Socialistické školství v USA

Petr Gočev

„Nic není bezplatné, za všechno musí někdo zaplatit“, slýcháme v debatách o financování vysokého školství. V USA to trh vyřešil. Za vzdělání všech dostatečně talentovaných platí studenti z nejbohatších rodin. A co vyjít trhu naproti a podobný systém zavést rozhodnutím shora?

Odborné diskuse o ekonomické politice v České republice a na Slovensku mají jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je, že když jednou něco napíšete, můžete to používat dalších deset let, neboť máte garantováno, že diskuse se celou tu dobu bude točit na místě. Této výhody si teď dovoluji využít a dávám zde k dispozici text k problematice odloženého školného, který jsem napsal před pěti lety, a který je stále aktuální.

Nevýhodou je to, že ať už má odborná diskuse jakékoliv vyznění, ať už poradci nakukají do programů politických stran cokoliv, politici nakonec uskuteční něco zcela jiného.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Blažena Švandová, pracující důchodce
November 24, 2010 v 5.25
Jak jsou financovány univerzity, které školné nepoužívají na financování vlastního provozu?
Velmi zajímavý příspěvek do diskuse o školném!
To tedy znamená, že v USA univerzity (státní, nebo jen jejich určitá část?), které školné vybírají od majetných a věnují na podporu nemajetných, školné nepoužívají k financování vlastního chodu, ale jsou plně financovány státem?
Většina těch nejlepších (soukromých - o těch je v obecné rovině řeč i výše) amerických univerzit jsou vlastně bohaté korporace, které vlastní množství pozemků a nemovitostí, z jejichž pronájmů financují svůj provoz, nemalá část rozpočtů jde i z kapitálových obchodů a jiných aktiv - sekce, které se zabývají touto činností jsou někdy bezmála stejně rozsáhlé, jako ty pedagogické. Velkou roli hraje také tradice sponzoringu ze strany absolventů, kteří když zbohatnou, věnují často pravidelné příspěvky na provoz univerzity, nebo konkrétní programy či stipendia. Založení amerického vysokého školství je s naším systémově zcela nesouměřitelné, jak ostatně ukazuje i skvělý text (včetně důležité poznámky úplně v závěru, která sama exponuje samostatné téma).
David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
November 24, 2010 v 20.00
Nesouměřitelné je zase moderní slovo
A samozřejmě, že například autoři bílé knihy z těchto srovnání vydedukovali mnohá zajímavá moudra nedbaje poučky, že korelace nemusí znamenat příčinnou souvislost.
Pro trošku jiný, ale snad také ilustrativní pohled na americké vysoké školství doporučuji shlédnout film "Social Network".
??
November 25, 2010 v 10.21
Obávám se, že s tou finanční podporou zahraničních studentů v USA to nebude zase až tak horké. Moje zkušenost je asi z pol. 90. let, kdy jsem se ucházel o studium na několika univerzitách v USA. (To tedy ještě o nějakém need-blind admission nebylo slechu: ale i z příspěvků na odkazovaném webu vyplývá, že tyto prostředky - koneckonců jako všechny prostředky - budou omezené.)
Skutečně i tehdy jsem dostal od jedné veřejné!! VŠ částečné roční stipendium na 3000$, ale musel bych ještě doplatit 5000$, což se rodičům v dané situaci zdálo moc peněz, tudíž jsem vystudoval VŠ v ČR. (Což bylo sice "zadarmo", ale zase se to podobalo spíše blázinci než jakékoliv škole.)
??
November 25, 2010 v 11.26
Ad Petr Gočev
Ten původní text o odloženém školném na VŠ je také velmi podnětný. Možná by bylo dobré vědět, protože tento systém funguje v Anglii, jaké procento absolventů (a ještě složitěji: ne všichni VŠ dokončí) nakonec dosáhne na takový plat, že školné splácí. Pokud takové číslo je významné, potom vlastně není splněn záměr, že „každý platí přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl.“ Další věc je ale také ta, že ten studentský dluh v Anglii vlastně roste (jako top-up fees), což by mohlo být hypoteticky pro VŠ výhodné - ale pokud zase i při patřičném příjmu je dluh natolik velký, že se nedá splatit (a pro jeho splácení existuje věkový limit), potom zase nula od nuly pochází. To by museli ten dluh platit doživotně, a ještě případně by musel přecházet na potomky - podobně jako u normálního zadlužení, čímž by se ovšem roztočila dluhová spirála, ze které by opět - kromě bank a exekutorů - nikdo nic neměl.