se to projevuje ve školní praxi.
    ??
    31. prosince 2010 v 15.04
    Paní Hrbková,
    co je to "zaomplexování"? Takové slovo neznám a ve slovníku se také nevyskytuje.
    31. prosince 2010 v 16.12
    Pane Beránku, omluvit Vás může snad jen blížící se silvestrovská noc - to, že musíte sahat po slovníku kvůli drobnému překlepu, kterého se paní Hrbková dopustila, vypovídá skutečně cosi nelichotivého o Vašich čtenářských schopnostech. Všichni víme, že řeč byla o Vaší zakomplexovanosti - tomu slovu doufám rozumíte...
    ??
    31. prosince 2010 v 22.33
    Paní Daňková, atˇ již se jedná o jakýkoliv den či noc, protestuji proti šíření pomluv na adresu diskutujících na tomto foru. Pokud Vám nic neříká etický kodex této diskuse, mohu Vás upozornit na podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle § 184 trestního zákoníku. Proto očekávám od Vás a paní Hrbkové buď předložení důkazů o mé údajné zakomplexovanosti nebo omluvu.
    31. prosince 2010 v 23.36
    Opravdu by mne zajímalo, jakým způsobem byste před soudem prokazoval, že NEJSTE zakomplexovaný - a že my s paní Hrbkovou Vás nehorázně ostouzíme, ale dobrá, když máme ten Nový rok, tak se Vám tedy omlouvám - jevíte se mi jako velmi schopný a sebevědomý muž - stačí? Nebo si mám ještě posypat hlavu popelem?
    ??
    1. ledna 2011 v 10.55
    Paní Daňková Vaši omluvu přijímám. Já osobně bych se asi vyvaroval atˇ již kladného či záporného veřejného hodnocení osob, o nichž nemám dostatek informací.

    Myslím, že u toho soudu by důkazní břemeno bylo na straně obžaloby, nikoliv na straně poškozeného.Navíc podle judikatury ve věci pomluvy "K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít. Stačí, že údaj je k tomu obecně způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zřejmou nesmyslnost pomluvy nebo pro neotřesitelnou vážnost napadené osoby.)" (Viz Petr Hulinslý, Trestněprávní minimum pro občany, s. 93)

    Hezký Nový rok!
    Zřejmě bych se měla k věci vyjádřit. Děkuji mnohokrát paní Daňkové za milé zastání, co se týká pana Beránka, klidně se s Vámi sejdu třeba u pěti soudů, s menší ochotou už u jakékoliv diskuse o tématu, což je ale evidentně něco, co příliš nehrozí. Tím bych, s dovolením, považovala tuto kapitolu za uzavřenou. Jinak děkuji všem zúčastněným, které zajímalo téma a zároveň se omlouvám, že museli absolvovat tuto přehlídku lidské malosti
    2. ledna 2011 v 15.39
    P.S.
    Pane Beránku,
    nenechte se rozladit některými "odbornými diagnózami" paní překladatelky. Já už jsem tu totiž od ní kdysi také některé zdarma získala (pro jiné názory) - a dokonce nevyžádaně, bez fronty a bez poplatku 30 Kč :-). Někdo je prostě "malý" a druhý zase "velký" (atd.) - a zdůrazňování toho faktu se já osobně jen usmívám...

    Ke článku samotnému si ještě dovolím připojit komentář a dotaz:

    V ČR rapidně klesá porodnost českých dětí, ve školách se silně zvyšuje procento dětí jiných národností. Tento populační trend bude myslím teprve dále gradovat.

    Moje otázka do úvahy zní:
    Je příčina převážně na stranách učitelů a školství - nebo právě i vlivem zásadně se měnícímu populačnímu složení žáků v českých školách (jazykové bariéry, sociální vlivy apod.)?
    SH
    30. ledna 2011 v 17.32
    Kodex diskusí na tomto webu
    Vidím, že urážet se dá i slušně, ne jenom vulgárně, jak to umíme my havíři. A je to dokonce mnohem odpornější. Z diskusí k tomuto textu je mně osobně hnusně.
    + Další komentáře