Levice bez idejí není levice

Hlavním problémem levice je to, jak svá unavená hesla jako je sociální spravedlnost, rovnost, emancipace přetavit v ideje, které budou působit jako výzva k jednání.

Levice to má v něčem těžší a v něčem lehčí než pravice. Pokud jí chybí ideje či věc, k níž by směřovala, pak je na tom hůře než pravice, která takovou ideu většinou nepotřebuje. Skrytým smyslem pravice je totiž zachování a posílení moci těch, kteří ji už mají. Pravice je tudíž tím, komu jde především o zabezpečení hladkého chodu vládnoucího socio-ekonomického řádu.

Je-li tento řád stabilní, můžeme si všimnout toho, že z politiky mizí ideje. Pokud se naopak začne viklat a objeví se v něm trhliny, najednou se ideje či vize vynořují. Ideje v politice, jejich vytrácení a opětné vynořování, jsou závislé na proměnách základní situace. Jistě tu jsou vždycky nějaká hesla, která se vyrojí před volbami, ale to nejsou politické ideje. Jsou to fíkové listy, jimiž politické strany zakrývají to, že od nich nemáme čekat víc než udržování daného řádu věcí.

V dobách stability se proto levice příliš neliší od pravice, snad jenom vyvolává větší pocit zklamání. Její stoupenci a voliči, třebas nevědomě, stále doufají, že její řeči o sociální spravedlnosti nejsou pouhým předvolebním trikem.

Jiné to je, když nastanou problémy a přichází krize. Pravice se pak snaží vytvořit nějaké nové vize, jak věci změnit, aby, jak říkal Tancredi v Lampedusově románu Gepard, mohlo vše zůstat při starém. Např. „rudí konzervativci“, k nimž patří i dnešní britský premiér David Cameron, přicházejí s vizemi nové společnosti osvobozené od státu, v níž prý dojde i na decentralizaci bank a na participaci chudých na kapitálu. Její vize můžou leckoho přitáhnout, protože se v ní skrývá nostalgie po ztraceném světě údajně idylického maloměsta a venkova.

V této situaci by se dalo čekat, že levice vystoupí s idejemi, které budou podobně odvážné jako třeba vize rudých konzervativců. Někdy to však vypadá tak, že odvážné vize má pouze pravice, která se občas nerozpakuje mluvit o omezení volebního práva a zpochybňuje i samotnou liberální demokracii.

Nejde o to, že by levice žádné myšlenky neměla. Záleží však na tom, zdali je vůbec bere vážně a zápasí s překážkami, které brání v jejich uskutečnění. Zatím si dostatečně jasně neuvědomila nepříjemnou skutečnost, že už nelze sladit zájmy kapitálu (globálního a finančního) s požadavky sociálního státu. Její řeči o sociálním státu nejsou příliš přesvědčivé, pokud zároveň nehovoří o zásadní reformě ekonomických podmínek. Jestliže to stojí tak, že kapitál omezuje sociální stát, potom z toho plyne pro levici jediná logická odpověď. V zájmu zachování sociálního státu je zapotřebí omezit kapitál (např. provést aspoň částečné zestátnění a následnou demokratizaci bank, jejichž záchrana byla zaplacena z peněz daňových poplatníků). Až pak by se heslo sociálního státu stalo něčím víc než vyprázdněným sloganem.

Když se mluví o idejích, levice občas reaguje tak, že to jsou nějaké idealistické řeči a že mnohem důležitější je praxe. Jenže jak jsme viděli na debaklu minulého režimu, praxe odpojená od idejí, resp. holý pragmatismus a cynismus, se obrací proti praxi. Ta se mění ve frašku, v předstírání praxe. Jak dnes říká francouzský levicový filosof Alain Badiou, je třeba provést platónské gesto a do hry zavést „pravdy“, které se vynořují ne z nějakého zásvětí, nýbrž v určitých socio-politických podmínkách. Tyto pravdy pak působí jako výzva k tomu, abychom se z pouhých prvků daného řádu stali subjekty: naše jednání už nebude pouze kopírovat bezprostřední situaci, nýbrž bude odpovědí na určitou pravdu-ideu.

Jinými slovy, hlavním problémem levice je to, jak svá unavená hesla jako je sociální spravedlnost, rovnost, emancipace přetavit v takové pravdy-ideje, které budou působit jako výzva k jednání. Současná ekonomická krize vytváří podmínky, v nichž by se to nakonec mohlo podařit.

