Bělohradský v ČT: Liberalismus je levicový, samozřejmě

Jiří Guth

Pondělním hostem pořadu Hyde park České televize byl profesor Václav Bělohradský. Debaty se účastnili i Erazim Kohák, Vladimír Just, Tereza Stöckelová a další. „Ideu alternativy je třeba opustit, to je metafyzická iluze," řekl například Bělohradský.

Úvodní spor o to, jestli se v posledních letech změnily více názory Václava Bělohradského, což tvrdí komentátor MF DNES Martin Komárek, anebo svět kolem nás, respektive kapitalismus, podle socioložky Terezy Stöckelové uzavřel filosof Erazim Kohák. Podle něj se změnily vnější podmínky a vyvinul se i Bělohradský jako tvůrčí člověk. Jen vždycky obhajoval liberalismus, resp. svobodu před tím, co ji podle něho ohrožovalo nejvíc.

Pokud existuje pravda, stačí k vládě jeden, který ji zná

Václav Bělohradský trochu provokativně odmítá pravdu jako takovou: „Kdybychom přijali ideu pravdy, stačilo by, aby vládl jeden — ten, kdo pravdu zná,“ říká Bělohradský. Povaha světa je pluralitní a dialogická, ale hlavně živá a dynamická. Nejhorší pro média je umělá, formální vyváženost. „Myšlení je reakce na nerovnováhu, která vznikne v mediálním prostoru. Už od Platóna ale nesmíme snižovat argumenty druhých. Naopak, musíme pomoci dovést je k dokonalosti — a pak s nimi polemizovat,“ staví nemalé nároky Bělohradský.

Bělohradský oceňuje Václava Klause jako bytostně konzervativního politika, který legitimně a koherentně bojuje proti každému centru, které by si uzurpovalo moc, a někdy i jen proti pouhé možnosti vzniku takového centra. Nepochybně otvírá důležitá témata, ale často takovým způsobem, tedy formulací a propagací svých vyhraněných názorů, který vzbuzuje přehnané reakce a lidi potom přeslechnou racionální jádro Klausova poselství. Úplně jinak hodnotí Václav Bělohradský Karla Schwarzenberga: „Jako politická figura je naprosto nesmyslný, bezvýznamný, nezastává žádnou ideu.“

Vajíčková válka mne naladila pro soc. dem.

Na poněkud sugestivní otázku jednoho z diváků, proč se „nechal vtáhnout“ na programovou konferenci do Olomouce, když sociální demokraté si ho nezaslouží, odpověděl Václav Bělohradský elegantní smečí: „Právě kvůli takovým postojům.“ Připomněl trpké hodnocení politologa Jacquesa Rupnika, že v České republice: vše, co je sociální, je chápáno jako bolševické. Velice ho motivovala tzv. vajíčková válka a předvolební naladění většiny sdělovacích prostředků proti sociální demokracii.

Videoklip Přemluv bábu, to bylo podle Bělohradského už úplné dno. Nechce ale „kultivovat politické prostředí“. Když už, tak je potřeba kultivovat naše prostředí jako takové, celý politický systém.

„Nepovažuji se za kritika kapitalismu, to nemá smysl,“ vymezuje se Václav Bělohradský. „Já jsem jistě kritik globalizace. Je skoro absurdní, když o jedno pracovní místo si fakticky konkurují desetitisíce zájemců žijících v různých podmínkách, v různých politických systémech, režimech. Globální kapitalismus kromě jiného do sebe vstřebal určitý mafiánský rozměr.“

Měňme, co můžeme, celek je dán

Nemá smysl hledat systémovou alternativu ke kapitalismu. „Ideu alternativy vůči nějakému celku je třeba opustit, to je metafyzická iluze,“ vysvětluje svůj postoj Václav Bělohradský. „Žijeme v tyranii fragmentů, musíme se vzdát popisu systému jako celku. Místo hledání alternativ k celku měňme to, co měnit můžeme. Je namístě řada bezprostředních vzpour proti útlaku zde a nyní, nikoliv proti generální, nejspíše velice abstraktní příčině. Odpor proti současné vládě nepochybně smysl má. Její idea škrtů je brutální a naprosto nelegitimní. Interpretace veřejných dluhů je zcela falešná. Vzdělání placené z veřejných prostředků přináší zisk v soukromé sféře, až tam vzniká něco jako dluh. Pokud soukromé podnikání působí zamoření životního prostředí, jsou náklady na jeho čištění opravdu veřejným dluhem? Je hloupé ptát se, jestli si můžeme dovolit sociální stát, ptejme se, jestli si můžeme dovolit současný typ plýtvavého kapitalismu.“

