Dobrovolní strážci kapitalismu

Dnes již není žádný Ústav pro tisk a informace, paragrafy, schvalovací komise a všemocní tajemníci. Je tu jen diskurs vytvářený mocnými a svádějící bezmocné svým „zdravým rozumem“, oslavou cynismu, zábavností, jednoduchostí a demagogií.

Minulý režim se po roce 1968 netěšil velké oblibě většiny společnosti. Byl si dobře vědom, že ji nemůže zvládnout pouze běžným represivním nebo ideologickým aparátem (policií či médii) a musel represivní aparát doplňovat některými věrnými občany, které institucionalizoval do podoby Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Tato bohulibá organizace se poznala podle pásek na rukávu s příslušnými písmeny a lidový humor jí přezdíval „Pitomec stojí vedle blbce“. Specializací PSVB byl boji proti drobné pouliční kriminalitě, dopravním přestupkům, vandalismu, ale i vlasatcům a nadávačům na režim.

Čas trhnul oponou a PSVB je konec, dnešní režim už nepotřebuje institucionalizovat represivní síly na pomezí policie a občanů. Přesto se i dnes vyskytují občané, kteří považují za svou občanskou povinnost střežení ideologického panství současného režimu. Místo pomocné stráže VB tu máme lidi, kterým říkám „dobrovolní strážci kapitalismu“ (DSK). Nejlépe pochopíme, o koho jde, když dám k lepšímu několik historek ze života křísitele kritické občanské společnosti.

V nejmenované pražské restauraci se scházela iniciativa ProAlt a obsluhoval je jeden číšník, zatímco oni probírali své projekty. Po nějaké době číšník přestal chodit. Všichni se divili, co se děje, až se jeden zvedl a šel se zeptat. Číšník mu povídá: „Víte co, choďte si pro pivo sami. Nezlobte se, ale já ty komunistický řeči podporovat nebudu.“ Vzpomeňme na hostinského Palivce blahé paměti a jeho: „Jsi-li křesťan, mohamedán, socialista, přijď si, kecej si, co chceš, když piješ pivo, víc mě nezajímá.“ Místo aby napodobila Palivce, řada pražských kavárníků a hostinských před volbami neodolala a statečně si vystavila samolepky proti Paroubkovi a bolševikům. Navíc někteří nabízeli pivo za volební lístky levicových stran. Někdo navrhl, že bychom takové hospody měli bojkotovat. To bychom ale pak už skoro neměli kam chodit.

Ostatně, když už jsme u restaurací, stalo se víckrát, že byli kriticky naladění diskutující i slovně napadeni sprostými výrazy, ať už jinými hosty, nebo přímo majitelem. Podobnou řečovou konfrontaci vyhledávají DSK ve vlaku, u lékaře a na jiných veřejných místech, kde cítí, že je potřeba zadupat kritické řeči do země dřív, než začnou klíčit.

S podobným „zadupáváním do země“ se setkáme i o patro výše, např. na úřadech. Každá levicová iniciativa, která se snažila pronajmout si nějaký prostor pro konání své akce, by mohla vyprávět. O tom, jak nejmenovaná knihovna iniciativě Ne základnám nejprve pronajala sál, podepsala smlouvu, a pak jim dva dny před konáním sdělila, že se částka za pronájem zdvojnásobila. V nejmenované galerii, kterou provozuje jistá nadace v nájmu města, se uskutečnily „Antikapitalistické dny“ pořádané českými trockisty a plakáty s pozvánkami na akci i s místem konání visely na nárožích ve středu města. Někdo si stěžoval na radnici a postrašený úředník hned psal nadaci, že pokud by se v galerii konaly „politické“ akce, mohla by přijít o pronájem objektu. Nebo když si nakladatelství Grimmus, vydávající kritickou literaturu, chtělo zaplatit reklamu ve veřejné hromadné dopravě jednoho města na svou knihu „Antiratzinger“ a poté, co bylo vše ujednáno, zavolal nějaký úředník, že to nepůjde, že by se prý reklama mohla dotknout citů věřících. Nemusí tu být schvalovací komise, a přesto můžou takovéto obstrukce každou aktivitu dost ztížit.

