Na tento víkend mají lidovci naplánovaný mimořádný volební sjezd, jehož delegáti budou vybírat nového lídra strany. Jejich volba bude také pokusem najít ideově-programatickou cestu z krize po volebním debaklu, jež z nich učinil poprvé od roku 1918 mimoparlamentní subjekt.

Prozkoumáme-li dosavadní historii samostatné České republiky, zjistíme, že žádná ze stran, které vypadly ze Sněmovny, se již zpátky nevrátila a jejich politický vliv postupně odezněl. O víkendu se lidovci budou radit, jak tuto tradici české politiky prolomit.

Podle politoložky Vladimíry Dvořákové musí lidovci — chtějí-li se nejpozději v roce 2014 vrátit do Poslanecké sněmovny — voličům nabídnout zřetelně odlišitelnou ideovou výbavu od současných relevantních stran.

Liberálně-sociální prostor

„Prostor ve stranické soustavě určitě je, neboť se vyprázdnil sociálně-liberální terén. TOP 09 je konzervativně-neoliberální stranou, jež je v mnoha ohledech pravicovější než občanští demokraté. I ODS pod vedením Petra Nečase více akcentuje svůj konzervatismus a těžko mohou lidovci v tomto prostoru s těmito subjekty soutěžit,“ myslí si Vladimíra Dvořáková.

Podle Dvořákové tak lidovci musí rozumně uchopit křesťanskosociální rozměr své programatiky, a být tak alternativou k údajně rozhazovačné levici, avšak i k neoliberálním reformám současné vládní koalice. Kalousek s sebou jako důmyslný stratég moci sice odvedl nejednu výraznou lidoveckou osobnost, avšak z programového hlediska vznik TOP 09 lidovce podle Dvořákové až tak neohrožuje.

„TOP 09 je koncipována výrazně pravicověji, jako konkurent občanských demokratů,“ řekla Vladimíra Dvořáková. Je tak podle ní třeba, aby lidovci udrželi napětí mezi křesťansko-sociální naukou a křesťanským konzervatismem v rovnováze, přičemž by podle ní měli akcentovat jak hodnotové rysy své programatiky, tak sociální tematiku.

„Posun napravo stranické soustavy je předem ztracený, neboť tam je prostor již obsazený,“ uvedla pro Deník Referendum Vladimíra Dvořáková, podle které si lidovci samozřejmě musí uchovat důraz na konzervativní morální hodnoty, avšak současně se musí vymezit nejen vůči levici, nýbrž i proti stranám vládní koalice.

Lidovci musí voličům nabídnout vlastní ekonomický program, kterým se budou distancovat od Nečasovy vlády, avšak současně si musí zachovat svou identitu. Taktéž musí nabízet alternativní program jasně odlišitelný od opozičních sociálních demokratů. Jinak nebude důvod, aby jim voliči dali svůj hlas.

Mezi klíčové předpoklady návratů lidovců mezi relevantní politické subjekty patří odmítnutí sklonů k extrémům a současně udržení rovnováhy mezi jednotlivými ideovými proudy, jež se tradičně v nepatrných obměnách reprodukují uvnitř strany. Všechny jsou totiž součástí lidovecké identity.

Patří k nim především diference mezi moravskou a českou částí lidové strany, spor mezi stoupenci konzervativnější, a tedy pravicovější křesťansko-demokratické orientace, a zastánci posilování jejího spíše křesťansko-sociálního charakteru.

Současně je třeba stranu otevřít liberálnějšímu městskému voliči. V neposlední řadě lidovci musí — a to podle v podstatě všech zúčastněných — modernizovat formy oslovování voličů. Jinak lidovcům hrozí, že se stanou čistě regionální stranou.

„Je důležité, aby si lidovci — pokud nechtějí hrát roli regionální strany — na listopadovém sjezdu zvolili předsednictvo s přesahem k celostátní politice,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Lukáš Jelínek.

Chybí přirozený kandidát na předsedu

Prozatím se do volby předsedy KDU-ČSL přihlásili Michaela Šojdrová, Jaroslav Orel, pedagožka Masarykovy univerzity a předsedkyně Moravskoslezské křesťanské akademie z Vysočiny Jiřina Štouračová a komunální politik Pavel Bělobrádek, o jehož podpoře uvažuje silná jihomoravská organizace KDU-ČSL.

Podle experta na lidoveckou politiku Tomáše Zdechovského jsou jednoznačnými favority na předsedu Michaela Šojdrová a Pavel Bělobrádek. „Výsledek volby je zcela otevřený, nicméně si myslím, že se rozhodne mezi těmito dvěma kandidáty,“ uvedl Zdechovský pro Deník Referendum.

