Cena ve prospěch demokracie v Číně

Není pochyb o tom, že dříve nebo později se Číňanům podaří svou touhu po demokracii a svobodě naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli. Otázkou je, co přijde pak.

Letošní Nobelovu cenu míru získal Liou Siao-po (Liu Xiaobo), jeden z autorů Charty 08 a dlouholetý obránce lidských práv v Číně, a to za dlouholeté působení na poli prosazování lidských práv a politických reforem důsledně nenásilnými prostředky.

Když Thorbjörn Jagland volbu zdůvodňoval, zdůraznil, že výbor zastává již dlouho přesvědčení, že respekt k základním lidským právům je od míru neoddělitelný, že je nezbytným předpokladem k mírovému soužití mezi národy, o jakém Alfred Nobel píše ve své poslední vůli. Dále připomněl, že Čína je dnes druhou největší ekonomickou mocností světa a toto postavení ji zavazuje k větší zodpovědnosti, včetně dodržování smluvních závazků ve věci lidských práv.

Ocenění vyvolalo rozruch a rozporuplné reakce. Číňané v exilu cenu s nadšením přivítali jako ocenění nejen pro Liou Siao-poa, ale i pro všechny ostatní čínské aktivisty, kteří usilují o zlepšení stavu ve věci lidských práv. Ojedinělé kritické hlasy jsou zjevně motivované různými dalšími zájmy a jsou marginální záležitostí.

Oficiální místa v Pekingu, jak se dalo čekat, reagovala tvrdě a nekompromisně. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí doslova řekla, že Liou Siao-po je „zločinec odsouzený podle zákona“, a konstatovala, že udělením ceny došlo ke znevážení Nobelova odkazu atd.

Na téže tiskové konferenci paní Ma vytkla jednomu zahraničnímu novináři, že vůbec užívá slovo disident ve spojení s Čínou, neboť v Číně prý disidenti neexistují. „U nás rozlišujeme pouze mezi zločinci a těmi, kdo zločinci nejsou,“ řekla prý. Alespoň tak to koluje na internetu i s komentářem: „Skutečně řekla takovou pitomost? Tak to našemu ministerstvu zahraničních věcí není pomoci!“

V anglickém vysílání BBC dostali příležitost vyjádřit se k letošní Nobelově ceně míru posluchači z celého světa. Vedle radosti a přesvědčení, že udělení ceny napomůže ke zlepšení života v Číně, se objevily i názory negativní, označující rozhodnutí za nepřípustné vměšování a nepochopení čínských specifik. Z této debaty mj. vyplynulo, že lidé vnímají Liou Siao-poovo úsilí především jako snahu o prosazení politických reforem v Číně směřujících k vytvoření pluralitní demokracie.

Jedni takové reformy po vzoru Západu považují za nezbytné pro to, aby se Čína stala moderní zemí se vším všudy a lidé aby tam žili v bezpečí a s pocitem vlastní důstojnosti, druzí zdůrazňují čínskou odlišnost a odmítají „vnucování západních hodnot Číně“.

Odmítání západní demokracie jako čehosi, co je Číně cizí, bylo již mnohokrát vyvráceno postupně v několika vlnách odborných i širší veřejnosti určených debat o „asijských hodnotách“. Je proto skoro k nevíře, že se dnes toto téma znovu vrací. Podle zastánců myšlenky „asijských hodnot“ čínská společnost nepotřebuje importovat západní projekt demokracie a lidských práv, jenž zdůrazňuje práva jedince.

V Číně prý mnohem lépe a přirozeněji fungují společenské vazby založené na dobrovolném upřednostňování kolektivních (tj. státních) zájmů před zájmy individuálními, přičemž tento postoj by měl vytvářet harmonický celek prospívající všem. Tento teoretický, velmi lákavý model – jedním z jeho propagátorů byl kdysi také americký profesor čínského původu Tu Wei-ming – se však zatím v praxi vždy proměnil v nástroj udržování poslušnosti v autoritářských politických systémech.

Ukazuje se také, že bez ohledu na své kulturní tradice Číňané, stejně jako lidé jinde, touží po demokracii a zárukách individuálních práv a svobod. Není pochyb o tom, že dříve nebo později se jim podaří svou touhu naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli.

Otázkou zůstává, co bude pak? Budou jednou i Číňané s nabytou svobodou zacházet tak lehkovážně, jak jsme toho byli svědkem v uplynulých dvaceti letech u nás? A nebo v Číně budou volit skutečně zodpovědné politiky a budou důsledně bránit své svobody i veřejný prostor proti aroganci peněz a moci?

