Deník Referendum Homepage

Přislíbil jsem, že se vyslovím k rozsáhlejšímu diskusnímu příspěvku Oty Novotného pod mým článkem Výzva levici: přestaňte fňukat a začněte konat. Dostávám se k tomu až nyní, téma je snad natolik živé, že mu časová prodleva nevadí.

Napřed musím panu Novotnému (a několika dalším diskutérům) poděkovat, protože diskutoval k věci, šlo mu o obsah článku, nikoli o to trefit se do mé osoby či mého počínání.

Oto Novotný měl místy dojem, že se dopouštím přílišných zjednodušení: „Je např. pravda, že místní socdem v Praze 5 a v Mostě sklouzla nedávno k nepřijatelnému populismu a xenofobii ohledně menšin. Nemyslím si ale, že by vedení strany k tomu přistupovalo laxně a alibisticky. Čelní představitelé jako např. Hašek nebo Sobotka to hned veřejně odsoudili.“

K tomu mohu jenom shrnout, co jsem napsal dříve:

Sobotka po asi dvoudenním váhání požadoval na ČSSD v Praze 5, aby stáhla billboard s nápisem „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“. Smíchovští sice slíbili, že plakáty odstraní, ale ty byly dále vyvěšeny dalších čtrnáct dní. Sobotka o tom věděl, a mlčel k tomu.

Nešlo však jen o billboard, ale hlavně o předvolební program ČSSD v Praze 5, vystavený na jejím webu, který je – bez jakékoli nadsázky – na úrovni požadavků neonacistické Dělnické strany. Vedení ČSSD v čele se Sobotkou stažení tohoto programu z webu přes protesty lidskoprávních aktivistů nepožadovalo. Nazval jsem to eufemismem, který mne momentálně napadl: alibismus. Věděl bych i o přiléhavějších, avšak nezveřejnitelných výrazech.

Podobný styl Sobotka předvedl i v případě mostecké ČSSD. Ta šla do voleb s billboardy, na nichž se skvělo toto ujištění místního lídra ČSSD: „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“

Sobotka nejdříve toto xenofobní heslo hájil, potom žádal o jeho stažení. Vydal sice prohlášení, v němž stojí, že „politika ČSSD není a nebude založena na sociálním či národnostním rozdělování společnosti. ČSSD vždy hájila a hájí sociálně demokratické hodnoty rovných práv a rovných příležitostí a také politiku integrace sociálně vyloučených skupin občanů. Takový postup upřednostňuje před zjednodušujícími řešeními, založenými na nebezpečném populismu, represi a rozdělování společnosti. I proto jsem požádal mosteckého lídra ČSSD Karla Novotného o stažení uvedeného hesla z volební kampaně ČSSD.“

Tentýž Sobotka ovšem den před tím řekl v rozhovoru pro MF Dnes k tomuto heslu mostecké ČSSD doslova toto: „Je to poměrně komplikované heslo. Dá se interpretovat různým způsobem a já to nevidím jako něco, co by mělo někoho nějakým dramatickým způsobem popuzovat. Myslím, že nevybočuje z billboardů, co mají jiné standardní politické strany.“

Jelikož nelze předpokládat, že by Sobotka během několika hodin obrátil názor o 180 stupňů, je myslím celkem jasné, že mu někdo dobře poradil, jak má změnit svůj přístup k věci.

Je výraz „alibistický a laxní“ v tomto případě skutečně neadekvátní? Toto Sobotkovo lavírování vychází z toho, že není hodnotově zakotven. Mám-li se vrátit k již použité metafoře, je tento politik co do idejí prázdnou nádobou, kterou musí plnit okolí znalé věci.

A že ve vedení ČSSD jsou i lidé hodnotově pevně zakotveni, nemám pochyb. Vážím si například senátorky Aleny Gajdůškové, která neváhá diskutovat s úředníky, policisty i s nevládními organizacemi a vždy má co k věci říci. Velká škoda, že není na předsedkyni Senátu navržena právě ona. Klub ČSSD prosazováním odborářského bosse Milana Štěcha do čela horní komory promarnil příležitost ukázat, že si váží tradičních sociálních demokratů více než odborářských bafuňářů, tedy že ČSSD je přeci jen něco víc než jen pouhou odborářskou buňkou.

