Minimalistické kresby Roberta Šalandy, nástěnné malby Igora Korpaczewského a jejich společná prostorová práce s názvem Hírouz vyplňují tři místnosti galerie mistrovskou instalací, jež zaujme jak přirozenou souhrou dvou osobitých přístupů k tématu hrdinství, tak i přesnou rytmickou skladbou černých, bílých a šedých vizuálních forem, kde vyniknou červené akcenty.

Oba umělci pracují interaktivně s konkrétním prostorem NoDu, jednoduše řečeno utvářejí zde otevřenou situaci, v níž můžeme vnímat, že jsou věci na pravých místech a vedou spolu vizuální dialog ve více významových rovinách, z nichž volně vystupuje téma: Kdo jsou vlastně dnešní hrdinové?

Robert Šalanda s mírnou nadsázkou, a zato výraznou ironií, komentuje v řadě textových kreseb fakt, že lidi jednoznačně považují za hrdiny sportovce. Ti mají obecně srozumitelný cíl: zvítězit a dosáhnout úspěchu. Ve společnosti fungují jako vzory nebo přímo ikony, s nimiž se člověk snadno identifikuje.

Vedle kreseb se znaky, které evokují vznešené ceny a pocty ve sportu (stupně vítězů, medaile aj.), vyniknou banální komentáře hlasatelů (sporťáků) nebo autentické výroky „našich hrdinů“ sportovních zápasů, jak je Šalanda zaznamenal v mnoha kresbách: „Trať byla hodně rozbitá, nevěnoval jsem tomu pozornost a jel jsem si pro vítězství“ (apod.).

Igor Korpaczewski aneb Monogramista Q (dříve KW) vytvořil během několika dnů spontánně nástěnnou malbu, aby na zdech galerie představil „své hrdiny“. Ty úžasné mladé muže a ženy, kteří trvale figurují v jeho blízkých námětech. Patří k nim úsporné formy vesmírné lodi, skafandry a zejména helmy, které se staly neodmyslitelnými atributy kosmonautů, výzkumníků, automobilových závodníků i všech supermanů.

Protějšek ke kontextu skvělých dobrodružství a milovníků vysokých rychlostí tvoří na černé stěně načrtnutý zasněžený vrch Žižkova s pražským televizním vysílačem. Namísto známé siluety Hradčan, která „reprezentuje“metropoli, tu spatříme rub téže mince, periferii všední práce, každodenních starostí, chudých a bezdomovců. U paty kopce najdeme pomíjivý obraz (skvost ukrytý v koutě galerie), samu přítomnost, „madonku s dítětem v náručí“. Sedí večer nad knihou a utěšuje jezulátko.

Na opačném konci završuje koncept výstavy společná instalace, Hírouz, s digitální projekcí a objektem. Jako bychom se ocitli v tělocvičně se zavěšenými kruhy pro naše usilovné cvičení, které však nejdou uchopit, a namísto zářivých zítřků tu panuje šero nejistoty, kde se vytrácí každá perspektiva. Ve společném projektu, jenž jde lakonickou formou po stopách dnešních hrdinů, objevíme skutečný, bezejmenný příběh dnešních dnů.

Robert Šalanda a Q: Hírouz. Galerie NoD/Roxy, Dlouhá 33, Praha 1, otevřeno denně 15—22 hod. Výstava potrvá do 16. ledna 2011.