I při vydávání kritické literatury se setkáváme s podobnými trampotami: Když nějaký titul vyjde, stalo se nám, že byl v knihkupectví okamžitě dán do regálu, zatímco všechny jiné nové knihy jdou na pár dní vždy na stůl. Jednou jsem hledal překladatele knihy mezinárodně respektované kanadské historičky Ellen Meiksins Woodové „The Origin of capitalism: a longer view“ a kontaktoval jsem jednoho překladatele společenskovědní literatury. Nejprve přisvědčil, nabízený honorář byl velmi dobrý. Pak jsem mu knihu poslal a on ji odmítl překládat s těmito slovy:

Počátkem tohoto týdne jsem se dostal k podrobnějšímu prostudování publikace a mimo jiné jsem si přečetl i její závěr. Nacházejí se v něm názory, které jdou proti mému osobnímu přesvědčení. Vím, že překladatel nezodpovídá za názory uvedené v publikaci, kterou překládá, nicméně když jsem si vše v klidu promyslel, dospěl jsem k závěru, že bych byl nerad, aby bylo moje jméno s těmito názory jakkoli spojováno, a proto bohužel nemohu a nebudu tuto publikaci překládat. V tomto mém rozhodnutí mě utvrdil též názorový profil autorky a vydavatelství Monthly Review Press i zjištění, že vydání publikace bude patrně nějakým způsobem spojeno s občanským sdružením SOK.“

Ten dobrý muž radši přišel o čtyřicet tisíc, než aby podal ďáblovi prst. Nepochybně při tom použil pro vlastní orientaci Google, o němž napsal Ondřej Slačálek trefně, že není potřeba mít velkého bratra, když máme Google. Tahle aplikace je dobrou pojistkou, aby se spousta lidí bála se pod něco podepsat nebo vykonávat nějakou veřejnou aktivitu.

Když už jsme u toho Googlu, časté jsou příklady politického mobbingu na pracovištích jeho pomocí. Znám případ novináře, který podepsal petici „s pravičáky se nemluví“, jeho vedoucí si ho vygoogloval a pak na redakční poradě spustil: „Tak jsem se dozvěděl, že XY se mnou nemluví, protože jsem pravičák. Přihlaste se vy ostatní, se kterými XY také nemluví.“ Jeden pražský advokát rozdával svým zaměstnancům před volbami toaletní papír s podobiznou Jiřího Paroubka a jiný jim posílal do pracovního mailu články proti levici a pro jistotu je jim i vytištěné nechával dávat na stůl. Já vím, mnozí řeknou, šéf s vámi přeci nejde za plentu. Ale tak se vytváří atmosféra, ve které jsou váhaví získáni na tu pravou stranu.

Tendence zašlapávat kritické myšlení se objevují i ve vědě. Ochotní recenzenti odstřelí takovou publikaci (hezky to předvedl Respekt recenzí na Kritiku depolitizovaného rozumu, ale tyto příklady najdeme i v odborných periodicích) nebo nepřipustí otištění článku v časopisu s poukazem na jeho „příliš hodnotový přístup“, „jednostrannost“, „ignorování relevantní literatury k tématu“ apod. Grantová agentura nepřiklepne grant, který čpí moc marxisticky, fakulta či vědecký ústav odmítne uspořádat konferenci s provokativním tématem.

Závěrem přidám několik teoretických zobecnění. Pravicový diskurs ovládá český veřejný prostor a jeho dobrovolní strážci svým štěkáním hledí přehlušit cokoli jiného. Noviny, zvláště ona dvouhlavá saň LidovéDnes, televize, dokonce i ten údajně nezmanipulovatelný internet zaručují, že u nás nemůže vzniknout racionální diskuse o pravé podstatě současné společnosti. Novinami a televizí předžvýkané, „prefabrikované“ obrazy světa si pak DSK rychle internalizují a střeží jejich nedotknutelnost. Zárukou pravověrnosti internetu je řev pravicové „blogosféry“ propojené s idnes.cz, kde je kdejaký rasista přednostně bannerován. Podobně v novinách uveřejňované čtenářské dopisy psané obvykle DSK běžně vyslovují to, co se zatím samotní novináři vyslovit neodvažují. Řeči v hospodách a kavárnách (německy stammtischparolen), státní instituce, literatura, věda, to vše je jimi stráženo.