A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ivan Jirka - chemik

tak tomuhle článku zgruntu nerozumím, Neděle, 31.Října 2010, 19:11:33

je o ideích nebo o ideoligiích? A že by minulý režim zkolaboval v důsledku odpojení praxe od idejí?

František Jonáš - Třebíč

levice bez ideí Neděle, 31.Října 2010, 20:09:31



Současná česká levice nemá mnoho idejí a už vůbec ideologii. ČSSD sice hovoří o krátkodobých programech, střednědobých programech, dlouhodobém programu, ale pak má ještě volební programy a ty jsou často tak marketingově zpracovány a podány, že tam už vůbec není patrná idea, či program. Poslední volební kampaň vedle politických chyb byla opravdu spíše nabídkou něčeho, jako pracího prášku či nového auta. To je pro vyjádření politiky tradiční politické strany málo, i když za hodně peněz. A ani sebelepší volební průzkumy a ani průběžné nenahradí věrohodnost a harmonizace voličů s politickým subjektem, kterému mají důvěřovat, protože vyjadřuje jejich názory a postoje. Je to o práci v terénu a ne v parlamentech horní a dolní komory , i když bylo-li by věrohodné i to ,moc by to pomohlo. Důvěra kolem 22% s účastí kolem 63% není přílišnou důvěrou a jarmareční a drahé kampaně nevyrobí důvěru za párek a pivo a když, tak u voličů s mělkým názorem a postoji a ne vždy láska a důvěra prochází žaludkem, ale centrálně by se měla spíše podílet hlava, teda se podílí , ale jen pudově.... pak jsou výskledky jaké jsou a i politici pocházející z těchto výsledků jsou pragmatiky ...

Michael Hauser - filosof, Praha

Vyjasnění Pondělí, 1.Listopadu 2010, 11:56:10

O idejích. Ideologií rozumím zhruba řečeno legitimizaci vládnoucích forem moci spojenou s tím, že moc pak nevystupuje jako moc, ale jako "svoboda," nebo v minulém režimu jako "socialismus". Marxismus-leninismus zcela proti Marxovi používal slovo "ideologie" v neutrálním významu jako určitý souhrn (politiických) názorů apod.

Ideje a minulý režim.
Kdyby nedošlo k odpojení od idejí, ale naopak k jejich uskutečňování (kdyby např. v ekonomické praxi existovala participace zaměstnanců - tzv. rady pracujících, neboli "sověty"), minulý režim by pravděpodobně nezkrachoval, aspoň ne tak žalostně).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 1.Listopadu 2010, 17:03:13


V Jugoslávii rady pracujících byly - a nevydržely ani v té společné ani v té rozdělené zemi.

Nejracionálnější režim - ten slovinský - samosprávné podniky znárodnil, část ponechal ve státním vlastnictvím (s minoritním zaměstnaneckýmm a to možná - jistě to nevím), něco zprivatizoval.

Díky bohu Slovinsko neprovedlo zběsilou privatizaci - podil soukromého vlastnictví je tam, podle toho, co jsem slyšel, podstatně menší než u nás - zřejmě tam nebyl přitroublý bolševismus a tedy ani stejně přitroblá reakce pravicových svazáků.


František Jonáš - Třebíč

V Jugoslávii byly, ale... Úterý, 2.Listopadu 2010, 08:42:43

Ano byly a ti přes tlak Moskvy a ostatního světa se měly čile k světu. Postavení celé Jugoslávie bylo zvláštní a jejich prezident bývalé federace byl i ojedinělou osobností, která sjednotila Juoslávii a postavil se Hitlerovi s AVNOJ a pak s Komunistickou stranou Jugoslávie i Stalinovi. Jeho hospodářská politika vypracovaná ještě s M.Djilasem v 50. letech slavila úspěch a nemalý rozvoj Jugoslávie i s velkou tolerancí třeba k náboženství , nebývalý v zemích východního bloku. Ze země bez průmyslu, se skomírajícím zemědělstvím s velkou negramotností se nebývale rychle rozvíjela. Podnikové rady se osvědčovaly, ale postupně slábla jejich úloha, resp. brzdila rozvoj. Po Titově smrti Jugoslávie se rozpadla a jedině Slovinsko je opravdovým hospodářským zázrakem a právě díky ne tak totální až totalitní privatizací bolševického typu..
Kdysi nejprůmyslovější část Rakouska Uherska, Českolevensko se stalo montážní zemí třeba i bez systému učňovského školství, kde mizí tradiční obory i firmy jako obuvnictví, kožedělný a textilní průmysl, sklářství, porcelán, cukrovary, ČKD, Škoda Plzeň, Poldi Kladno ....již jsou pryč nebo skomírají na okraji zájmuů . Asi společnosti s ručením omezením a as. se správními a dozorčími radami často složené z politických elit nejsou těmi, co umí řídit a rozvíjet, ale vysávat a bez rozmyslu ničit a rušit....