Pan Novotný dále píše: „ČSSD již před sněmovními volbami tvrdě kritizovala pravici za ta opatření, která chystala na zaměstnance… Tady nacházíme jistě spojení s odbory, ale to je snad dobře, nebo snad ne? Pan Kostlán by si měl vůbec dát pozor, jak mluví o oněch státních zaměstnancích, aby snad pravici nepomáhal vytvářet bludy. Ta mluví o státních zaměstnancích tak vůbec a cílevědomě pěstuje dojem, že jde o jakési líné byrokraty, kteří si žijí nad poměry, a je třeba jim po právu ubrat… Jenže mezi ty státní zaměstnance patří zdravotní sestry, učitelé, policisté, hasiči a další veřejní zaměstnanci, bez kterých si nedokážeme náš každodenní život představit. Tito si skutečně žijí nad poměry?“

Zde jde o omyl. Nikdy jsem nepřeložil učitelům, sestrám, hasičům, policistům atd. stéblo přes cestu. Vážím si jejich práce. Nemám nic ani proti kvalitním byrokratům (myšleno nepejorativně), tedy úředníkům státní správy. Znám velmi dobře mezi státními zaměstnanci všeho druhu hodně lidí, a vím, že jejich práce bývá náročná. Psal jsem o tom, že odbory v tomto směru plní svou roli dobře, protože brání zaměstnance.

Od ČSSD jsem ovšem očekával širší záběr než od odborů. Výše zmínění státní zaměstnanci mají bezpochyby více než dobré platy, které jsou – kromě zdravotních sester a učitelů základních škol – oproti celostátnímu průměru mnohdy násobné. ČSSD se jedním dechem zastává těchto relativně bohatých lidí jenom proto, že jde o zaměstnance, druhým dechem se přitom trefuje do těch nejchudších právě onou xenofobní kampaní, které Sobotkův alibismus (či protichůdné reakce – tzv. z rohu do rohu) dodává na legitimitě.

Nekritizoval jsem tedy ČSSD zleva, ale z pozice ochrany lidských práv. Právě kvůli tomuto chování hovořím o ČSSD jako o odborářské buňce. Kdo se zastává lidí s nadprůměrnými platy a zároveň se stejně rázně nezastane lidí na okraji společnosti (protože ti nemají sílu a možnosti prosazovat své názory, zájmy a potřeby sami), nemá ani právo nazývat se jinak než odborářskou odnoží. O tradiční sociální demokracii už vůbec nemůže být řeč.

S panem Novotným se shodnu na tomto jeho tvrzení: „Je pravda, že na řadě míst jsou v socdem jedinci, jejichž nenažranost nezná mezí, a dokonce se spolupodílí na udržování nespravedlivého až korupčního systému. To se nyní provalilo v Praze.“ (Širší vyjádření Oty Novotného k této věci naleznete ZDE.)

Podle něj ale ani tohle nepokládá ČSSD za samozřejmost: „Již před volbami navrhla radikální program protikorupčních opatření a dále na něm pracuje. 13. září předložila novelu zákona o střetu zájmů, který vylučuje pobírání odměn i u tzv. nepřímých delegací volených zástupců na komunální úrovni do smíšených společností.“

Myslím však, že by nás, mne, pana Novotného a vůbec každého, kdo to s touto zemí myslí dobře, mělo zajímat to, proč sociální demokracie nepřišla s těmito návrhy v době, kdy je mohla reálně prosadit, tedy když vládla. Proč namísto toho vláda Miloše Zemana vnesla do politiky klientelismus, korupci, gangsterské a estébácké (akce Olovo) praktiky, na což celkem zdatně navázala vláda Stanislava Grosse.

ČSSD se nyní dopustila předvolebního poštěkávání a vyvolává návrhy na politickém trhu v momentě, kdy většinu z nich zaručeně prosadit nemůže… nepřidává se takové politice přívlastek „populistická?“

Na závěr Oto Novotný píše: „Prakticky politicky měnit svět a intelektuálně diskutovat o této změně, to je velký rozdíl. Jde o dva typy diskursů, z nichž každý má svá pravidla, a nelze je převést na diskurs jeden. Praktický politik nemůže měnit reálný svět rychlostí, jak se mění v hlavě intelektuála, jakkoli by si to přál. Znám intelektuály, kteří během krátké doby dokážou změnit světový názor jen proto, že v Oxfordu právě vyšel z módy. Nic proti tomu, ale nemůžeme chtít taková rychlá prozření po praktické politice. A stejně se nemohou chovat političtí aktivisté, z nichž jedni chtějí svět měnit (jakkoli postupně, pomalu) skrze daný politický systém a druzí jej chtějí měnit zvenku mimo tento systém. To mě také napadlo, když si tady čtu intelektuálně bystré názory. Ale asi nejsem skutečně levicový.“

V podstatě s panem Novotným souhlasím (především v hodnocení některých intelektuálů), až na to, že způsob prosazování věcí, jak jej popisuje, nemá (nemusí mít) nic společného s ideologií, jde spíše o praktické řešení věcí. A dodávám, že máme takovou politickou kulturu, že mnohdy pouze soustavná a ostrá kritika dokáže pohnout alespoň některé politiky, aby začali o věci uvažovat jinak než z pozice vlastních či stranických potřeb.

Poznámku Oty Novotného „ale asi skutečně nejsem levicový“ beru jako špílec určený mému horlení o „skutečné levici“, které sice vycházelo ze zoufalství v bezmoci, ale i tak se může jevit jako směšné. Děkuji panu Novotnému i za tento špílec. Vezmu si jej k srdci.