Zejména TOP 09 v těchto volbách mimochodem připomněla něco, k čemu se před dvaceti lety vztahovalo Občanské fórum ve své koncepci „nepolitické politiky“. Nyní to v LN připomněl diplomat Martin Palouš, jeden z tehdejších mluvčích OF: „Neprosazovat své názory a zájmy hlava nehlava, ale vést o věcech veřejných s ostatními věcný dialog; nehájit především práva svá, ale zasazovat se primárně o práva těch druhých.“

Dnes se mu sice jeví „takovýto přístup k budování akceschopného politického tělesa jako zcela pošetilý, málo pragmatický a hlavně neefektivní“, přesto jeho potřeba nejen zůstala, ale možná se stupňuje — dodávám já. Převedeno do současného politického jazyka je to ona „transparentnost rozhodovacích procesů“, kterou TOP 09 požaduje na komunální úrovni, kde pozvolné udušení dialogu na téma „veřejného prostoru“ už pociťují všichni. Městská a obecní zastupitelstva ztrácejí význam otevřené scény, kde by mohlo docházet ke skutečnému dialogu o věcech veřejných, protože „nepolitická politika“ (tedy občanská) zdržuje, vše zpochybňuje a komplikuje, což se jeví jako otravné, a z hlediska vedení radnice dokonce destruktivní.

Sílí autokratické tendence rozhodnutí a záměry radnice zastupitelstvem prostě nějak prorvat, třeba slovy: Když to nyní neschválíte, může být už pozdě a žádné dotace nedostaneme, protože žádost musí být podána do… (A kdo se pak opováží být tím, kdo městu zhatí přísun milionů…) Zastupitelé se stávají překážkou, neřkuli jakýmsi nutným zlem na cestě k úspěchu. Čím méně mají obce „normálních peněz“ a čím více je jejich rozvoj odkázán na různé dotace, které jim „generují“ vyšší političtí hybatelé, tím menší je možnost na komunální úrovni něco ovlivnit, protože — buďme pragmatici — ono je to vlastně už rozhodnuto, neboť onen s prominutím „rozhodovací proces“ o věcech veřejných neprobíhá na základě věcného dialogu s ostatními, ale ve vyšších stranických kabinetech. Tímto způsobem lze obcím vnutit zejména to, o čem by právě „nepolitická politika“ měla největší pochybnosti. Například garáže pod náměstím v rámci programu třeba na „revitalizaci městských center“, kdy úpravu náměstí (za tři miliony rozpočtových nákladů) by občané vítali, ale podzemní garáže (za padesát milionů) nikoli. Nechcete-li však podzemní garáže, nemůže být ani náměstí, a budete-li jen chvíli váhat, evropské fondy se nám uzavřou, a to možná navždy.

Tváříme se, že kvůli třem milionům můžeme padesát promrhat, protože bez padesáti bychom neměli ty tři. K realizaci díla jinak nevítaného postačí šest procent naší vůle, našeho chtění. Řečeno s nadsázkou: Obávám se, že až devadesát čtyři procenta podstatných zásahů do veřejného prostoru, o němž by měla rozhodovat místní „nepolitická politika“, je jí více méně vnuceno z vyšších, stranických míst. Těm ku dalšímu zvolení postačuje těch šest procent, která hodí lidu (obnovili jsme vám náměstí), zatímco čtyřiadevadesáti procenty dotují své plány, své firmy atd.

Smutné je, že „finanční filosofie dotovaných projektů“ o účelovém vázání finančních prostředků peníze dále znehodnocuje: pro „nepolitickou politiku“ veřejného prostoru jsou nejen nedosažitelné, ale také skutečná hodnota díla, které z nich vznikne, se snižuje úměrně s tím, jak je ono dílo nežádoucí.

Pokud tedy TOP 09 má jako hlavní téma transparentnost a úspory, má široké pole působnosti. Ve skutečnosti nemá. Ani ona se nemůže vymknout stranické a mocenské hierarchii, na níž se nyní sama podílí. Volání po transparentnosti zanikne ve chvíli, kdy sama převezme odpovědnost za to, co se v obci a městě udělá, nebo neudělá. Také ona bude stát před úkolem, jak získat peníze na úpravu náměstí. Nezbude jí nic jiného než přijmout praktiky, které sama odsuzuje. Tedy „nepolitické politice“ předhodit šest procent ze sta, a za ty se snažit zastupitelstvem nějak prorvat své padesátimilionové záměry.

Čím více teď posilují v komunální politice občanská sdružení jako představitelé „nepolitické politiky“, tím menší je ochota totálně zpolitizovaných krajských a centrálních orgánů poskytnout jim na veřejný prostor (a na veřejný zájem) peníze, o nichž by zastupitelé skutečně mohli rozhodnout. Strany své bytí nezakládají na programech, na idejích, ale přízeň voličů (a tím i vedení radnic) si kupují zhruba za šest procent z rozpočtu, který mají k dispozici. Jediné, co na tom TOP 09 v rámci proklamovaných úspor může změnit, je, že nějakým transparentním způsobem upraví tento poměr na pět, popřípadě čtyři procenta pro veřejný prostor „nepolitické politiky“. Je jasné, že podíl TOP 09 na centrální moci budeme hradit i na komunální úrovni.