Jirka z Brna

Míra přebujelosti českého šovinismu je úžasná. Jsme nejšikovnější, nejvzdělanější, nejhudebnější, nejtolerantnější a vůbec nejlepší národ na světě. Podmínkou, bez které se z národního vražedného narcisismu nedostaneme, je sebereflexe.

Zbarta

Zdeněk Bárta

20.10.2010 09:00

Chtěl bych se vám přiznat, že jsem rasista! Toto prohlášení zaznělo ke konci pořadu Nokturno (v čase 44.20) do sluchátek v rozhlasovém studiu, ve kterém si se mnou skvělý redaktor a báječný člověk Pavel Ryjáček povídal o zvyšujícím se rasismu v naší zemi. A řekl to posluchač Jirka z Brna, jak se ten dobrý a podle hlasu mladý muž představil.

Oba jsme s panem redaktorem zafuněli – je to dokonce i slyšet v tom záznamu – a čekali opět nějaké takové to: a zkusili jste někdy s těmi Cikány žít, víte, co je to za svoloč? Leč ten mladý muž pokračoval. Vždy si prý myslel, že rasista není, ale uvědomil si svůj rasismus při cestování pařížským metrem v roce 1994.

Vystoupil z metra na kraji města, v jakési silně multikulturní, rasově smíšené lokalitě. Popisoval, jaký to pro něho byl šok, jak mu to prostředí začalo silně vadit a jak si v tom okamžiku uvědomil, jak hluboko je v něm rasismus zakořeněný.

A také říkal, jak se od té doby snaží svůj rasismus potlačovat a zápasit s ním, aby vždycky, když je někdo jiný nebo jinak oblečený, svůj odpor uměl překonat. Mluvil ten mladý muž o tom, že jsme vlastně v té naší české kotlině cíleně k rasismu vychováváni. On zmiňoval i jiné země, ale já vnímám, že je to zejména a hlavně náš problém, a to řádově větší než v západní Evropě.

Pan Jirka z Brna se připojil k názoru, který zazněl předtím od odborného pedagoga, že je třeba posílit rasovou i sociální integraci ve školství, abychom se učili vnímat jako člověka (a ne jako bílou vránu či černou ovci) i někoho odlišného od nás. Mluvil také o tom, že orgány činné v trestním řízení konají tak málo v rasisticky motivované trestné činnosti, protože prostě věci vidí prismatem svého vlastního – byť nepřiznaného – rasismu.

Ten mladý muž, co nám telefonoval do vysílání rozhlasu, pojmenoval v geniální zkratce nejen náš rasismus, či možná přesněji naši xenofobii cíleně v nás pěstovanou od vzniku Protektorátu vlastně dodnes, vezmeme-li v úvahu i to naše školství. Podařilo se mu ale i ukázat na jeden ze základních deficitů nás Čechů, na téměř absolutní nedostatek sebereflexe, a to snad ve všech oblastech našeho života.

Míra přebujelosti našeho šovinismu je úžasná. Jsme nejšikovnější, nejvzdělanější, nejhudebnější, nejtolerantnější a vůbec nejlepší národ na světě – vždyť přeci je to jasné z té perspektivy zpoza pece, odkud jsme po dlouhá desetiletí nesměli vytáhnout paty. A pak člověk vyjede kousek na západ a často se strašně stydí, pokud je alespoň trochu normální. A nebo se za něj stydí ti zahraniční domorodci či vlastní krajané – a začíná to u naší hlavy státu či u jisté části naší politické reprezentace v Evropě.

Podmínkou, bez které se z národního vražedného narcisismu nedostaneme, je ona sebereflexe, o které mluvil ten mladý muž. Uvědomění si toho, jací opravdu jsme, abychom věděli, jak z toho ven. A snad některé poslední skutečnosti, jako třeba pomalé, ale přeci jen patrné prolamování onoho 65 let starého tabu o genocidě na českých Němcích nebo třeba volební výsledky politického uskupení Suverenita či podobných ordinérních a extremistických stran a hnutí, by nás mohly vést k mírnému, leč přeci jen znatelnému optimismu.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Ondřej Wolf - farář v.v.

Středa, 20.Října 2010, 09:02:5

Jirky zaslouží úctu. Nejen za to, jak to umí říct. Ještě víc za odvahu, že to řekl o sobě, na příkladu sebe samého.
To je něco očistného, až léčivého. Kéž je nás víc takových.
Ondřej

Jakub Grombíř - brno

Středa, 20.Října 2010, 12:08:45

Přiznávám, že nesdílím tuhle víru v kouzelnou moc tavícího kotlíku a v to, že zcestovalé a vzdělané elity jsou vůči rasismu imunní: "Bylo marné jí vysvětlovat, že člověk někoho nesnáší právě proto, že už ho dobře zná. Ona dál věřila, že války vypukají z neznalosti, a bylo marné poukazovat na nepřekonatelnou krutost občanských válek, na tchyně a bratry Karamazovy..." (Ernesto Sábato: Abaddón zhoubce)

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

@Ondřej Čtvrtek, 21.Října 2010, 07:03:11

Nezapíral a (drze) přiznal :-)

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvě podoby rasismu. Neděle, 7.Listopadu 2010, 11:22:35

V mých očích pan Jirka se teprve snaží o překonání jakéhosi prvního stupně rasismu v nás, jehož kořenem je dlouhodobá, po mnoho generací existující „unirasová“, až dokonce jednonárodnostní společnost v České kotlině. Cílem takové výchovy třeba i sebe sama je teprve to, aby nám jiní nevadili. V mých očích je vyšším stupněm odbourávání rasismu v sobě a tedy celkově mnohem důležitější umět s jinými spolužít, spolupracovat i tehdy, když oni se nedokáží přizpůsobit našemu životnímu stylu. Tedy třeba chodit do školy s dívkami a pohybovat se mezi ženami nosícími burku, umět spolužít s lidmi „bydlícími“ více na ulici než ve svých bytech, s lidmi hlučnými a dokonce třeba vedle rodiny muže s více ženami.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

tabu o genocidě?! Neděle, 7.Listopadu 2010, 16:10:1

Inu, nebýt drobného nezdaru u Stalingradu, asi by - po poměrně úspěšné genocidě Židů, Cikánů, Ukrajinců a Rusů - opravdu došlo i na naše rodiče, a my jsme se nemuseli narodit. (Tak to alespoň stálo v programu.)

Ale my jsme z toho nějak vyklouzli, a tak z nás dnes vyrostli "přebujelí šovinisté" a "vražední narcisti" .....

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.