Nečasova vláda si ověřila, že má důvěru většiny poslanců. Zatím. Věří si koaliční strany navzájem? Sotva. Vládne nám trojmanželství z rozumu, dokud je to pro zúčastněné výhodné. A už vůbec nelze z výsledku úterního hlasování ve Sněmovně odvozovat, že by měla vláda důvěru občanů. Nakoukněme například do třech bublajících kotlů.

Vláda nemá důvěru nemocničních lékařů. Voliči ztrácejí důvěru v tuzemský systém zdravotnictví.

Lékaře už nebaví donekonečna poslouchat, že mají být trpěliví, že mají být státotvorní, že jednoho krásného dne přijde reforma a s ní řešení jejich obtížné situace. Nechtějí až tak moc: aby jejich mzda představovala jedenapůlnásobek až trojnásobek průměrné mzdy v ČR, aby nemuseli kouzlit se svými úvazky, aby nemuseli sloužit prakticky „načerno“ služby navíc apod. Poukazují na díry, kterými ze zdravotnictví odtéká nejvíce prostředků. Strnulou lékovou politikou, tolik nahrávající farmaceutickým firmám, nadhodnocovanými veřejnými zakázkami, nákupem nadbytečných drahých přístrojů do nemocnic, neexistencí racionální sítě zdravotnických zařízení napříč republikou… Na základních fondech zdravotních pojišťoven (zejména těch malých s „výběrovými“ čili zdravými pojištěnci) leží ladem 14 miliard. Na platy lékařů stačí najít miliardy tři. Zdravotnictvím ročně proteče zhruba 300 miliard korun. Hraje se tedy o jedno jediné procento této částky.

Kabinet mlčí. Ministr zdravotnictví Heger se snaží přesvědčit pacienty i sebe, že se nic neděje, a když se něco dít bude, vláda pak zasáhne. Třeba víkendovým režimem v nemocnicích, které by byly odchodem lékařů paralyzovány. Jenže jak dlouho je možné takto improvizovat? Odejít se chystají tisíce lékařů, do zahraničí prý zamíří stovky. Ale jen v sousedním Německu schází čtyři tisíce lékařů. Bavorsko zaměstnává více lékařů než Česká republika. Tak na co vláda čeká? Na altruismus lékařů? V době, kdy nám kdejaký neoliberální chytrák hučí do hlav, že se každý má starat hlavně sám o sebe?

Vláda nemá důvěru zaměstnanců v ozbrojených sborech, zejména policistů a hasičů. Narušená je důvěra lidí v policii.

Jakby také ne, když z ní co chvíli unikají citlivé informace a když se premiér schází s policejním prezidentem a údajně snad i šéfem protikorupční policie, ačkoli je sám předmětem vyšetřování. Nejde přitom o nic menšího než o kauzu Drobil. Řadoví policisté se zase trousí do civilu, poněvadž platy a pracovní podmínky dávno neodpovídají jejich nasazení.

Vláda nemá důvěru poctivých státních úředníků. A ohrožen je vztah občanů ke státní správě jako takové.

Co chvíli se dozvídáme, jak ve státní správě rejdí partajní vyslanci a shánějí „malé domů“. Naposledy na Státním fondu životního prostředí. Je k nevíře, kam až sahají stranické nominace. K nahrávkám ministra Drobila a jeho poradce Knetiga přibylo svědectví Sdružení místních samospráv: Někteří starostové byli v říjnu vyzváni k poskytnutí „odměny“ jako podmínky k přidělení požadované dotace z Operačního programu Životní prostředí. Stěžovali si u náměstka SFŽP Fibingra, ten je ale přesvědčoval o dokonalosti nastaveného systému. A když se najde poctivec, který na nepravosti — dnes na SFŽP, zítra jinde — poukáže, je odvolán z funkce. Co si pak mají myslet další úředníci, jež navíc v příštích letech čeká významné šetření na  platech?

Nečasův tým si říká „protikorupční“, přitom jej reálná podezření z korupce zas až tak nevzrušují. A klientelismus už vůbec ne. Dohoda, která kabinetu umožnila přežít, byla na Pražském hradě uzavřena pod patronátem služebně nejstaršího dinosaura Klause za naprostého přítmí. Je ústní a tajná. Takto se bojuje s korupcí? To má být vzor transparentního chování? Už lidová moudrost praví: Co je šeptem, to je čertem!

Nepřekvapí pak, že podle zdroje MF DNES se ODS a Věci veřejné dohodly, že policejního prezidenta si dosadí véčkaři a občanští demokraté budou mít vliv na jmenování ředitele nově vzniklé Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Ano, Věci veřejné si mnou ruce. Dohoda jim určitě konvenuje, mohou se tvářit, že v protikorupčním boji neutuchají. Ani jim nedochází, že při tom všem hemžení byla zlomena jejich páteř. Tolik kritizované politické handly se staly jejich denním chlebem. Stejně tak platí, že byla oslabena pozice předsedy vlády a ODS Petra Nečase. Nejprve na véčkaře dělal ramena, pak sklapl podpatky. Nadto pod tlakem Václava Klause, který se ukázal být nejbystřejším a nejobratnějším hráčem v pravicovém spektru. A TOP 09 neztrácí úsměv: každé oslabení koaličních partnerů jí přijde vhod.

Takže ono vůbec nejde o to, má-li vláda důvěru opozice, vlastních poslanců či celé Sněmovny. Jde o proměnnou, která může co nevidět vypadat jinak. Mnohem hůře se však buduje důvěra občanů v politický a právní systém. Zde selhala Nečasova koalice na celé čáře, a žádné natřásání peří není namístě.