Podle jeho názoru se strana po neúspěšných květnových volbách vyčistila od zákulisního kupčení s funkcemi. „Po dlouhé době neprobíhají uvnitř strany zákulisní vyjednávání různých skupin, proto lze očekávat, že o výsledku rozhodne promyšlený projev jednoho nebo druhého z favoritů,“ doplnil Zdechovský v rozhovoru pro Deník Referendum.

Na dotaz Deníku Referendum, zda lze očekávat ještě na sjezdu samotném další nominaci, Zdechovský odpověděl, že to je krajně nepravděpodobné. „Podle mne je seznam kandidátů na předsedu uzavřený. Většina se obává. Myslím si ale, že pokud by kandidoval například Petr Šilar, byl by zvolen předsedou KDU-ČSL,“ uvedl Tomáš Zdechovský.

„Bělobrádek nabízí novost. Není zatížen minulostí KDU-ČSL, Šojdrová naopak nabízí zkušenost. Navíc převzala stranu v otřesném stavu a do značné míry se jí podařilo ji stabilizovat,“ myslí si Zdechovský. „Ať už bude zvolen kdokoli, jeho úkolem bude vybudovat tvrdý krizový managment, obklopit se schopným týmem lidí a připravit stranu na příští sněmovní volby,“ doplnil pro Deník Referendum Zdechovský.

Výhodou současné situace uvnitř strany je, že se podle Zdechovského delegáti nebudou snažit při volbě nového předsednictva vyvažovat rozličné proudy. „Naopak, podle toho, jak dopadne volba předsedy, se bude odvíjet volba zbytku vedení strany. Proto musí ihned po svém zvolení nový předseda jednoznačně artikulovat preference stran svých potenciálních spolustraníků ve vedení strany,“ doplnil Zdechovský.

Na webu KDU-ČSL zveřejnili kandidáti na předsedu své pohnutky a motivace, jež je vedly k přijmutí nominací. Navzdory tomu, že neběží o důkladně a detailně vyprofilované ideově zaměřené texty, leccos z nich vyčíst lze.

Michaela Šojdrová: kontinuita, která mnoho neslibuje

Po květnovém volebním debaklu dalo celé předsednictvo své funkce k dispozici. Z čela strany odstoupil Cyril Svoboda, vedení KDU-ČSL se po něm ujala z pozice první místopředsedkyně Šojdrová. Ačkoli i ona hovořila o svém podílu na volební prohře, po komunálních a senátních volbách se rozhodla kandidovat na šéfku strany.

Právě říjnové volby totiž přinesly alespoň částečnou resuscitaci již poněkud odepisované strany. V komunálních volbách získali lidovci 3897 mandátů, což je o 1290 křesel méně než v roce 2006, přesto si ale svou pozici v obcích zachovali. V senátních volbách — ve kterých ovšem sama Šojdrová zcela propadla — uspěli dva lidovečtí kandidáti, a strana tak mohla obnovit senátní klub.

Michaela Šojdrová, která neuspěla ani ve sněmovních volbách jako lídr ve Zlínském kraji, kde se před ni na preferenční hlasy dostal oblíbený poslanec Hovorka, se rozhodla nabídnout své zkušenosti a plán modernizace KDU-ČSL, aby byli lidovci schopni obstát za dva roky v krajských volbách.

„Moudrý člověk a moudrá instituce se z chyb dokáže poučit a směřovat k dalšímu rozvoji. Proto jsem se snažila připravit stranu za čtyři a půl měsíce na volby, které byly klíčové," uvedla s tím, že výsledek je povzbudivý.

O funkci se dle svých slov bude ucházet kvůli tomu, že nekandidují nové tváře s dostatkem zkušeností, nýbrž politici, za nimiž není prozatím žádná vize budoucího směřování strany. „Pokud by kandidoval například Petr Šilar, Petr Pithart či Dan Rychnovský, o své kandidatuře bych neuvažovala,“ uvedla Šojdrová pro Deník Referendum.

Na otázku, zda by v případě neúspěchu ve volbě předsedy strany kandidovala na místopředsednickou funkci, Šojdrová uvedla, že to nevylučuje, nicméně by to musela zvážit.

„Nevím vůbec, jakou má například Pavel Bělobrádek představu o svých případných spolupracovnících ve vedení strany, a proto teď nemohu tuto otázku zodpovědět. Nicméně pokud by mne o spolupráci požádal, uvažovala bych o tom,“ doplnila Michaela Šojdrová.

