Debata o alternativách: vstupujeme do těžkých, ale ne beznadějných časů

Bez spolupráce politických stran, odborů i občanských iniciativ a sociálních hnutí se chystaná destrukce sociálního státu zastavit nepodaří, shodli se účastníci diskuse nad iniciativami ProAlt a Manifest radikálního liberalismu.

(dar)

04.11.2010 19:17

Pod patronátem Deníku Referendum se v prostorách New York University v Praze konala konference mezi iniciativou ProAlt a autory Manifestu radikálního liberalismu. Obě zmíněné iniciativy vznikly jako přímá reakce na výsledek jarních voleb do Poslanecké sněmovny a na první kroky vlády Petra Nečase.

Moderátor večera a šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka zdůraznil, že vedle parlamentní opozice a odborů představují občanské iniciativy další zdroj odporu vůči neoliberálním plánům vlády, které mohou zcela destruovat současnou formu sociálního státu. Debatu pak nasměroval otázkou, jakým způsobem lze těmto vládním snahám zabránit.

Ředitel Masarykovy demokratické akademie Jan Černý nejprve upozornil, že nejde pouze o odpor vůči současné vládě. „Perspektiva je dlouhodobější než jen zabraňování neplechám Nečasovy vlády. To má smysl pouze tehdy, pokud se odpor stane součástí politického pohybu, který ten pád vlády přežije. Jde o sebeuvědomění a oživení občanské společnosti jako takové,“ poznamenal Černý.

Mluvčí iniciativy ProAlt socioložka Tereza Stöckelová v této souvislosti varovala, že nelze automaticky počítat s podporou společnosti. Představa, že společnost je dobrá a byla jenom zmanipulována v předvolební kampani, je podle ní nebezpečnou iluzí. Neoliberální ideologie ji za dvacet let výrazným způsobem proměnila, nastavila nové rámce a novou mentalitu.

Levice proto podle ní v současné situaci působí v nepřátelském prostředí. V něm je nucena používat prostředky, které jsou vlastní pravici, a pokud to nedělá, tak nedokáže uspět. To je třeba podle Stöckelové měnit a být si přitom vědom, že společnost nepředstavuje jen řešení, ale také problém.

Také podle místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka socialisté dlouho počítali s tím, že zde funguje jakási česká solidarita. To však už nemusí být dávno pravda. Poznamenal, že sociální demokracie představuje historický kompromis mezi prací a kapitálem. Neoliberální diskurs tvrdící, že společnost žádnou regulaci nepotřebuje, tak ohrožuje samu podstatu sociálně demokratického programu. I proto je rád, že vznikají nové iniciativy, které tuto neoliberální vizi odmítají.

Filosof Michael Hauser v této souvislosti podotkl, že vznikající iniciativy nemají samy o sobě šanci situaci zvrátit. Jsou však podhoubím, z něhož může skutečná alternativa vzklíčit. Ve snaze o zabránění nejdrastičtějším změnám v oblasti zdravotnictví, důchodů či školství by se proto měly spojit se sociální demokracií, bez níž nebudou mít dostatečnou politickou váhu.

Podle Jana Šterna je nebezpečná především mantra růstu, které jsme všichni rukojmím. Kdo nechce růst, stává se politickou mrtvolou. Přitom ale víme, že to nemůže pokračovat do nekonečna. Podle Šterna je zde dluh intelektuální elity, která málo formuluje ideu společnosti, jež se bez růstu růstu obejde.

Tereza Stöckelová zdůraznila, že poslední dobou získává obdobný význam slovo konkurenceschopnost. Této mantře, která nás nutí si konkurovat všude a ve všem, je třeba se důsledně bránit a nepřijímat ji jako samozřejmý argument.

Filosof Václav Bělohradský upozornil na paralely se světovým děním. Neoliberální systém podle něj produkuje hněv, který s odkazem na práce Zygmunta Baumana označil za tekutý, nedějinný, pramenící z neurčité frustrace. Příkladem jeho politické artikulace je podle něj například Tea Party v USA, která funguje jako jakýsi lapač hněvu, jehož původ společnost není schopna pojmenovat a jenž se nyní vybíjí primitivním až fašizujícím způsobem.

Shodné rysy vidí Bělohradský u nás i u TOP 09 a Věcí veřejných. „Je to jakýsi konsenzus hněvu. Otázkou je, co s tímto hněvem, který tento systém generuje a současně jej hned zpracovává na konsenzus, o nějž se opírá,“ poznamenal Václav Bělohradský.

Podle politologa Jiřího Peheho jsme svědky obrovského náporu globálního kapitálu na veřejnou sféru a její postupnou kolonizaci soukromým zájmem. „Bez fungující veřejné sféry ovšem nemůže fungovat demokracie. Proto se v této chvíli jedná také o střet mezi demokracií a svobodou na jedné straně a globálním kapitalismem na straně druhé,“ upozornil Pehe.

