Státní dluh – ekonomický problém nebo mocenský nástroj?

Rozpočtová zodpovědnost a boj s dluhy je mottem poněkud dadaisticky působící vlády Petra Nečase. V rozporu nejen se zdravým rozumem, ale i s ekonomickými fakty se vláda snaží občanům vnutit dojem, že ke šťastné budoucnosti je nutné se proškrtat. Proč?

Vysoce aktuální problematika státního dluhu hýbe celým, minimálně euroatlantickým, světem. Do značné míry je pro tuto civilizaci symptomatická. Velmi zjednodušeně lze říci, že ekonomika si podřídila společnost. Přesněji řečeno, finanční podnikání si podřídilo ekonomiku a jejím prostřednictvím společnost. Zaklínadlo volného pohybu kapitálu je již dlouho dobou hybnou pákou vysávání produkční schopnosti jednotlivých zemí a nástrojem koncentrace finanční a následně politické síly mimo dosah tradičních demokratických procesů.

Od zrušení zlatého standardu a rozpadu bretton-woodských dohod započala, zprvu plíživě, tendence nového přerozdělování výsledků ekonomické činnosti. Ti, kteří produkují, se podílejí na výsledcích své činnosti ve stále menším a menším procentu než ti, kteří vlastní a ti ještě méně než ti, kteří přerozdělují. Toxická aktiva, jak jsou eufemisticky nazývána, se stala vrcholným produktem virtuální ekonomiky, sofistikovaným nástrojem odsávání peněz z ekonomiky produktivní a prostředkem tvorby nových elit, které dokáží prostřednictvím mediokratických metod karikovat demokracii až do podoby, se kterou se můžeme v současné době setkávat v České republice.

Zneužití problému řeckého dluhu v předvolební kampani aktivizovalo v mnoha voličích postoj dobrého hospodáře. Pseudocharismatická postava Karla Schwarzenberga, řízená Miroslavem Kalouskem, přivedla na českou politickou scénu nový produkt – neoliberální populismus. TOP 09, podporované „znovuzrozenou“ ODS v čele s rádoby konsensuálním Petrem Nečasem a ultrapopulistickou stranou Věci veřejné, se podařilo hladce sestavit vládu.

Extrapolace předvolebních lží se stala základním kamenem, na kterém je tato vláda tzv. rozpočtové zodpovědnosti postavena. Pouze budoucnost ukáže, zdali v ní převládá nekompetence nebo jasný záměr naprosto rozrušit jakýkoliv náznak sociální soudržnosti. Skutečností je, že se vládě podařilo mistrovským způsobem zneklidnit, rozkolísat a polarizovat celou společnost. Co na tom, že dluh České republiky je pátý nejmenší v EU. Co na tom, že tendence jeho vývoje se nijak neliší od tendencí ostatních zemí. Co na tom, že bankovní systém nebyl v zásadě zasažen. Co na tom, že Miroslav Kalousek jako otec nejostudnějšího rozpočtu v dějinách ČR je opět při tom. Co na tom, že vláda ODS svými neoliberálními experimenty v oblasti zdanění a sociálního pojištění vytvořila uprostřed Evropy relativní daňový ráj.

Nestačí. Je nutné šetřit, škrtat, omezovat. Je nutné dále zvyšovat daňové zatížení obyvatelstva a snižovat daňové zatížení kapitálu, především kapitálu finančního a nebránit mu v transferu zisků mimo Českou republiku. V minulém roce to byly stovky miliard Kč. Je nutné prostřednictvím tzv. opt-outu vystavit další vrstvy obyvatelstva riziku finančních trhů s téměř jistým výsledkem pauperizace budoucích důchodců. Objem tohoto obchodu je minimálně 200 miliard Kč ročně. Je nutné odbourat poslední překážky k naprosté komercionalizaci zdravotního systému, kterým ročně proteče dalších více než 200 miliard Kč. Je nutné soupeřit s okolním světem dalším snižováním ceny pracovní síly. Je nutné udržovat vzdělanost pouze na takové úrovni, aby byla zajištěna slušná existence systému soukromých škol. Na konci cesty je outsourcing celého státu.

