Podle Zbyňka Petráčka na webu týdeníku Der Spiegel přispěvatel s přezdívkou Realo píše: „Německo musí evropskou ideu zachránit, ale ne bezpodmínečně, tedy s eurem v dnešní podobě. Mou ideou je soustředit se na severovýchodní hospodářskou osu. Skandinávie, Polsko, Česko, Slovensko, Rusko, na jihu ještě Rakousko a pak už Německo. Prostě si jednou skutečně podat ruce a krizi využít k něčemu skutečně novému... Švédi, Češi, Poláci, Rusové a Němci jsou si mnohem blíže než Němci, Francouzi, Italové a Řekové.“ Co k tomu dodat? „U Jóviše,“ řekl by Rychlonožka.

Mezi vědeckými objevy se prakticky vždy dočkají největší popularity ty, které odhalují, „jak to je“. Letos tak ve výčtu úspěchů určitě nebude chybět zjištění, že lidé s některými variantami genů COMMD7 a LRRFIP1 mají podstatně vyšší sklon k infarktu myokardu. Podstatně méně populární jsou už ale práce, které odhalují, „jak to není“. Přitom právě takových objevů je většina a rozhodně nejsou nedůležité. Ovšem nechuť chlubit se „výletem do slepé uličky“ kraluje. A tak se stává, že na stejném bludném místě v labyrintu se tísní hned několik týmů, které měly tu smůlu, že se nedozvěděly o neúspěchu svých předchůdců. Kolik peněz a duševního potenciálu už se promrhalo jen proto, že zjištění „jak to není“, nebylo shledáno dostatečně významným, aby si zasloužilo publikaci.

Steven Gilla z Institute for Genomic Research se svými spolupracovníky zveřejnil v roce 2006 výsledky první inventury mikrobů sídlících v lidském střevu. Napočítal jich víc než tisíc druhů. Co do počtu druhů je tedy naše střevo na mikroby stejně bohaté jako životem kypící půda či mořská voda. Pokud užíváme týden či dva antibiotika, zasadíme svým mikrobům těžkou ránu, z níž se v lepším případě vzpamatovávají celé roky. Lékařské učebnice píší, že plíce zdravého člověka jsou z mikrobiologického hlediska pouští bez života — jejich sliznice by měly být sterilní.

Tým, vedený Williamem Cooksonem z londýnské Imperial College, však narazil opět na pestrou zoo různých mikrobů. V místě, kde se větví průdušnice na průdušky, žije na centimetru čtverečním asi 2000 bakterií. Jsou to spořádaní nájemníci, kteří nedevastují své bydliště. Zřejmě nám naopak prospívají, protože brání průniku mikrobů s podstatně neurvalejšími životními návyky. Tak například astmatici mají „rozdvojku“ v průdušnici osídlenou desetkrát početnější populací mikrobů s výrazně odlišným druhovým složením. K výměně spořádaných mikrobů za nezvedené dochází už v raném dětství. A tak se dá i z počtů bakterií v plicích a jejich druhové skladby odhadnout, nakolik bude dítě v pozdějším věku ohroženo rozvojem astmatu.

Tuto posledně jmenovanou aktivitu pozorovali vědci mnohem častěji u samiček než u samečků. Občas si samice odnášely dřívka také do svého denního hnízda, které si každý jedinec tlupy staví, aby měl kde odpočívat. Někdy si samice s klacíky hrály a podle vědců připomínala jejich činnost mateřské chování. Když samice porodily vlastní mláďata, přestaly dřívkům věnovat pozornost. Podle vedoucího týmu Richarda Wranghama z Harvardovy univerzity jsou výsledky výzkumu prvním důkazem, že i divoce žijící zvířata rozeznávají klučičí a holčičí hry.