Po odchodu Jiřího Paroubka jako by se sociální demokraté zhluboka nadechli. Komunální kampaň byla klidná a vlídná, vítězství v ní neprovázely bombastické projevy, ale nezvyklá věcnost.

Úspěch z minulého týdne ovšem sociální demokracii k získání důvěryhodnosti sám o sobě stačit nebude. Je před ní obrovský úkol prokázat, že mění kurz směrem k větší otevřenosti, že se stává skutečně hnutím ve smyslu, jaký nastínil na programové konferenci ČSSD Václav Bělohradský.

Ten ovšem zdaleka nebyl prvním, kdo sociálním demokratům doporučoval větší šíři záběru. V této snaze si navíc ČSSD nepomůže jen sama. Vyžadovala by probuzení křesťanských demokratů a zelených k politice reagující na aktuální výzvy. Vyžadovala by posílení sociálního aspektu křesťanské a zelené politiky, prolomení ideologické bariéry a nabídku spolupráce se socialisty. Kteří by o ni měli velice stát a usilovat.

Nejde o to zabrat prostor vlevo či ve středolevu. Je na místě konečně pochopit a uchopit smysl a obsah sociálně demokratické politiky a začít pracovat v jeho duchu. Ten vyžaduje otevřenost, nikoli uzavírání. Vnitřní řád a větší jednotu, nikoli pokrytectví a zákulisní snahy neztratit vliv. A vylučuje spojenectví s ODS.

Povolební vyjednávání zatím bohužel naznačují, že na mnoha místech je pořád koryto pro sociální demokraty přednější, než touha po změně. Jako do očí bijící příklady nám poslouží situace v Praze. Není sice ještě rozhodnuto, ovšem stačí pozorovat vyjednávací tanečky, aby bylo patrné, jak to s tou změnou tamní sociální demokraté myslí vážně. Netouží po ní, ba naopak, chtějí utužit spojenectví s ODS. Nezastírejme si, že hlavní motivací je jim snaha rozparcelovat sféry vlivu s vypočitatelnými partnery a neobtěžovat se se zastupitelskými nováčky, kteří by mohli odmítnout zavedené praktiky.

V Praze už koalice ČSSD s ODS na radnici spolupracovala. Mnozí z dnešních zastupitelů si z té doby pamatují, jak chutná moc. Předseda pražské organizace ČSSD Petr Hulínský se sice stal poslancem parlamentu, nicméně viditelně více ho zajímá pražský magistrát a návrat do náměstkovské funkce. Proč tedy Hulínský nestál jako předseda v čele pražské kandidátky? Nabízí se vysvětlení, které patrně nebude daleko od pravdy. V atmosféře pravicové Prahy a mohutného nástupu TOP 09 Hulínský nejenže nevěřil v úspěch ČSSD, naopak zřejmě předpokládal drtivou porážku na úrovni deseti procent. Aby nebyl příliš viditelně spojován s očekávaným neúspěchem, pustil před sebe coby lídra Jiřího Dienstbiera mladšího. Neokoukaného a nepošpiněného.

Jiří Dienstbier zaznamenal nejlepší volební výsledek sociální demokracie v Praze od roku 1989. Troufám si říct, že bez Dienstbiera v čele by se to nepodařilo. Od počátku kampaně se zřetelně vymezoval vůči všemu temnému nejen na pražském magistrátu, ale v celé Praze. Vnesl do politických debat upřímnost, inteligenci, humorný nadhled a nekompromisnost. A hlavně málokdy vídanou pevnost v postojích. Opakovaně zdůrazňoval nutnost zbavit Prahu sítě klientelistických struktur. Jeho kampaň provázelo heslo „sebrat Prahu kmotrům a vrátit ji Pražanům“. Na počátku volební kampaně si málokdo dovolí veřejně oznámit, s kým rozhodně povolební koalici sestavovat nebude. Jiří Dienstbier v prvních okamžicích kampaně na rovinu sdělil, že pokud nedojde k obměně v pražské ODS, bude pro něj případná koalice s ní na pražském magistrátu tabu.

Staří matadoři trpěli a zoufali si. Nejraději by se Dienstbiera v čele kandidátky okamžitě zbavili, dokázali se však ovládnout. Trnem v oku jim ani tolik nebylo vymetání kmotrů. Děsila je nahlas vyslovená úvaha, že jediným partnerem k realizaci tohoto cíle je podle Dienstbiera TOP 09, v případě úspěchu zelení, a že se tím nijak netají.

Po volbách bylo jen otázkou času, kdy kmotři v ČSSD vyhlásí Dienstbierovi válku. Otevřeně si troufli včera. Několik pražských organizací odmítlo Jiřího Dienstbiera jako vyjednavače budoucnosti strany na pražské radnici. Předseda oblastního výboru ČSSD v Praze 7 Karel Klíma vyslovil bezostyšně: „Volební lídr skončil svoji úlohu 16. října v 16:00, kdy se zavřely volební místnosti. Jmenování do vyjednávacího týmu je jakýsi bonus za to, jak Jiří Dienstbier vystupoval," zhodnotil jeho pozici uvnitř organizace. Hulínský a Březina ve vyjednávacím týmu ČSSD a Blažek v týmu ODS dávají jasně tušit, že obnovená spolupráce na pražském magistrátu je jejich prioritním cílem.

V tyto dny se nejedná pouze o ukotvení sociální demokracie v rámci Prahy či Brna. Jedná se o budoucnost celé strany, a to na mnoho let dopředu. Na nedemokratické snahy vystrnadit Dienstbiera z povolebních vyjednávání musí vedení ČSSD urychleně reagovat. Schopnosti čelit touze pražských straníků padnout do náruče ODS, a odsouhlasit tím její nekalé pražské praktiky, prokáže mimo sílu pozice Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka uvnitř strany. Držím jim palce, aby si to včas uvědomili. ČSSD stojí na křižovatce cest. Hledejme způsoby, jak jí pomoci, aby si vybrala tu správnou.