Osobní železniční doprava mezi českou a polskou částí Krkonoš se zastavila s koncem druhé světové války v roce 1945. Týkalo se to jak trati mezi Harrachovem a Sklarzskou Porębou, tak i železničního přechodu mezi Královcem a Lubawkou. Do té doby obě trati spojovaly území osídlené německy hovořícím obyvatelstvem a tuším, že měly mnohem větší význam pro dopravu nákladu a pravidelné cestování než pro případné turisty.

S koncem války došlo na útěk místních Němců z Dolního Slezska, nově polského, i na jejich nucené vysídlení z československé strany hranice. Železniční provoz mohl nějaký čas zůstat zastaven kvůli válečným škodám. Svou roli v tom, že nedošlo k jeho obnovení, ale určitě sehrála i skutečnost, že nové polské a české obyvatelstvo neobnovilo společenský a intelektuální kontakt, který byl až do konce války samozřejmý pro místní Němce. V dalších desetiletích pak obnovení provozu bránila snaha komunistických vlád navzájem izolovat své země.

Když na podzim 1947 jela do Sklarzské Poręby československé delegace na první jednání tzv. Informbyra, museli už její členové do Polska nejspíše auty. A to byla daná trať ještě dva roky před tím nejen provozuschopná, ale na polské, resp. německé straně i plně elektrifikovaná.

Zachována zůstala pouze vnitrostátní doprava na úpatí českých i polských Krkonoš. Na východě Krkonoš se osobní dopravu podařilo obnovit v roce 2008 alespoň o víkendech během letních měsíců. A dnes už vlaky z Trutnova během léta jezdí až do Jelení Góry. Na západě se cestující mohou po překonání nejrůznějších problémů svézt vlakem od letošního srpna. Tři páry vlaků by zde měly jezdit denně a po celý rok.

Na české straně z hlavních tratí vybíhá do různých krkonošských údolí řada odboček — z Tanvaldu do Harrachova (a dále do Polska), z Martinic v Krkonoších do Rokytnice nad Jizerou, z Kunčic nad Labem do Vrchlabí, z Trutnova do Svobody nad Úpou, z Královce do Žacléře anebo dále do Polska. Propagovat vlak jako nejpřímější hromadné spojení do krkonošských lyžařských a turistických středisek na obou stranách hranice je i přirozenou cestou k rozvoji regionu.

Přeshraniční železnice je dnes na rozdíl od let před válkou především turistickou atrakcí. I proto by ale stálo za to promyslet, jak neprezentovat coby turistickou atrakci samotnou jízdu vlakem, ale udělat z železnice významnou součást krkonošské turistické infrastruktury.