Slovu pozemšťan, resp. roli člověka jako pozemšťana musí být podle Václava Bělohradského věnována větší pozornost než dosud. Výraz „země“ nemá v politice dobrou pověst. Musíme se naučit myslet svou pozemskost jako otvírání smyslu, ne jako strašák smrtelností. Politicky vyjádřit pozemšťanství. Přitom je na co navazovat, připomeňme například verš od Voskovce a Wericha „Stačí mi pár krásných let někde na zemi“, připomíná Bělohradský.

„Není žádná prokazatelná závislost mezi existencí, resp. výší školného a kvalitou výuky,“ říká Václav Bělohradský, který má kromě jiného bohaté zkušenosti s přednášením na mnoha různých vysokých školách. „Zavedení školného na českých univerzitách naopak hrozí tím, že se rozšíří postoj, že vzdělání, resp. titul se dá koupit. I pro některé vysokoškolské pedagogy může být obtížné vyhodit od zkoušky studenta, který zaplatil tučné školné.“

Zelení jen jako hnutí

Pro někoho možná překvapivě je Václav Bělohradský vlastně rád, že Strana zelených vypadla z českého Parlamentu. Podle něj je totiž příliš brzy, aby se tu zelená idea stala stranou. Ať raději zůstane hnutím, obrací se ke komukoliv z politiků a používá širokou škálu nástrojů, které hnutí náleží a sluší, ale u politické strany mohou být nepatřičné až nebezpečné. Zamořené ovzduší v Ostravě je jistě problém, ale ne stranickopolitický. Těžko z toho například vinit levici, která ve městě momentálně vládne. Co byla ve dvacátém století idea spravedlnosti, která měla kromě jiného rozmanité projevy v politickém stranictví, to je a bude pro současné století zelená kauza.

Václav Bělohradský se shodne s Vladimírem Justem, že některé velmi sledované publicistické pořady v televizi jsou až posedlé účastí politiků a že by do nich měli být mnohem víc zváni angažovaní lidé z jiných sfér. Politici by byli nuceni se s nimi konfrontovat už jen v používaném jazyku. Ve sdělovacích prostředcích se příliš velká pozornost věnuje průzkumům veřejného mínění. Důležitější by měly být programové cíle, plány a sliby jednotlivých kandidátů a stran.

Jsem zásadový chameleon

„Jako stoupenec evropské federace jsem zklamán vyprazdňující se Evropskou unií,“ odpověděl Václav Bělohradský na další otázku. „EU nedokázala rozmělnit traumata postkomunismu, jednak se rozšířila a zavedla euro bez vnitřního konsensu, bez referenda. To ji poškodilo. Rostoucí poptávka po identitě vede k novému nacionalismu, a dokonce i k rasismu v projevech některých malých stran. I EU je bohužel posedlá hospodářským růstem, který má vyřešit všechny problémy. To je v podstatě velmi povrchně marxistický přístup materiální základny a společenské nadstavby.“

Václav Bělohradský se nebrání označení „zásadový chameleon“ od scenáristy a režiséra Jana Gogoly. Chameleonství pro něj ale znamená, že člověk má zastávat pluralitu, pečovat o pluralitu aktérů společenského dění. „Jsem smířen s tím, že podle nálady v zemi jsem byl a budu označován tu za levicového, tu za pravicového intelektuála. Ale liberalismus je levicový, samozřejmě,“ prohlásil na závěr diskuse v Hyde parku ČT24 Václav Bělohradský.

    Diskuse
    MT
    September 29, 2010 v 15.27
    pochopitelně jsou základy liberalismu levicové

    O tom, že je liberalismus ve svém osvíceneckém základu levicový, jsem například nikdy nepochyboval.

