Rozvrat občanské společnosti, a co dál?

Posílené policejní hlídky v Novém Bydžově by neměly jen chránit „bílé“ před Romy, ale také Romy před ostatními obyvateli města. Spravedlivý trest pachateli je něco jiného než pogrom na ty, u nichž se předpokládá, že patří ke skupině, z níž by měl pocházet pachatel.

Dne 26. listopadu byla v Novém Bydžově za bílého dne uprostřed města znásilněna mladá žena a proslýchá se o očekávaném pogromu vůči romské komunitě, z níž má pocházet podezřelý. Týž den dva výrostci v Ostravě Zábřehu pobodali tři chlapce ve věku 9, 13 a 14 let, s tím, že jeden z nich podle zpráv bojuje v nemocnici o život. Jen dva příznaky toho, že se naší zemí valí vlna zločinu. Vždy se kradlo, znásilňovalo a vraždilo. Současný kriminální nápor je však nevídaný svou brutalitou, otevřeností a rozsahem. Kdo dosud nevidí symptomy nejen ekonomické, ale i civilizační krize, má zde důkazy. Statistiky to zahrnou později.

Některé ideologie se snaží namluvit člověku, že je odporným hmyzem, že vše, co činí, je zlo, že každý dobrý čin je převlečeným zločinem. Když už nelze sám čin odsoudit, prohlásí se za zlou motivaci, již samozřejmě nelze ověřit. Tyto ideologie to činí proto, že pomluveného a udeptaného člověka je snazší ovládnout. Zkoumáme-li však, jaký je přirozený poměr člověka k právu a spravedlnosti, mohou nám posloužit skandinávské země. Jejich sledování podpoří nadějnější humanistický pohled na lidský potenciál. Tamní dlouhodobé úsilí o rovnost, svobodu a solidaritu nese s sebou občanskou společnost, která si stanovuje zákony a dobrovolně je dodržuje. Nad občanstvem není instance, která by lidi musela tvrdě nutit k jednání podle zákonů. Ironicky to lze vyjádřit tak, že v těchto zemích kradou jen zloději. Možná právě tohle je přirozený stav kulturního a civilizovaného člověka, ať si o tom programoví skeptici myslí, co chtějí.

Jsou sociální a politické okolnosti, které podporují lidství v tom, co je opravdu lidské, humánní. A nemíní se tím bezchybnost nebo bezkrevná dokonalost. Je to normální občanský život vyspělé civilizované společnosti. A jsou jiné okolnosti, které v nás nechávají ožít ty nejhorší sobecké pudy. Uspořádání, ve kterém platí, že každý jednotlivec je jen za sebe pro sebe, musí hájit své zájmy proti všem, stává se společnost společností zločinu. Kriminální delikty jsou vlastně jen určitým zintenzivněním standardního sociálního jednání. Je to jednání, které konvence vyjádřená zákony (některým) lidem už netrpí. V tomto uspořádání je člověk svobodný potud, pokud něco vzal jiným a přivlastnil si to, přičemž některé formy krádeže jsou legalizovány a některé postaveny na pranýř. Budí to dojem, že zákony jsou postaveny tak, aby velké zloděje chránily před malými zloději. Když se v politických a ekonomických vztazích mezi jednotlivci, stranami, firmami a státy prohlásí válka za normální a vítěz může všechno a nemusí nic odůvodňovat, jak nám v sobotním Hyde Parku na České televizi za nadšené podpory diváků (76 %) řekl vojenský analytik Martin Koller, a pokud tedy mír je spíše přestávkou mezi válčením, stává se násilí i v malém normou jednání.

