O velezakázce na sanaci starých ekologických zátěží se píše v titulním sešitu lidovek na stranách 1 a 3 i v komentář na str. 10. Desítky miliard korun létají nahoru i dolů, ale určitého se dozvíme pramálo. Aspoň Martin Weiss je v komentáři přímočařejší: (i) v soutěži zůstávají jen dva vážní účastníci, což naplňuje definici slova soutěž jen zcela minimalisticky. Vztah mezi počtem soutěžících a dosaženou cenou je notoricky známý a doložitelný: dva je málo. (ii) ekologický supertendr jako by se zhlédl v modelu koupě zajíce v pytli.

Ve Vídni jako rakouské spolkové zemi vznikla koaliční vláda sociální demokracie a zelených, první taková v Rakousku. Blahopřejeme!

V galerii Emila Filly v Ústí nad Labem je ještě do 19. listopadu otevřena výstava Hra na náhodu — prý něco na rozhraní konceptuálního umění a sociologie. Je zaměřená na problematiku různých vln osídlení, hlavně však vysídlení. Obecněji řečeno, reaguje na vývoj města, na jeho nebývalý vzestup, pak úpadek i dnešní snahu o oživení.

Na (celém) stropě je fotografie dřevěného stropu jako připomínka doloženého utrpení jednoho německého tesaře. Jakýsi mladý umělec „navrhuje oživení prostředí jednoduchými instalacemi či objekty (hroby)". Jiní se věnují Památníku budoucí minulosti nebo fenoménu zahrádkářských kolonií. „Kulinářské" video ukazuje přípravu knedlíků se semtexovou náplní a s hřebíky a dráty. Galerie je dočasně umístěna v budově SCHIFR-AC, s. r. o. v areálu bývalé Severočeské armaturky, adresa Jateční 49. Podle informací ve webové vitríně galerie se zdá, že nejen má ve středu 17. listopadu (volný den — státní svátek) otevřeno, ale dokonce i volný vstup.

V salonu se diskutuje o publikaci Mýty o socialistických časech, kterou vydala společnost Člověk v tísni. Učitelka dějepisu a historik ji kritizuji, jeden ze spoluautorů vcelku nepřekvapivě hájí. Petr Blažek: Mám zkušenost se staršími studenty z vysokých škol. Nepamatuji si, že by někdo v diskusích o minulém režimu zmiňoval něco, co je obsahem této brožury. Mám dojem, že ta publikace je malinko promarněná příležitost. Neřekl bych o tom ani slovo, kdyby vydání brožurky o padesáti stranách textu nebylo prezentováno ve večerních Událostech a komentářích na české televizi jako událost dne. Ludmila Bursíková: V generaci rodičů žádné vyzdvihování kladných stránek minulého režimu nepozoruji. Brožura není přímo využitelná jako učební pomůcka, spíše jako motivace k danému problému, podklad k diskusi. Josef Mlejnek: Živnou půdou konspiračních teorií je, že řada věcí z listopadu 1989 nebyla dosud vysvětlena.

Redaktorka Eva Vlčková označuje bisfenol A jako kontroverzní látku. „Kontroverze" ovšem spočívá v tom, že chemický průmysl odmítá důkazy vědců o její škodlivosti. Nestojí tvrzení proti tvrzení, ale zisky proti vědě.

Entomolog Vojtěch Novotný ve svém vědeckém diáři oslavuje tzv. Paretovo pravidlo 20-80, že prý v překvapivě široké škále aktivit se o zhruba čtyři pětiny celkového výkonu kolektivu zaslouží nejproduktivnější pětina členů. Důkaz o tom ovšem nepodává žádný. Pokud by měl na mysli přírodovědecký základní výzkum, respektoval bych jeho široké zkušenosti, ale pro údajnou širokou škálu aktivit si dovolím o tom pochybovat. Zvlášť když jinde v textu srovnává nesrovnatelné, totiž organizaci práce a pravidla odměňování lékařů a vědců. Naznačuje, že workoholismus je podmínkou pokroku. Svou vizí „šťastné společnosti průměru" snad chtěl strašit, ale mě to naopak dost láká. I bez asociálních reforem současné vlády ostatně platí, že většinu populace ošetří spíše „chirurgický B-tým" nežli špičky v oboru.

Překladatel Robert Novotný o zážitku z Milána: V útrobách katedrály jsem objevil pozoruhodný překladatelský výkon. U jedněch dveří tam je nápis Passaggio riservato ai fedeli che accedono alla cappella della celebrazione e della preghiera neboli Průchod vyhrazen pro věřící, kteří přicházejí do kaple na mši a k modlitbě. Anglický překlad, skvoucí se pod tím, by se dal považovat za nezdvořilé lajdáctví — anebo za geniální kousek překladatele minimalisty, který nemilosrdně dokáže osekat veškerý balast a neomylně vyhmátne nejvlastnější jádro sdělení: No tourist.

Jiří Peňás: Populární herec Oldřich Kaiser dostal výpověď z divadla Ungelt, neboť prý v divadle v Písku nadával divákům během představení, na což si diváci stěžovali. Přitom na nadávání není nic špatného. Jedna z nejslavnějších a nejvlivnějších her evropského poválečného divadla se jmenuje Spílání publiku, napsal to jistý Rakušan a skutečně tam nejde o nic jiného, než že herci dvě hodiny nadávají divákům do blbců a tupců, přičemž většina publika si na to zvykla a přijímá to s pochopením. Bude to asi tím, že Písek je zaostalý a ještě tam nedorazila moderní kultura.