Dluhy jako zbraň

O tom, že by se dluhy měly platit, není pochyb. Je však také zřejmé, že nejvíce na svou zadluženost doplácejí chudí lidé, kteří nemají nástroje, jak se bránit proti finančním ústavům a exekutorům. Ovšem i s tím se v civilizované společnosti dá něco dělat.

O zadlužení hodně slyšíme v posledních měsících. O zadlužení států, s oblibou Řecka, a hlavně o zadlužení České republiky. A pak o zadlužení jednotlivců, kteří neplatí pokuty, inkaso nebo splátky za zakoupené zboží. A hned spolu s tím nastupují průpovídky, že dluhy se platit musí a o dobrém hospodáři, který se nezadlužuje. Pojďme se tedy na to podívat laickým občanským okem. Jiné aspekty můžeme přenechat právníkům a ekonomům.

Občas se přihodí, že si člověk něco koupí na splátky nebo si půjčí, ale pak se náhle objeví prostředky, které by umožnily vyrovnání dluhu. Vždy mě udivovalo, že peněžní ústavy a ostatní věřitelé nestojí o peníze, které mi půjčili, nechtějí je zpátky hned. Ba dokonce bych za jejich rychlé vrácení musel zaplatit něco navíc. Došlo mi, že banky a podobné instituce stojí jen o zadlužené partnery. Pouze půjčené peníze totiž, mohu-li použít Marxovy formulky, rodí mladé. Pouze půjčené peníze dělají další peníze. Pochopitelně peníze nepokryté reálnou ekonomickou hodnotou. Ze situace zadluženosti vznikají nové peníze, za které v zásadě není co koupit.

Občan, který řádně platí za byt, elektřinu, plyn, topení, vodu, telefony, internet a včas poukazuje splátky za další zboží a služby, je vlastně nezajímavý. Když neplatí, dluh enormně roste a věřitel si mne ruce. Dostane mnohem více. Předpokládá, že z dlužníka peníze vymlátí, protože si už na začátku prověřil jeho schopnost a ochotu splácet. S nenadálou ztrátou platební schopnosti (nemoc, požár, krádež, ztráta zaměstnání) si poradí pomocí vymahačských gangů, resp. firem nebo s použitím exekutorů.

Dopravní podniky trvají na tom, abychom jim poskytovali plnění odpovídající smlouvě. Smlouvu jsme uzavřeli tím, že jsme nastoupili. Podmínky nadiktoval dopravní podnik. Svoboda smluvního vztahu je elementárně porušena. Nemáme žádný vliv na to, za jakých podmínek nás tramvaje, trolejbusy či autobusy vozí. Žádné jednání o smluvních podmínkách neprobíhá. Ale přece takovou podmínkou je například jízdní řád. Když neplníme podmínky vyplývající ze smlouvy my, je tu hned revizor, popřípadě posílený městskou policií a nekompromisně požaduje zaplacení pokuty. Neplní-li podmínky firma, například nedodržením jízdního řádu nebo nedostatečnou kvalitou služby (čisto, osvětlení, teplo apod.), máme jen teoretické možnosti se bránit. Bylo by zajímavé, co by řekli právníci na to, že by cestující sdružili prostředky, najali si své revizory a hned by s pomocí policie vymáhali od dopravní firmy kompenzaci své újmy. Co takhle hned dávat pokuty řidičům, kteří se na konečné baví nebo si schrupnou a nejedou? Nebo dispečerům, kteří způsobí špatnou prací zmatek v dopravě?

Znám dobře člověka, který má sice vysokoškolské vzdělání v magisterském stupni, ale musel pracovat za nějakých patnáct tisíc měsíčně. Nezaplatil při nějaké příležitosti jízdné. Možná na to jen neměl. Ale možná zapomněl. Možná revizoři zahájili kontrolu dříve, než si ve frontě stačil označit jízdenku v automatu (tak to rádi dělají například v Pardubicích). S prvním písemným upozorněním na nutnost zaplatit se nějak minul, dále už věřitel není povinen upozorňovat. Po delší době se ukázalo, že je dlužen momentálnímu majiteli pohledávky dvacet tisíc. Velmi dobrá cena za jednu jízdu, viďte? Co nám cestujícím zaplatí týž dopravní podnik za neplatné nebo chybějící jízdní řády na zastávkách, za zpožděné jízdy, za upatlané vozy? Dluží nám za to už hodně dlouho. Vysoudíme na nich miliony?