Násilí plodí násilí a jeho bludný kruh nepřetne pouhá represe. Nekorektní zacházení většinové společnosti s romskou komunitou, především její vytržení z tradičního způsobu života za minulého režimu a pouze formální péče o vzájemnou integraci v režimu novém, vedlo k vykořenění mnoha jejích příslušníků. Ztratili kontakt s vlastní kulturou a nenašli oporu v kultuře většinové společnosti. Stali se vyčleněnou sociální skupinou. Není dána ani tolik etnicky, protože na odlišnou etnickou příslušnost jednoznačně neukazuje ani užívání vlastního jazyka ani národní sebeurčení. Příslušnost je vlastně docela vágní. Sotva můžeme mluvit o rozdílu rasovém, už proto, že s ním etnologie pracuje vzhledem k různým zneužitím velmi opatrně. Izolace, apriorní zpochybnění a to jak ze strany úřadů, tak i většinové populace zaznamenáváme stejně vůči tak řečeným bezdomovcům, kde žádný etnický ani rasový rozdíl nemůže nikdo uvést. Terčem pomluv a diskriminace bývají také příslušníci náboženských menšin pod záminkou, že jde o sekty. Není divu, že v některých takových komunitách je vyšší kriminalita.

Sotva někdy budeme číst nebo slyšet dejme tomu: Pětadvacetiletý běloch, Čech bez vyznání Josef Vopršálek znásilnil dvacetiletou dívku. Když má být pachatelem Rom, Vietnamec, muslim nebo svědek Jehovův, určitě se to dovíme. Se zločiny je třeba se vypořádat bez ohledu na případné zařazení předpokládaného pachatele. Jeho někdy spěšně identifikované, často jen domnělé rasové, náboženské nebo národnostní zařazení nemá být zmiňováno úřady a neměla by o něm referovat média. Ale zároveň je třeba brát ohledy na potřeby takových skupin. Jejich příslušníci jako občané mají na to z hlediska distributivní spravedlnosti právo. Nemusí toto právo ničím kompenzovat. V tomto smyslu lze mluvit o skupinových právech, jakkoli krajní pravice hájí pouze práva vlastníků a práva ostatních zpochybňuje. Občanská rovnoprávnost nebrání brát zvláštní ohledy na menšinové, ohrožené, rizikové a zvláštní péči vyžadující obyvatele. Sotva kdo oficiálně upře duševně nemocným právo na respekt, ale i péči a těžko bude někdo tvrdit, že takový postižený je občan jako každý jiný, se stejnými právy a povinnostmi a musí se o sebe postarat nebo nést důsledky. Podobně by měly instituce společnosti včetně státních velkoryse pečovat o integraci sociálně vyčleněných skupin a nutno silně zdůraznit, že integrací se neznamená asimilace, tedy jejich pohlcení, zánik jejich odlišnosti.

Možná opravdu někdo uzná, že je nutné v Novém Bydžově (a nejen tam) přestat šetřit na bezpečnosti občanů a nasadit na čas posílené policejní hlídky, ale občanské iniciativy musí pečlivě sledovat, budou-li chránit „bílé“ před Romy nebo také Romy před ostatními obyvateli města. Spravedlivý trest pachateli je něco jiného než pogrom na spoluobčany jen proto, že se o nich předpokládá, že patří ke skupině, z níž by měl pocházet pachatel.

Možná je naivní věřit tomu lepšímu v člověku a hlavně předpokládat, že lze reformami společnosti pro dobré lidské možnosti vytvořit prostor. K dnešní převládající konzervativní mentalitě patří také osudový pesimismus. Dnes je módní věřit, že člověk je pouhé rafinované zvíře a že civilizace je jen tenký nátěr, který se odloupne, jakmile jde o bezprostřední, hmatatelný zájem. Jinou variantou této ideologie je pokládat člověka za dědice jakéhosi mytologického hříchu prvních lidí odsouzeného, zavrženého a prokletého jen proto, že je údajným potomkem první dvojice. Tato neudržitelná doktrína drží hříšníka v otrocké poslušnosti autoritám, které vznášejí nárok na to, že ho umí z prokletí vysvobodit. V jednom případě scientistický, ve druhém náboženský mýtus vykreslují současný stav člověka stejně. Humanistická vize však není smetena. My, její prostomyslní stoupenci doufáme, že současný zmar a rozvrat není osudový a že je symptomem politických, sociálních a kulturních nepořádků. Máme naději, že při nasazení sil, při dostatku odvahy a při jasném myšlení je možné situaci měnit k dobrému. A pokud se přece mýlíme, ať jsme za to potrestáni.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Ovčí pramen Pondělí, 29.Listopadu 2010, 22:26:6

