Navzdory přesunům od přímých k nepřímým daním mnoho vlád zjišťuje, že nejsou finančně schopny pokrýt veřejné služby jako dříve. Výpadky dané daňovým dumpingem jsou příliš velké. Nejde jen o nižší zdanění, řada zemí poskytuje různé investiční pobídky a daňové výjimky pro velké spřátelené firmy.

Nastupuje tedy „nutné“ odbourávání sociálního státu, který je chápán jako překážka v konkurenceschopnosti. Dříve čisté veřejné statky se alespoň částečně zpoplatňují, a především pokračuje privatizace veřejných služeb.

Jedním z nejlukrativnějších odvětví jsou penze. Jedná se totiž o obrovské částky, se kterými může kapitál počítat po poměrně dlouhou dobu. Proto se v řadě zemí objevuje fenomén tzv. dobývání renty. Kapitál si nyní uvědomuje, že existuje už jen velmi málo zdrojů, které nemá pod svou kontrolou.

Podle Mráčka se „průvodním jevem soudobého dobývání renty stále více stává propojování politických a ekonomických zájmů. Zájmové skupiny se snaží přes spřízněné politiky dosáhnout legislativních úprav a opatření, které by jim umožnily získat určitá zvýhodnění na úkor jiných ekonomických subjektů.“ Např. mandatorní výdaje se svou legislativní oporou vytvářejí stabilní prostředí pro dobývání renty a jsou předpokladem i jejího dlouhodobějšího čerpání.

Zajímavá je argumentace povinného spoření do soukromých penzijních fondů. Těžko někdo vysvětlí, jak může být soukromý fond, který je vystaven všem tržním rizikům (viz současná krize) a má velmi vysoké náklady na spravování a především chce svým majitelům vykazovat zisk, efektivnější a lepší variantou než prostředky spravované státem.