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 2.Listopadu 2010, 10:19:40


Podle Švejnara byly v 60. letech tři nejrychleji rostoucí země světa Jugoslávie, Izrael a jižní Korea ..

Izrael byl asi jediný pluralitní stát s převažujícím nesoukromým vlastnictvím výrobních prostředků (státní banky, Histadrut (izraelské jednotné odbory), kibucy (komuny) a mošavy (izraelské JZD) ...), jižní Korea rozhodně nebyla neoliberální model, a Jugoslávie - to už naznačil F.Jonáš shora ...

Oto Novotný - politický analytik

Pěkné, ale... Úterý, 2.Listopadu 2010, 12:44:53

Souhlas: V zájmu zachování sociálního státu je zapotřebí omezit kapitál. A dodávám: Postupně na nadnárodní úrovni. Tak, jak byl postupně kapitál „zkrocen“ na národní úrovni, neexistují fatální překážky, aby byl zkrocen na nadnárodní úrovni. Bude to ale fuška a je třeba kooperativního nadnárodního úsilí levice a všech progresivních sil, využívat instituce jako EU…. A hledat cesty jak…. To není vůbec samozřejmé.

Otázka: Můžete stručně popsat, co je skryto v pojmu „následná demokratizace bank“? Samotné zestátnění jistě ještě nic nemusí řešit. Státní automaticky neznamená vývojově vyšší než soukromé, lepší, spravedlivější a (hospodářsky) efektivnější. Jde nutně o změnu vlastnictví či podřízení dané formy veřejnému zájmu? Podřízení systému pravidel a procedur, aby daná forma zohledňovala veřejný zájem?

Kritická poznámka: Jak to bylo s krachem minulého režimu? Co se míní Jenže jak jsme viděli na debaklu minulého režimu, praxe odpojená od idejí, resp. holý pragmatismus a cynismus, se obrací proti praxi.??? Myslím, že minulý režim nezkrachoval kvůli zlé praxi v důsledku absence „správných idejí“, anebo v důsledku toho, že se vůbec neřídil idejemi. Myslím, že zkrachoval kvůli naprosto zavádějícím idejím (a ideologii) které se snažil v raném „revolučním“ období autoritativně uvádět v praxi „stůj co stůj“, a kdy se později v normalizačním období tato ideologie stala jen oním „fíkovým listem“ a praxe si šla zcela svou vlastní cestou. Šlo o krach ideokratického režimu, kterému se díky špatným idejím reálný praktický lidský svět zcela odcizil a vymkl kontrole. Použití pojmu „pragmatismus“ v tomto smyslu je zavádějící. Právě pragmatismus si položil radikálně otázku Jak učinit naše ideje zřetelnými a vyzval zkoumat je v kontextu praxe a praktických důsledků. V rámci pragmatismu se také pohybuje sociálně-liberální, sociálnědemokratický a demokraticko-socialistický projekt, nemá-li levicové myšlení upadnout do metafyziky a levicová praxe do sektářských rejdů.

Michael Hauser - filosof, Praha

Demokratizace bank Středa, 3.Listopadu 2010, 10:05:56

Zestátnění a následná demokratizace bank je návrh, který vzneslo levicové křídlo Labour Party v sedmdesátých letech. Měla to být jedna z cest, jak dostat tehdejší sociální stát z ekonomických potíží a jak čelit nástupu neoliberalismu. Šlo o změnu vlastnictví (aspoň částečnou), vlastníkem (majoritním) měl být stát. To by umožnilo, aby se banky dostaly pod kontrolu demokraticky volených institucí, které by se za tím účelem daly vytvořit. Banky by pak sledovaly nejen bezprostřední zisk, ale též veřejný zájem.
Viz Leo Panitch
The Financial Crisis and Democratic Public Finance

http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=11181

František Jonáš - Třebíč

Levice, pravice? Je důležitější, jakou ma kočka barvu, nebo zda chytá myši??? Středa, 3.Listopadu 2010, 10:06:21


