Proč Václava Havla nepálí lidská práva Palestinců?

Václav Havel odpověděl signatářům otevřeného dopisu, kteří ho před několika dny vyzvali, aby upustil od angažmá v mezinárodní iniciativě podporující Izrael. Na jeho odpověď reaguje jeden ze signatářů.

Rád bych se jako jeden ze signatářů otevřeného dopisu Václavu Havlovi, v němž jsme ho vyzvali, aby se postavil na stranu práv Palestinců a ustoupil od angažmá v mezinárodní iniciativě podporující Izrael, vyjádřil k odpovědi bývalého prezidenta.

Havel ve své odpovědi uvedl, že „Palestinci mají právo na svůj stát, avšak zpochybňování legitimity Izraele je stejně nepřípustné jako u každého jiného členského státu OSN.“ Ona „legitimita Izraele“ ovšem negativně souvisí se skutečností, že Palestinci svůj stát podle mezinárodního práva nemají. Jestliže uznáme Izrael v jeho stávajících hranicích, kdy okupuje téměř polovinu západního břehu Jordánu včetně Východního Jeruzaléma a od Západního břehu izoluje pásmo Gazy, popřeme tím možnost vytvoření skutečně svrchovaného palestinského státu v souladu s mezinárodním právem.

Havel se tímto postojem staví proti konsenzu mezinárodní komunity, která od roku 1976 podporuje blízkovýchodní mírové uspořádání. Jde konkrétně o stažení Izraele z území jím dobytým v roce 1967 na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a zajištění teritoriální integrity a politické nezávislosti všech států v oblasti, jejich práva existovat v míru a v bezpečných a uznaných hranicích. Tuto rezoluci, na jejímž podkladě by vznikl židovský a palestinský stát, od roku 1976 podporuje Liga arabských států, později také OOP, a je ochotný ji akceptovat i Hamas. Nikoliv však Spojené státy a Izrael až na vzácné výjimky, které ale nikam nevedly.

Je možné, aby bývalý prezident se svou erudicí a přehledem nevěděl, že Izrael a Spojené státy představují hlavní překážku vytvoření dvou států na Blízkém východě? Notabene když sám uznává, že Palestinci mají právo „žít v míru a bezpečí ve vlastním státě, který bude žít se státem Izrael v míru a v bezpečných a mezinárodně uznaných hranicích, jak o tom hovoří platné rezoluce OSN?“

Výzvu signatářů týkající se mezinárodního bojkotu Izraele Havel odmítl, na rozdíl od řady západních společností a akademických institucí, jež tuto nenásilnou kampaň (BDS) považují za naprosto legitimní a kterou vedle řady uznávaných osobností podporují i nositelé Nobelovy ceny za mír Nelson Mandela a Desmond Tutu. Vystupoval by snad Havel coby bývalý politický vězeň a aktivní zastánce lidských práv v 80. letech proti mezinárodním sankcím proti apartheidu v Jihoafrické republice jako baronka Thatcherová?

Bývalý prezident odmítá mezinárodní bojkot Izraele s tím, že nedávno obnovené mírové rozhovory mezi Izraelci a Palestinci za asistence Obamovy administrativy dávají naději, že se blízkovýchodní konflikt podaří vyřešit, a dodává, že bojkot ani odsudek obou stran nejsou žádoucí. S tímto tvrzením by se dalo souhlasit ovšem v případě, kdyby nebyly požadavky Izraele výrazně upřednostňovány před palestinskými. Palestinci totiž musí ukončit legitimní odboj proti izraelské okupaci, uznat předchozí dohody s Izraelci, které ale vedly do slepé uličky, a uznat existenci státu Izrael v současných podmínkách, zatímco v těchto dnech vypršelo moratorium na výstavbu izraelských domů na Západním břehu (to se ale nevztahovalo na již rozestavěné příbytky).

Podle mnohých stoupenců Izraele přitom výstavba ilegálních izraelských osad na okupovaném území představuje vážnou překážku v blízkovýchodním mírovém vypořádání.

Skutečnost, že se Havel vahou své osobnosti postavil za mezinárodní iniciativu podporující dobré jméno Izraele ve světě, však jaksi neutralizuje možnost podpořit Palestince včetně mezinárodního bojkotu Izraele. Šlo by totiž o střet dvou protichůdných zájmů.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Čtvrtek, 30.Září 2010, 12:00:17

Nemohu než souhlasit s autorem, když upozorňuje na velmi důležitou otázku legitimity stávajících hranic Izraele, do nichž se počítá i velké, přímo okupované území. Od poloviny třetího odstavce ale zakládá svoje závěry na nepřesnostech. Zde jsou ty nejpodstatnější:

- v mezinárodním společenství rozhodně nepanuje nad příslušnou otázkou konsensus. Všechny velmoci sice podporují mírové uspořádání, každá si jej však představuje trochu jinak. Shoda nepanuje ani uvnitř blízkovýchodního Kvartetu, ani EU