Přitom DSK nemusí být nějak vysoké procento v populaci, stačí, že se cítí silní a že tu není dost jiných odvážlivců, kteří by se s nimi nebáli okamžitě polemizovat. Pokud k tomu připočítáme i mocné, které mají na své straně, stejně jako konformní většinu umělecké obce, je pozice DSK zvláště v Praze a velkých městech obtížně narušitelná. Jak jsme viděli, sociální složení DSK je pestré a jsou aktivní, bez nároku na honorář. Někdy je dokonce pocit dobře vykonané práce hřeje u srdce více, než by je hřály vydělané peníze. V jiných případech to nemusí být pravicový zápal, ale pouze strach, který velí úředníkovi něčemu odepřít povolení.

Zdá se, že se navíc agresivita DSK v posledních letech zvyšuje (odhlédněme od periodického bubnování před volbami). Kdeže jsou časy, kdy se mnozí včetně Václava Havla po listopadu domnívali, že za pár let se rozjitřená atmosféra uklidní a politika a veřejná diskuse bude víc a víc profesionální a korektní. Obzvláště v této souvislosti doporučuji kapitolu z Havlovy knihy Letní rozjímání, kde v roce 1990 sní o naší zemi za deset let. Právě disent, který měl být hlavní hrází nástupu pravicové smršti, zcela zklamal, neboť jako celek vůbec nepochopil, jakou bestií dokáže být kapitalismus, když není důkladně spoután sociálním státem.

Ani Bělohradského pojem neonormalizace, která podle něj nastoupila po roce 1992, už není použitelný. Normalizace se vyznačovala postupným, byť velice mírným uvolňováním. Neonormalizace naopak postupně utužuje, DSK formují vajíčkové a facebookové úderky, takže jednou budeme možná vzpomínat na léta Klausovy vlády jako na dobu velké svobody a na ústavu z roku 1993 jako na velmi levicový dokument. Jednou z mála nadějí je přibližně od roku 2005 postupné formování mimoparlamentních alternativ, čehož je dokladem i Deník Referendum.

Bývalý systém měl svou ideologickou čistotu institucionalizovánu, diskurs byl po roce 1968 jen trapnou hrou, které nevěřila většina jeho čtenářů, ba ani tvůrců. Platilo, že co se říká v televizi a píše v novinách, tomu se nevěří. Dnešní režim nemá svou ideologickou čistotu institucionalizovánu, není tu žádný Ústav pro tisk a informace, paragrafy, schvalovací komise a všemocní tajemníci. Je tu jen diskurs vytvářený mocnými a svádějící bezmocné svým „zdravým rozumem“, oslavou cynismu, zábavností, jednoduchostí a demagogií. Proto není útlak současného režimu zdaleka tak dobře patrný a tak snadno vysvětlitelný. O to je obtížnější ho přemoci.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Novák - Praha 9

Za vším hledej ... peníze! Středa, 15.Září 2010, 09:57:38

Domnívám se, že dnešní široký odpor k levici pramení hlavně z obavy revize (nespravedlivého) daňového zatížení občanů (a nedej bože dokonce zavedení majetkových přiznání). V minulých letech došlo nepochopitelně hladce a téměř nepozorovaně k úpravám daňového systému ve prospěch vyšších příjmových skupin, živnostníků, OSVČ atd. Heslovitě připomenu rovnou daň, zvýšení nákladových paušálů, uvolnění švarcsystému, odpočty DPH pro osobní automobily atd. Důsledkem je mimo jiné deficit veřejných rozpočtů a důchodového účtu. Nejvíce postižení jsou zaměstnanci s nižšími příjmy. Obávám se, že tato skupina je dnes už v menšině a demokratickou cestou může nápravu těžko prosadit. Naopak druhá skupina, do níž patří mj. zmínění restauratéři a často i číšníci, bude bránit status quo zuby nehty. Vždyť bonus ve výši několika tisíc až desítek tisíc Kč měsíčně za to určitě stojí. Nicméně tato situace dříve nebo později povede k neudržitelným problémům...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