Jedná se o skupinu lidí kteří chtě nechtě tvoří komunitu, s trochou nadsázky jakýsi stát ve státě. Jeden rom či jedna romská rodina nikdy nebude problém, a pokud tak spíše marginální, častokrát dokonce s potenciálem obohatit svou jinakostí nudu běžného měšťáckého života. Jakmile však občan čelí celé odlišné skupině dochází téměř automaticky k probuzení jakýchsi canettiovských pudů (smečka). Jedná se o hluboký princip v nás, pozorovatelný už u malých dětí. Bitky s cigány (a nejen) patří ke standardním zážitkům, každého malého kluka žijícího poblíž takovýchto komunit. Primitivní rasismus, který považuji v česku za marginální jev, má dle mého názoru kořeny v těchto dětských hrách. Jedná se o jakousi nenávist bez důvodu, či důvodem je fakt, že s cigánama měl dotyčný spory již jako dítě a u toho i zůstal.
Mnohem rozšířenější je jakýsi odůvodněný rasismus, s jehož latentní formou má problém většina z nás. Zásadní vysvětlení vidím v principu formulovaném ve známém dílku Lopeho de Vegy. Jak má policie vyšetřit znásilnění či jiný zločin ve skupině lidí, kteří ať už z historických (evolučních), sociálních či genetických příčin takzvaně táhnou za jeden provaz? Přirozenou reakcí spoluobčanů je pak uvrhnout trest na celou skupinu a donutit tak „zkoušenou smečku“ ať viníka(y) vykouše (mimochodem tento princip je dnes stále běžně uplatňován ve školách, na dětských táborech ve vězeních atd.). Podle mého názoru existují jen dva přístupy jak se s tímto racionálním rasismem jako společnost vyrovnat a zabránit tak pogromům v budoucnu. Jednou z možností je jakési zdogmatičtění důsledně anti-rasistického pohledu na svět a jeho striktní dodržování a vymáhání. Druhou možnost vidím v cíleném tlaku na rómské komunity k mnohem vyšší míře integrace, tedy stav kdy mezi panem Horváthem a panem Vopršálkem nebude skutečně jiného významnějšího rozdílu než v barvě kůže.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 30.Listopadu 2010, 00:52:29

Pane Mistríku, chápu Vaši snahu záležitost nějak vysvětlit. Jen mám dvě námitky.

a) Pokládám za nepřípustné o lidech mluvit jako o zvířatech

b) Sotva jde o rasismus, když Romové a my patříme ke stejné rase.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

biodiverzita Úterý, 30.Listopadu 2010, 08:17:35

Pokud Vam pane Stampachu vadi hovorit o lidech (nebo o konkretnm cloveku?) Jako o zviratech (rasa homo sapiens), jste schopen se o nich bavit jako o strojich (turingovych, ne nutne uplnych)?

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Tedy ne o nich ale o nas? Úterý, 30.Listopadu 2010, 08:19:29

Jsem si uvedomil, ze jsem taky jeden.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 30.Listopadu 2010, 11:59:14

Pane Lobpreisi, myslím, že touto diskusí odcházíme od tématu článku. Přál bych si zachovat určitou kulturu diskuse, takže jen konstatuji, že naše civilizace stojí a padá tím, že člověk požívá ochranu, že zvíře lze za jistých okolností i zabít (mol, komár) a lze diskutovat o míře ochrany života všech živých tvorů. Život člověka je jedinečným způsobem chráněn, jiný člověk ani stát nemohou jen tak beze všeho zasahovat do naší tělesné integrity, máme lidská a občanská práva, rozhodujeme sami o sobě jako jednotlivci a cílem je, aby samosprávně jednala i společnost. Naše civilizace se postupně propracovala k úplnému odmítnutí otroctví. Dokonce se zakazuje libovolně zacházet s ostatky člověka ap. To vše je založeno na určité filosofii člověka. Nazvěme ji personalismem. Z tohoto hlediska jsou analogie zvířete nebo stroje pro výklad lidského chování nevýstižné, nevhodné a nedůstojné.