Příspěvek M.Tejkla a O.Novotného jsou přínosné.
Jinak Jugoslávie byla zvláštní zemí s obrovskými národnostními problémy historicky se vyvíjejícími, kde jen v době vlády J.B.Tita byl klid, relativní klid. Protože J.B.Tito byl opravdový Jugoslávec. Jejich režim byl podivnou směsicí tolerance i k náboženství, k soukromnému vlastnictví a založené volnějším přístupu M.Djilase, který se však po roce 1954 stal disidentem, ale podnikové rady fungovaly dál, Rankovičem hlídaný až na úrovni policejního státu s ideologickými vysvětleními a zdůvodněními Kardelje. Jo a mistrovsky byla pojatá zahraniční politika Kočou Popovičem, což všechno zastřešoval J.B.Tito a spolu se založením hnutím Nezůčastněných zemí to všechno fungovalo, a do roku 1966 bez větších problémů. Někdy jsem četl, že byl svět před Dallasem a po Dallasu, ale v Jugoslávii to byl pád A.Rankoviče. Pradoxem Jugoslávské cesty byl zásadní boj i policejní se Stalinem a Stalinismem po roce 1945 a nesrovnalosti již během 2.Světové války, kde Rankovič sehrával a sehrál obrovskou roli. Od roku 1966 e Tito stává zranitelnější a začíná se ozývat Kosovo a chybí Rankovič. V té době začínají i Rady podniků promítat více než hospodářské zájmy zájmy nacionální v symbioze s politikou a zájmy té které národnosti, Tito přes svoji ústřední roli si byl často nejistý svým postupem, zásadní ránu jeho 3. cesty se stal roku 1968 v Československu. Žil pak ještě 12 let, ale hospodářství ještě mírně šlo k vrcholu pak sagnovalo a po roce 1980 upadalo, až pak upadlo.
Jinak nejrychleji a dlouhodobě se rozvíjí Čína a má směsici podobnou Jugoslávii, ale mnohem gigantičtější, která začala po Maově smrti návratem Teng Siao Pinga na politickou scénu, když s odvahou mluvil o trhu a nutných reformách, vedle akcentu na centralismu, kde pak protivníky na jeho liberálnější postoje zaskočil otázkou" Zda je lepší kočka , bílá či žlutá?", odpověděl, že je to jedno, hlavně když chytá myši. Čína se nezbavila idelogie, jen je mírně poopravila a je lídrem světových růstů, již dlouho.
USA jde , jak jde vsadily na rentierství a burzu a ještě uzbrojily SSSR, ale jsou kde jsou. Jugoslávie dopadla, jak dopadla, ale Čína dominuje a má v sobě obsaženu směs všech vlastnictví se silným státem a neopouští půdorys ideologií, ale nevím jestli tam ještě převažuje levice, či pravice, ... hlavně když kočka chytá myši.
Někdy se mi zdá, že u nás se prvně vyhubily kočky a pak se divíme přemnožením myším.

Michael Hauser - filosof, Praha

Ideje a žába v hrnci (ještě ad Ota Novotný) Středa, 3.Listopadu 2010, 16:15:37

Nemyslím, že na začátku bylo v SSSR a jinde zavádění idejí stůj co stůj a pak že to nefungovalo a praxe šla vlastní cestou. Jaké tu byly ideje? Zrušení vykořisťování a tříd, vláda sovětů (rad pracujících volených zdola), tj. participativní demokracie, a samosprávná společnost vysvobozená ze slepé hry ekonomických sil. Ale co se prosadilo už v prvních deseti-dvaceti letech? Faktické zrušení moci sovětů, vznik "nové třídy," ekonomika využívající otrocké práce vězňů v gulazích. Opak těchto idejí. Proto neplatí závěr, že tyto ideje se v praxi ukázaly jako zavádějící. Jiná otázka je, za jakých podmínek se mohou uskutečňovat.

Asi hlavní rozdíl mezi mnou a Otou Novotným je v tom, že se na minulý režim nedívám jako na socialismus (jako uskutečnění socialistických idejí). Tyto ideje podle mne nebyly vyvráceny praxí.

Pokud Ota Novotný popisuje pragmatismus jako snahu vidět ideje v kontextu praxe, pak první období SSSR bylo rovněž obdobím pragmatismu. Tak postupoval Lenin (se svou "Novou hospodářskou politikou, NEP) a nakonec i Stalin. Hledisko "praxe" bylo vším. Socialismus rovná se industrializace, pak kolektivizace venkova atd.