Kdo půjčuje, bere na sebe vědomě riziko, že peníze nedostane ani při nejlepší vůli ze strany dlužníka zpět. Kdo nechce riskovat, nemá půjčovat soukromým osobám, firmám ani státům. Právní vztah věřitele a dlužníka je smluvním vztahem a smluvní strany by si měly být rovny, obě něco získají, obě mají nějaké povinnosti a obě riskují. Současné uspořádání výrazně zvýhodňuje věřitele. Ne snad tolik pokud jde o milionové a miliardové dluhy firem. Ty se z toho často nějak dokážou dostat. Sociálně slabý dlužník inkasa nebo splátek je již teď v podstatě bezmocný. Státy jsou finančními institucemi odírány tak, že nemohou plnit svou sociální funkci. Další opatření, které chystá vláda a které podporují politici z různých stran politického spektra má jejich pozici nuzných soukromých dlužníků ještě zhoršit. Povinnost věřitele poskytovat v řádné kvalitě svou komoditu se nějak nemění, povinnost chudáka platit se všemi pro věřitele mimořádně výhodnými příplatky bude moct být vymáhána tak, že to ohrozí život dlužníka a jeho dětí.

Sotva lze něco namítnout proti tomu, že půjčování patří k životu lidí. A je jistě v pořádku, že věřitel, zejména půjčuje-li profesionálně, si musí nechat zaplatit rovněž investiční a provozní náklady na tuto činnost. Je tedy v pořádku, že dlužník zaplatí víc. Nelze nic namítat proti tomu, že se podílíme na riziku finanční instituce, i když je zajímavé, že věřitele sotva můžeme vtáhnout do krytí našich rizik spojených s tímto obchodem. Tato prostá pravidla platí všude. Jsou tu však ještě úroky, další neodůvodněné peníze požadované od dlužníka. Zaplatí jich tím více, čím více a čím déle je zadlužen. Neplatí-li rychle a pravidelně, stává se výhodným klientem. Bude platit, i kdyby měla z něj být sedřena kůže.

Možná jsme slyšeli, že islám půjčování na úrok zakazuje. Divíme se, jak tam mohou fungovat banky. Jistě si můžeme odmyslet země, kde islám nábožensky převládá, ale právo je sekulární, jako je např. Turecko. Banky však jsou i v zemích, kde islám je základem státního práva. Tyto banky zřejmě nejsou ztrátové. Přesto neprodukují mrtvé peníze, ekonomicky neodůvodněný zisk. Fungují ovšem ve světovém obchodním a právním prostředí, a proto se jejich specifičnost nemůže projevit naplno.

Někoho možná překvapí, že půjčování peněz na úrok prohlašovala římská církev do patnáctého století neomylně za hřích. Teprve když se avignonský papežský dvůr stal největší bankou soudobé Evropy, se od tohoto revolučního učení ustoupilo. Od té doby je hříchem už jen lichva, tedy půjčování na nepřiměřený úrok, přičemž jeho přiměřenost je těžké posoudit.

Ještě více nás zarazí, že v současném západním světě existuje ochrana dlužníků a veřejná pomoc dlužníkům insolventním. A ještě více nás udiví, dovíme-li se o existenci něčeho tak absurdního z hlediska českého divokého Východu, jako jsou neziskové banky pracující mimo jiné na základě antroposofických podnětů.

Formulky o včasném a pravidelném splácení dluhů jsou prázdnými frázemi, dokud se obecné poučky nedoprovodí podrobnou analýzou. Pokusy současné vlády zajistit věřitelům zisk za každou cenu jsou nehumánní, porušující rovnost tržních subjektů, a takové právo bude jen souborem účelových předpisů bez opory v právu přirozeném.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pár poznámek k zajímavému sloupku Pondělí, 4.Října 2010, 14:03:39

1. V řečtině znamená dluh totéž co hřích (jedno slovo má oba významy). Takže ve známé modlitbě by se česky taky mohlo říkat
"odpusť nám naše dluhy,
jakož i my odpouštíme našim dlužníkům"
V tomto kontextu pak to, že stát oddlužil banky lze chápat jako že je zbavil hříchu, on je vlastně spasil.
Tak jako hříšník čas od času potřebuje při zpovědi odpuštění hříchů, tak i náš systém čas od času potřebuje odpuštění dluhů, což je jakási pozitivní nespravedlnost, ale nedá se s tím nic dělat. - Tohle není z mojí hlavy, ale volně cituji z přednášky Tomáše Sedláčka, analytika jedné z našich bank a komentátora Hospodářských novin, kterou pronesl letos v srpnu pro účastníky Ekumenického setkání s Biblí a uměním v Třebíči. Teprve teď mi došlo, že Tomáš Sedláček udělal z bank dlužníky, zatímco ony hrají z principu roli věřitele.
2. Zaujal mne konec druhého odstavce sloupku. Totiž že úrok jsou peníze, které nejsou kryté reálnou hodnotou. Připomnělo mi to úmysl pochopit lépe, jak se vlastně zakládají banky, co je to run na banku, apod. Mám dojem, že kdybychom byli v tomto směru jako občané poučenější, mohli bychom si vymoci jako případní dlužníci větší práva. - Ale někam tam asi směřuje Váš celý sloupek, pane Štampachu?
3. Přála bych si, abyste více rozvedl poslední odstavec svého sloupku. Těmi věřiteli míníte asi nejen banky ale i jiné subjekty, např. ČEZ? Dále - právo přirozené - co si pod tím v tomto případě představujete?

