Nejpodnětnější dokumentární počiny roku

Osm českých dokumentárních filmařů se v novoroční anketě Deníku Referendum podělilo o počiny, které je na poli dokumentárního filmu v uplynulém roce nejvíce oslovily. Smyslem ankety není finální žebříček, ale inspirace pro čtenáře, k čemu se za rok 2010 ještě vrátit.

Ivo_bystrican_director_photo

Ivo Bystřičan

25.12.2010 11:51

Zz

Každý rok přináší pár dokumentárních zázraků. Ten nošovický patří k letošním. Foto Hypermarket Film

Helena Třeštíková, dokumentaristka a pedagožka FAMU
Nejvíce mě oslovila série časosběrných dokumentů Evoluce 4 z revoluce Pavla Kouteckého a Jana Šikla jako celek čtyř filmů. Dále to byl film Divadlo Svoboda režijní debut Jakuba Hejny, který je jinak skvělým střihačem mnoha zásadních dokumentů.

Jan Gogola ml., režisér, dramaturg a pedagog FAMU
Například nedávné fotbalové setkání týmů Surreal Barcelona a Real Madrid s výsledkem 5:0, které bylo vítězstvím situační imaginace nad statickým realismem.

Alice Růžičková, dokumentaristka a pedagožka FAMU
Asi nejvíc mě oslovil film Terezy Reichové Manuál na výrobu teroristy, protože jsem si uvědomila, jak slabá je vlastně Evropská unie, když se na jejím území můžou beztrestně páchat taková zvěrstva. Navíc jsem se dozvěděla, že baskický problém neřeší pouze Španělé, ale i Francouzi a bohužel stejně špatně... represí.

No a pak mě dostalo několik králičích scén ve filmu „JUDr. Michal Danišovič" Martina Kohouta, kde je jasně vidět, že být „komunistou" (píšu schválně s uvozovkami jako nelichotivé označení pro bezskrupulózní prospěcháře, protože levicoví utopisté mi nevadí) je stav mysli a nezávisí to na aktuálním politickém režimu.

Andrea Slováková, dokumentaristka, filmová teoretička a kurátorka
Drnovické catenaccio Radima Procházky a Petra Fischera. (Nejen) scéna, kde ekonom kreslí na tabuli diagram tunelování, ukazuje výbornou metaforu ekonomické gramotnosti, kultury a způsobů přemýšlení 90. let

Adam Oĺha, dokumentarista
Nejvíce mě oslovil film Vše pro dobro světa a Nošovic Víta Klusáka. Žijeme v nelogickém světě. Mnohdy jsme za to rádi, ale přináší nám to do života absurdní situace, které už neumíme řešit, a tak nastává velký problém, když se rozhodneme s tím něco dělat. Příkladem je film, který portrétuje nejen nevšední jev kolem továrny na auta, ale také poukazuje na fakt, že nejsme schopni udržovat hodnoty a kontinuitu tam, kde by zrovna byla zapotřebí. Moderní společností rozhodně ještě nejsme. Taky mě těší, že Vít Klusák udělal po delší době svůj vlastní film.

Apolena Rychlíková, dokumentaristka
Letošní rok přinesl několik opravdu zajímavých filmů, a to jak českých, tak zahraničních. Přesto je pro mě kupodivu jednoduché mezi nimi vybrat ten, který mě nejvíc oslovil. Pomyslné čestné uznání v mém malém dokumentárním mistrovství republiky „uděluji" Kláře Tasovské za nádhernou filmovou esej Půlnoc. Je to film, který skutečnosti osvětluje, a film, který umí provést tmami.

Hlavní uznání potom „uděluji" Vítu Klusákovi za film Vše pro dobro světa a Nošovic. Vnímám ho jako další posunutí dokumentu blíž k určité všestranné koncentrovanosti. Jednoduše řečeno: film, který nese zajímavé a závažné téma, je zpracován s citem pro filmovou řeč a kinematografii v jejím plném slova smyslu. Na všechny strany jsou prostě Nošovice podívaná.

A protože není dobré myslet jenom na sebe, vzpomenu alespoň ještě dva zahraniční filmy. Tím prvním je Jean-Luc Godard a jeho Socialismus pro nepopsatelnou díru, kterou ve mně zanechal, tím druhým je Autobiografie Nicolaea Ceausescu pro nenásilné, ale působivé připomenutí pomalu zapomínaného.

Petr Hátle, dokumentarista
Přesvědčil mě Socialismus J.-L. Godarda coby komplexní, radikální, apokalyptický ponor do dějin, paměti a teorie filmu, zároveň intimní vyznání lásky k tvorbě a ženě. Dále to byl snímek Olda režisérky Viery Čakányové. Jedná se o děsivý autoportrét brněnské důchodkyně osvícený nejčernějším humorem, odporem k utrpení a hnusu každodennosti a komediálním bojem proti blížící se smrti.

