Věci veřejné prý v honbě za prchajícími středovými voliči navrhují neprodlužovat věk odchodu do důchodu. Nevím, jestli jim mám popřát šťastný lov, ale od Vladimíra Špidly vím, že určité zvýšení oproti současnému stavu je možné, ba i potřebné jako prevence nebezpečných kroků k privatizaci celého systému. Určité, tedy rozvážné a s možnými výjimkami pro některé zejména fyzicky náročné profese. Martin Zvěřina si v komentáři všímá, že teď to vypadá, jako by ODS a TOP 09 čekaly, až nás budou moci postrašit nebezpečím z prodlení a své koncepty protáhnou Sněmovnou narychlo — v legislativní nouzi.

zapochyboval

Často narážím na to, že lidi velmi vášnivě diskutují o nějaké historické události a operují přitom jako faktem fikcí, již viděli v hraném filmu." Údajný filmový kritik K.F. bezelstně přiznává, co zřejmě přinejmenším na něj platí: „Je to taky tím, že prožitek sledování filmu působí dnes reálněji, filmy daleko víc vtahují - dunivým prostorovým zvukem, dynamickou kamerou, větším množstvím hladce návazných střihů..."

plný text článku

Zídek také o zmíněné prognóze diskutuje s historikem Michalem Pullmannem a z tohoto rozhovoru stojí za opsání jedna obecnější a řekl bych přímo moudrá pasáž: „Dnešní údiv nad tím, že lidé okamžitě nechtěli zavést kapitalismus, staví na předpokladu, že socialismus byl nemorální a že takto ho lidé vždycky vnímali. A to je podle mého omyl. Samozřejmě že dějiny státního socialismu byly plné utrpení, strachu, nedostatku všeho možného atd. Zároveň ale lidé žili své ,normální životy´ a v nich si pěstovali hodnoty jako přátelství, bezpečí, vzdělání, práci, obětavost, rovnost, rozvoj tvůrčích sil atd. A přesně tohle si lidé představovali jako ,socialismus´. Žít si svůj ,normální život´ a věnovat se zmíněným hodnotám."