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 4.Října 2010, 19:18:24

Děkuji za zájem o článek. Měl jsem na mysli všechny mocné věřitele, kteří si umí došlápnout na dlužníka a pro které je výhodné, že jsme dlužníky, protože z nás dostanou víc peněz. Tedy klidně třeba i ČEZ.

Přirozené právo je protějškem práva pozitivního.Pozitivním právem se rozumí zákony skutečně přijaté,ať jsou spravedlivé nebo nespravedlivé.I tyranské a despotické režimy vydávají zákony. Přirozené právo, to je etický základ práva. To je to, co můžeme víceméně ve shodě pokládat za spravedlivé (či nespravedlivé). Je to pramen, s nímž porovnáváme pozitivní právo. Činí např.i Ústavní soud.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Dík za upřesnění Pondělí, 4.Října 2010, 19:56:14

Ale jaké je přirozené právo vztahu věřitel-dlužník? Jaká práva (neboli - podle Hegela - svobody) jsou spravedlivá pro dlužníka a jaká pro věřitele?

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 5.Října 2010, 06:28:35

Na otázku Boženy Švandové není jistě jednoduchá hotová odpověď. Etika se tím musí zabývat. Především musí odpovědět na otázku, je-li etický úrok a pokud ano, je-li možné oddělit náklady na správu dluhu a pokrytí věřitelova rizika jasně kvantifikovat. To, co je nad to je sporné. A naopak nesporné je, že nemilosrdné šroubování platební kázně a enormní nárůst přidaných plateb při každém zpoždění, je lichva a že by to zákon měl značně omezovat a měl by chránit dlužníky, kteří jsou na půjčené prostředky odkázáni. Je možné, že při takovém omezení by se některým subjektům nevyplatilo půjčovat. Pak jistě půjčovat nemusí a musí zvážit vyplatí-li se jim víc nepůjčovat a nezískat nic nebo půjčovat s větším rizikem než dosud a pravděpodobně získat aspoň něco.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Normativní a deskriptivní výroky (Etika VS Ekonomie) Úterý, 5.Října 2010, 09:05:56

Několik inspirativních úvah na téma úrok a jeho oprávněná velikost
:
http://en.wikipedia.org/wiki/Interest

http://www.penize.cz/investice/18490-slozene-uroceni-aneb-deset-milionu-stribrnych-zemekouli-ii

http://en.wikipedia.org/wiki/Information_asymmetry

Stanislav Hošek - Český těšín

Úvěrová ekonomika a růst. Úterý, 5.Října 2010, 16:35:1

Už Čuba za nadvlády KSČ učil, že zadlužování je nejjistějším motorem ekonomického růstu. Dlužník totiž musí vždycky vytvořit víc hodnot, než kolik si původně půjčil, i když díky inflaci ne úplně tolik, kolik tvoří úrok. Půjčování bankami je navíc trochu složitější, než je běžná představa laiků. Banky si totiž samy prostředky vypůjčují a to od cedulové banky. V ekonomikách, kde centrální banky jsou nezávislé na moci státu, čili vlády, jsou pak skutečným motorem celé národohospodářské sféry cedulové banky a ne vlády.
Kdyby se instituce a soukromé osoby nezadlužovaly, ztratil by se velice silný zdroj hospodářského růstu.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 6.Října 2010, 08:58:23


To, že banky nepůjčují to, co je u nich uloženo, ale nekonečně více, to už lidé už běžně vědí.

Banky peníze hlavně vytvářejí - a z toho, co je skutečně uloženo, se formuje rezerva určující hranici kolik dluhových (out of air) peněz může banka vytvořit.

Emisní banka je bankou poslední záchrany a tím, kdo drží ostatní banky v mezích tvoření dluhových peněz skrze povinnost rezerv - dnes už bezesporu v řádu setin rozpůjčených peněz, které banka "vyrobila" ...