Jsme svědky zvláštní metamorfózy. Původně čistě ekonomický problém dluhu se začal proměňovat v mocenský nástroj. S pomocí tohoto nástroje je manipulováno společností. S jeho pomocí je erodován veřejný prostor a vytváří se podmínky pro prorůstání podnikání do pozic vyklizených účelově delegitimizovaným státem.

Dluh v rukou této vlády přestal být jednou z mnoha komponent společnosti a definitivně se stal politickým a mocenským nástrojem. Ke škodě nás všech. Komu ku prospěchu?

Těmto otázkám se bude věnovat panelová diskuse iniciativy ProAlt, která se koná 25. 10. od 17,00 hodin v místnosti č. 16 K-centra, Senovážné náměstí 23. V panelu vystoupí mj. Ilona Švihlíková, Jan Ungerman, Jiří Silný, Tomáš Tožička a další.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Michal Staněk - potomek nevolníků, Loukov

Dotaz Pátek, 22.Října 2010, 10:44:27

,,Miroslav Kalousek jako otec nejostudnějšího rozpočtu v dějinách ČR,, ..a to konkrétně? Děkuji

Jan Černý - Brno

Vkládám odpověď Jiřího Štega na výše položenou otázku Pátek, 22.Října 2010, 22:33:14

Přesněji řečeno, jsou takové ostudné rozpočty dva. První na rok 2008, ve kterém pan Kalousek mistrovsky ukryl změnu metodiky práce s aktivy rezervními fondy orgsložek státu. V médiích se pak holedbal, jak se mu podařilo dosáhnout rekordně minimálního schodku cca 20 mld Kč. Kouzlem nechtěného ho však nachytali na švestkách jeho vlastní úředníci. Ve zprávě o státním závěrečném účtu, kterou pan ministr zjevně nečetl, je uvedeno, že do příjmů SR byly zahrnuty prostředky složek státu, které v předchozích metodikách započítávány nebyly. Tímto "účetním" postupem se skutečný schodek snížil o cca 48 mld, neboli schodek SR 2008 byl celkem cca 68 mld. a zdaleka tedy nebyl hodný opěvování, které vyvrcholilo udělením jakési obskurní ceny pro nejlepšího ministra financí. Tento případ je však spíše k poněkud hořkému pousmání.

Závažnější je SR na rok 2009. Projeví-li předseda vlády a jeho ministr financí naprostou ekonomickou idiocii, stává se SR zabijákem nejen ekonomickým. Vzpomínáte, jak plamenně vystupovali oba v rozpravách před schválením rozpočtu v PS? ČR je ostrovem, kterého se světová krize nedotkne, jsme stabilní zdravou ekonomikou a podobné zhůvěřilosti. Výsledkem byl olbřímí schodkový skok z plánovaných cca 52 mld na cca 192 mld skutečných. Chemický Alí českých financí se tak nesmazatelně zapsal do dějin české (nejen) ekonomiky. Zbývá než doufat, že tento majstrštyk nepřekoná během svého současného působení. Pozdější výkřiky o snaze poskytnout ekonomice touto cestou fiskální stimuly jsou již hodné pouze analýzy odborníků Freudovského typu. Rozpočet 2009 byl proto nejhorší v dějinách ČR, jak z hlediska vyhhodnocení vnějších faktorů, tak z hlediska plánování především výdajové stránky, tak i z hlediska korektivních akcí, které vláda resp. MF podnikala v době, kdy ještě byla u vesla. Naštěstí padla a nastoupil p. Janota, který alespoň zčásti zkorigoval malheury Kalouskem způsobené. Že došlo k jiným kolaterálním škodám je jiná píseň.

Ve světle pozdějšího politického vývoje a vzestupu Kalouskova homunkula TOP 09 musí nutně řadu lidí napadnout, zda-li zmiňovaný rozpočet nebyl součástí nějakého ďábelského plánu. Holt pro rozpočtovou zodpovědnost je třeba připravit podmínky :-). Jednou se to dozvíme.