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Stanislav Hošek - Český těšín

Lituji, že se toho nedožiji. Neděle, 17.Října 2010, 13:17:49

Tak, jako se nedožiji pádu kapitalismu ve světě, tak se nedožiji demokracie v ČLR. Jen si myslím, že pokud doporučujeme v zápase s globálním kapitalismem soustředit se na fragmenty, měli bychom stejně radit Číňanům v jejich touze po demokracii. Neboť věřit, že by se Číňané v prostoru svobody a demokracie chovali jinak než my, je superiluze. Osobně věřím, že spíše se zhroutí kapitalismus, než by se zavedlo západní pojetí demokracie do Číny. Vždyť ona není ani na tom Tchaj-wanu

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Neděle, 17.Října 2010, 16:26:58

Je to váš názor, pane Hošku, nicméně v závěru se zcela jistě mýlíte. Demokracie na Tchaj-wanu má jistě své nedokonalosti, již patnáct let jde ale o systém, který se může směle stavět vedle Japonska a Jižní Koreje... a pokud bychom se zaměřili na sílu občasnké společnosti, pak je i v mnohém předčí.

Veronika Zikmundová - mongolistka

Poznámka z terénu Pondělí, 18.Října 2010, 01:37:8



Ať už to znamená cokoli, „nálada“ v Číně prošla během posledních dvou-tří let prudkými změnami a momentálně si mnoho lidí myslí, že změna systému je nevyhnutelná. Zároveň se mnozí obávají násilností, protože na mnoha místech nespokojenost (především s nezaměstnaností) dosáhla míry zralé k výbuchu, který by mohl přerůst i v občanskou válku. Takže jde spíš o to, aby se změny odehrály klidnou cestou. Tolik k současné atmosféře mezi čínskými středními vrstvami, která snad do jisté míry reflektuje i změny ve vládě..

P1190015

Jiří Beránek - Praha

Demokracie ano, násilné vměšování ne Pondělí, 18.Října 2010, 19:36:16

Pokud má dojít k zásadním politickým změnám v ČLR, pak je podle mého názoru důležité, aby se tak dělo v režii samotných Číňanů - aby to nebyl paradesantní výsadek Washingtonu, Bruselu nebo Moskvy, jak je i v současné mezinárodní politice ve světě zvykem.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Úterý, 19.Října 2010, 10:45:28

To buďte, pane Beránku, vklidu. Paradesantní výsadek v Pekingu by nenapadl ani Sáru Palinovou.

Veronika Zikmundová - mongolistka

Úterý, 19.Října 2010, 16:49:3

Ad JB: To asi opravdu nehrozí. Zatím to vypadá, že čínská vláda i Číňané sami mají dost sebevědomí na to, aby si příliš mnoho diktovat nenechali. Ještě tak před třemi-čtyřmi roky tu člověk slyšel nejčastěji názor, že v Číně není demokracie možná kvůli jejím rozměrům, členitosti a obrovskému množství chudých lidí, po nichž nelze chtít zodpovědnost, která se od občanů v západní demokracii očekává. Nebyl to názor rolníků ve vesnicích, jejichž hlavní starostí je opravdu většinou to, co budou jíst zítra, ale učitelů,drobných podnikatelů a jiných příslušníků toho, co se asi dá nazvat střední třídou. To, že najednou část těchto lidí možnost demokracie připouští (myslím, že zmíněné námitky proti demokracii nelze rozhodně brát na lehkou váhu), by podle dřívějších zkušeností mohlo znamenat, že do médií pronikly nějaké signály tím směrem. Každopádně si asi nikdo nepřeje náhlý převrat, který by při současném napětí musel vyústit v těžko kontrolovatelný výbuch. Spíš si tu lidé dovedou představit postupné změny seshora….

P1190015

Jiří Beránek - Praha

Čína je oporou Západu Úterý, 19.Října 2010, 20:52:33

Možná by bylo zajímavé vědět, co si myslí prostí Číňané o pádu sovětského systému a vývoji v býv. východním bloku po r. 1989 - jestli tedy je to vůbec zajímá, ale zaznamenat to museli. Jde o to, jestli nám závidí, že jsme se zbavili komunismu a získali kapitalismus s politickou demokracií, anebo to naopak vidí spíše jako odstrašující případ, kterému by se jejich země měla vyhnout.

Zejména velmocenský a hospodářský pád Ruska, ze kterého se teprve v posledních letech poněkud vzpamatovává musel čínské vedení varovat, že tudy cesta nevede. Ale možná i toto odstrašilo prosté Číňany.