A tyto člověka ponižující výklady jsou praktickým projevem ekonomické a politické formace, která člověka odlidšťuje a mění ve zvíře nebo ve stroj. Biologizace a mechanizace člověka je kapitalistickou ideologií. Klasici socialismu se od ní bohužel oprostili jen částečně.

Zápas proti dehumanizující politice a dehumanizujícím ideologiím, to je můj celoživotní program. Investoval jsem do něj už leccos, i léta kriminálu. Od svého humanismu opravdu neustoupím.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Dekuji pane Stampachu Úterý, 30.Listopadu 2010, 12:14:49

Doifam, ze Vam me drze dotazy nekazi advent. Ja jen, ze v letosnim roce je krome roku socialniho vylouceni take rok biodiverzity. A jako transhumanista si posledni dobou kladu otazku kam az jsem ochoten zajit v systematickem vykoristovani jinych entit (napr. Zvirat ci stroju) pri snaze o maximalizaci blahobytu lidi. Takove uvahy me napadaji hlavne kdyz premyslim, zda planeta zeme je vesmirna lod ci zachrany clun (G. Hardin).
Ale uznavam, ze treba s termity a tunaky bych hlasoval nerad. Je jich vic. Termitu. Zatim.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 30.Listopadu 2010, 16:09:11

Pane Lobpreisi, diskuse mne naopak těší. Shoda diskutujícího s autorem sice zahřeje, ale nic nového nepřinese. Konfrontace stanovisek může přispět k rozvoji myšlenky.

Chci zdůraznit, že humanismus, tak, jak jsem ho tu velmi stručně představil, neklade člověka proti živočichům, rostlinám a proti světu pokládanému za neživý. Přihlásil jsem se tu k personalismu. Jeho starší verze chtěla z chladného neosobního světa zachránit aspoň lidské osoby. Odmítla člověka interpretovat pouze biologicky nebo mechanicky a hájila jeho jedinečný osobní charakter. To se ale v další diskusi ukázalo jako slabé. Jsem extrémní personalista v tom směru, že VŠE pokládám za osoby či projev osob, jinými slovy, ve všem hmotném vidím i duševní a duchovní aspekty.

Hájím to, aby člověk nebyl vykládán mechanicky nebo jen biologicky a jsem ochoten tolerovat, že tak je vykládána mimolidská skutečnost. Imperativ vědy to vyžaduje. Živím se hlavně vědou a musím si hlídat dodržení vědecké metody, jinak by mne z vědecké obce vykopli. Ale pokud by šlo o mne osobně, odmítl bych tuto chladnou neosobní vědu jako jediný pravý a výlučný výklad skutečnosti.

Můj extrémní personalismus se, myslím, dá odůvodnit i filosoficky, ale patří také do světa pohádek, ve kterém Země je Matka Země, bohyně Gea (či Gáia), ve kterém se dá se stromy a se zvířaty komunikovat. Připadá mi, že pohádky (resp., mýty) nejsou POUHÉ pohádky. Nejsou to směšné bláboly. Jejich umělecký obraz světa je stejně legitimní jako vědecký a uspokojuje jiné lidské potřeby.

Takže až teď odpovídám na Vaši připomínku. Má obhajoba člověka nezahrnuje obhajobu vykořisťování jiných entit, nýbrž v mezích možnosti solidaritu s nimi. Omlouvám se za delší výklad, Vám, pane Lobpreisi, děkuji za pochopení a čtenářům za trpělivost.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Co bylo v minulosti pohádka Úterý, 30.Listopadu 2010, 17:27:48

bude zítra skutečnost. Třeba ten internet. Mám pocit, že si na dálku rozumíme a přitom nemusíme ani mluvit. Stačí jen ťukat prsty do kláves.
Bohužel teď nemůžu přemýšlet o víře, pohádce a vědě, neb spěchám do divadla. Ale třeba to ještě v nějakém článku či komentáři vytane. Každopádně je ale asi vědečtější držet se názoru, že kocoura Mikeše cikáni nesnědli. :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.