    Těžko by Karel Čapek - který NEBYL ani reformistickým socialistou - mohl někdy napsat "Matku", kdyby nebyl jaksi levičákem "sui generis".

    Nejen J.S.Mill - i sám Marx byl nakonec do jisté míry "liberálem své doby" - zkuste najít nějaké úvahy o regulaci v jeho rozsáhlém díle a v "Kritice Gothajského programu " nesnáší, když se někdo chce dohodnout s Bismarkem a státně zvýhodňovat dělnická družstva ...
    DR
    September 29, 2010 v 15.42
    Liberalismus samozřejmě není ani levicový ani pravicový, urputná snaha namontovat jej na své vidění světa tu u zastánců pravice, tu levice je úsměvná. Václav Bělohradský to myslím dobře ví a tu jeho závěrečnou větu, o které věděl, že bude poslední, vnímám mnohem spíš jako poťouchlé pošťouchnutí vůči pravicovým uzurpátorům tohoto slova. To bylo mistrovské. Pobavil mě.
    September 30, 2010 v 9.17
    ad DR
    S hodnocením liberalismu v obecné rovině jednoznačně souhlasím. Ale připomenul bych, že už i tady se před časem psalo, že v současném českém kontextu se liberální hodnoty, resp. jejich zastánci, často ocitají nalevo od... nechci říkat středu, ale vládního diskurzu. Nedávno v tomto smyslu psal Pavel Barša v Lidovkách: vždy jsem se považoval za liberála, a jsem-li dnes proto vnímán jako levičák, tak ať jsem teda levičák.
    September 30, 2010 v 9.39
    liberalismus a paleokonzervativismus
    Liberalismus v 19. století představoval politický střed, vpravo byli konzerativci, vlevo socialisté, ve 20. století se posunul spíše doprava, levice socialisté, vpravo liberálové a konzervativci. Neoliberalismus v pojetí Berlina či von Hayeka je jednoznačně pravicový, diskuse v návaznosti na Rawlse - libertarianismus Nozicka je pravicový, liberálové jako Rawls či Dworkin jsou ve středu. U nás se liberalismus dostal doleva, protože pravice se posunula na pozice neoliberální paleokonzertivců, řekl bych jsou to konzervativní a ekonomicko liberální vykopávky z 19. století a tím pádem se středový evropský liberalismus ocitá nalevo. Ještě poznámka k Schwarzenbergovi - ten v onom vládním panoptiku zastupuje pobělohorskou šlechtu, i když se původně oproti svým předkům ještě v dobách disentu hlásil k Havlíčkovi a Masarykovi. V dnešních souvislostech je pikantní, že jeden z jeho předků, který zastupoval zájmy císaře a katolické církve v Rakousku-Uhersku prohlásil o husitech, že to byla banda zlodějů a žhářů, proti tomu protestuje Masaryk v České otázce.
    SH
    October 1, 2010 v 8.09
    Politická pozice liberalismu…
    Přiznám se, že mne pozice liberalismu v politickém spektru, ba ani v politickém diskurzu, prakticky nezajímá, protože se neustále mění a bude měnit.
    Mnohem více by mne zajímala debata o odporu vůči „fragmentům“ kapitalismu a teze o odmítání hledání jeho alternativy. Především proto, že pan B. přiznává globálnímu kapitalismu až mafiánský rozměr, ale při tom odmítá vzpouru proti jeho jakési generální příčině, podle něj nejspíš abstraktní. U politiků nekonečný a věčný reformismus chápu, ale u filosofa tak zásadně odmítajícího globální kapitalismus založený na růstu a povýšení soukromých zisků nad pozemšťanství, je mi nepochopitelný.
    October 2, 2010 v 6.03
    "tyranie fragmentů" ANEB filosof jako Kusejr?
    "Žijeme v tyranii fragmentů, musíme se vzdát popisu systému jako celku." -- Bělohradského mudrování o "metafyzické iluzi" bohužel silně připomíná Kusejra ze slavné povídky Ivana Vyskočila. Tedy toho hrdinu, v jehož vyprávění se "třicetiletá válka změnila v třicet tisíc dvouhodinových hospodských rvaček" (cituji po paměti).
    Věru těžko brát vážně jako filosofa někoho, kdo sám sobě (a druhým) doporučuje vyhnout se otázkám po věcech podstatných.
    Nad lidmi (vysokoškolsky vzdělanými!), kteří před dnešním světem stojí ve "smutném údivu" (Pehe-Štern) nebo jsou "jako stoupenci EU ... zklamáni" (Bělohradský) zbývá sotva víc než pokrčit rameny.

