Hodně se toho napsalo o tom, jaký vztah mají Češi k náboženství. Obvykle se dospěje k tomu, že patříme mezi nejvíce ateistické národy. Mnohem zajímavější je ptát se na náš ateismus. Jsou Češi opravdu ateistický národ?

Britští ateističtí aktivisté nedávno uskutečnili kampaň, při níž se v Londýně objevily nápisy jako „Bůh neexistuje, užívej si života.“ Jak by asi na podobnou kampaň reagovali ateističtí Češi a česká média?

Chesterton píše v knize Koule a kříž o tom, jak pan Turnbull, vydavatel časopisu Ateista, má speciální výkladní skříň, do níž dává stále rouhavější nápisy v naději, že si jich konečně někdo všimne. Jeho časopis už dlouho nevyvolává téměř žádnou odezvu. Náboženství přestalo být tématem. Socialisté mu říkají, proč se zabývá Bohem, a ne kapitalisty, umělci mu tvrdí, že člověk se stane svobodným ne tím, že se zřekne Boha, ale tím, že se zřekne morálky. Zkrátka nikdo nechápe, proč ještě mluvit o Bohu, když je tolik důležitějších věcí.

Až jednou uslyší zvuk tříštícího se skla, a tak se seznámí s mladým katolíkem Evanem, který se nemohl dívat na nápisy v ateistické výkladní skříni, a musel něco udělat. Ateistu dokonce vyzve na souboj. Pan Turnbull je ve skutečnosti rád, že se konečně objevil člověk, jemuž rouhavé nápisy nejsou lhostejné. Chesterton říká, že kříž na kopuli sv. Pavla i ateistický krámek jsou stejnou měrou vyčleněné ze světa.

Situace se však změnila. Pan Turnbull by mohl být spokojen. Ti, kteří se i u nás otevřeně hlásí k ateismu, jako např. Tomáš Hříbek ve svých článcích v Lidových novinách, se setkávají ne s jedním, nýbrž s mnoha Evany. Stačí si přečíst jejich reakce na příslušných internetových portálech. V dobách sílícího náboženského fundamentalismu už není problém v tom, že by za Boha nikdo nebojoval.

Potíž je spíše v tom, jak veřejně hlásat ateismus. Chesterton by se asi podivil, jak se role obrátily. Někteří vyznavači náboženství možná v skrytu duše čekají na to, až se objeví nějaký ateista a tak řečeno rozbije výlohu s náboženskými nápisy. Je to, jako by krámek měl pan Evan, který čeká na svého pana Turnbulla. Pak by se totiž mohl rozhořet skutečný zápas o věc.

Proč je tak obtížné veřejně hlásat ateismus? Kuriózně to souvisí s dnešním vyprázdněným liberalismem. Ateismus je pozice, která má dvě části, jednu negativní, jíž zpochybňuje pravdy náboženství, a druhou pozitivní, zaměřenou na vytvoření nějakého nenáboženského smyslu života. Negativní částí se pak dotýká tzv. náboženského cítění jiných.

A teď přichází paradox: čím více fundamentalismu, tedy víry v absolutní platnost náboženských pravd, tím větší volání po právu na vlastní názor a toleranci, tedy volání po liberalismu. Proč by kreacionisté neměli mít stejná práva jako evolucionisté? Pokud si rodiče přejí, aby se ve školách vyučoval kreacionismus tak jako evolucionismus, proč ho nevyučovat? Nebyla by to jinak názorová diskriminace?

Ateismus naopak říká, že kreacionismus je vědecky neprokazatelný a přání (náboženské přesvědčení) je v něm otcem myšlenky. Proto má evolucionismus přednost před kreacionismem. Jenže tím se dostává do konfliktu s dnešním liberalismem, jehož se tak dovolávají fundamentalisté. Ateismus jako popření liberalismu, kdo by se toho nadál?

Pokud je to tak, jak říká Alain Badiou, že člověk má určité přesvědčení jenom tehdy, když se k němu veřejně přihlásí, pak není snadné být ateistou ani v „ateistických“ Čechách. Pokud si Češi nechávají svůj ateismus sami pro sebe, aby prý nikoho neurazili, pak to nejsou ateisté.