Minulý týden se setkali na radiožurnálu v diskusi Jiří Silný, koordinátor koalice neziskových organizací, sdružených v Social Watch, v kampani „Chudoba a (ú)sporná opatření“, která si dala za cíl varovat českou veřejnost před negativními důsledky škrtů připravených vládou, a Petr Gazdík, předseda poslaneckého klubu TOP 09. Že se těžko mohou obě strany domluvit, je jisté, zastupují totiž obě diametrálně rozdílné pohledy na život. Tyto odlišnosti je možné vystopovat i v momentálně znovu mediálně zvednutém zájmu o spor „Heleny s Martou“ i jinde. Podíváme-li se na tento případ, stále se opakuje pojem „obchodní spor“, který používá Helena Vondráčková. Proti tomu stojí Marta Kubišová, která nikdy neobchodovala, ale žila jinými hodnotami a hledala pravdu života nikoli obchodu. Navíc pokud neexistovala písemná smlouva, je těžké operovat nedodržením obchodního jednání, protože si každý může interpretovat domluvu po svém. (Není tedy snad ani překvapivé, že se na stranu skupiny Vondráčkové postavil i Václav Klaus, možná by spíše překvapilo, kdyby se v ní neobjevil.)

Jakoby se naše společnost stále více dělila podle těchto dvou principů. Tentýž pohled se objevil i příslušné diskusi v rozhlase. Petr Gazdík se dovolával statistiky, podle které stouply platy ve státní sféře a klesly platy v soukromých firmách, a tudíž považuje za správné, aby se situace srovnala. Tentýž argument lze zaslechnout z úst ekonomické analytičky Lenky Zlámalové, která to považuje za nespravedlivé vůči zaměstnancům soukromého sektoru, kde již prý platy klesly. Jedna část společnosti tedy argumentuje čísly, statistikou a jejich nárůstem nebo poklesem i pokud jde o HDP. Druhá vidí skutečný život a dopady tohoto počtářství na běžné lidi. Tak se dávno ví, že na průměrný plat ve skutečnosti dosáhne menšina lidí. Průměrný člověk neexistuje. Existují velké rozdíly a ty se stále zvětšují. Čím větší platy bude brát malá skupinka vyvolených a čím víc lidí se ocitne bez práce, a vypadne tudíž ze statistiky, tím může narůstat průměrný plat, který je součtem příjmů všech zaměstnaných, a přesto bude přibývat těch, kdo se budou hrabat v popelnicích.

Ostatně čarování se statistikou a její častou desinterpretaci hezky rozkryl v Právu Dalibor Holý, který upozornil na to, že v soukromém sektoru poklesla mzda u dělnických a méně kvalifikovaných profesí, což souviselo s poklesem zakázek a omezováním pracovní doby a snižovány byly nadstandardní složky mezd, nedošlo však k plošnému snižování základních platů. Ve veřejné správě však „zakázek“ neubývá a ještě je navrhováno snížení základní složky platů.. Hasiči budou dál vyjíždět k požárům, lékaři léčit, lidé v muzeích pracovat, atd. Jedna skupina užívá argumentů obchodu a jeho tajemství, statistik, ze kterých si vybírá, co se jí hodí, a čísel, která mohou být vždy pouze pomocná. Život zazdívá do abstrakce, kde ani není možná diskuse, protože se kryje zdánlivě nezpochybnitelnými, ve skutečnosti však manipulovanými fakty. Druhá skupina zná lidi v jejich vzestupech i pádech, hájí i věci ekonomicky nevyčíslitelné a život v různých formách. I tato skupina zná ekonomiku, ale ekonomiku, která slouží rozvoji všech a všeho živého. Nevím, zda je možný dialog mezi těmito dvěma světy. Čím dál víc se mi zdá, že ne.

Heslo „nejsme jako oni“, heslo užívané v roce 1989, které dnes mnozí zpochybňují, má přesto svoji stálou platnost, pokud jde o prostředky. Násilí nemůže být prostředkem lidí, kteří se násilí chtějí zbavit. Zato je nutné trvat na hodnotách, které jsou pro společenství nosné a pro jednotlivce důležité. Tady není možný kompromis, ani tlustá čára za minulostí. Na těchto principech je možné společnost rozvíjet v diskusi všech jejích složek. Skupina lidí hledajících se nutně musí vyznačovat tolerancí, neulpíváním na jedné pravdě, ale také musí vycházet z touhy po mravním jednání. Je také důležité nejprve prověřovat sami sebe, prověřovat svoje názory a zkoumat, zda i v nás není kus předpojatosti, která vždycky škodí, protože nám zabraňuje hledat pravdu.

Čím více se bude rozšiřovat počet těchto lidí, tím větší budou šance na změnu. Naše šance je tedy v rozšiřování dialogu a spolupráce lidí dobré vůle. Ale to už myslím je psáno také v Bibli.