V čem je chyba? Pokud zmizí hledisko, které přesahuje momentální praxi, nebo se z něj stane "fíkový list" (např. idea demokracie), pak se pragmatismus podobá oné žábě v hrnci s vodou. Voda se zahřívá a zahřívá, ale žába nevyskočí a uvaří se. Ideje jako vnější hledisko (jako jakýsi teploměr dané reality) mohou ukázat, že voda už začíná vřít a je čas vyskočit.

Oto Novotný - politický analytik

Zkusím to znovu.... Čtvrtek, 4.Listopadu 2010, 11:59:37

Zrušení vykořisťování a tříd, vláda sovětů (rad pracujících volených zdola), tj. participativní demokracie, a samosprávná společnost vysvobozená ze slepé hry ekonomických sil.

Hezké ideje. Tohle ale nebyl program vládnoucích bolševiků. Ti měli díky Leninovi své zcela vlastní a velmi sebevědomé představy, jak „zrušit vykořisťování a vysvobodit společnost ze slepé hry ekonomických sil“. Zavádějící, že jejich praktická realizace způsobovala úplný opak či karikaturu těchto socialistických cílů. Kdepak by se v myšlení leninských bolševiků našlo nějaké úsilí o samosprávu? Vždyť tam dokonce nechtěli ani nezávislé odbory. Ze sovětů rychle (nikoli až za Stalina) vykostili veškerou socialistickou pluralitu a učinili z nich převodovou páku vládnoucí role bolševické strany. Bolševický všude zasahující stát, vládnoucí kompartaj, režimní ideokraté - to jsou cesty ke zrušení vykořisťování společnosti vysvobozené ze slepé hry ekonomických sil? Byla tam jistě různá pnutí, proudy, dílčí korekce, ale základní (zcela falešné) předpoklady zůstávaly víceméně netknuty. NEP byl jistě jednou z těchto korekcí… (Každopádně NEP nesledoval socialistické ideje, kterých se dovoláváte. Řešil naprostý ekonomický rozval po válečném komunismu, který podkopával legitimitu bolševické moci.) Lze mnohé z historického hlediska pochopit…..

Není podstatné, zda minulý režim nazýváme socialismem či nikoli. Každopádně se téměř ve všem míjel s tím, co se socialismem mínilo v ne-bolševických, ne-leninských kruzích……. Chcete-li tento režim nazývat jinak, prosím…..

S tím pragmatismem si asi nerozumíme, máte zřejmě na mysli jeho pokleslou (každodenní) vulgární variantu…. Ale jde asi o něco jiného: Ideje se činí zřetelnými praxí tak, že se testují (očekávané/neočekávané) důsledky jejich praktické realizace, jsou tedy již sami součástí praxe a podléhají permanentní korekci. Lidé se učí (rádi, neradi) zkušeností, v experimentu vědci testují a (rádi/neradi) upravují, mění své teorie a hypotézy. Když společnost řídíte nějakou „dobrou“ ideou, čili sledujete nějaké žádoucí cíle, vždy v průběhu její realizace budete narážet v různé míře na anomálie (nepředvídatelné důsledky, které jsou s ideou v rozporu). A pak budete buď ideu měnit s cílem anomálie odstranit, anebo ji uplatňovat jako „fíkový list“, resp. předstírat, že praktické důsledky (jakkoli v rozporu s ideou) jsou přesně to, co idea zamýšlí. Chcete-li uchovat ideu demokracie či socialismu přesahující praxi, aby se nestala „fíkovým listem“, musíte ji podrobovat permanentnímu testování a korekci ve světle jejích praktických (zamýšlených/nezamýšlených) důsledků. Jistě, je to ještě mnohem a mnohem složitější … Problém je dostat šanci a mít vůli něco testovat…. Ale to je na hony vzdálené nějakému pokleslému pojímání pragmatismu……Zdravím a díky za včerejší výkon v diskusi nad liberálním manifestem.

František Jonáš - Třebíč

Se máte v té Praze ...... Čtvrtek, 4.Listopadu 2010, 12:57:29

že se můžete setkávat a účastnit tolika akcí, třeba diskusí nad liberálním manifestem....

