Irsko je po Řecku druhým státem eurozóny, který bude potřebovat rozsáhlé zvýhodněné půjčky na zvládnutí rychle rostoucího a neudržitelného státního dluhu. Po týdnu odmítání to přiznal irský premiér Brian Cowen, jehož vládu kvůli finančním problémům čekají těžké časy a pravděpodobně i předčasné volby.

Na Cowenovo volání o pomoc rychle zareagoval jak Mezinárodní měnový fond (MMF), tak Evropská unie. Ta tentokrát s pomocí neváhala jako v případě Řecka, kterému se tak díky pomalé reakci unie dluh ještě navýšil. Prozatím se přesně neví, kolik peněz bude Irsko potřebovat. Podle Cowena to bude méně než sto miliard euro. Odhady nejčastěji mluví o devadesáti miliardách (2,2 bilionu korun).

Další, tentokrát bilaterální půjčky zvažuje také Velká Británie a Švédsko. Podle deníku Guardian by tak britští daňoví poplatníci mohli celkem skrze MMF, mechanismy EU a bilaterální úvěr Irsku půjčit až jednadvacet miliard liber (500 miliard korun).

Eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn ale prohlásil, že o konkrétní částce se bude rozhodovat až na konci listopadu. Oznámení o zajištění dalších úvěrů Irsku ale již snížilo nervozitu na trhu a evropské akciové trhy i měna v pondělí zaznamenaly mírný růst.

Irsko není Řecko

Irsku se ještě před ekonomickou recesí kvůli silnému ekonomickému růstu, zapříčiněném nízkými korporátními daněmi a přílivem zejména amerických investorů přezdívalo Keltský tygr. Silný růst ale vedl k rychlému vzestupu cen a vytvoření takzvané realitní bubliny. Když v roce 2008 splaskla a ceny šly dolů, rapidně se snížily státní příjmy a schodek rozpočtu rychle rostl.

Narozdíl od Řecka, kde bývá hlavní díl viny připisován velkým výdajům státního aparátu, potřebuje Irsko peníze převážně na vyplacení a případně znárodnění velkých bankovních domů. Ty již Evropské centrální bance (ECB) a Irské centrální bance dluží více než 160 miliard eur.

Letošní deficit rozpočtu země dosáhne pravděpodobně dvaatřiceti procent HDP, což je nejvíce v historii Evropské unie. K rychlému růstu státního schodku také přispěla neúspěšná vládní pomoc zadluženým bankám, do kterých bez větších výsledků investovala na pětačtyřicet miliard euro (více než jeden bilion korun).