Co nesmělo zaznít na Česko-neměckém diskusním fóru

Následující text pod názvem Poznámky „na okraj“ panelové debaty „Inovace jako odpověď na krizi? Jak lze vytvořit klima příznivé inovacím?“ je kostrou příspěvku, který by Tereza Stöckelová přednesla, pokud by to senátor Sefzig neznemožnil.

Inovace se v posledních letech stala klíčovým slůvkem, které vévodí evropské i české ekonomické, vědní či vysokoškolské politice. Na podpoře inovací panuje v podstatě všeobecná shoda. Otázce, jak nejlépe inovace podporovat, musí ale předcházet otázka, jaké inovace chceme podporovat a jakých podob mohou vůbec inovace nabývat.

Inovace v krizi
Nejobvyklejší pojetí uvažuje o inovacích jako o technickém artefaktu (nástroji, přístroji, léčivu), technologickém postupu nebo ekonomickém produktu, který specializovaní experti vytvořili pro řešení společenských problémů nebo zdokonalení výroby. Takové inovace jsou většinou vysoce specializované, vysoce ekonomicky nákladné a často podléhají patentové ochraně. Jsou regulovány specializovanými institucemi a neexistují mechanismy jejich veřejné vykazatelnosti. Uživatelé inovací jsou pojímáni jako jejich pasivní spotřebitelé.

Je klíčové si připustit, že o inovacích tohoto typu se mluvilo dávno před současnou ekonomickou a finanční krizí. Tyto inovace nejenže nás od krize neuchránily, ale naopak k ní přispěly. Ekonomové J. Froud, A. Nilsson, M. Moran a K. Williams (2010) z Manchesterské univerzity mluví v tomto kontextu o „liturgii finančních inovací“, která zakrývala reálně existující problémy finančních trhů. Citují např. předsedu US Federal Reserve, Ben Bernankeho, který ještě v květnu 2007 vyzdvihoval finanční inovace jako základ stability finančních trhů.

‘In addressing the challenges and risks that financial innovation may create, we should also always keep in view the enormous economic benefits that flow from a healthy and innovative financial sector. The increasing sophistication and depth of financial markets promote economic growth by allocating capital where it is most productive. And the dispersion of risk more broadly across the financial system has, thus far, increased the resilience of the system and the economy to shocks’ (Ben Bernanke, Chair US Federal Reserve, New York, 15.5.2007)

Podobně můžeme říct, že některé technologické inovace minulého století přinesly nejen užitek, ale i řadu nezamýšlených důsledků, nová a nečekaná rizika a nestability (např. klimatické změny, různé formy znečištění přírodního prostředí). V krizi dnes nejsou jen ekonomiky, ale také samotné pojetí inovací jako vysoce expertního, technického řešení problémů. Chceme-li, aby inovace přinesly řešení současné krize, musíme inovativně uvažovat o inovacích samotných.

Otevřená sociální inovace
Převedším je třeba začít inovace uskutečňovat jako kolektivní proces schopný zahrnout vědění, zkušenosti a hlediska různých sociálních skupin, kterých se daný problém a jeho řešení týkají nebo které mají inovaci využívat. Kolektivní vytváření a zhodnocení inovací může daleko lépe než expertní postupy samy o sobě předjímat nezamýšlené důsledky a průběžně na ně reagovat. Inovace mohou zahrnovat i tzv. laické či občanské vědění. Nemusejí totiž přinášet jen zvýšenou technologizaci, ale také nové a chytřejší využívání stávajících technologií či jejich sdílení, nové formy sociální organizace.

Velkou otázkou ve vztahu k inovacím představuje právo na ochranu duševního vlastnictví. Tato ochrana v podobě patentů, copyrightů apod. představuje v řadě případů nutnou podmínku k samotnému vzniku inovace. Zajišťuje zdroje pro financování výzkumu a vývoje. Na druhou stranu nabývají dnes často nástroje této ochrany přebujelé podoby, která kvalitní výzkum, spolupráci, kontrolovatelnost technologií a jejich užívání ve veřejném zájmu naopak ztěžují.