- rezoluci RB 242/1967 bylo ve všech důsledcích ochotno akceptovat jen jedno ze tří vedení Hamásu, a to jen v jisté přechodné době. Dle hlubšího rozměru ideových východisek hnutí bylo území dnešního Izraele dáno věřícím Bohem, na což se syrské i egyptské vedení odvolávalo po celá devadesátá léta. Hamás tak nemůže nikdy dost dobře uznat legitimitu izraelského státu, aniž by popřel vlastní islamistickou povahu. Může – a to je to, k čemu je v nejzazším bodě ochoten – vyhlásit vůči Izraeli dlouhodobé příměří a uznat mandát OOP k uzavírání závazných dohod. Žádné izraelské vládě tato záruka doposud nestačila

- tvrzení, že „Izrael a Spojené státy představují hlavní překážku vytvoření dvou států na Blízkém východě“ je spíše otázkou zvýznamňování některých aspektů blízkovýchodního dění nad jiné – tedy věcí pohledu. Stejnou váhu by mělo konstatování, že hlavní překážku řečenému představují otázka vlastnictví půdy, náboženského fundamentalismu či specifických zájmů jednotlivých zemí v regionu

- Havel má pravdu v argumentu, že bojkot určitého států bývá vyhlašován spíše jen po pečlivém zvážení dopadů. Bojkot má obvykle přimět silnější ze stran k jednání, a ne ji hrozit prstem, když už jednat začala. Rovněž historickým faktem je, že Izrael neměl nikdy potíž s výměnou strategických spojenců, když přestala jeho politika té které velmoci vyhovovat

- dohody, které dle autora vedly do slepé uličky, vytváří spolu s rezolucemi RB jediný právní základ potenciální existence budoucího palestinského státu. Žádné jiné neexistují a nic nenasvědčuje tomu, že by měla být vbrzku uzavřena nějaká alternativní úmluva. Ony dohody byly krom toho po celá devadesátá léta zárukou míru. Do slepé uličky vedlo to, že závazky z Osla nebyly náležitě plněny a prohlubovány, a že je nepřijali ani islamisté (viz druhý bod), ani (bezvýhradně) izraelská pravice

- otázka upřednostňování izraelských požadavků před palestinskými je na místě při kritice mediální reflexe problému, při samotných mírových jednáních je ale irelevantní. Konečná dohoda bude muset uspokojit požadavky obou stran

Daniel Veselý - Překladatel

Strucna reakce Čtvrtek, 30.Září 2010, 12:51:17

1. "Široký mezinárodní konsenzus ohledně vytvoření 2 států na Blízkém východě již od roku 1976" - o tom řadu let celkem výstižně a podrobně referuje Noam Chomsky. Např. jeho publikace k tématu "The Faithful Triangle" patří k citované, byť kontroverzní klasice.

2.Hamás (byť ne celý, jak píše PJ) OPAKOVANĚ hodlal akceptovat existenci Izraele v hranicích před rokem 1967 - a to už třeba v roce 2006 krátce po svém zvolení do PLC. Hamas byl schopen vstřícných kroků, mezi nimiž bylo dlouhodobé dodržování příměří (což Izrael jednostranně porušoval), naposled pak před masakrem v Gaze, během nějž nevypálil ani jednu raketu (na rodzíl od Izraele, který příměří porušil), kdy to potvrdil sám mluvčí izraelského premiéra Mark Regev http://www.youtube.com/watch?v=SILJxPTqjAM.

Domnívám se proto ,že kdyby jeho kroky nebyly od jeho demokratického zvolení od začátku mařeny US a Izraelem, mohl být ještě vstřícnější. Zde je na vině bojkot Hamasu Izraelem a US....

Klíčová dohoda z Osla z 90.let např., kdy Palestinci fakticky poprvé uznali existenci Izraele, vedla do slepé uličky, neb na jejich počátku bylo dohodnuto, že do roku 1999 vznikne palestinský stát, což se nestalo, zatímco výstavba ilegálních židovských osad na palestinském území během té doby zintenzivněla a logicky vytvoření samostatného palestinského státu znemožňovala..

Stanislav Hošek - Český těšín

Havel a lidská práva? Pátek, 1.Října 2010, 17:02:33

K smíchu. Havel je elitářský manipulátor a lidská práva ho ve skutečnosti vůbec nezajímají. Pokud šlo o ČSSR a jeho tehdejší vládu, tak mu šlo především o jediné právo. O právo na majetek, který byl „ukraden“ jeho rodině a tím mu znemožněno, aby žil jako rentiér a psal si ty své absurdity.
Pokud se kdy angažoval údajně za lidská práva, tak pouze velmi přísně výběrově a vždy tam, kde to bylo ku prospěchu starému Izraeli, nebo novému, čti USA.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.