článek je pěkný Středa, 15.Září 2010, 10:00:58

Disent (nesouhlas) jako slovo podsunuté (převzaté) zvenčí podnes zapleveluje rozpravu (diskurs). Taková rozprava pak ovšem ani nemůže být docela racionální.
Ti – a bohužel jich byla většina –, kdo neviděli důvod se tomuto výrazu bránit (a nebrání se mu ani dnes) ztrácejí ze zřetele něco podstatného. Toto zvučně prázdné slovo pomáhá mazat rozdíly a usnadňuje instrumentalizaci zvenčí (tehdy ze Západu a koneckonců i ze strany režimu). Proto lze podnes přiživovat iluzi jakéhosi „celku“.
K ideologickým principům patří (a o tom se hezky píše) prosazování režimního slovníku. Kdokoli z dnešní protirežimní opozice, kdo části tohoto slovníku neuváženě přijímá, podlamuje svou vlastní pozici i schopnost sebepochopení. Dopouští se největšího hříchu, jaký je v jakékoli rozpravě možný: bezmyšlenkovitosti. V daném časovém rámci je – obávám se – na pováženou přijímat (a přejímat) i tak zdánlivě „nevinná“ slova jako je zadlužení.
Tzv. československý disent nebyl celkem. Na tuto prostou pravdu se ale bohužel znovu a znovu zapomíná. Není sebemenší důvod domnívat se, že mohl být „hrází“. Rovněž není důvod domnívat se, že by takovýto fiktivní „celek“ mohl cokoli „pochopit“. (A ti „mnozí včetně Václava Havla“ alias Hugo Pludka? To je kapitola sama pro sebe!)
Možná to, oč mi jde, lépe osvětlí dvě otázky:
1) Mluvilo se o polské Solidaritě jako o disentu? A pokud ano, vystihovalo to, oč běželo?
2) Mluví se o dnešních protirežimních proudech jako o disentu? A pokud ano, má to nějaký význam?
Mysleme na to, hledáme-li spojence.

Článek je pěkný.

DSK mají mnoho variací a permutací Středa, 15.Září 2010, 11:53:28

Veřejně známou aférou bylo též odvolání dojednané přednášky Normana Finkelsteina na půdě Akademie věd. Nebo také zveřejněná snaha jistého podnikatele finančně ovlivnit šéfredaktora Britských listů, aby publikoval články ve prospěch pravice.

Asi před třema roky jsem upozorňoval na nějaký článek v Právu mého kamaráda z gymplu, který pracuje v jedné pražské bance. Na to mně napsal: "Zakoupil jsem dnes za 11 Kč Právo. Musel jsem ho ukrýt, aby nikdo neviděl, že čtu levicový deník. Sice je demokracie, ale co kdyby." Takových historek bych mohl uvádět celou řadu.

Také si třeba vzpomínám na svoje spory ohledně uznání diplomky na pedagogické fakultě, kdy tehdejší vedoucí katedry mj. prohlásil: "kdybyste chtěl, abychom vám tu práci uznali, musel byste se s náma soudit, ale jak dlouho by to trvalo!". Čili oni DSK ani nemusí trvat na tom, že mají pravdu - stačí jim vědomí, že oponent nemá žádnou možnost svůj názor prosadit (proto také se odvolávají na soudy, které samozřejmě cestu ke spravedlnosti většinou nepředstavují).

