Postřehy z Olomouce

Po americku vyslovené polské jméno, konflikty oborů na VŠ kvůli financím, komplikovaný let z Londýna a další události, které by se před dvaceti lety nestaly nebo by asi vše bylo trochu jinak.

P_arad_n

Pavel Šaradín

10.12.2010 08:00

Předevčírem jsem v autě poslouchal zprávy, Radiožurnál se mi kamsi vytratil a já ladil a nakonec zůstal u kteréhosi z komerčních rádií, možná to byl Impuls. Moderátor četl zprávu, v níž byl polský lobbista Jacek Spyra představen poamericku jako „Džek“ Spyra. A to ve vší vážnosti. Možná to byla jeho chyba, možná se spletl někdo ze zpravodajské směny. Informace o Spyrovi se týkala „pěti českých na stole“, hlavní aktér Zdeněk Doležel dostal podmíněný dvouletý trest.


Spěchal jsem na setkání s vedením své fakulty, které se rozhodlo, nebo spíše bylo donuceno šetřit. Nebudu zde psát o detailech, které by se příliš ven vynášet neměly. Nicméně to setkání mi nijak milé nebylo. Zbytečně se proti stavějí obory humanitní a sociální, významná česká germanistka politologii a ekonomii nazve vědami parazitujícími. To je také důsledek vládních opatření a tzv. ducha doby. Nepřemýšlí se o smyslu fakulty, její orientaci a vše se podřídí sevřeným ekonomickým možnostem, viníci špatné ekonomické situace se hledají výhradně na jednotlivých katedrách. Ale jsou i jinde, na to se poněkud zapomíná.

V pondělí 13. prosince budou Listy v Olomouci předávat cenu Pelikán katolickému knězi Antonu Ottemu, mj. představiteli sdružení Ackermann-Gemeinde, o jehož dobrém přístupu k narovnávání česko-německých vztahů tu snad ani nemá smysl psát. Pan Otte není z Německa, tam se dostal na začátku 60. let, pochází z Jesenicka. Pro mne je letošní cena velice překvapivá, ale příjemně.

V pondělí jsem se vracel z Londýna. Po více než dvouhodinovém čekání na odlet nám řekli, že letadlo zůstane na Gatwicku. Piloti byli údajně unaveni po letu ze Skotska, kde mrzlo a intenzivně sněžilo. Možná. Možná bylo pokažené letadlo. Ubytovali nás v nedalekém velice slušném hotelu a mně nabídli letenku na čtvrtek. Konec semestru a já nemohu ztratit den, natož tři. Měl jsem štěstí, že byl úterní ranní let do Vídně volnější, takže ještě téhož dne jsem v 17 hodin stihl výuku. V hotelu jsem se chvíli bavil se starším párem, oba výborně mluvili s personálem anglicky. Byl jsem překvapen, že jsou v Londýně poprvé. Žijí čtyřicet let v Kanadě, pocházejí z Prahy a jedou za synem na chalupu do Ostružné. Na Jesenicko.

Co z toho by bylo možné před jednadvaceti lety, napadlo mne. Především bych se do Londýna vůbec nedostal, ačkoliv naším snem bylo vždy navštívit Harrow Road, kde sídlila společnost Mute Records. Zpáteční cestu, kdyby mi ujel řekněme vlak z Liberce, bych mohl změnit místo z Hradce Králové na Prahu. Anton Otte by byl příkladem revanšisty a zcela jistě by žádnou cenu nedostal. Na Filosofické fakultě v Olomouci by finanční problémy nebyly. A i kdyby byly, tak by se o nich nesmělo hovořit. A Jacek Spyra? Ten by byl sice Jackem a nikoliv „Džekem“, ale to je tak jediná útěcha pocházející z těch minulých špatných časů.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.