Klára Tasovská, dokumentaristka
Thomas Fuerhapter/ Michael Berger A Hysteria
Martin Ryšavý/ Medvědí ostrovy
Honza Šípek/ Souboj s mozkem


A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Bila

Vít Janeček - Praha

12:15 Sobota, 25.Prosince 2010, 13:18:23

Nestihnul jsem na výzvu Ivo Bystřičana zareagovat včas, tak přidávám alespoň ex post co už jsem psal do jiné ankety na stejnou otázku + jeden dodatek:

Z českých filmů posledního roku, k nimž se musím vracet, jsou to na pólu společenském Klusákův a Remundův ČESKÝ MÍR a Procházkovo a Fischerovo DRNOVICKÉ CATENACCIO, na pólu sestupu do hloubek tématu nenápadně futuristický film Martina Ryšavého MEDVĚDÍ OSTROVY a skrze radikální subjektivitu, styl a úžasnou svobodu výrazu cyklus filmů Madly Bažantové, z nějž byl v Jihlavě uveden JE MI 30 ŽIVOT JE NA HOVNO. Ze zahraničních asi nikdy nezapomenu na americký dokument-performance-přednášku KAPITALISMUS CHYTIL PRŮVAN od zakladatele Media Education Foundation Suta Jhallyho a rovněž americký film Charlese Fergusona INSIDE JOB, který v analytickém spektáklu ukazuje pozadí americké krize a bohužel i (nepatrný) rozdíl v klíčovém pozadí Bushe jr. a Obamy. Letošní Jihlavská sekce Ekonomystika by se měla stát trvalou sekcí festivalu. Mimoto je zde mimořádný počin Terezy Reichové MANUÁL NA VÝROBU TERORISTY, který považuji za klíčový film pro současný i budoucí proces sebeuvědomování Evropy.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Sobota, 25.Prosince 2010, 14:52:50

Mě se sice nikdo neptal :-), ale líbilo se mi prakticky všechno, včetně Klusáka, na kterého jsem (nejen) tu nadával. Má to styl. Nejvíc mě zaujala Půlnoc Kláry Tasovské. Trochu jsem nechápal, jak nad to v Jihlavě mohli nadřadit Ženy SHR, což sice dobrý film, ale nepřišel mi, že by měl vyčnívat...

Godard ve mě taky zanechal díru, ale napodruhé, už se trochu zacelovala, i když jenom detaily, třeba zvukem moře, staré braudelovské metafory "dějin dlouhého trvání". Ale je to tak zavinuté do sebe, že nevím, jestli to vůbec točí pro nějaké diváky. Na druhou stranu - proč by měl...

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Touha po světle Úterý, 28.Prosince 2010, 11:26:49

Cenu za nejlepší evropský dokument získal na začátku prosince chilský režisér žijící ve Francii Patricio Guzmán za svůj snímek Touha po světle.
Kanadský režisér Mike Hoolboom napsal do festivalového deníku MFDF Jihlava o filmu tuto poznámku:

"Astronomové sestrojili obří teleskop, aby nám přiblížili dvě zdánlivě neslučitelné věci: původ všech věcí a minulost všeho, čím jsme dnes." Nebeské roční doby a petroglyfy vyryté v pouštních kamenech. Přemýšlím, proč právě Chile. Poetický hlas vypravěče říká, že zdejší oblohu políbili Bohové. Pouštní klima se zdá být ideální pro pátrání po stopách minulosti a na jasné obloze lze zahlédnout světlo tak vzdálené, že hvězdy, jež je vyslaly do zřítelnic teleskopu, mezitím dávno vyhasly. V pohledu kameramana se roztančí lžičky, vlaky sviští pouští Atacama a oběti Pinochetova koncentračního tábora se zlatě lesknou v hvězdném prachu. Ženy prosívají pouštní písek a pátrají po ostatcích svých blízkých. Jako každá krása je i tato krása srdcervoucí, snad až neúnosná, navzdory impozantním záběrům, které kameře nejvíc sluší.

"Co vám zbylo z bratra?" "kousek nohy. Ještě vězela v botě. Pár zubů. Dál jsem našla kousek čela, nosu, skoro celou levou polovinu lebky. I ten kousek s dírou po kulce. Vyletěla tudy."

Tak strašlivá je poetika vzpomínání. Lidé znovu a znovu hovoří o represích diktatury, o policistech, kteří jsou vždy připraveni přitakat moci. Tisíce lidí unesli, umučili a pohřbili v masových hrobech v poušti. Od slunce spálení pozůstalí neúnavně sdělují své neúnosné pravdy a ukazují vše, od čeho bychom nejraději odvrátili zrak."

Jsem zvědavá, zda bude tento dokument uveden na jaře 2011 na festivalu Jeden svět. Pikantní by totiž bylo, kdyby VIP hostem festivalu byl MUDr. Roman Joch - ten by mohl divákům vysvětlit, že Augusto Pinochet věru nebyl "beze cti"...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.