Ostatně ve zdůvodnění své kandidatury Šojdrová zdůraznila, že své zkušenosti nabídne i nově zvolenému předsednictvu. „Všem těm, kteří kandidují do předsednictva a nikdy nebyli jeho členy, mohu nabídnout zkušenosti i poučení z chyb. Mohu jim nabídnout prostor a kontakty k jejich vlastní profilaci. Pro nové vedení strany nabízím projekt KDU 2014,“ píše na svém webu Šojdrová.

Pavel Bělobrádek: druhý Čunek? Ne, asi horší…

Náchodský komunální politik Pavel Bělobrádek je Šojdrovou vnímán jako její nejsilnější protikandidát. „Nicméně jej považuji za nepopsaný list. Nevím, jaké jsou jeho vize, jakou politiku chce preferovat, na které voliče chce zacílit. Žádnou vizi směřování KDU-ČSL z jeho pera jsem nezaznamenala. Tato nejistota stran dalšího směřování KDU-ČSL pod jeho vedením je mou hlavní motivací a důvodem, proč jsem se rozhodla kandidovat,“ řekla Michaela Šojdrová.

Podle Šojdrové má Bělobrádek poměrně silnou podporu mezi Mladými křesťanskými demokraty. „Avšak pokud to vnímají jako pouhou jednoduchou rovnici nová tvář — nová politika — nová KDU-ČSL, považuji to za velice zjednodušené. To není nic proti Bělobrádkově kandidatuře, pouze se zamýšlím, zda politika funguje takovým způsobem,“ zauvažovala v rozhovoru pro Deník Referendum Šojdrová.

Šojdrová má do značné míry pravdu. O Bělobrádkovi, jeho vizi budoucího vývoje KDU-ČSL či o jeho programových prioritách média neinformují. Na lidoveckém webu nicméně Bělobrádek uvádí, že jeho vizí je profilovat KDU-ČSL jako konzervativní, sociálně-tržně orientovanou stranu.

Mezi uzlové body této vize řadí ochranu a podporu tradiční rodiny, subsidiaritu, ve které je podle jeho slov obsažená nekolektivistická solidarita, mezigenerační solidaritu či bezpečnost, právo a spravedlnost.

Mezi pozoruhodné momenty Bělobrádkova textu patří jeho vztah k Evropské unii. „Naše ano pro EU znamená hlas pro EU na křesťanských hodnotách, na kterých byl postaven, bez falešných politických korektností, multikulturní společnosti — neosvědčila se, kvót pro menšiny — největší menšinou jsou vlastně křesťané… Chceme křesťanskou Evropu i pro nekřesťany,“ uvádí poněkud zmateně Bělobrádek.

Pavel Bělobrádek publikuje své úvahy i na blogu serveru idnes.cz. Očekává-li však člověk artikulaci ideových východisek a jednoznačnou programovou profilaci vyrůstající z ucelené křesťansko-politické tradice, je zklamán. Povětšinou se jedná o plytké, v lecčems vysloveně nebezpečné glosy.

Jedním z textů na blogu idnes.cz, který by měl Pavla Bělobrádka předem diskvalifikovat z možnosti reálně se ucházet o vedení křesťanských demokratů, je příspěvek obhajující tvorbu frontmana skinheadské kapely Orlík nazvaný Orlík oi! oi! aneb jak začínal Daniel Landa.

„Hity jako Faschos, Skinhead, Pivečko nebo Bílej jezdec si jistě i po sedmnácti letech mnozí vrstevníci vybaví. A to nemusejí mít nic společného se skinheads, natož s nacisty,“ píše v úvodu kandidát na předsedu KDU-ČSL. Podle jeho mínění byly poetika a siláctví Orlíku, jejich „důraz na národní hrdost, nacionalismus oproštěný od třídního boje, ostrý antikomunismus a pochopitelně frustrace z přístupu úřadů k Rómům (a že se tato pachuť od té doby ve společnosti moc nesnížila) holt chytlavé“.

A aby to čtenář správně pochopil, Bělobrádek dále vysvětluje. „Ano, byli jsme puberťáci. Ale Orlík rozhodně nebyla nacistická, homofóbní nebo antisemitská kapela. Možná neuměle, určitě zjednodušeně a naivně dávala průchod tomu, co cítilo velké množství tehdejší mládeže… Takže vím, že ač nejsem skinhead, husita, natož nacista, tak že si nejen z nostalgie zase někdy Orlík pustím na plný koule,“ nenechává úspěšný komunální politik nikoho na pochybách.

