Nejsem fanatik — ani konzervativně pravicový na způsob Romana Jocha, ani levicový na způsob některých osobností tohoto periodika zvaného Deník Referendum. O Joších už bylo napsáno D.O.S.T., o jediných správných environmentalistech, kteří se chovají jako zhrzená milenka, vypovídá něco následující vtip:

Jde chlap po mostě. Všimne si, že na zábradlí balancuje nešťastník, který se zjevně chystá skončit svůj život. Zvolá: „Hej, stůj, nedělej to!" - „A proč ne?" - „Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!" - „Co třeba?" - „Třeba... jsi věřící nebo ateista?" - „Věřící." - „Já taky! Křesťan nebo žid?" - „Křesťan." - „Já taky! Jsi katolík nebo protestant?" - „Protestant." - "Já taky! Episkopál nebo baptista?" - „Baptista." - „Já taky! Jsi z Baptistické Církve Páně nebo z Baptistické Církve Hospodina?" - „Z Církve Páně." - „Bezva! Já taky! Jsi z původní Církve Páně nebo z Reformované Církve Páně?" - „Z Reformované Církve Páně." - „Bezva! Já taky! Jsi z Reformované Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915?" - „Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915!" - „No to se ovšem nedá nic dělat. Klidně skoč, ty kacířský bezbožníku!"

Je mi z nich, všech těch fanatiků úzko. A přiznám se, že ani ne tak z Jochů, se kterými nemám nic společného a jsou to jasní zloduši, jako spíš ze zavilých nepřátel Strany zelených, kterým arci možná Strana zelených připomíná spíše Reformovanou Církev Páně reformou z roku 1915 než Reformovanou Církev Páně reformou z roku 1879, to je však neopravňuje k tomu, aby svou nesmiřitelností úžasně nahrávali všem pragmatickým grázlům, kterým jsou ublíženecké či dogmatické spory obránců udržitelného rozvoje u zadku - viz ministr Drobil versus Jakub Patočka - a kteří díky zavilému nepřátelství Jediných Spravedlivých zelených vůči těm špatně se křižujícím dvěma prsty místo prsty třemi si budou dělat čím dál tím víc co chtějí a krást čím dál tím ve větších objemech našich financí.

Viděl jsem v sobotu film Habermanův mlýn. Už dlouho mne něco tak silně nezasáhlo. Ani ne tak pro samotné téma vraždění nevinných, často šlechetných českých Němců po tisících - kolik set tisíc jich vlastně bylo? Spíš pro tu úžasnou režijní i hereckou propracovanost postav ukazujících lidskou malost, nízkou zbabělost, odpuzující hamižnost a další strašné lidské vlastnosti, které vyvolávají fundamentalistické ideologie jako džina z lahve a dovádějí lidi k nekonečným masakrům. Lidi, kteří donedávna byli schopni žít vedle sebe jako dobří sousedé, než jim někdo nevysvětlil, že jsou vlastně trpnou obětí těch druhých, těch jiných, které je třeba zničit.

Bavme se klidně o takových věcech, jako je otázka „jak pevná je vazba mezi liberalismem a jeho normativním etickým podložím či jak odolný je liberalismus proti svodům libertarianismu. Nebo otázka po tom, který emancipační pohyb je aktuálním nositelem liberálních idejí a jakou kulturu vytvářejí dnešní střední třídy, ať už mají pozici dominantní či nikoliv“. Ale tenhle týden, prosím, odložme všechny „ismy“ a pojďme dát hlas těm, u kterých není již dopředu jasné, že si z nás dělají užitečné idioty pro své osobní zájmy a ambice.

Vidíte je na radnicích někde jinde než mezi příslušníky Strany zelených? Já ne.