    Anebo je to nakonec tak, že "v průměru je naše síla" ??! (V+W)
    October 3, 2010 v 7.58
    "skuteční liberálové" svolávají lidi dobré vůle?
    Stanislavu Hoškovi: Není filosof jako filosof ...

    Karel Kosík svůj esej nazvaný “Mafiánství” (květen 2000), začíná těmito slovy:

    “Odvěký zápas Dobra se Zlem probíhá za našich dnů, máme-li věřit ideologům, jako střetání dvou druhů kapitalismu: dobrotivého a mafiánského. Ve spojení s dobrem není již kapitalismus, čím kdysi býval, změnil se k nepoznání a stal se skutečností zcela jinou, vystupující pod přívětivým štítem "sociálně orientovaného tržního hospodářství". V této zmodernizované podobě svolává lidi dobré vůle do boje proti zlořečenému mafiánství, které jako cizorodé těleso a vetřelec ohrožuje nezadržitelný pochod lidstva k všeobecnému blahobytu.”

    A dále:

    “ ... Ryzí (klasický) kapitalismus NEVYLUČUJE mafiánství ani klientelu, podle potřeby používá obojího, stejně jako NEVÁHÁ zahájit válečné akce nebo nastolit otevřenou diktaturu, pokud jsou jeho zájmy v nebezpečí. Není dogmatický, chová se pružně a pragmaticky.”

    “Může se kapitalismus zříci, vzdát, zbavit mafiánství v nejrůznějších podobách, aniž by ohrozil svou existenci?”

    “... mafiánství, spolu s klientelou, vykonává práci jiného druhu: podkopává základy a smysl lidské existence.“

    “Globální kapitalismus ohrožuje lidstvo a Zemi dvěma způsoby, které se prolínají a srůstají do hrozivé, destruktivní dvojkoalice fatalismu s mafiánstvím.”

    Jan Keller (na programové konferenci ČSSD) poukazuje na to, že “ ... pravice přímo ze své povahy nemůže bojovat proti korupci mimo jiné proto, že neuznává potřebu nastolit rovnováhu mezi soukromým a veřejným.”

    “Skuteční”, “radikální liberálové” jsou jiného názoru. Manifestačně nám nabízejí variantu perestrojky, cestu očisty znečištěného kapitalismu.
    A Václav Bělohradský moudře přizvukuje: "Nemá smysl hledat systémovou alternativu ke kapitalismu."
    PM
    October 3, 2010 v 17.40
    Neni kapitalismus jako kapitalismus,
    takze nam nezbyva nez ta pece o kvalitu liberalni demokracie a tim tedy pece o umeni utapeni nam tak blizke touhy po polemice. Pokusit se povazovat polemiku za zlo a diskusi o alternative k dnesni neoliberalni forme kapitalismu - ze ktereho se vytratilo usili o socialni a ekologicky smir za fajnovy postoj. Vyparenemu socialnimu kapitalismu je treba navleknou nejen opraseny, ale i novy zeleny kabat.
    SH
    October 16, 2010 v 19.06
    Otroctví fragmentů…
    …je zajímavou tezí. Ovšem podle mého soudu pouze promyšleným svodem. Každý opravovatel fragmentů, ať chce, či nechce, má nějakou vizi o celku, o jeho reálně dosažitelné změně.
    Radikálové a nadtož revolucionáři, jdou vesměs po podstatě. Ostatní politikové, ale i jejich ideologové, ba i filosofové, jsou fakticky jenom údržbáři současného stavu, snažící se o jeho co nejdelší životnost. Ať sami sebe označují jakkoliv, patří ke konzervativcům.