Rada Evropy coby klub evropských demokracií proto uspořádala v arménském Jerevanu ve dnech 19.—21. října mezinárodní konferenci na téma budoucnosti demokracie, na niž pozvala současné i bývalé politiky, zástupce think-tanků, občanského sektoru a akademického světa. Hlavní projev pronesl bývalý polský disident a nyní šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik.

Z diskuse vyplynula řada zajímavých závěrů a doporučení, které Rada Evropy po další diskusi zveřejní v oficiální podobě.

Zde jsou nejdůležitější zjištění a doporučení v neoficiální podobě.

1. Stále větší počet lidí dnes žije ve vzájemně propojeném světě, který přesahuje hranice i měřítka tradičních demokratických systémů, jež vznikly v rámci národních států. Výsledkem je rostoucí propast mezi touto realitou a existujícími strukturami vládnutí.
2. Tato situace volá po novém vztahu mezi různými (na jedné straně tradičními, národními, na druhé novými, nadnárodními) aktéry demokratického procesu a po rozšíření nových forem participace v demokratickém procesu (přímá demokracie, občanská společnost organizující se na internetových sociálních sítích atd.). Je přitom důležité, aby neoslabovaly zastupitelskou demokracii tam, kde může jen ona nadále hrát hlavní roli.
3. V důsledku globalizace se stalo tradiční spojení mezi občanem a jeho národním státem problematické, navíc se národní státy musejí potýkat se začleněním lidí, kteří nejsou jejich občany, do demokratického procesu. Tato situace si žádá, aby evropské demokracie hledaly nové formy začlenění „ne-občanů“ do demokratického procesu.
4. V důsledku globalizace je stále více rozhodnutí, jež se týkají budoucnosti celých národů, přijímáno nestátními aktéry s malou, nebo žádnou účastí těch, kterých se to týká, nebo jejich zvolených zástupců. Je třeba urychleně najít způsoby, jak tyto nestátní aktéry učinit politicky odpovědnými vůči národním státům i nadnárodním institucím vytvořeným národními státy.
5. Zároveň je ale zřejmé, že stále větší počet problémů lze dnes řešit jen na nadnárodní úrovni. Tento vývoj oslabuje národní instituce politické reprezentace, ale zároveň nabízí možnost posilování občanské společnosti na nadnárodní úrovni.
6. Demokratický systém na národní úrovni se také ocitá pod rostoucím tlakem proto, že veřejný prostor je stále více kolonizován soukromými zájmy, což zužuje prostor pro demokratickou interakci. RE a další organizace pracující pro demokracii musí najít nové způsoby, jak chránit veřejný prostor, například v podobě nových forem veřejnoprávních médií.
7. Média mají sociální a politickou odpovědnost, a nemohou být ovládána jen tržními silami.
8. Je třeba najít způsoby, jak chránit demokratický systém před jeho zneužíváním silami, které využívají jeho otevřenosti a mechanismů k destrukci lidských práv a vlády zákona. Současný růst extremismu a radikalismu, založených na rasismu a xenofobii, jsou projevy těchto trendů, kterým se demokraté musejí účinně postavit.
9. Je přitom nutné se více otevřít novým formám demokratické participace, které souvisejí s novými komunikačními technologiemi. Důležité je zejména hledat urychleně způsoby, jak učinit rostoucí počet občanských aktivit odehrávajících se v kyberprostoru, zejména na různých sociálních sítích, produktivními pro demokratický proces. Mnohé z těchto aktivit jsou jen jednorázového charakteru, poháněny více zábavou než občanským uvědoměním, což může mít pro demokracii závažné důsledky, neboť ta nemůže přežít bez strukturované občanské společnosti a seriózního veřejného diskursu.
10. Demokracie není udržitelná bez demokratické kultury. Proto je důležité najít nové formy vzdělávání k demokratickému občanství a respektu pro lidská práva. Školy v demokratických zemích na všech úrovních mají zásadní roli v tomto procesu.
11. Demokracie je proces, nikoliv konečný stav. I proto je třeba prosadit, aby byly všechny členské země RE otevřeny monitorování kvality svých demokracií institucemi RE a dalších organizací a aby se řídily jejich doporučeními.
12. V tomto kontextu je třeba se vypořádat s tím, že teoreticky všechny členské země RE jsou si rovny, ale některé jsou „rovnější“ než jiné. Všechny členské země se musejí řídit stejnými závazky a kritérii.