Např. patentování genetických sekvencí omezuje základní výzkum; přehnaná copyrightová ochrana umenšuje kulturní kreativitu. Jak píše profesor práva James Boyle, současné západní společnosti potřebují „informační environmentalismus“, který ve veřejném prostoru nastolí otázku práv na duševní vlastnictví jako politický problém vyvážení soukromých a veřejných zájmů.

Masivní podpora spolupráce akademických institucí a průmyslových podniků z veřejných rozpočtů (v rámci Technologické agentury a grantových programů Ministerstva průmyslu a obchodu), by proto měla být doplněna podporou spolupráce akademických institucí s jinými organizacemi a nositeli společenských zájmů, zkušeností a vědění. Inspirace v zahraničí existují.

V západní Evropě, včetně Německa, fungují např. na mnoha univerzitách tzv. vědecké dílny (science shops), v jejichž rámci řeší studenti reálné problémy definované občanskou společností - nevládními organizacemi nebo sdruženími pacientů, a často přímo ve spolupráci s nimi. Pokud chceme brát „znalostní společnost“ opravdu vážně, musíme vytvořit prostor pro společnost v různých jejích formách jako aktivního činitele inovačních procesů.

Podrobnější informace o zahraniční praxi demokratizaci vědění a inovací a mapování současné situace v České republice lze nalézt v publikaci Věda a nevládní organizace: zkušenosti, možnosti, inspirace. (Čada, Ptáčková, Stöckelová, 2009, Praha: Zelený kruh)


Tuto kostru textu, který nesměl zaznít na Výroční konferenci Česko-německého fóra, 9. října 2010, připravila autorka na žádost redakce Deníku Referendum.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

ODS neví, co je demokracie Pátek, 8.Října 2010, 11:36:42

Myslím, že pan Sefzig není jediným členem ODS, kdo neví, co je demokracie, že k demokracii patří kritická diskuse a že i v naší současné demokracii je možné mít jiný názor než má on a hoši z ODS. Je dobrým žákem otce zakladatele. Jde o to, jestli občanská veřejnost a intelektuální obec vytrvá ve svém úsilí, aby ODS a jejich kamarády z TOP 09 a VV naučila, jak kritická diskuse vypadá.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

krize a kritika inovace Pátek, 8.Října 2010, 11:44:6

Možná se pan senátor zalekl také řeči o krizi inovace. Co kdyby někdo inovace zakázal? A demokratizovat vědění, no to už je opravdu moc, to by mohl někdo chtít demokratizovat i kapitalismus a kam bychom to soudruzi dopracovali.

Dušan Radovanovic - Praha

Pátek, 8.Října 2010, 20:20:12

Souhlasím s Vámi pane Šimso, jen bych si tak myslel, že intelektuální obec je také občanská veřejnost. :)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Sobota, 9.Října 2010, 09:37:32

Intelektuální obec (která pochopitelně není obcí homogenní) je součástí občanské veřejnosti. To ale neplatí bez výhrad (jako to koneckonců beze zbytku neplatí o nikom z nás: mnohdy nejednáme občansky). Není jí totiž vždy a ve všem. To pěkně osvětluje znamenitá studie Terezy Stöckelové "Spočítej a panuj..." v Kritice depolitizovaného rozumu.

Extremisté z ODS Neděle, 10.Října 2010, 18:03:15

Je otázkou, zda extremisty nejsou někteří představitelé ODS spíše než Tereza Stöckelová. Ta podle mého názoru správně poukazuje na některé západní trendy jak řešit problém sepjetí akademické sféry s praxí (výrobní i nevýrobní).

Naše společnost se bohužel pohybuje v extrémech, kdy za komunismu byla téměř celá společnost etatizována a nyní je téměř celá privatizována.

Tyto extrémy se (i podle mých zkušeností) odráží i v akademické sféře. Na jedné straně zde stále přežívají VŠ obory či celé fakulty, které jakákoliv praxe nezajímá a v podstatě se pohybují v bludném kruhu scholastické pavědy (moje zkušenost s Pedagogickou fakultou UK), na druhé straně jsou zde opačné tendence podřítit celé studium VŠ pouze diktátu momentálně na trhu silných podniků (a pak se ruší předměty typu filozofie apod.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.