Úvodní spor o to, jestli se v posledních letech změnily více názory Václava Bělohradského, což tvrdí komentátor MF DNES Martin Komárek, anebo svět kolem nás, respektive kapitalismus, podle socioložky Terezy Stöckelové uzavřel filosof Erazim Kohák. Podle něj se změnily vnější podmínky a vyvinul se i Bělohradský jako tvůrčí člověk. Jen vždycky obhajoval liberalismus, resp. svobodu před tím, co ji podle něho ohrožovalo nejvíc.

Pokud existuje pravda, stačí k vládě jeden, který ji zná

Václav Bělohradský trochu provokativně odmítá pravdu jako takovou: „Kdybychom přijali ideu pravdy, stačilo by, aby vládl jeden — ten, kdo pravdu zná,“ říká Bělohradský. Povaha světa je pluralitní a dialogická, ale hlavně živá a dynamická. Nejhorší pro média je umělá, formální vyváženost. „Myšlení je reakce na nerovnováhu, která vznikne v mediálním prostoru. Už od Platóna ale nesmíme snižovat argumenty druhých. Naopak, musíme pomoci dovést je k dokonalosti — a pak s nimi polemizovat,“ staví nemalé nároky Bělohradský.

Bělohradský oceňuje Václava Klause jako bytostně konzervativního politika, který legitimně a koherentně bojuje proti každému centru, které by si uzurpovalo moc, a někdy i jen proti pouhé možnosti vzniku takového centra. Nepochybně otvírá důležitá témata, ale často takovým způsobem, tedy formulací a propagací svých vyhraněných názorů, který vzbuzuje přehnané reakce a lidi potom přeslechnou racionální jádro Klausova poselství. Úplně jinak hodnotí Václav Bělohradský Karla Schwarzenberga: „Jako politická figura je naprosto nesmyslný, bezvýznamný, nezastává žádnou ideu.“

Vajíčková válka mne naladila pro soc. dem.

Na poněkud sugestivní otázku jednoho z diváků, proč se „nechal vtáhnout“ na programovou konferenci do Olomouce, když sociální demokraté si ho nezaslouží, odpověděl Václav Bělohradský elegantní smečí: „Právě kvůli takovým postojům.“ Připomněl trpké hodnocení politologa Jacquesa Rupnika, že v České republice: vše, co je sociální, je chápáno jako bolševické. Velice ho motivovala tzv. vajíčková válka a předvolební naladění většiny sdělovacích prostředků proti sociální demokracii.

Videoklip Přemluv bábu, to bylo podle Bělohradského už úplné dno. Nechce ale „kultivovat politické prostředí“. Když už, tak je potřeba kultivovat naše prostředí jako takové, celý politický systém.

„Nepovažuji se za kritika kapitalismu, to nemá smysl,“ vymezuje se Václav Bělohradský. „Já jsem jistě kritik globalizace. Je skoro absurdní, když o jedno pracovní místo si fakticky konkurují desetitisíce zájemců žijících v různých podmínkách, v různých politických systémech, režimech. Globální kapitalismus kromě jiného do sebe vstřebal určitý mafiánský rozměr.“

Měňme, co můžeme, celek je dán

Nemá smysl hledat systémovou alternativu ke kapitalismu. „Ideu alternativy vůči nějakému celku je třeba opustit, to je metafyzická iluze,“ vysvětluje svůj postoj Václav Bělohradský. „Žijeme v tyranii fragmentů, musíme se vzdát popisu systému jako celku. Místo hledání alternativ k celku měňme to, co měnit můžeme. Je namístě řada bezprostředních vzpour proti útlaku zde a nyní, nikoliv proti generální, nejspíše velice abstraktní příčině. Odpor proti současné vládě nepochybně smysl má. Její idea škrtů je brutální a naprosto nelegitimní. Interpretace veřejných dluhů je zcela falešná. Vzdělání placené z veřejných prostředků přináší zisk v soukromé sféře, až tam vzniká něco jako dluh. Pokud soukromé podnikání působí zamoření životního prostředí, jsou náklady na jeho čištění opravdu veřejným dluhem? Je hloupé ptát se, jestli si můžeme dovolit sociální stát, ptejme se, jestli si můžeme dovolit současný typ plýtvavého kapitalismu.“

Slovu pozemšťan, resp. roli člověka jako pozemšťana musí být podle Václava Bělohradského věnována větší pozornost než dosud. Výraz „země“ nemá v politice dobrou pověst. Musíme se naučit myslet svou pozemskost jako otvírání smyslu, ne jako strašák smrtelností. Politicky vyjádřit pozemšťanství. Přitom je na co navazovat, připomeňme například verš od Voskovce a Wericha „Stačí mi pár krásných let někde na zemi“, připomíná Bělohradský.

„Není žádná prokazatelná závislost mezi existencí, resp. výší školného a kvalitou výuky,“ říká Václav Bělohradský, který má kromě jiného bohaté zkušenosti s přednášením na mnoha různých vysokých školách. „Zavedení školného na českých univerzitách naopak hrozí tím, že se rozšíří postoj, že vzdělání, resp. titul se dá koupit. I pro některé vysokoškolské pedagogy může být obtížné vyhodit od zkoušky studenta, který zaplatil tučné školné.“

Zelení jen jako hnutí

Pro někoho možná překvapivě je Václav Bělohradský vlastně rád, že Strana zelených vypadla z českého Parlamentu. Podle něj je totiž příliš brzy, aby se tu zelená idea stala stranou. Ať raději zůstane hnutím, obrací se ke komukoliv z politiků a používá širokou škálu nástrojů, které hnutí náleží a sluší, ale u politické strany mohou být nepatřičné až nebezpečné. Zamořené ovzduší v Ostravě je jistě problém, ale ne stranickopolitický. Těžko z toho například vinit levici, která ve městě momentálně vládne. Co byla ve dvacátém století idea spravedlnosti, která měla kromě jiného rozmanité projevy v politickém stranictví, to je a bude pro současné století zelená kauza.

Václav Bělohradský se shodne s Vladimírem Justem, že některé velmi sledované publicistické pořady v televizi jsou až posedlé účastí politiků a že by do nich měli být mnohem víc zváni angažovaní lidé z jiných sfér. Politici by byli nuceni se s nimi konfrontovat už jen v používaném jazyku. Ve sdělovacích prostředcích se příliš velká pozornost věnuje průzkumům veřejného mínění. Důležitější by měly být programové cíle, plány a sliby jednotlivých kandidátů a stran.

Jsem zásadový chameleon

„Jako stoupenec evropské federace jsem zklamán vyprazdňující se Evropskou unií,“ odpověděl Václav Bělohradský na další otázku. „EU nedokázala rozmělnit traumata postkomunismu, jednak se rozšířila a zavedla euro bez vnitřního konsensu, bez referenda. To ji poškodilo. Rostoucí poptávka po identitě vede k novému nacionalismu, a dokonce i k rasismu v projevech některých malých stran. I EU je bohužel posedlá hospodářským růstem, který má vyřešit všechny problémy. To je v podstatě velmi povrchně marxistický přístup materiální základny a společenské nadstavby.“

Václav Bělohradský se nebrání označení „zásadový chameleon“ od scenáristy a režiséra Jana Gogoly. Chameleonství pro něj ale znamená, že člověk má zastávat pluralitu, pečovat o pluralitu aktérů společenského dění. „Jsem smířen s tím, že podle nálady v zemi jsem byl a budu označován tu za levicového, tu za pravicového intelektuála. Ale liberalismus je levicový, samozřejmě,“ prohlásil na závěr diskuse v Hyde parku ČT24 Václav Bělohradský.