Sociální demokraté jsou horší než komunisté

Pavel Šaradín

Vnímání politických stran v myslích mladých lidí obsahuje dle výzkumu jeden zvláštní paradox. ČSSD představuje větší hrozbu než komunisté.

Už se tu psalo mnohokrát o největších nedostatcích sociální demokracie a co všechno způsobilo její oslabení. Také jsme se vesměs shodli na tom, že povolební politika strany není ideální, že měl být dávno zvolený předseda, že šéf podzimní kampaně poněkud tápe atd. Na jedno se však trochu zapomíná, proto ten v tomto deníku poněkud expresivní a snad i bulvární titulek.

Ten ovšem vychází z reality, je to pohled mladých lidí na politiku sociální demokracie. Ať jsou kořeny nepopularity ČSSD u mladých lidí různé, skutečnost, že ke straně mají negativnější postoj než ke komunistům, je doložitelná.

Před volbami jsme dělali spolu se studenty několik průzkumů. Jedním z nich byl postoj prvovoličů před volbami v Olomouckém kraji, kde jsme sledovali vliv rodiny na volební rozhodování, preference mladých lidí, sympatie k politickým stranám atd. Samozřejmě jsme si stanovili určitou kvótu, která spočívala především v dodržení poměru jednotlivých typů středních škol. Odlišné preference mají zcela jistě učni a například studenti gymnázií. Jediným problémem, s nímž jsme se setkali, byla občasná neochota ředitelů škol. Člověk v tísni svými volbami nanečisto (jako by je nanečisto nemohl pořádat kupříkladu uprostřed funkčního období Sněmovny) nám udělal docela velkou medvědí službu. Připomenu ještě, že Olomoucký kraj je kvůli svým socio-ekonomickým charakteristikám a dispozicím regionem levicovým. Pokud se nestane něco mimořádného, sociální demokracie tu má ve volbách do Poslanecké sněmovny vítězství vždy jisté. Jak také vyplývá, prvovoliči v našem výzkumu byli výhradně studenti středních škol, nikoliv už třeba absolventi základních škol, kteří už pracují. Takže co jsme se například dozvěděli?

Mladí lidé se o politiku nezajímají, pouze 17 procent ji sleduje velmi či dost. Nejblíže mají studenti k TOP 09 (29,5 procent), blízký vztah k ČSSD deklarovalo 12,2 procenta respondentů. Na otázku, kterou stranu byste nikdy nevolil/a, nám 64 procent studentů odpovědělo ČSSD! Nejvíce nesympatií jsme zaznamenali vůči ČSSD, na druhém místě ke KSČM. Naopak nejméně nesympatie chovali mladí lidé k Věcem veřejným a TOP 09. Vcelku přirozeně byl nejvíce nesympatickým politikem Jiří Paroubek (63 procent), až za ním se ocitl Vojtěch Filip (47 procent). Poslední údaj, pokud jde o politické strany: 5 procent prvovoličů bylo rozhodnuto hlasovat pro Dělnickou stranu. Se stavem demokracie v naší zemi bylo spokojeno pouze 29 procent mladých lidí, nejvíce těch, kteří inklinují k pravici, respektive TOP 09.

To je několik málo čísel. Z čela strany odešel Jiří Paroubek, což zcela jistě mladí lidé přivítali. Negativní postoje mladých lidí vůči sociální demokracii jsou vcelku přirozené, vždyť většina z nich se hlásí ke středu či k pravici. Těžko si ČSSD udělá z mladých lidí svou voličskou základnu, nicméně o jedno by se pokusit měla. Aby příště, až se bude někdo ptát prvovoličů, kterou stranu byste nikdy nevolili, byla odpověď úplně jiná. To si myslím není předsevzetí, které by se nedalo splnit.

    Diskuse
    ??
    September 18, 2010 v 21.40
    Nápad pro novináře
    Zkuste napsat něco pozitivního o ČSSD. Já si totiž nemůžu vybavit, že bych kdy četl nějaký pozitivně laděný článek o ČSSD (ať u deníků pravicových či levicových). Totéž se týká i reportáží v TV a Ro. Jestli o něčem takovém víte, pošlete mi odkaz. (Nemám tím na mysli stranický tisk či blogy politiků ČSSD.)
    O komunistech jsem také nečetl (neviděl, neslyšel) nic pozitivního, ale těch negativních věcí je méně, protože o komunistech se píše (točí) méně než o soc. dem.
    Existuje vůbec pozitivní článek o Jiřím Paroubkovi, jehož autorem by nebyl on sám, jeho žena či nejbližší spolupracovníci?
    SH
    September 23, 2010 v 16.33
    Třídní boj současnosti.
    Polistopadová moc zákonem zakázala „třídní boj“, aby jej sama mohla skrytě provozovat v zastřenější formě. Příkladně prostřednictvím médií a až propagandistickou reklamou, na níž má zajištěn především finanční monopol. Komunisty považuje za „druh“ odsouzený k vymření. A tak jejím jediným opravdovým nepřítelem je ČSSD. Ale nejen ona, nýbrž všechny odrůdy socialismu vůbec. Z toho důvodu je, mimo jiné, prakticky vyloučeno, aby levice vygenerovala jakousi svou TOP09.
    Komunismus i socialismus vznikly prakticky vedle sebe jako odpověď na nelidskosti rodící se průmyslové společnosti. Globalismus, čili nejvyšší stupeň imperialismu, svou nelidskou tvář teprve začíná formovat. Tu již dneska dovedou vidět jen ti prozíravější. Až se probudí většina, pak teprve bude šance na vznik nového řádu. A to nelze urychlit. Osobní zkušenosti nelze sdělovat a mládí je charakteristické i tím, že starším, nadtož starým, prostě nedůvěřuje. Nejdůležitější pro ČSSD, alespoň podle mne, je, aby udržela distanc od rostoucích nelidskostí globalismu. Její čas pak přijde a něco mi říká, že to nebude zas tak dlouho trvat. Ale ona pak musí být připravena na rozhodný souboj s „revoluční“ nespokojeností, vybuzenou politickou mocí jen proto, aby mohla nastolit extremně pravicovou diktaturu.