Jiří Šteg

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Tibor Vaško: Malá násobilka krize, Listy, 2010, č.109-110 Pondělí, 25.Října 2010, 13:28:49

Bohužel se z osobních důvodů musím zříci plánované účasti panelové diskuse iniciativy ProAlt na téma státního dluhu a moc si přeji, aby referáty i průběh diskuse byly na stránkách ProAltu zveřejněny.
V článku Tibora Vaška nacházím oporu pro myšlenku, že k strašení státním dluhem a oslabování solidarity sociálního státu dochází tlakem mezinárodního soukromého kapitálu a světových kapitálových trhů.
Z jeho úvah vyjímám následující: ... je v zájmu soukromých bank převádět svoje dluhy na stát a tím na daňové poplatníky. V Americe vedlo převedení dluhů bank na státní dluh v otřesení víry v dolar. ... země začaly odmítat "zkažené dolary" a přecházely na jiné měny, např. euro. .... bylo třeba zkazit i euro. Nabízelo se Řecko. Americká banka Goldman Sachs mu nabídla půjčky a radila již od roku 2001, jak oklamat Brusel, jinak by se Řecko nedostalo do eurozóny. Když prosákly informace o skutečné situaci, americké ratingové agentury snížily rating Řecka, a tak se euro dostalo do problémů také. Podobně možno ještě odrovnat Španělsko. Anglie je na tom hůře než Řecko, ale není zajímavá, protože není v eurozóně a nemůže euro poškodit. Jaké to mělo důsledky? Brusel náhle objevil "evropskou solidaritu" (hlavně rozpočtovou), což někteří pokládají za jakýsi státní převrat v EU. Mnozí totiž dávali přednost tržnímu řešení a vyhlášení státního bankrotu Řecka. To by ale znamenalo, že soukromé banky, zejména Goldman Sachs, by musely odepsat 300 mld. dolarů ztrát. ... Administrativní řešení dopadlo nejhůře na Německo. Kancléřka Merkelová odolávala Bruselu do poslední minuty. Podlehla až po telefonickém nátlaku prezidenta Obamy.
- Potud výňatek z Vaškova článku. Chci zde upozornit na onen aspekt našeho státního dluhu, který je spojen s globálním kapitálem a prorůstáním tohoto kapitálu do politiky.
Je obtížné odhadnout, nakolik si to protagonisté kapitálových trhů explicitně uvědomují (to bychom pak museli uvažovat o spiknutí). Že si to konkrétní protagonisté kapitálových trhů vůbec nemusí explicitně uvědomovat chci ilustrovat na případu Karla Janečka, což je jeden z nejbohatších kapitalistů této planety, a který přitom zcela intuitivně tíhně k neoliberálním názorům na fungování společnosti. Janečkova firma je v Česku zcela výjimečná, je hlavním obchodníkem londýnské burzy úrokových derivátů a jedním ze tří největších obchodníků burzy v Chicagu, roční obrat jeho firmy činí asi 3 tisíce bilionů korun (shodou okolností je Karel Janeček Čech původem z Plzně, bydlí v Praze na Malé Straně a jeho příběh přinesla páteční příloha Hospodářských novin č. 42, 22.10.2010, s. 8-16). Vzhledem ke způsobu svého podnikání je zcela nezávislý na politice a ekonomice naší země, a naopak naprosto závislý na světových trzích - a zřejmě proto naprosto autoritativně odmítá evropský sociální stát jako neperspektivní, neefektivní a vedoucí přes zadlužení k bankrotu. Asi by se podivil, že mi to zní z jeho úst téměř jako výhružka obyčejným lidem, i když na druhou stranu dovedu ocenit, že zamýšlí věnovat část svého kapitálu na podporu výuky matematiky v ČR (proto vyšel z anonymity). Člověka maně napadá, že sice nepochybně brilantně zvládl složitý způsob počítačového obchodování, což budí úctu před brilantním matematickým mozkem, ale chybí mu širší rozhled a pochopení, že i pro něj je důležitý sociální smír ve společnosti, který závisí až v druhé řadě na ekonomické efektivitě, které si on tolik cení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.