Náš dnešní úkol

Táňa Fischerová

Proti centralizaci moci je zásadní postavit decentralizaci všech jejích oblastí a vytvářet místní skupiny, spojené s ostatními sítěmi, ale samostatné v rozhodování. Je třeba rovněž všemi silami a prostředky hájit bezmocné, ať jde o sociálně slabé, bezdomovce nebo menšiny.

Ivan Klíma se ve své autobiografické knize „Moje šílené století“ zmiňuje o tom, že někdy v šedesátých letech minulého století při návštěvě Polska narazil v tehdejším tisku na slova francouzského ekonoma Guérina, z nichž citoval: „Naše doba zformovala tři systémy nesvobody, které nechaly za sebou podobné systémy minulosti: fašismus, stalinismus a vládu amerických monopolů.“ Již v šedesátých letech minulého století tedy někteří jedinci viděli to, co mnozí nechápou ani dnes.

Nemluvím o fašismu a stalinismu, ty si naši předchůdci, z nichž mnozí jsou ještě mezi námi, prožili na vlastní kůži, a proto jejich zrůdnost i převodové páky moci byly nakonec všem známy. Mám na mysli třetí systém, který dnes nazýváme vládou korporací a monopolů. Protože funguje mnohem rafinovaněji a všechny vplétá do mechanismu, ve kterém jsou viníci a oběti promícháni tak, že jeden těží ze slabosti druhého a hájí vlastní zájmy proti druhému, je pro lidi mnohem těžší prohlédnout, že jsou pomalu lámáni v kole tohoto stroje.

Proto si mnozí nevšimli, že dnes před námi stojí úkol věnovat se zápasu s třetím systémem a bojují minulé bitvy, jakkoli jsou v různých zemích různě namíchané i jejich kombinace, často pod jinými jmény a v proměněných formách. Všude se vyskytuje nějaký mix těchto variant a útočí i na EU i v naší zemi. Všude se nacházejí vykonavatelé a hybatelé tohoto systému nesvobody. Dnes, ve sféře globalizace navíc už není kam utéci. Vláda peněz, spojená s vymoženostmi techniky a s politiky, které ovládá na všech úrovních, pomalu vytváří svět, ve kterém se nebude vyskytovat ani pojem občan ani lidskost.

Nemá smysl diskutovat o tom, co je horší, zda jeho podoba ruská, čínská nebo přetvářka americká. Potom vzniká nebezpečí, že uvízneme v sítích jednostrannosti, jako už se to stalo mnohokrát. Dnes se jednotlivé země liší mírou otevřenosti a brutality, omezování svobody a tvorby ducha je zjevné ve všech. Humanita je likvidována a je nahrazována ekonomickými domluvami jednotlivých hráčů. Jednání Nicolase Sarkozyho s čínskými představiteli minulý týden je toho posledním dokladem.

Jakkoli oceňuji rozbor a návrhy Jakuba Patočky a s mnohými souhlasím, je třeba si uvědomit, že většinu věcí prohráváme už teď a naše snažení bude muset jít až na dřeň věcí. Bojiště bude také v duši každého z nás. Spojovat se budou lidé schopní domluvy, společné práce a nasazení jednoho za druhého.

Proti zhoubným trendům je třeba nasadit jejich opak. Proti centralizaci moci je zásadní postavit decentralizaci všech jejích oblastí a vytvářet místní skupiny, spojené s ostatními sítěmi, ale samostatné v rozhodování. Je třeba všemi silami a prostředky hájit bezmocné, ať jde o sociálně slabé, bezdomovce nebo menšiny. Na nich moc testuje, co vydržíme, a oslabuje naše sociální cítění. Každý v sobě musí hledat, co je schopen udělat, čeho se je schopen zříci a s kým se spojit. Situace bude vyžadovat mnohem větší nasazení, než jsme byli zvyklí. Je třeba chránit kulturu, když to nebude možné ve vnějším světě, pak uvnitř nás samotných. Bezduchost, která ji nahrazuje, ničí naše obranné látky a předává nám do podvědomí ochablost a ochromení vůle, které pak máme usazené až v kostech.

Je to zřejmě na dlouho, ale je to jediné, co můžeme nasadit. Nedokážeme-li přemoci současné hrozby, musíme v sobě udržet soucit, lidskost, zdravý rozum a odvahu. To je náš dnešní úkol.