Na druhé straně je jasné, že současná Čína je ve vztahu k Západu v jiné pozici než tehdejší Sov. svaz. Jednak se tam rozvíjí něco jako státní kapitalismus, jednak mám dojem jakoby Čína hospodářsky zachraňovala Západ.

Když jsem byl před několika měsíci v Anglii, sledoval jsem reportáž BBC o Šanghaji, z níž vyplynulo mj. i to, že centrum města je vlastně těžko odlišné od podobných nákupních zón v Londýně, dokonce i něco tak svérázného jako jsou londýnské taxíky se vyrábějí právě zde. Reportér se ptal kolemjdoucích na různé otázky z britských reálií, a tito běžně znali např. porotce ze soutěže Británie má talent...

A osobní zkušenost s Číňany v Anglii: soukromá střední škola na jihovýchodě Anglie má program aktivního vyhledávání čínských studentů. Protože školné kolem 20 000 liber za školní rok by nezaplatilo dostatek domácích studentů, škola si tak vylepšuje rozpočet (státní dotace nemá žádné) právě čínskými studenty (často z býv. kolonie Hong Kong), kteří tvoří 20% žáků. (Daleko více než ze zemí EU.)

Vzhledem k tomu, že probíhá faktická privatizace či kapitalizace britského vysokého školství, je možné, že podobné trendy se prosadí i zde, zvláště v postgraduálním studiu...

Milan Valach - Brno

Čínský zázrak Středa, 20.Října 2010, 10:30:3

Demokracie na Tchaj -wanu se rozvíjí teprve od r. 1987, kdy zde bylo zrušeno stanné právo viz zde: http://www.mzv.cz/preview/774-1-MZV/cz/encyklopedie_statu/asie/tchaj_wan/politika/vnitropoliticka_charakteristika.html
Zhruba ve stejné době si lid vybojoval demokracii i v Jižní Koreji, a to doslova ve vyčerpávajících bojích s policíí v ulicích viz zde: http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Prechod-k-demokracii-v-Jizni-Koreji-e28093-teoreticke-uchopeni-s-durazem-na-roli-masove-mobilizace-v-procesu-tranzice.aspx

Čína sama se vyvíjí velmi rychle, a to i pod tlakem desítek tisíc protestů ročně viz zde: http://www.valach.info/cina-globalizace-ekonomika/
V Číně již poměrně dlouho experimentují s přímou a deliberativní demokracií, v posledních dnech dokonce bývalí vysocí představitelé režimu požadovali zavedení svobody slova.
Seshora, stejně jako v Evropě a kdekoliv na světě, přichází jen to, co si lidé zdola vynutí - vybojují. A ti si zase dokáží vybojovat jen to, k čemu se již společnost vyvinula, včetně změn smýšlení lidí.
Ale kolik lidí u nás považuje demokracii za důležitou hodnotu? Kolik z nich ví, co to demokracie vlastně je?

Veronika Zikmundová - mongolistka

Čtvrtek, 21.Října 2010, 02:13:31

Problém je v tom (jak píše pan Valach ve skvělém textu, na který výše odkazuje), že je těžké hovořit o Číně jako o celku, jednoznačně. Je tu spousta protikladů – mezi chudými a bohatými, městem a venkovem, etnickými Číňany a jinými národnostmi, rozdíly mezi dvěma póly jsou ve všech případech propastné, ale přitom nikdy nelze obraz zjednodušit jen na ty dva póly, je třeba vidět celou škálu mezi nimi. Tak se na jednu stranu zdá, že se objevují známky svobody slova (třeba občasná kritika jednotlivých stranických činitelů v médiích), na druhou stranu například badatelé narážejí na stále stejně neprostupnou zeď cenzury a nedostupnosti materiálů – především pokud se svým tématem sebeméně blíží historii, politice a podobně. Přístup státu k různým aspektům toho, co rozumíme pod pojmem demokracie, je také různý. Problémy související s podmínkami práce či podnikání jsou, aspoň se mi zdá, řešeny poměrně otevřeně, stejně tak otázky nespravedlivého nebo nevhodného jednání vládních úředníků, členů strany a podobně. Národnostní otázky jsou naopak zatím neprůstřelně uzavřeny skutečné a konstruktivní diskusi.
Často je v současné době přetřásán problém dorůstající generace jedináčků – otazník, na který nikdo nezná odpověď, protože se vymyká dřívějším zkušenostem. Zatím to ale vypadá, že navzdory obavám vlády vede snadnější život v kombinaci s ideologickou výchovou ve školách mladou generaci spíše ke zjednodušenému vidění světa než k samostatnému myšlení…

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.