Moje zkušenost je ale taková, že lidem, kteří šli proti mně, se většinou moc dobře nedařilo (aniž bych já sám do toho zasahoval po vzoru hraběte Monte Cristo). Ze čtyř členů komise, která zamítla mojí DP jsou do 4 let 3 po smrti, a ten čtvrtý přišel o funkci proděkana a vedoucího katedry a ukradli mu auto.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

utahování šroubu Středa, 15.Září 2010, 14:47:32


Přitom Právo - partner největšího portálu Seznam - je mainstream.
Levicově-liberální, ale už dávno mainstream.
Co to je proboha!

Myslím že Standa Holubec má zcela trefné přirovnání :normalizace byla procesem v rámci diktatury, ale byla procesem rozvolňující diktatury.

Tady se šroub po milimetrech utahuje ...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

levicový liberalismus Středa, 15.Září 2010, 15:14:41

ad Miroslav Tejkl:
To je přesně ten termín, při kterém se ošívám.
Netvrdím, že by nikdo nemohl být "levicový liberál". Tvrdím jen, že pak není socialista.

Otázka ohledně "Porybného" Práva je oprávněná. Podobně se lze jen dohadovat u "Pavlových" Literárek. V obou tiskovinách se nicméně objevují kvalitní texty.
Zkrátka je podnikatelská situace v mediální oblasti u nás jiná nežli třeba v Německu nebo v Anglii.
Utahování šroubů probíhá mimo jakoukoli pochybnost i tam. Jenom u nás je to výrazně humpoláčtější a nezakrytější.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

k neonormalizaci Středa, 15.Září 2010, 17:26:9

S tou neonormalizací je to správná poznámka. Ačkoliv jsem text (Neo)normalizace, publikovaný ve zmiňované knize Kritika depolitizovaného rozumu ještě nedávno přepracoval a uveřejnil pod stejným názvem (pro milovníky dlouhého intelektuálního čtení je to k dispozici zde: http://www.blisty.cz/art/53648.html), zároveň jsem si v té chvíli uvědomoval, že pro vystižení dnešní atmosféry mi ten pojem už nestačí. Zatímco totiž původní normalizace byla postavena na hájení existujícího stavu, a byla tedy většinou defenzívní, dnešní vládní pravice je ofenzívní - ostatně sama se hlásí k reformismu (i když je to spíš reakce ve "starém dobrém" slova smyslu).

Ze zmiňované "recenze" v Respektu mi tehdy bylo dost smutno, protože ji napsal můj někdejší spolužák z filozofie a kamarád, se kterým jsme se něco nachlastali. Nejde o to, že má jiný názor (takové kamarády mám taky a není to problém), ale kádrovácký tón toho textu, absence věcných argumentů a dialogu s knihou, prostě jen "argumentace" zaškatulkováním na levici a obviněním z napomáhání Paroubkovi...
Snad ještě trapnější byla recenze Jaroslava Peregrina, profesora filozofie "Intelektuální levice útočí..." Ne "Intelektuální levice se snaží vzbudit debatu" nebo něco podobného - prý "útočíme". Což může být míněno jen jako výsměch, nebo jako varování před skutečnou hrozbou. Možná obojí.

Ale škoda mluvit. Jenom mám čím dám intenzívnější pocit, že tohle prostě nemůžeme vyhrát a že nám časem utnou tipec. Není to tak dávno, co mi vedoucí jednoho celkem prestižního pracoviště na UK říkal, že očekává, že časem začnou mít problém s financemi, protože tam mají mnoho známých levicově smýšlejících vyučujících...

