Přibližně před rokem vydalo nakladatelství Host antologii nejlepších českých básní. Nešlo o sbor prověřených, kanonických textů, nýbrž o pokus sesbírat výjimečné básnické texty současnosti. Vydavatelé se nechali inspirovat americkou tradicí, založenou v roce 1988 básníkem a literárním kritikem Davidem Lehmanem.

Kniha, kterou uspořádali Karel Šiktanc a Karel Piorecký, si získala rozporuplné ohlasy. Ondřej Bezr na serveru iDNES v titulku své recenze napsal, že se čeští básníci pokoušejí o zmrtvýchvstání české poezie.

Na vzniku aktuálně vycházejícího druhého svazku antologie, Nejlepší české básně 2010, se podílel literární kritik a básník Jakub Řehák (*1978) a básník a esejista Miloslav Topinka (*1945). Opět je tedy zaručeno, že za výběrem stojí dva generačně odlišní arbitři.

Zatímco první ročník antologie Nejlepší české básně chtěl především poukázat na skutečnost, že pozoruhodná poezie se v Čechách stále píše, autoři druhého svazku už zkoumají nejrůznější podoby toho, co nazýváme básní. Díky jejich průzkumu si proto můžeme položit jednoduchou, ale zásadní otázku, totiž co všechno dnes můžeme považovat za poezii.

Vydavatelé v anotaci knihy předesílají, že se zde nabízí rozmanité podoby, „do kterých se poezie může převtělit: básně v pravidelných čtyřveršových strofách, širokodechá pásma, úsporné miniatury i texty, které na první pohled jako básně nevypadají, a přesto se domníváme, že básněmi jsou. Snad by Nejlepší české básně 2010 šlo vnímat i jako „příběh poezie“, jenž však neskrývá žádné mravní ponaučení, nýbrž „jen“ neopakovatelnou, osobní, takřka až fyzickou zkušenost…“

Editor knihy Jakub Řehák je znám především jako zástupce mladší generace básníků. Za svou prvotinu Světla mezi prkny (2008) byl nominován na Magnesii Literu a na Cenu Jiřího Ortena. Řehák své texty pravidelně publikuje v časopise Respekt, A2 nebo také ve Tvaru.

Miloslav Topinka napsal několik knih pro děti a pozoruhodné básnické sbírky. Jeho kniha poezie nazvaná Krysí hnízdo nesměla na konci šedesátých let vyjít — náklad byl zničen a znovu vydán teprve na počátku let devadesátých. V roce 2002 Topinkovi vyšla druhá sbírka nazvaná Trhlina, o pět let později Hadí kámen, soubor esejů věnovaných poezii. Topinka je považován za jednoho z klíčových autorů experimentální poezie závěru šedesátých let.

Nejlepší české básně 2010. Host, Brno 2010.