Podle Jiřího Peheho se zásadně mění také formy práce. „Bankovní úředník si myslí, že je součástí elity, ale ve skutečnosti je novodobý proletář. Většinu života pouze ťuká cifry. Vznikají nové formy proletariátu, jen si to neuvědomují, protože sami propadají iluzi, že jsou něco více,“ soudí Pehe.

Podle Jana Černého i Jiřího Peheho jsou však již vidět první posuny ve společnosti, které se projevily třeba v posledních senátních volbách. Jan Štern vyzdvihl také fakt, že na mnoha radnicích vyhrály skupiny, které se otevřeně postavily proti klientelistickým praktikám. „Také sociální demokracie si bude muset vyřešit, jestli bude stranou Erazima Koháka a Jiřího Dienstbiera ml., nebo spíše Petra Hulinského,“ upozornil Štern.

Účastníci diskuse se v závěru shodli, že jediným reálným způsobem, jak zabránit zcela zásadním a v případě některých kroků i nezvratným negativním změnám, je úzká spolupráce všech aktérů, již současné pojetí neoliberalismu odmítají, a to od politických stran přes odbory až po nejrůznější občanské iniciativy.

V živě a zajímavě diskutujícím publiku čítajícím přes sto osob po celou dobu debatě bedlivě naslouchal i výkonný místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka.


A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Manning5

Tomáš Imrich - Konstruktér, Suchdol nad Lužnicí

Audiovizuální záznam Pátek, 5.Listopadu 2010, 13:57:56

Ve vší úctě k psanému slovu, nebylo by možné z takovéto podle mého velmi důležité debaty pořídit a nabídnou zde i záznam audiovizuální!!!!
Nebydlíme všichni v Praze a dovolenou si budu šetřit, až na blokádu přístupu poslanců do parlamentu před schvalováním důchodové reformy.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

vypadá to Pátek, 5.Listopadu 2010, 16:56:48

že v ČSSD začal vnitrostranický boj. Zatímco Michal Hašek pod své velmi obecně formulované "desatero" shromáždil všechny hejtmany s výjimkou Davida Ratha (http://www.cssd.cz/blogy/desatero-cssd-nove-generace), Bohuslav Sobotka načrtl svůj program sám (http://www.cssd.cz/blogy/socialni-demokracie-2014). Nápadné je, že převzal i teze Jana Kellera nebo Vladimíra Špidly. Jako spojence zmiňuje výslovně ProAlt, Zelené a KDU-ČSL.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Audiovizuální záznam Pátek, 5.Listopadu 2010, 18:50:52

Připojuji se k prosbě Tomáše Imricha z týchž důvodů, které uvádí.

Bila

Vít Janeček - Praha

alespoň audiozáznam diskuse v mp3 Pátek, 5.Listopadu 2010, 21:28:15

Pověsil jsem nesestříhaný (cca 2.5 hodiny) záznam v mp3 sem:

http://leteckaposta.cz/591667223

Je možné jej tam stáhnout příštích 19 dní, pokud má redakce nějakou systematickou možnost pověsit to na DR trvanlivěji, je to tam k dispozici.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Společnost představuje problém? Pátek, 5.Listopadu 2010, 22:56:15

Slyšel jsem kdysi v rozhlase, možná od Františka Koukolíka v Meteoru, ale dost možná od někoho úplně jiného v docela jiném pořadu, pohádku o čínském císaři a jeho třech synech. Císař, když usoudil, že je čas vybrat následníka, povolal své syny a dal jim úkol:

,,Představte si, že jdete s dívkou na procházku a přijdete k vysoké zdi. Jak byste tu dívku dostali na druhou stranu?``

První syn, nadaný vojevůdce, rázně odpověděl: ,,Povolal bych vojsko, přikázal vojákům vytvořit u zdi lidskou pyramidu a nechal bych je dívku přenést.``

Druhý syn, nadaný stavitel, se zamyslel: ,,Povolal bych tesaře a nechal je postavit u zdi pevnou bambusovou věž s pohodlným schodištěm, po němž by dívka přešla.``

Následnictví si, jak už to tak v pohádkách chodí, vysloužil nejmladší syn, nijak zvlášť nenadaný: ,,Já bych se té dívky zeptal, jestli na druhou stranu chce.``

Neměli bychom se svých spoluobčanů nejdřív zeptat, jestli chtějí, abychom je bránili před neoliberalismem?

Klasické antiutopie už rozebraly několik verzí společnosti, která žije v příšerných podmínkách, nicméně všichni si to tak přejí.

Asi nejznámější je 1984 George Orwella; také asi nejprimitivnější. Tuším, že Orwell vyšel z vlastních zkušeností z práce v britské koloniální správě v Barmě. Vylhané dějiny a okleštěný jazyk účinně brání samostatnému myšlení, všichni jsou stále pod dohledem, a když někoho myšlenková policie přece jen při pokusu o samostatné myšlení přistihne, vymlátí mu je z hlavy v mučírnách Ministerstva lásky.