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Čtvrtek, 4.Listopadu 2010, 15:41:56

‎"Včera večer jsem byl v Praze na Starém Městě na výborné společné diskusi ProAlt a autorů Manifestu radikálního liberalismu. Doufám že se někde objeví přepis, byla by škoda, kdyby si ten zážitek a spoustu originálních postřehů odnesli jen diváci v sále, byť úplně plném." Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

jen škoda Pátek, 5.Listopadu 2010, 10:20:48

že se Bohuslav Sobotka, který seděl v první řadě, nepřihlásil do diskuse, aby nám sdělil, CO a PROČ se mu tolik líbilo. I jeho příspěvek by si pak ti, kdo nebyli v sále, mohli přečíst. Snad tedy příště?

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvě poznámky Neděle, 14.Listopadu 2010, 09:00:4

Problém Jugoslávie nespočíval v tom, že její socialismus byl neživotný, ale v tom, že v mocenském střetu o Balkán bylo nejvyšším zájmem Západu, aby tak velká země byla rozbita.
Prvky v debatě Novotného se fakticky netýkají zásadní myšlenky Hauserova textu, který tvrdil, že levice potřebuje ideje, vizi, ba až utopii. Fakt, že byl poražen Sovětský svaz, nemá nic společného s potřebou světa idejí pro vedení politického zápasu levice.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Změnilo se něco po roce? Neděle, 25.Září 2011, 19:11:0

Levice ve společnosti, kde převažuje střední třída, má velký problém být vůbec levicí. Původně byli jako levice označováni poslanci ve francouzském porevolučním parlamentu, kteří seděli po levé straně sněmovny a vyznačovali se svou radikálností a příklonem k lidu (k nemajetným pracujícím). V průběhu historie pak levice dlouhou dobu vždy hájila pracující chudé. Situace se změnila prakticky až po druhé světové válce, kdy většina evropských a amerických pracujících postoupila do středních vrstev. Levice si pak mohla vybrat, jestli bude podporovat pracující ze středních vrstev (kteří už nebyli chudí) a nebo skutečné chudé (kteří ale byli většinou buď v zahraničí, tj. ve třetím světě, anebo zase nebyli pracující). Tím se její charakter docela změnil. Střední vrstva žádné ideje nepotřebuje, dokud má jistotu, že bude střední vrstvou. Jakmile jí začne hrozit pád, začne se po idejích rychle shánět, ale bohužel mívá sklon spíš k pravicovému populismu, který slibuje zachovat to, co bylo dřív, případně ji proti někomu „nasměrovat“. Hesla, která jsme necelý rok po uveřejnění tohoto sloupku měli možnost spatřit na severu Čech, tak měla ke skutečným idejím opravdu hodně daleko.

Miroslav Novák - Praha 9

Demonstrace 22.10.2011 Pondělí, 26.Září 2011, 20:46:10

ProAlt, ke kterému se dnes "vlažně" připojily odbory (bohužel v duchu vyjádření J. Duška v rozhovoru v ČRo), pořádá další protestní shromáždění. Bohužel chybí (neslyšel jsem o nich) konkrétní požadavky, kvůli kterým se demonstruje. Názor ProAltu, že drobné korekce "kapitalismu" neřeší současnou krizi, je v daném okamžiku velmi neproduktivní. Kdyby se lidé více zajímali o daňový systém, který vznikl a ještě bude vznikat pod taktovkou pravice, diskuse o státním dluhu by možná probíhaly jiným způsobem. Bohužel ČSSD nebo odbory udělaly málo pro seznámení veřejnosti s výsledky analýz populárnějším způsobem.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

idealismus a pragmatismus Úterý, 27.Září 2011, 10:43:23

symptomatická debata - potvrzuje že je hodně pravdy na tvrzení, že zatímco svět kapitálu spojují poměrně účinně peníze, tak svět práce podobně účinně rozdělují spory o ideje.
vazba idejí na praxi a tomu odpovídající shoda je tedy důležitá - rádoby osvícené ideokracie končí dříve či později krachem. Místo neplodné debaty zda nám chybí ideje či praxe mám za lepší systémový přístup.
Jde o to že klíčové parametry systému musí být potvrzovány praxí - to předpokládá péče o zpětnou vazbu a předběžnou opatrnost pokud jde o experimenty s modely společenského uspořádání.
P.S. limity debaty mezi ideokraty a meritokraty ukazuje i spor o tzv. systémovou chybu minulého režimu. Nedomysleli něco soudruzi či se jednotlivci dopouštěli přehmatů ? Já tvrdím, že hlavní jsou desetiletí mocensky zabetonovaného systému.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.