Na serveru Christnet.cz se pak lze dočíst i zamyšlení nad polistopadovou lidoveckou politikou, ve kterém Bělobrádek píše o limitech lidoveckého koaličního potenciálu. Podle Bělobrádka má KDU-ČSL ve svém programu jasné limity vládní spolupráce, které definují hranice, jež jsou pro stranu nepřekročitelné.

Podle kandidáta na předsedu KDU-ČSL je na pováženou příměr lidovců k nevěstce. „KDU-ČSL nejde s každým, což je oblíbená lež. Nikdy nejde s komunisty. Jednou to nepřímo zkusil Miroslav Kalousek, a členská základna se vzepřela nebývalým způsobem. Jediný, kdo jde s každým je ČSSD,“ nepochybuje Bělobrádek, podle něhož totiž sociální demokracie na krajské úrovni vládne s každým, kdo je po ruce, včetně KSČM.

„A ODS? V krajích, kde vládne s ČSSD, platí za lidi protiprávně poplatky, které vymyslela. Po revoluci v koalici byli lidovci se stejnými stranami jako ODS a na rozdíl od ČSSD nikdy v koalici s KSČM. Takže je prostitutkou i ODS? Co by pak byla ČSSD, když přímo s komunisty vládne?“ uvažuje náchodský politik s rozhledem menším než jeho město.

Podle politologa Lukáše Jelínka lidovcům hrozí volbou Bělobrádka předsedou strany zopakování neúspěšné anabáze s Jiřím Čunkem. „Pokud zvítězí o víkendu Bělobrádek, zvítězí povrchně ideologické vnímání světa. Jeho myšlenky patří na nejhlubší dno, a pokud bude lidovcům šéfovat, čeká je definitivní marginalizace,“ uvedl Jelínek pro Deník Referendum.

Orel ví, kam se vydat. Ale je dost lídrem?

Přece jenom pregnantnější argumentaci nabízí Jaroslav Orel, jenž na spolustraníky jasně apeluje, jakou cestou se vydat. Na rozdíl od Bělobrádka je totiž Jaroslav Orel člověk relativně zakotvený v křesťanskodemokratické myšlenkové tradici, ze které by lidovecká politika měla vyrůstat, chce-li si zachovat relevanci. Jeho šance na zvolení předsedou jsou sice mizivé, nicméně jeho vize směřování lidovecké politiky není nezajímavá.

Podle Lukáše Jelínka je nevýhodou Jaroslava Orla, že je z Prahy. „Jen těžko si představuji, že by se pražský politik stal předsedou KDU-ČSL,“ uvedl politolog pro Deník Referendum. Podle mediálního analytika Tomáše Zdechovského je pak nevýhodou Jaroslava Orla, že je spojován s Cyrilem Svobodou. „Orel navíc není schopen na sebe vázat tým lidí, nemá lídrovské vlohy,“ myslí si Tomáš Zdechovský.

Orel na lidoveckém webu vyzývá spolustraníky k rozhodnutí, na kterou programovou linii má KDU-ČSL klást důraz. Podle Orla si lidovci musí vyjasnit, zda se vydat po pravicové cestě či po cestě sociálně solidární. „Poukázal jsem na to, že soustavné kompromisy mezi těmito dvěma základními politickými cestami stranu ochromují a činí nesrozumitelnou. Vyslovil jsem obavu, že bez tohoto rozhodnutí uvízneme v blátě mezi cestami,“ upozorňuje Jaroslav Orel.

Podle jeho názoru se KDU-ČSL nerozhodla. „Rozhodl se někdo jiný: rozhodl se Miroslav Kalousek a založil si pravicovou stranu. KDU-ČSL se bohužel nerozhodla ani poté. Nyní se ke své tezi znovu vracím: já dlouhodobě preferuji cestu sociálně solidární,“ uvádí Orel. Podle něho totiž základní dlouhodobá politická linie KDU-ČSL stojí na sociálně-tržním hospodářství, sociálním učení církve čili na pojmech jako jsou solidarita či soudržnost.

„Základní aktuální politická linie musí vyjadřovat, že KDU-ČSL stojí na straně těch, které nespravedlivě postihne politika současné vlády,“ nepochybuje Jaroslav Orel. K charakteru hospodářské politiky současné vlády pak Orel artikuluje dvě námitky: Jedná se o údajně ruinující politiku škrtů bez vize. „Politika takových škrtů je zástěrkou pro zásadní přerozdělení příjmů od nižších a středních příjmových skupin k těm nejbohatším,“ doplňuje Orel.