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Existuje u nás zákon o lichvě? Pátek, 8.Října 2010, 18:53:1

Děkuji panu Davidu Lobpreisovi z Brna za internetové odkazy. Doklikala jsem se z nich až na portál České daňové správy, kde jsem žasla nad spoustou zákonů, které by měl mít v malíčku člověk, který by se vyznal v naší "houštině" daní a poplatků. Snažila jsem se tam najít zákon pro sankce za zpoždění splátek dluhu nebo úroku, ale zatím bezvýsledně. Je možné, že zatím takový zákon (o lichvě) ani neexistuje a výšku sankce stanovují věřitelé v úvěrových nebo hypotečních
smlouvách. Svědčí o tom i moje zkušenost s firmou Bohemia Telekom, která po mně v roce 2007 místo (údajně ) dlužných 500.-Kč po čtyřech letech (ticha po pěšině) žádala zaplatit 3500.- . Dneska už bych to nezaplatila, ale nechala bych věc dojít k soudu, kterým mi bylo vyhrožováno, a pokusila se u soudu prokázat, že jde o lichvu. (Nemusila bych to vyhrát, ale mělo by to smysl pro budoucí jednání o zákonu o lichvě.)
Panu Ivanu Štampachovi na tomto místě děkuji za to prozření, a že se pokusil, a myslím že zdařile, odpovědět na moji obtížnou otázku, jaká práva stojí na straně dlužníka a na straně věřitele.
Dovolím si ještě připojit další nalezené důvody, které ospravedlňují existenci úroku (etiku úročení) vedle dvou důvodů, které pan Štampach uvádí, totiž vedle rizikové prémie (někteří dlužníci peníze nevrátí) a nákladů na administraci vedení úvěru. Tři další důvody jsou následující:
1. Očekávání inflace. Kdykoli lze předpokládat, že kupní síla v uvažovaném období klesne, kompenzuje se to výší úroku.
2. Vliv úrokové míry cedulové (centrální, emisní?) banky. Jak správně upozorňuje pan Stanislav Hošek, banky si půjčují od cedulové banky (u nás Česká národní banka - je u nás i emisní bankou pane Miroslave Tejkle? A v USA je emisní bankou FED?) na určitý úrok. Čili tento úrok se musí nějak promítnout do úroku, který chtějí tyto banky od svých dlužníků.
3. Vliv časové preference. Úrok je projevem časové preference. Lidé obvykle preferují spotřebu dříve před později. (považujeme-li budoucí statek totožný se současným). Proto mají-li se spotřebou počkat, musí být k takovému odkladu něčím motivováni. Touto motivací může být úrok.
Pokud se jedná o práva dlužníků, zaujala mne zejména tato Vaše věta pane Ivane Štampachu:
"... nesporné je, že nemilosrdné šroubování platební kázně a enormní nárůst přidaných plateb při každém zpoždění, je lichva a že by to zákon měl značně omezovat a měl by chránit dlužníky, kteří jsou na půjčené prostředky odkázáni."
Domnívám se, že nedávno v platnost uvedený zákon o osobní bankrotu (oddlužení) nestačí a léčí jen některé následky nedostatečně ošetřených práv dlužníků. Je třeba ještě zákon, který definuje, co je lichva, který ji odsoudí jako nemorální a stanoví za ni trest.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Ad BŠ Pátek, 8.Října 2010, 21:26:1

Za lichvu je u nás považován úrok třikrát či čtyřikrát přesahující obvyklou výši bankovních úroků a lichva je řešena v rámci práva trestního a občanského.

Základní informace například zde:
http://zpravodaj.podnety.cz/clanek-76-stanovisko-uradu-vlady-cr.html
nebo zde:
http://www.halonoviny.cz/articles/view/209073
a zde:
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=635137&sym-ok=4650#anketa-4650

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Spekulativní obchody Sobota, 9.Října 2010, 05:20:8

Dobré ranko,

ono těch odkazů k lichvě je skutečně hodně (a to co mi vyhodil google bychom četli celé dny). Zkusil bych tedy diskusi posunout poukazem na pojem, který s touto problematikou (podle mne) souvisí: spekulace.

http://en.wikipedia.org/wiki/Speculation

Jde o to, že v případě většiny obchodů (a tedy i půjček) by obě strany měly mít jasnou (úplnou) představu o podmínkách obchodu a jeho následcích (což mimochodem podporují odkazy na trestní postižitelnost lichvy v odkazech pana Molnára).
Dost často ale minimálně jedna strana neví přesně. Případně ví, ale věří či doufá v nějakou změnu. Třeba, že vyhraje ve sportce, bohatě se ožení, případně zbankrotuje.
Což nás zase vede k míře rizika a přiměřenému výnosu.
Jinak děkuji za příležitost osvěžit si opět něco z ekonomie. :-)

(My to ještě za socialismu na škole neprobírali, ale http://www.bankovnipoplatky.com/mezinarodni-konferenci-k-financni-gramotnosti-9644.html )

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Definice lichvy Neděle, 17.Října 2010, 04:28:43

je obtížně formulovatelná. Viz
http://www.halonoviny.cz/articles/view/209073

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.