Situace je vážná. Situace je tak vážná, že radikální kritici současného hospodářského systému se objevují i v prostředí, ve kterém bychom to ani nečekali. Dokladem budiž několik citátů z jedné čerstvě vydané publikace:

„Miliardy eur byly utraceny na záchranu zbankrotovaných bank, aby se finanční systém zase rozběhl. Jsou to peníze budoucích generací daňových poplatníků, kteří je budou splácet v budoucích desetiletích. Miliardy eur byly utraceny na posílení důvěryhodnosti suverénních dlužníků, členů eurozóny v očích finančních trhů. To je v křiklavém rozporu s tím, jak málo bylo utraceno na ochranu lidí před devastujícími sociálními důsledky krize. Vlády škrtají výdaje na sociální a zdravotní služby a záchranné sociální sítě, a to v době krize, kdy právě by měly lidem garantovat přístup k jejich sociálním právům.

Z čistě ekonomické perspektivy mohou být sociální náklady viděny jako tragický, ale nevyhnutelný důsledek tržních sil. Pokud přijmeme takové vysvětlení, popíráme obecné dobro a nevíme nic o krizi a nic o tom, jak podpořit spravedlnost a mír v našich evropských a globálních společnostech. Krize se netýká jen chyb a špatných rozhodnutí v rámci ekonomického systému, ale týká se rovněž morální legitimity systému a jeho hodnot.

Rok 2010 by neměl být pouze rokem, kdy budeme diskutovat o nápravě škod způsobených krizí, ale především o tom, jak změnit systém a zabránit novým krizím a přitom redukovat chudobu. Finanční systém by měl být reformován a regulován vládami tak, aby sloužil potřebám společnosti a reálné ekonomiky.“

Tento text nevznikl v myšlenkové dílně nějaké levicové strany. Jsou to citáty z dokumentu „Neodpírejte spravedlnost svému lidu. Návrhy k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení v Evropě“, který společně vytvořily a vydaly důstojné a mimo jakékoli podezření z komunistických tendencí stojící instituce: Caritas Europa, Komise Církev a společnost Konference evropských církví, Sekretariát komise Biskupských konferencí Evropského společenství (COMECE) a Eurodiakonia. Tedy nejreprezentativnější uskupení římskokatolické církve a protestantských církví na evropské úrovni. Celý text je k dispozici ke stažení na stránkách Konference evropských církví.

Nedávno vydaná publikace Světové rady církví Spravedlnost — ne chamtivost se věnuje stejným tématům v globálním kontextu a v řadě příspěvků významných teologů, etiků a ekonomů také nijak nezakrývá své stranění chudým a vykořisťovaným.

Překvapivé? Ani ne. Skutečné překvapení by bylo, kdyby něco takového sepsaly české církve. Každý, kdo se v tom trochu vyzná, ví, že ve světě se církve otázkami spravedlnosti a boje proti chudobě zabývají soustavně a nechybí přitom ani daleko radikálnější postoje, než reprezentuje citovaný evropský dokument, který nabízí reálný obraz krize a jejích dopadů a navrhuje řadu opatření na posílení evropského sociálního modelu, ale místo systémové kritiky se pohybuje v dosti mělkých vodách morálních apelů.

Radikální křesťanští kritici kapitalismu jdou podstatně dál. Vyzývají k různým formám odporu proti neoliberální globalizaci korporací, proti přetrvávající patriarchální nadvládě, proti militarizaci světa. Ve zkratce mluví o impériu, chtějí-li vyjádřit neosobní moc kapitálu a všechny jeho služebné systémy. V paralele ke konfliktu mladé křesťanské církve s otrokářským Římským impériem vidí toto hnutí „impérium“ jako hlavní ohrožení lidské svobody a šance na rozvoj a na důstojnou budoucnost pro všechny.

Křesťanští radikálové se v uplynulém týdnu sešli v konferenčním středisku evangelické církve v Arnoldsheinu poblíž Frankfurtu nad Mohanem při globálním fóru ekumenické sítě Oikotree, která chápe spravedlnost jako „srdce křesťanské víry“. Síť tvoří sociální hnutí a místní iniciativy z celého světa. Účastníci z tichomořského státu Kiribati, který je postupně zaplavován stoupající hladinou oceánu, tu diskutovali s aktivistkou z Kolumbie, kde vláda soustavně porušuje lidská práva a zabíjí odpůrce režimu. O tom, co znamená naplnit společnou vizi „přechodu od civilizace ničící život ke kulturám život podporujícím“, se radili němečtí studenti teologie se zástupci domorodé iniciativy bojující v Indii proti nadnárodnímu těžařskému koncernu a s křesťanskými feministkami ze Zambie. Pouliční prodavačce z Johannesburgu účastníci naslouchali stejně pozorně jako Allanu Boesakovi, prominentními jihoafrickému teologovi, spolubojovníkovi Nelsona Mandely a bývalému generálnímu tajemníkovi Světové aliance reformovaných církví.

Nejpozoruhodnější ale nebylo potkávání se napříč kontinenty, kulturami a pozicemi ve společnosti. To patří ke kultuře odporu nejpozději od počátku světových sociálních fór. V síti Oikotree ale existuje ještě něco navíc, co z ní tvoří svébytný a důležitý ostrov naděje na lepší budoucnost. Je to silné pouto vzájemnosti, solidarity a důvěry označované někdy africkým výrazem ubuntu. Přeloženo to znamená asi tolik jako „já jsem, protože jsme my“. Je to vědomí propojení všech lidí ve vzájemné závislosti, které ale zahrnuje i propojení s přírodou a kosmem. Taková spiritualita je přirozeně inkluzivní, otevřená k široké výměně myšlenek a spolupráci s ostatními náboženstvími i všemi lidmi dobré vůle. Ve spojení s radikální kritikou kapitalistické civilizace založené na vykořisťování a nadvládě nad lidmi a přírodou je to velmi inspirující a nadějná kombinace.