Proto Orel vybízí usilovat o návrat bývalých lidoveckých voličů, „předně dnešních nevoličů, dále dnešních voličů ČSSD a posléze části těch, kteří budou rozčarováni politikou TOP 09, ODS a Věcí veřejných. Podle něho musí proto lidovci okamžitě přestat koketovat s myšlenkou na spolupráci s vládními stranami, například v podobě společného klubu v Senátu s Věcmi veřejnými.

KDU-ČSL neví, kudy kam

Minulý pátek v Praze proběhla panelová diskuse mezi Šojdrovou a Bělobrádkem původně avizovaná jako diskuse všech kandidátů na předsedu. Během ní údajně několikrát zaznělo, že KDU-ČSL je v situaci, kdy musí přilákat nové skupiny voličů a současně neztratit své pevné jádro.

Vladimíra Dvořáková se tam opakovaně favorizovaných kandidátů ptala, jaké by to měly být? Uspokojivou odpověď však podle publicisty Jaroslava Bicana, který o akci napsal komentář pro ČRo 6, nedostala. Dvořáková Deníku Referendum zopakovala, že lidovci musí — chtějí-li oslovit širší segmenty společnosti — zvládnout obtížný manévr, o němž jsme v Deníku Referendum detailně psali již před květnovými volbami.

Jeho podstata je jednoduchá: má-li si lidová strana udržet hlasy aktivních katolíků, musí důsledně projevovat svoji křesťanskost, avšak současně musí pracovat s vědomím, že příliš důsledné zastávání této linie neuspokojí a nepřiláká potenciální voliče, kteří preferují spíše liberálnější postoje. Liberálnější přístup přitom naopak zase může znamenat odliv tradičních voličů.

Je nicméně zřejmé, že Bělobrádek, ani Šojdrová ke kroku, jenž by vzbuzoval naděje stran řešení tohoto dilematu, prozatím odvahu nemají. Podle Jaroslava Bicana z panelové diskuse vyplynulo, že by oba kandidáti sice rádi přitáhli mladé voliče, jak toho ale chtějí dosáhnout, se jim vysvětlit nepodařilo.

„Pavel Bělobrádek zdůrazňoval, že KDU-ČSL nabízí univerzální hodnoty, například že krást a lhát se nemá. Vedle toho zmiňoval důležitost toho, aby program strany byl konkrétní a aby mluvila jazykem, kterému voliči rozumějí. Zvláštní důraz pak kladl také na ochranu dítěte. Michaela Šojdrová pro změnu vyzdvihovala potřebu otevřenosti, čitelnosti a důvěryhodnosti,“ napsal Bican pro Český rozhlas.

Bělobrádek pak v diskusi vyjádřil podporu selektivní imigrační politice, která by zajistila, aby cizinci, kteří k nám budou přicházet, respektovali naše zvyklosti a zákony.

„Možná při opravdu vysokém počtu a při určitém způsobu přístupu k nim pro nás muslimové mohou představovat jisté riziko. Ale v tuto chvíli, kdy není žádný oprávněný důvod se u nás muslimů bát, je vyvolávání obav z nich možná i nezamýšleným podporováním nenávisti k jedné náboženské skupině, které mladého svobodně přemýšlejícího člověka od podpory KDU-ČSL opět spíše odradí,“ uvažuje Jaroslav Bican.

Zdá se evidentní, že zvolí-li si lidovci do svého čela Bělobrádka, hrozí jim marginalizace a osud regionální partaje s postupně mizícím přesahem k velké politice. Volba Šojdrové pak bude pouze provizoriem.

Lidovci po celé období po roce 1989 ani jednou nedokázali získat alespoň desetiprocentní voličskou podporu ve volbách do Poslanecké sněmovny. Neschopnost dlouhodoběji oslovovat významnější počet nových voličů vyústil v její mimoparlamentní existenci.

Nic na tom nemění jejich poměrně silná pozice na komunální a regionální úrovni. Nepodaří-li se lidovcům oslovit širší segmenty voličů, čeká je osud regionálně silně zakotveného subjektu, avšak bez vlivu na celostátní politiku.

„Stejně jako je katolická církev nucena vzdát se některých svých tradičních dogmat, pokud nechce přijít o mladé věřící, musí i KDU-ČSL ustoupit od přesvědčení, že o obsahu a hodnotách se nediskutuje,“ uzavírá svou úvahu Bican.

Podle jeho mínění si lidovci jinak mohou rovnou jako své ústřední heslo napsat: Křesťanská a demokratická unie — Československá strana lidová je stará devadesát jedna let.