Letos je tomu dvacet let, co vznikla nejprve na české a pak na federální úrovni tripartita. Čeští a slovenští odboráři se inspirovali příkladem portugalských odborů a sestavili po dohodě se zaměstnavateli a vládami Rady hospodářské a sociální dohody, které měly po sedmi členech v každé delegaci. Připomínám to proto, že se před těmi léty uzavíraly generální dohody a ty byly respektovány jak vládou, tak rodícími se strukturami zaměstnavatelů (privatizace byla tehdy v plenkách) a odborovými centrálami.

Ani tehdejší premiér Klaus nezpochybňoval úlohu tripartity, a už vůbec nejednal tak, jak jeho následovníci Topolánek a Nečas. Naše české odbory se vždy vyznačovaly tím, že sahaly k projevům nesouhlasu, to je k demonstracím a stávkám, jen v opravdu krajních případech. Sám jsem měl to potěšení vést stotisícové demonstrace na Staroměstském náměstí, a proto vítám tu, ke které dnes dojde. Když totiž členové odborů vidí, že se jednání v tripartitě postupně mění v trialog hluchých, že zejména vládní strana vůbec neposlouchá argumenty odborářů, pak se sociální dialog stává fraškou, a to vyžaduje jiný druh komunikace. Dovedu si představit, jak budou na demonstraci reagovat naši „demokraté" a jak ji budou komentovat média.

Pamatuji si na léta, kdy jsme se závistí sledovali demonstrující odboráře v demokratických státech. To nám tehdejší sdělovací prostředky předkládaly s potěšením. Padl režim, a když můžeme demonstrovat, tak se někteří z nás stydí, jako by se dopouštěli něčeho neslušného. Ti, kteří nechtějí protestovat, mávnou rukou a řeknou, že to je zbytečné, a ti, kteří věří útokům proti odborům, demonstrující odsoudí. Věřte ale, že demonstrovat má smysl a vládnoucím to není jedno, i když se budou snažit úspěch protestu zpochybnit. Pamatuji si, jak po jedné velké demonstraci v Praze prohlásil premiér Klaus na otázku, co říká protestu odborářů: „Těch pár odborářů." A do několika týdnů byl pryč s celou vládou. To se po dnešní demonstraci určitě nestane. Přesto by se vláda měla zamyslet nad tím, zda je vhodné kopírovat trend převažující v řadě členských států, a sice využít krize k frontálnímu útoku na odbory.

Českomoravská konfederace odborových svazů, které jsem měl tu čest předsedat téměř deset let, se na rozdíl od podobných centrál v postkomunistických zemích vždy vyznačovala vysokou kvalitou své práce. Odborné týmy makroekonomů, ekonomů a právníků připravovaly podklady pro jednání, která velmi často zastínila to, s čím přicházela druhá nebo třetí strana. A tento stav, zdůrazňuji, trvá. Dnešní vláda chaotů si ví s ekonomikou rady jako kojenec s integrály. A proto ji není třeba šetřit. Kde jsou předvolební sliby o vytvoření 170 000 pracovních míst (ODS)? Místo toho se bude propouštět úřednictvo i dělnictvo. Za nejnebezpečnější nápad premiéra Nečase považuji to, co vykládal na jakémsi sletu ODS v Ostravě. A sice, že by měli mít pracující právo prohlásit, že nechtějí, aby se na ně vztahovala kolektivní smlouva! Znamenalo by to konec kolektivního vyjednávání jednoho z nejdůležitějších práv odborů. Byl bych rád, kdyby i to zaznělo na dnešní demonstraci.

A bylo by konečně dobře, kdyby naši představitelé vzali to, co dnes uslyší, vážně.