Starší a zajímavější jsou My od Jevgenije Zamjatina, téměř jistě inspirovaní životem v tenkrát ještě mladém Sovětském svazu. Zamjatin představuje model povinného dobra, vnucovaného lidem pod trestem smrti. Kdo odmítne žít podle zásad zdravé životosprávy, je exemplárně popraven, aby neohrožoval ostatní špatným příkladem. Pochybnosti hrdiny, kterému ,,se udělala duše,`` jsou v závěru vyřešeny odoperováním fantazie.

Nejméně násilí obsahuje Krásný nový svět Aldouse Huxleyho (česky jako ,,Konec civilizace``, v překladu, o jehož kvalitě mám pochybnosti, nečetl se mi úplně nejlépe). Huxley vymyslel skutečně dokonalý svět, ve kterém každý dostane, co chce; jeden háček je v tom, že lidé jsou už coby zárodky upravováni tak, aby až přijdou na svět, chtěli přesně to, co od nich chod společnosti bude potřebovat. Zrůdnost takové přípravy zárodků, zvláště duševní mrzačení budoucích dělníků, by mohla do značné míry odstranit mechanizace, ovšem Huxley varuje hlavně před tou dokonalostí splněných přání. Buď sám neví, nebo jsem aspoň já z jeho knihy nepochopil, jak by měla vypadat společnost lepší, ale všeobecné štěstí Krásného nového světa ukazuje jako umělé a hrdinu, který se proti němu bouří, nechává přát si neštěstí a dostat neštěstí, neštěstí stejně umělé jako štěstí ostatních, až je z toho naprosto nefalšovaně nešťastný natolik, že spáchá sebevraždu.

Všichni ti autoři antiutopií varují, že s režimy, které všichni chtějí, je často něco v nepořádku, ale spíše než odpověď dávají otázku: Jak a kdy vůbec má jedinec, který má pravdu proti všem, bojovat za tu pravdu pro všechny, i pro ty, kteří o ni nestojí?

Zpátky k současné situaci: Má smysl bojovat za celou společnost? Čeká většinová společnost na nějaké bojovníky, nebo je šťastná s tím, co má? Nebylo by lepší vytvořit uvnitř ní, anebo vedle ní, menšinovou společnost těch, kteří skutečně odmítají neoliberalismus, a těm, kterým vyhovuje, jej nechat?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

nebylo by lepší...? Sobota, 6.Listopadu 2010, 06:05:7

Honzovi Macháčkovi:
Nebylo.
(A když už hledáte inspiraci v antiutopiích - onu "menšinovou společnost" líčí Bondy: Invalidní sourozenci.)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

audiozáznam Sobota, 6.Listopadu 2010, 13:11:16

svižně umístil na svou webovou stránku také SOK:
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=426&Itemid=28

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 6.Listopadu 2010, 21:22:23


Zamjatinovo My vzniklo v době, kdy ještě žádný Sovětský svaz nebyl - co ale zrovna tehdy existovalo v plné síle, to byl válečný komunismus - přinejmenším v Ruské sovětské federativní socialistické republice (RSFSR) a zřejmě i v dalších sovětských státech bývalého carského impérie ... .


Regulovčíky trhu je třeba upozornit:
Neválčíme s trhem.

Válčíme s kapitalismem a se společností, kde dominuje zisk.

Válčíme se systémem, který není schopen existovat bez maximalizace dluhu, neumí udržet neklesající životní úroveň většiny když dosáhne silné kapitálové saturace a nedostatku investičních příležitostí ...

Válčíme se společenským uspořádáním, pro které není imperativem maximální vytížení kapacit a pracovních sil, ale maximální zisk - který v reálné ekonomice starého světa buď není vůbec nebo přinejlepším zrovna končí ...

... a v takové fázi bude dobrých 80% obyvatelstva v různé intenzitě trpět ... budou-li muset žít v uspořádání, které má tento ekonomický koloběh jako zákon ...




František Jonáš - Třebíč

čtu si záznam... Neděle, 7.Listopadu 2010, 14:24:31

Díky za záznam i za příspěvky. Je zde vidět snaha se někam pohnout a ujasnit si složité společenské turbulence. Turbulence se špatně definují a počítají ve fyzice a natož ve společnosti.
Jasné je to, že po volbách 2010 vzniklo dosti levicových iniciativ, i před tím třeba IZSZ, protože ČSSD se levicově vůbec nejevila už jen pompézností a nečitelností "své" kampaně, ale i dlouhodobě podílem na moci a to, jak exekutivní tak zákonodárné nepřesvědčuje o svých úmyslech , co si kdo a jak v ČSSD myslí. Myslím, že na akcích ProAlt by měli funkcionáři ČSSD jen naslouchat, protože v minulosti už toho řekli dost a soustředit se zlidštění ČSSD. Snad jen kolega Zaorálek nese dlouhodobě vizi i třeba odkaz K.Kosíka a může a má , co říci.

Stanislav Hošek - Český těšín

Kratičce. Čtvrtek, 18.Listopadu 2010, 15:29:23

Ad Macháček.
A ptal se někdo vůbec někoho, zda chce u nás neoliberalismus?
Ad všichni ostatní.
Jestliže panská koalice skončila diskusi, tak je nutné začít používat nových metod. Přece i podle teoretiků je pokračováním politiky boj.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.