Ale zatím jsou šrouby ještě dost volné, tak snad v pátek na demošce :-))

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

PS Středa, 15.Září 2010, 17:33:20

Považuji se za levicového liberála. Nevidím v tom žádný problém. Liberál jsem hlavně v obecném světonázorovém smyslu - ve vztahu k hodnotám; jde o otázky jako autorita, tradice, jiná sexuální orientace, feminismus, obecně vztah k jinému, odlišnému, "ne našemu". A také důraz na dělbu moci. Za definující liberální hodnotu považuji svobodu-a-rovnost (ač se často u liberalismu zdůrazňuje jen svoboda; podle mého názoru mylně, protože minimálně moderní liberalismus - J. S. Mill ad. - říká "svoboda" a myslí "všichni jsme si rovni co do nároku na svobodu, nikdo na ni nemá nárok více než jiní!" Rovnost šancí je ostatně liberální hodnota.
Slovo levicový dodávám proto, abych zdůraznil svůj vztah k sociálnímu rozměru demokracie (který ale vyplývá z důsledného domyšlení liberalismu).
Pro zajímavost - jednu z nejlepších současných obhajob liberalismu v debatě s ostatními politickými filozofiemi napsal Will Kymlicka, který překvapivě staví na tom, že klíčovou liberální hodnotou je právě rovnost.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Stanislave, Středa, 15.Září 2010, 19:32:46

vynikající článek. Dodat lze snad jen Krylovo: zlatá doba nenastává, bude kamenná ...

Josef Štěch - OSVČ

Výborný a pravdivý článek, Středa, 15.Září 2010, 20:36:38

mohu potvrdit, že celorepublikově téměř vymizelo kritické myšlení, a tak se kdejaká hloupost, pokud má správnou politickou orientaci, bere za něco úžasného, za co je nutné bojovat.
Každý DSK (díky za krásný výraz), který "má do ouška ďourku", považuje za nutné razantně vysvětlovat a vnucovat své politické názory, i když o ně nikdo nestojí.
Nutno přiznat, že jsou identifikací s danými idejemi tak prosáklí, že mluví jednotně, což vede k tomu, že "překřičí" všechny ostatní, kteří mají jiný názor.
Proti DSK stojí nesourodá skupina velmi chytrých, nebojím se říct - moudrých lidí. Ta se však ani neshodne, zda jsou "levicoví", "liberální", "radikální" nebo zda podepíší či nepodepíší nějakou petici, protože ji podepsal nebo nepodepsal někdo jiný. Což v důsledku vede k tomu, že o nich vychází "slátaniny" (omlouvám se za ten výraz, nenapadl mě lepší) jako tato - http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/protijochovska-opozice-neni-jednotna-a-panikari/.
Z takto podaných informací potom čerpají DSK svou životní energii a s přihlédnutím k absenci kritického myšlení u většiny lidí se jim daří šířit svou pravdu a víru dál - neboť co jiného značí výsledky voleb v květnu či prognózy na říjen?
Co vnímám jako největší průšvih posledních dvaceti let, je totální rozdělení společnosti, skoro mám chuť napsat rozdělení na kasty, ale bez nějaké souvislosti, pouze jako slovní nebo mediální hříčky. K tomu zmatení ještě přispívá skutečnost, že hodně lidí (možná většina) se vidí jako příslušníci jiné socioekonomické skupiny, než ve skutečnosti jsou.
Za těchto okolností se velmi daří všem "falešným projekcím", "fixním idejím" i "fantasmatům", a DSK mají žně.
Tak pojďme vzít za základ ProAlt, "Manifest" a já nevím co ještě a pojďme se konečně domluvit, co s DSK i se současnou situací uděláme, ať nejsou dožínky. Ale jen s dohadováním nevystačíme - bez vize, konkrétních cílů, úkolů a kroků zůstaneme nadále v situaci, o které novinářská značka "abb" bude psát "absolutně brutální blbosti".

Zamjatin Středa, 15.Září 2010, 21:53:15

Ve vztahu k Jednotnému státu mám právo přijmout trest, a toho práva se nevzdám!

strážci Čtvrtek, 16.Září 2010, 16:15:13

Výborný text!
Slovo STRÁŽCI rozhodně nevzbuzuje prvoplánové a tím zavádějící konotace,jako by bylo třeba označení SL(O)UHOVÉ -
aspoň si potrefení mohou připadat důstojněji;-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

znovuzrození fejetónu Čtvrtek, 16.Září 2010, 17:52:31

Souhlasím s AH. Konečně někdo, kdo ukazuje, jak je třeba psát.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.